Ze studentského podnájmu rodinný domov. Byt z roku 1913 se měnil s každou novou životní etapou

Přízemní byt ve starém domě z roku 1913 má za sebou neobyčejnou historii. Celá léta věrně sloužil jako běžný nájemní byt. Později se stal prvním studentským bydlením, které majitelé sdíleli společně se svými kamarády. Zlomový okamžik nastal ve chvíli, kdy si založili vlastní profesní ateliér a rozhodli se vybudovat prostor pro práci.

Autoři realizace ze studia LENNOX ARCHITEKTI, propojili tento domov s kreativním zázemím a téměř svépomocí si přistavěli do dvorku přímo za domem nový prostor, který odstartoval celou sérii dalších změn.

Původní pracovní ateliér se postupně proměnil v prostor pro rodinný život i práci, kde vedle počítačů a knihoven našly místo dětské hračky i odpočinková plocha s úložnými zásuvkami. Zdroj: Vavřinec Menšl

Kouzlo světla

Samotná přístavba je zapuštěná do původního dvorku asi půl metru pod úroveň přízemí. Díky tomuto výškovému rozdílu pouští do bytu nízkým oknem nad ní maximum denního světla.

S původním bytem je propojena velkým otvorem a směrem do zahrady se otevírá celoprosklenou stěnou. Zároveň zadními nízkými okny dokonale zachycuje hřejivé západní světlo.

Ze studentského bytu se stal byt pro rodinu

S postupnou profesionalizací ateliéru a především s příchodem dětí bylo nutné byt upravit pro vlastní rodinné bydlení. Původní dispozice totiž byla tmavá, úplně v ní chyběly úložné prostory, měla malou koupelnu a pouze jeden záchod.

Architekti proto celý prostor otevřeli napříč bytem, aby jím mohlo volně proudit ranní i večerní světlo. Podle aktuální potřeby se však jednotlivé části dají snadno oddělovat posuvnými stěnami.

Barevně natřené posuvné panely z MDF desek dokážou jednotlivé místnosti oddělit i znovu propojit, zatímco úložné prostory ukryté podél stěn pomáhají udržet interiér přehledný. Zdroj: Vavřinec Menšl

Tuto žádanou otevřenost podporují i jednoduché dveře na celou výšku interiéru. Koupelnu důmyslně prosvětlují již zmíněná prosklená „záda“ sprchového koutu. Úložné prostory vznikly v nikách podél stěn. Jsou vybavené jednoduchým policovým systémem a uzavírají se pomocí posuvných panelů.

Z původního pracovního ateliéru se stal obytný prostor a domácí studio zároveň. Sezení je umístěné na vyvýšeném pódiu, které v sobě skrývá další úložné prostory, stejně jako lávka v úrovni zahrady.

Skrytá kajuta

Zatím posledním krokem v proměně domova je rozšíření bytu do sklepa. V roce 2025 zde vznikl originální pokoj – studentská „kajuta“ pro postupně dospívající děti. Místnost je osvětlena malým oknem a s bytem ji propojuje poměrně strmé, avšak plně funkční schodiště vedoucí přímo z haly.

Vestavné skříně a police pomohly vytvořit spodní podestu i samotný vstup do pokoje. Díky pódiu se schodiště podařilo zkrátit a poslední výškový krok se odehrává až uvnitř samotné kajuty. Na pódiu se nachází široká postel a v jeho hraně jsou schované hluboké úložné zásuvky.

Schodiště do sklepní kajuty vzniklo jako součást vestavného nábytku, který díky policím a úložným prostorům využívá i místo kolem poměrně strmého průchodu mezi oběma podlažími. Zdroj: Radek Šrettr Úlehla

Síla materiálů

V celém bytě se zásadně používají dostupné přírodní materiály s důrazem na využití jejich přirozené krásy v jednoduchých detailech. Přístavbu tvoří jednoduchá montovaná ocelová konstrukce, která je zaklopená syrovými MDF deskami. Ty architekti používají i pro posuvné stěny, které jsou pouze barevně válečkované.

V přízemí zůstala zachována původní podlahová prkna, jež byla citlivě doplněna novými. Určitě postřehnete, že velmi oblíbeným materiálem je tady překližka – najdete ji na dveřích, policích i kuchyni, kde nechali vyniknout její hrany. V čisté i laminované podobě ji architekti nově využili také pro schodiště a celý interiér sklepního pokoje.

Galerie:

Foto: Vavřinec Menšl, Radek Úlehla
Zdroj: LENNOX ARCHITEKTI