Sonáta v bílém

„V Londýně už nějakou dobu zařizuji interiéry. Londýňané rádi využívají služby lidí, kteří zařizování rozumějí. I když jsou často svázáni s tradicí anglického domova, dá se s nimi komunikovat i o odvážnějších řešeních. Zvykla jsem si chodit na první zařizovací návštěvu s výstřižky z časopisů. Nadějní klienti se sami hledají ve stylech, ukážou mi, co se jim líbí. Řekneme si něco o rozpočtu, usměrním je ve stylové linii a jde se na výběr zařízení do obchodů a k dodavatelům, jejichž ceny odpovídají finančním možnostem mých klientů.

Skutečnost je taková, že pro nižší rozpočty Londýn nabízí kromě společnosti IKEA i jiné možnosti. U nás je sice pěkné, že sem zavítala zastoupení firem s nábytkovými kusy významných světových designérů, ale jaksi se zapomnělonastřed, a tudíž i na střední vrstvu. Ta touží po vkusném zařízení, ale není ochotná investovat statisíce korun za interiér, s nímž bude spokojená,“ srovnává Zuzana své zkušenosti ze zahraničí s možnostmi, které měla při zařizování vlastního bytu v našich podmínkách. „Prošla jsem nákupní centra, domy designu a nábytku, ale když jsem se chtěla přidržovat svých finančních možností a neslevit z nároků na vzhled bytu, musela jsem uznat, že pro většinu zařízení musím jít přece jen do obchodního domu IKEA. Touto výlučností se potom u nás drží ceny zbytečně vysoko i u nábytku, který jinde ve světě stojí méně,“ vysvětluje a vpouští mě vstupními dveřmi do bytu. Ten bezchybně zamaskoval malý prostor, vyzařuje z něho pocit velkého bydlení.

V lepších kruzích interiérového designu se říká, že do malého bytu patří světlé barvy a jednoduché tvary. Pozornost stačí upřít na jeden dva zajímavé interiérové prvky. To jsou sice osvědčená pravidla, ale v praxi to nemusí být tak jednoduché. Vždyť kolik lidí se odváží mít bílé stěny, bílý nábytek i bílé doplňky! Ti zkušenější se jen zlehka dotknou svého prostoru několika věcičkami z kovu a skla, a to jen proto, aby se bílá mohla vyparádit šperky, které jí dodají noblesu. Zuzaně se to na malém prostoru podařilo a ještě kromě ověřené kompozice kov – sklo – bílé povrchy přišla i s několika nápady hodnými povšimnutí. „Nechtěla jsem obývací prostor komplikovat složitým lustrem nebo svítidly, která působí těžkopádně. Hledala jsem klidný rytmus a do toho mi sedly čtyři jednoduché koule. Pod stropem to chtělo něco velkého bez patosu. Večer, když rozsvítím světlo v koupelně, v bytě se rozzáří její sklobetonové stěny a prostor se zalije žlutým světlem. I nad čelem postele jsem umístila jednoduchou kruhovou noční lampu se třemi žárovkami,“ zmiňuje se Zuzana. Když si všimne, že mou pozornost upoutalo vyvýšené pódium, na kterém se nachází koupelna a noční zóna, pustí se do vysvětlování: „Kdysi vyvýšená část nepatřila k bytu. Ten prostor se volně táhl od vchodové brány do vnitřku domu. Až při přestavbě ho včlenili do bytu. Proto spací část a koupelna mají strop ve výšce 192 cm. V rámci dispozice jsem nedělala žádné extra zásahy; i sklobeton tu už byl. S čím jsem se ale nesmířila, bylo dřevěné zábradlí, které tu stálo ještě při kolaudaci. Příliš zatížilo objem pokoje, se sklobetonem vypadalo jako pěst na oko. Nehodilo se mi do koncepce čistého odlehčeného prostoru.“ Mezitím jsem začala blíže zkoumat konstrukci zábradlí. Zuzana mě samozřejmě přistihla: „Věděla jsem, že sem patří chromové prvky. Od výrobce kovových interiérových konstrukcí jsem dostala cenovou nabídku na sto tisíc korun. Tahle částka ale přesahovala můj finanční limit, a tak jsem musela vzít rozum do hrsti. To, na co se teď díváme, jsou ikeácké nohy ke stolům. Jsou obráceně, takže na jejich původ hned tak někdo nepřijde.“ Nepřišla jsem. Dozvěděla jsem se však, že je Zuzana přišroubovala do podlahy desíti šrouby, a ujistila mě, že je to zcela bezpečné. To, že je to stylové a levné řešení, jsem si domyslela sama.

„Zvláštností mého bydlení je i místnůstka na dva kroky od bytu, do které mi umístili plynový kotel a pračku. Koneckonců jde o skvělý způsob, jak se zbavit hluku v obývací a spací části. V domě se cítím bezpečně, takže mi takovéhle detašované pracoviště nevadí,“ směje se Zuzana a vzápětí zdůrazňuje, že v malém bytě musí být všechno funkční. A proč by to nemělo zároveň pěkně vypadat? V bílém prostoru Zuzaniny domácnosti přitahuje na sebe největší pozornost elegantní kompozice velkého zrcadla a bílé sedačky, která se zlehka opírá o komodu. Ta na svém pozadí nese zajímavý detail – přilepené zrcadlo, které opticky zvětšuje mezeru mezi nábytkem a prohlubuje prostor. Nápad se ještě jednou zopakoval i na soklu kuchyňské linky. V kuchyňské zóně se nic nekomplikovalo. Naopak – všechny skříňky mají svých šedesát centimetrů šířky, zástěnu tvoří jednolitý kus lesklého aluminiového panelu a podsvícení horní řady skříněk se skrylo za jednoduchou lištou, která rozptýlí světlo na pracovní plochu. Na malé ploše bytu se členění na jednotlivé zóny událo spíše pocitově něž fyzicky: promyšleně rozmístěný nábytek, zvednuté pódium, lehký průhledný závěs, přes který se i večer rýsují obrysy zařízení ložnice a probleskují hrany zábradlí… Zuzanin domácí prostor zavání klidem a harmonií. Přiznává, že je to především bydlení pro jednoho, dočasně možná pro dva lidi. Bílý vzhled zanedlouho zjemní krémově pískové ladění doplňků, přibudou podušky. Zuzana plánuje bílou knihovnu s otvorem pro plazmovou obrazovku. Místo pro konstrukci našla nad schody. Věří, že i na třiceti šesti metrech čtverečních si může člověk vytvořit komfortní bydlení, najde-li nápaditá řešení, nedá-li se svést přílišným výběrem barev či tvarů a nezapomene-li na funkčnost…