Zákoutí s kapradinami a sasankami

Plánujete zvelebit zeleň, přes kterou jste doposud jen procházeli do atraktivnějších zón své zahrady? I zdánlivě nezajímavé zákoutí může ukrývat velký potenciál. Když vysázíte vhodné rostliny, a ještě je ozvláštníte lavičkou a cestou z dubových trámů, rázem vznikne sympatické zákoutí, kam se budete rádi vracet za odpočinkem.

Před

foto Lucie Peukertová

Napůl stinné, napůl slunné místo u domu postrádá barevnost i zahradní prvky, které by lákaly k zastavení.

autor: Lucie Peukertová

Na upravované ploše, která bezprostředně přiléhá k rodinnému domu, aktuálně rostou tis červený a smrk pichlavý. Obě dřeviny budou díky dobrému stavu ponechány na svém místě, ostatní keře naopak uvolní místo novým rostlinám. Zákoutí navzdory své jižní orientaci zahrnuje nejen výsluní, ale také stinnou část. I když se to na první pohled může jevit jako komplikace, opak je pravdou: různorodost plochy přímo vyzývá k výsadbě různých skupin rostlin. Majitelé doposud využívali tuto část parcely jako průchozí úsek, kde se příliš nezdržovali – byla by ale škoda nevyužít prosluněnou polovinu k příjemnému posezení. Před samotnou úpravou plochy bude nutné odstranit část trávníku a zahájit celou realizaci pokládkou netradiční zahradní cestičky složené z dubových trámů.

sasanka hupejská ´Alba´, foto Shutterstock

Štěrk na chození i mulčování

Protože zahradu čeká také plánovaná výměna stávající dlažby, bude možné dubové trámy částečně „zapustit“ i do budoucího zpevněného povrchu, který pokryje žulový odsek. Dřevěné trámy na obou koncích cesty plynule přejdou do trávníku, díky čemuž vytvoří spojnici mezi odlišně laděnými částmi zahrady. Aby dřevo dlouho vydrželo v dobré kondici i bez povrchové úpravy (čehož lze docílit výhradně u tvrdých druhů), bude nutné vytvořit dostatečně silné štěrkové lože, které odvede přebytečnou vodu do podloží. U domu pak vznikne menší zaštěrkovaná plocha, po které budou moct majitelé pohodlně chodit. Protože by různorodé materiály na malé ploše působily překombinovaně, štěrk navíc poslouží i jako mulčovací materiál u nově vzniklé výsadby – vzhled povrchu se tak příjemně sjednotí. A které materiály zajistí snadné zakořenění rostlin? Po zrytí celé plochy rýčem by výsadbě mělo předcházet ještě promíchání půdy se zahradnickým substrátem a přídavkem dobře rozloženého kompostu.

sasanka hupejská ´Praecox´, foto Shutterstock

Sasanky a kapradiny pro lesní atmosféru

Stín nemusí být vždy na překážku, existuje řada krásných rostlin, které tmavému stanovišti dodají zajímavé kouzlo. Zákoutí rozhodně prospěje pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris), vzrůstná kapradina, kterou prozradí spirálovité zakončení listů v době růstu. Právě tento charakteristický tvar dal rostlině název odkazující na pštrosí pero. S pérovníkem v návrhu sousedí bika lesní (Luzula sylvatica) a celou stinnou partii dominuje deštníkovitá koruna javoru dlanitolistého (Acer palmatum). I tomuto keři nebo vícekmennému stromku vyhovuje chráněné stanoviště a přistínění. Podrost v blízkosti javoru náleží dvojici odrůd sasanek hupejských (Anemone hupehensis): sytě růžové odstíny kultivaru Praecox krásně doplní čistě bílé květy kultivaru Alba. Protože v každé výsadbě hraje důležitou roli zelená barva, která se na rozdíl od květů vyznačuje stabilitou od jara do podzimu, budou poblíž lavičky a trávníku vysazeny bohyšky (Hosta). Ty nejlépe rostou ve stínu, ale při zálivce si poradí i se slunnou polohou. Jemné listy kavylu péřovitého (Stipa tenuissima) záhon odlehčí a roztančí při každém vánku. Kavyl také příjemně oživí zákoutí během zimy, kdy už na sebe ostatní rostliny příliš neupozorňují. Slunná část potom umožní výsadbu trvalek na plné slunce. Kromě kobercovitých devaterníků velkokvětých (Helianthemum nummularia) tu během července rozkvetou i kakosty v kultivaru Rozanne. Jejich sytě modrofialové květy, které během léta téměř zakryjí své listy, zaujmou už na dálku. Vyšší patro pak ovládnou denivky (Hemerocallis), podzimní hvězdnice známé také jako astry (Aster dumosus) a růžovokvěté šuškardy klasnaté (Liatris spicata).

devaterník velkokvětý, foto Shutterstock

Procházka mezi rododendrony

Stinná část plochy se jednoznačně hodí pro výsadbu kyselomilných stálezelených rododendronů (Rhododendron), kterým mohou dělat efektní společnost různé druhy azalek (Azalea). Oba druhy se mohou pochlubit pestrou paletou barev květů, které se rozvinou v průběhu května. Ke svému růstu potřebují rašelinu, radíme ji tedy přidat do jamek při výsadbě. Přídavek kyselého substrátu by neměl chybět ani v případě výsadby do podrostu jehličnatých dřevin, jejichž jehlice půdu přirozeně okyselují. Které další dřeviny rozzáří zákoutí barvami? Vybrané stanoviště v blízkosti rododendronů a azalek by sedělo hortenziím (Hydrangea), které ovšem na rozdíl od dříve zmíněných keřů kvetou v plném létě.

javor dlanitolistý, foto Shutterstock

autor Lucie Peukertová

Tip odbornice
Použití jednotného materiálu pro mulčování a pokrytí pochozí plochy dává smysl z estetického i praktického hlediska. Důvod? Při údržbě a pohybu by se postupem času různé materiály navzájem promíchaly, a plocha by tak nevypadala zrovna úhledně.

foto Lucie Peukertová

LUCIE PEUKERTOVÁ se věnuje navrhování rodinných zahrad. Nejvíce se specializuje na zahrady přírodní, bylinkové a jedlé.

Lucie Peukertová, foto Lucie Peukertová a Shutterstock

celé znění článku si můžete přečíst v červencovém čísle časopisu Flora