Čistě provensálské techno

Do dalšího kupování nábytku se nehrne. Tři vyplétaná křesla už rozdal, a když se u něj sejdou štamgasti, sedí a baví se kolem barového a zároveň jídelního stolu. Chlapům jde sezení k duhu a ženské vypadají na barovém podnoží taky docela k světu. Jinak se tu schází společnost, jíž není proti vůli přízemní sezení na důkladně zplanýrované podlaze. Během rekonstrukce totiž putovaly všechny staré vrstvy podlahy na smetiště. Kromě nové izolace a cementového potěru se tu lila samonivelizační stěrka, a když už se zdálo, že podklad ztvrdl, položili na něj plovoucí podlahu. Mimochodem, podlaha byla jednou z největších investic v tomto bytě. Jediné, čím se proti ní zhřešilo, bylo, že v touze po jednolitém prostoru a ucelené podlaze obytného interiéru se nemyslelo na dilataci. Té by bylo potřeba hlavně v místě, kde by si předcházející generace udělaly práh při vstupu do ložnice. Po čase se tu krytina vydula. Muselo se jí dodatečně nechat trochu vlastní vůle na malé objemové změny, jimž se nevyhne žádná plovoucí podlaha.

Nechtěl ho
Nejprve ho nechtěl. Přišel sem poprvé, ohlédl se, viděl šestero dveří, otočil se na podpatku a vyběhl ven. Rozdýchal to, promyslel a vyšlapal zpátky tři poschodí bez výtahu. Když ten byteček provětrá, vykuchá a vyhodí všechno, s čím se dá pohnout, může na těch několika metrech čtverečních vytvořit celkem obstojné zázemí pro člověka s rázným životním stylem – tedy pro sebe a tak trochu i pro svou přítelkyni. Komu práce nadělila potulný život, ten má sice rád teplo domova, ale určitě nechce sloužit bytu. Úplně stačil začátek, kdy při odlehčování půdorysu od příček a nadpočetných dveří vrchovatě naplnili s brigádníky deset kontejnerů. Velké vyhazování si mohl dovolit se souhlasem statika a také díky poloze bytu a trpělivosti sousedů. Potom se měnily rozvody všeho, co se v takovém šedesátiletém bytě dá a má vyměnit při kompletní rekonstrukci. Bral to jako životní příležitost, kterou dával už nefunkčnímu bytu. Prostor se měl změnit v bydlení hodné svého nového majitele. Chtěl od svého bytu, aby tu normálně fungovala elektřina, i když najednou zapne počítač a další spotřebiče, aby voda tekla v potrubí, a ne po stěně, aby se našel způsob, jak na malém prostoru spáchat pro radost a užitek i nějaký ten architektonicko-designérský počin. Při tom všem má rád květiny v květináčích, provensálské zahrady a dobře se cítí s doplňky ve stylu techno. Zahradní radosti si dopřál na okenních parapetech a balkoně, na který hledí ihned po probuzení. Zábradlí vpletl třikrát přeloženým proutěným pletivem z Baumaxu podobu hnízda a ložnicová rána tak spojil s venkovskou pohodou ve třetím poschodí bytového domu. Techno sloh se mu dostal pod kůži ještě v době, kdy stával za mixážním pultem a pouštěl publiku muziku. Nyní se mu ty časy připomínají ve vzhledu kovových svítidel, jednoduchých úzkých rámech, které nekonkurují obrazům a ani fotkám, a možná časem bude ze stropu na kovových techno lankách viset kovová polička s knihami a spouštěcím mechanismem.

A kde je počin?
Prostor otevřený od vstupní chodby až k patám kuchyňské linky jsme už nejednou viděli. Nebyli jsme tedy překvapeni ani tady, ale v pořádku: chlapec se snažil, architektka poradila, kuchyň si našla výhodnou polohu. Vládne tu pohoda a jak jinak (když se někdo kamarádí s lidmi od nábytkového designu), nechybí ani designérský akcent jaksepatří. V tomto případě v podobě červeného křesla značky Marlon Brando. Zaujalo významnou pozici v rohu pod oknem obývacího pokoje s nejlepším výhledem do otevřeného prostoru bytu. Kamarád Ivan z Triformu přemlouval domácího, že by se mu sem hodila alespoň dvousedačka, samozřejmě stylová a značková. My jsme však našli v bílé praobyčejné, a přitom užitečné skříňce zastrčené červené boxerské rukavice. A když je majitel položil na podlahu, tak bylo ihned rozhodnuto o jejich spojenectví s designovým křeslem. Zcela postačily na dotvoření atmosféry malého relaxačního centra, jemuž asistuje jeden z obrazů slovenského umělce Martina Augustína. Ovšem velké JÉÉ (wow mě irituje, pozn. redaktorky) se dostavilo až v ložnici. Ano, proč hned vystřílet všechny trumfy ve foyer, když ty nejzajímavější návštěvy nejvíce zaujme sebevědomé kruhové umyvadélko způsobně osazené na tlusté nablýskané kovové noze. Objeví se znenadání, volně stojící, bez opory stěn, až ve chvíli, kdy dotyčná návštěva nadobro vejde do ložnice. Pěkný koupelnový solitér v pokoji korunovaný pěkným výtvarným dílkem! Radost umýt si ruce, alespoň si myslím. Že prý podlaha je odolná proti vodě, a tak se ani sprchový kout nemusel umístit do speciální místnosti. Jedině WC umístěné za příčkou vedle netradiční zóny hygieny a šatna u kuchyně se v tomto bytě dočkaly dveří. Byt se nejprve nezdál, a potom se vyjevil jako originál, který po svém kombinoval více funkcí v jednom prostoru. S nonšalancí se vykašlal na dodržování vyhraněného stylu nebo kopírování trendů.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský
Zdroj: HOME