Zařizujeme si domov

Nepodceňujte kouzlo domova
Při zařizování svého osobního prostoru bychom měli mít neustále na paměti, že se bude jednat o místo, kde budeme trávit často více než třetinu života, a to nejen spánkem. Budujeme zde svůj vztah s partnerem, vychováváme děti, vaříme, jíme, provádíme očistu svého těla, stonáme, nabíráme sílu, schováváme se před „nepřátelským“ světem, bavíme se, odpočíváme… Místo, kde bydlíme, je pro nás tedy bytostně důležité. Silně ovlivňuje to, jak se nám v životě daří, jak se cítíme, jak postupuje naše profesní kariéra, jak se rozvíjí náš partnerský vztah, nebo i to, jak vychováváme své děti. Dům či byt, který nás podporuje, který nám dodává energii, nabíjí nás čerstvou silou do další práce, je pro náš život opravdu podstatný.

Navíc žijeme v Čechách, kde stěhování není zrovna národním sportem, jako je tomu například ve Spojených státech, takže když už hledáme nové bydlení, většinou ho chceme na zbytek života. Navíc je toto místo nejen naším domovem, ale také domovem pro naše potomky – a o to více pociťujeme jeho sílu. Jen si vzpomeňte na to, jak jste domov vnímali jako malé děti. Co pro vás v té době slovo „domov“ znamenalo. Domov má být místo, kam se vždy těšíme, kam se rádi vracíme. Prostor, který nás uznává, podporuje a je výrazem našeho já.

Jedná se o vskutku živoucí entitu. Mění se v čase nebo i tím, v jaké etapě našeho života se právě nacházíme či o co právě usilujeme. Záleží také na tom, zda jsme na začátku kariéry, nebo zda právě vcházíme do podzimu svého života, jestli čekáme první děťátko, nebo zda nám dospělé děti právě vyletěly z hnízda… Náš domov se mění, vyvíjí se stejně jako my a musí se umět přizpůsobit. Jak ale poznáme to, co nám pomůže domov vytvořit?

Tři principy: Kdo jsem, co chci a pocit bezpečí
Při budování nového zázemí musíme vzít velmi vážně do úvahy zejména tři principy: kdo jsme a kdo jsou ti, kteří s námi domov budou vytvářet, jaká je funkce domova, a pocit bezpečí. Náš domov by se měl nejprve zrodit v naší představě. A tato vize musí být v souladu a v harmonii s námi samotnými. Prvním krokem by tak mělo být jasné uvědomění si sebe sama – poznání toho, kým jsme, jaký typ člověka jsme, co máme rádi, co se nám líbí, co nám dělá dobře, co nás nabíjí energií nebo co nás naopak vyčerpává. Domov musí odpovídat tomu, kdo jej chce obývat. Většina z nás však nežije sama. Máme partnery a děti, a tak musíme brát v úvahu i další osoby, se kterými budeme domov spoluvytvářet.

Nestačí však pouze vědět, co jsme zač, co nám dělá či nedělá dobře a s kým budeme žít. Musíme také jasně vědět, jakou má náš domov mít funkci. Ta se odvíjí nejen od typu člověka, ale měla by zároveň podporovat naše další aktivity, přání a ambice. Živý a aktivní člověk bude využívat domov spíše jako přístav po svých výpravách za dobrodružstvím. Domácí a rodinný typ si naopak bude přát vytvořit mírumilovnou oázu, dětský ráj.

Nemůžeme zanedbávat ani technické aspekty bydlení, jako je například dopravní dostupnost, sociální a občanská vybavenost, ale také určité kulturní zázemí. To vše jsou velmi důležitá hlediska, která musíme brát v úvahu, hledáme-li skutečně kvalitní bydlení. Často se však stává, že vidíme krásný dům či byt – a v tu chvíli jsme ochotní vozit každé z našich pěti dětí do pěti různých škol, pěti různých kroužků a do práce dojíždět i přes třicet kilometrů. Věřte však, že první okouzlení velmi rychle ztratí svůj lesk, jakmile si to vše opravdu vyzkoušíme na vlastní kůži.

Posledním kritériem je bezpečí. Jedná se o zásadní lidskou potřebu a domov ji musí bezpodmínečně splňovat. Pocit bezpečí byl jedním z hlavních důvodů, proč lidé před tisíciletími obývali jeskyně. A tato potřeba nevymizela ani ve vyspělé civilizaci. Dům či byt může být sebekrásnější, může vyhrávat prestižní ceny za architekturu, ale když se v něm necítíme bezpečně, nebude nám v něm dobře. Často míváme pocit, že je bezpečno všude, že nás chrání kdeco, a tak doma většinou přesuneme pocit strachu z vědomí do podvědomí. Zatímco vědomí se dá vypnout, podvědomí nikoliv, a proto nás stále ovlivňuje. Tento podvědomý strach může být příčinou toho, proč se doma necítíme příjemně, proč nám stále jakoby něco chybí, jsme nervózní a nespokojení.

Dalším užitečným nástrojem je vizualizace. Měli bychom si jasně uvědomit, jaké pocity chceme vytvořit. Jak se chceme cítit, co tam chceme prožívat, k čemu nám má tento osobní prostor pomáhat, jakou podporu od něj vyžadujeme. Musíme svůj domov jasně vidět v představách, vnímat jeho barvy, tvary, formy, materiály a vůni. Silnou vizualizaci můžeme podpořit tím, že si vyhledáme obrázky v časopisech, v knihách a na internetu, které naší vizi co nejvíce odpovídají. Obklopme se těmito obrázky a přivítejme vůně nového domova do svého života.

