Rozhovor s Renátou Fučíkovou: V kuchyni u jedné z nejlepších českých ilustrátorek dětských knih

Kde momentálně bydlíš a s kým?

Bydlím na Starém Městě, v samém centru Prahy. Už po léta šťastně vdaná, teď už v prázdném hnízdě, jen s manželem.

Sdílíš obydlí také s nějakými němými tvářemi?

Bydlí s námi Barry, náš goldendoodle. Vždycky jsem měla nějakého psa, jako malá setra, pak pointra. S manželem jsme dvakrát měli maličkého boloňáčka a teď zase velkého huňatého hafana.

Úzká kuchyně a pes Barry. Zdroj: Dereck Hard

Jak bys popsala svoje bydlení v jedné krátké větě?

Moderní byt v moderním domě v jedné z nejstarších pražských ulic.

Platí u vás doma, že kuchyně je srdcem bytu?

To u nás funguje, návštěvy přijímáme zásadně v kuchyni. Bohužel, není moc velká, v době stavby celého činžáku byla koncipovaná jen jako přípravna jídel. My z ní udělali i jídelnu, a já dokonce občas pracovnu. U jídelního stolu ráda píšu na notebooku.

Čeho si na vaší kuchyni nejvíce považuješ a proč?

Mám ráda naši kuchyňskou linku, kterou skvěle navrhla moje sestra, architektka Alena Lexová. Byli jsme s bytem už sžití, takže všechny funkce vyplynuly z našich zvyků a potřeb.

Vyjmenuj tři věci, bez kterých se neobejdete v kuchyni.

U nás vaří můj muž. Je skvělý kuchař. Dělá nejraději paellu, takže nepostradatelná je litinová pánev s uchy.  Taky potřebuje skoro pořád parmezán. A já zase peču, takže potřebuju různé formy a plechy.

Sbírka porcelánu a keramiky, mezi tím Renatiny talíře pro Rosenthal. Zdroj: Dereck Hard

Jaká ingredience ti nikdy nesmí chybět v lednici nebo ve spíži?

Pro mé pečení musí být ve spíži kardamom a ořechy, v lednici dobré máslo.

Co jsi naposledy upekla?

Letos bohužel byla sezóna bez vlastního ovoce a ořechů z naší zahrady, jinak bych byla dělala tarte tatin, štrůdly a různé crumbly. Takhle můžu říct, že jsem naposledy pekla flammkuchen. To teď po loňské návštěvě Švýcarska peču hodně často.

Považuješ se za dobrou kuchařku? Co bys uvařila vzácné návštěvě, kdybys chtěla udělat opravdu dojem?

Nejsem asi špatná kuchařka, ráda vařím a peču kosmopolitní věci. Ale tisíckrát lepší kuchař je můj muž, Filip Heyduk. Takže když chci naše hosty uctít, poprosím jeho, aby něco připravil. A hosté vesměs upadají v mdloby. Nad jeho řeckými, španělskými, italskými či arabskými jídly. A vůbec to nemusí být maso. On je prostě přirozený kuchařský talent, ačkoliv je grafický designér.

Co ty a hudba? Co si ráda pustíš třeba při vaření?

Hudbu si pouštím k tanci. K vaření ani ke kreslení ne.

Dýně a Renaty první vánoční dózička pro společnost Rosenthal. Zdroj: Dereck Hard

Která světová kuchyně je tvoje nejoblíbenější?

Cokoliv mediteránního. Pak kuchyně z asijských hor – severní Indie, Pákistán. A Korea! Cokoliv korejského! Ta kombinace pálivé zeleniny s čistým masem, korejské barbecue, kimchi, obilný čaj! Byla jsem v Koreji čtyřikrát a nesmírně mě zaujala. I po gastronomické stránce.

Máš oblíbený nějaký originální pokrm, u kterého by ses podělila o recept s našimi čtenáři?

Dneska jsem pekla rychlé sušenky. Základem je běžný linecký poměr: 3 – 2 – 1. Tři díly mouky, dva díly másla, jeden díl cukru. Žloutek. Vanilkový cukr. Mandlová nebo ořechová mouka. Kardamom. Můžeme přidat odmočené lískové ořechy nebo pistácie. Piniové oříšky… Vše se zpracuje. Pak si připravím potravinovou fólii. Do ní oddělím kusy těsta a upravím do podoby válečků. Ty, zavinuté ve fólii, uložím na noc do chladničky. Horkovzdušnou troubu na 180, válečky vyjmu. A pak krájím jako salám tenká kolečka – asi 1 cm. Kladu dál od sebe, vyskakují. Jen 12, možná 15 minut. Horké vymáchám v lázni moučkového cukru. Vánoce zajištěny. Kdykoliv. I v létě.

Preferuješ sladké, nebo slané?

Ráno sladké. Jogurt, croissant. A pak už jen slané. A klidně se vyhnu na dlouho masu.

Hranolky, nebo salát?

Salát, nějaký rafinovaný, prosím.

Hotové sušenky – na talíři s ilustrací od Renaty. Zdroj: Dereck Hard

Kávu, nebo čaj?

Kávu, ale s mlékem, prosím. Flatwhite, pokud možno.

Kdyby sis mohla vybrat kohokoliv na světě (žijící i nežijící osobnost), s kým povečeříš, byl by to kdo?

S Ludvíkem XIV. To musel být zážitek. Nikdo nesměl začít jíst, dokud on jedl, dokud nedal pokyn. A začaly se tehdy ve Francii zavádět ony rafinované recepty. Zajímala by mě tehdejší zmrzlina a třeba artyčoky. A ráda bych si s ním popovídala. S nedotknutelným Sluncem.

Dáváš přednost velkým hostinám, kdy se sejde hodně lidí u jednoho stolu, nebo jsi spíš pro komornější stolování?

Mám moc ráda velké stoly a velké hostiny. Čím jsem starší, tím víc. Hodně lidí, zábavu u stolu, ochutnávání z cizích talířů.

Patří k výjimečným okamžikům u vašeho stolu i nějaký slavnostní jídelní servis?

Máme slavnostní misky na kosti, jsou asi 150 let staré. A jiné zděděné servisy z té doby mám schované anebo rozvěšené po stěnách. Nádherné kobaltem zdobené talíře, majoliku, lidové misky.

K jídlu patří neodmyslitelně i pití. Povíš nám, jaké máš ráda alko a nealko?

Začnu nealkem: čistou vodu. Na chalupě ji máme dokonalou, z lesních pramenů přivedenou obecním vodovodem. Alko – zásadně víno. Od října do dubna červené, raději těžší. Zbytek roku suché bílé, nejraději ale pravé prosecco anebo cavu.

Knihovna v ložnici, kterou navrhla sestra Renaty, Alena Lexová. Zdroj: Dereck Hard

Co bys doporučila za kuchyňskou vychytávku, kterou jsi objevila v poslední době?

Jak už jsem řekla, zachutnalo mi švýcarské flammkuchen. Tenký slaný koláč, vlastně jen placka těsta obložená cibulkou, špekem, plátky rajčat.

Co ti ve vaší kuchyni chybí, aby se stala kuchyní snů?

Asi nám chybí prostor. Docela ráda bych se rozpřáhla s pečením, ale není kam dát robot, rozložit plechy. Ale vlastně to tolik nevadí, alespoň neskuhráme, že jsme zase přibrali.

FOTOGALERIE

Foto: Dereck Hard, dereckhard.com
Odpovědná redaktorka: Lucia Blažiová