Důležité je i to, co je za zdmi
Při hledání nového působiště bychom měli postupovat od vyššího řádu k nižšímu – od krajiny přes pozemek či okolí domu, k domu jako takovému, poté k interiéru a jednotlivým místnostem. Všechny tyto prostory musejí odpovídat výše uvedeným třem principům (kdo jsem, jaká je funkce, pocit bezpečí). Stačí si uvědomit, jak na nás konkrétní okolí působí. Jinak se budeme cítit v malé vesničce a jinak v centru velkoměsta. Také typ krajiny na nás bude velmi silně působit. Jiný pocit budeme mít v hornaté či kopcovité krajině, jiný v údolí či rovině a jinak na nás bude působit centrum rušného města. V hornaté krajině je velmi silná duchovní energie a rovina dodává určitý pocit bezpečí pro rodinu. Je určitě rozdíl, jestli bydlíme vedle rychle se deroucí horské bystřiny, blízko široké a líně se valící řeky, anebo u jezera či bahnitého rybníku. Jinak se také budeme cítit v blízkosti čtyřproudové silnice. Rychlost řeky či silnice nás bude nabíjet aktivní energií, ale „bahňák“ nás bude zpomalovat a zklidňovat. Velkoměstská „krajina“ je tvořena několika částmi a setkáváme se zde s různým tokem energie – jinou atmosféru má náměstí v centru, jinou rušná obchodní ulice či okraj města. Ruch ulic nás aktivně nabíjí podobně jako horská bystřina a jez velké řeky, zatímco klidná tichá tmavá ulička nás naopak zpomaluje a zklidňuje stejně jako malý tichý rybníček.

Bezprostřední okolí domu je také velmi důležité. Budeme jím každý den procházet a náladu, kterou v nás vytvoří, si přineseme s sebou domů. Vede-li naše cesta kolem tichého lesíku, přijdeme domů pravděpodobně zklidnění a vyrovnanější. Podobně na nás působí sousední domy. Některé v nás vyvolají příjemný pocit, některé nás naopak dráždí již jen při pohledu na ně. Je velký rozdíl, žijeme-li v ulici, kde jsou všechny domy udržované, nebo v ulici, kde jsou domy v havarijním stavu.

Dobré je také ujasnit si, v jakém typu domu či bytu chceme žít, zda hledáme rodinný dům, vilu, činžovní dům, novou zástavbu, anebo starý dům ze šestnáctého století. Pocit z domu je také ovlivněn jeho tvarem, střechou, barvou fasády i počtem podlaží. Každý dům má svůj charakter, který je mnohdy velmi podobný lidské povaze. Člověk rodinného typu se asi nebude cítit příliš dobře v nové výškové budově ze skla a oceli. Ambiciózní jedinec naopak většinou není schopen žít v malém rodinném domku na okraji polorozpadlé vesničky. Domy se špičatou střechou vytvářejí pocit aktivní energie, plochá střecha naopak uzemňuje a moderní skleněné domy mohou mít mnohdy aktivnější energii než domy zděné či kamenné. To vše ovlivní, jak se v daném domě budeme cítit a zda je tento dům pro nás příznivý, nebo naopak.

U činžovních domů je důležitý také jejich interiér. Jsou to prostory, kterými musíme každý den procházet, když se chceme dostat do svého bytu. Procházíme-li širokou prosvětlenou čistou chodbou kolem nových poštovních schránek, přijdeme domů nejspíše povzbuzeni příjemnou náladou. Musíme-li ale klopýtat temnou chodbou kolem oprýskaných a vylámaných schránek a stoupat po páchnoucím schodišti, přijdeme domů většinou se špatnou, ba až vzteklou náladou. Ať už se nám to líbí nebo ne, cesta k domovu je opravdu důležitá a její energie nás silně ovlivní při příchodu domů.

Interiér až nakonec
Jakmile nás vyšší řády prostoru, jako jsou krajina, okolí domu, pozemek a dům samotný, uspokojí, můžeme se věnovat interiéru, který bude také splňovat tři základní principy. Nesmíme zapomínat na to, že součástí interiéru je i to, co vidíme z okna. Velmi často se stává, že ze stejného okna máme různé výhledy, a proto bychom si měli sezení uzpůsobit tak, abychom se vždy dívali tím hezčím směrem.

Při určování, kde bude ložnice nebo obývací pokoj, je důležité vzít v úvahu světové strany. Jinak se bude spát v ložnici situované na východ, ve které bude slunce v létě vykukovat nad obzor již v brzkých hodinách, a jinak v ložnici umístěné na západní straně, kde se bude naopak spát velmi příjemně, ale se vstáváním to už bude horší. Podobně musíme zhodnotit všechny ostatní místnosti. V zásadě platí, že východní a jižní směry dodávají do prostoru aktivnější energii, takže místnosti v těchto směrech jsou lepší pro aktivní činnosti. Západní a severní směry naopak podporují klid a odpočinek.

Hledání a vytváření skutečného domova je svým způsobem umění. A má-li toto umění být dobré, musíme mu věnovat dostatek času i energie, která vychází přímo z nás, z našeho srdce. Domov neřešíme rozumem, nýbrž citem. To je ten nejlepší rádce pro vytvoření skutečného domova.

TEXT: Dagmar a Jiří Černákovi, BYU Feng Shui Centrum
FOTO: archiv firem a redakce
ZDROJ: HOME