Budoucnost rodinných domů: Zeleň Patricka Blanca táhne do města
To, co se očekávalo od rodinného domu vminulosti, platí idnes. Má být útočištěm pro rodinu, poskytovat soukromí, chránit před klimatickými vlivy anechtěnými návštěvníky. Vnašich zeměpisných šířkách dáváme přednost jistotě trvanlivých zděných domů zkamene, cihly, betonu. Rádi stavíme snadějí, že náš dům přetrvá celé generace ajeho hodnota časem naroste. Montovaná lehká architektura severoamerických domků nás zatím nepřesvědčila, ba ani způsob vnímání domu jako spotřebního zboží. Pokud se však stavba z„dočasných“ materiálů architektonicky vydaří, dovede vyburcovat naši představivost silněji než betonové počiny sebevědomě zakořeněné včase aprostoru. Najdou se tedy vtak rozdílném pojímání výstavby rodinných domů společné body pro budoucnost?
Zkusme si představit rodinu–nerodinu možná za padesát let, než se zamyslíme nad donekonečna přetřásaným šetřením, dokonale promyšlenou architektonickou formou, spolehlivostí technologií výstavby amateriálů, které by se měly vbudoucnosti použít na výstavbu rodinných domů. Ani zkušený prognostik aani pohled do křišťálové koule nám sjistotou neprozradí, jak se přetvoří rodina, jaké vztahy se vyvinou mezi jejími členy, jaké sociologické vazby podmíní potřeby většiny, jaké ekologické aklimatické změny zasáhnou do našich životů. Práce pro firmy se stěhuje nazpět do našich domácností, vrátíme se plánovitě ike starému vícegeneračnímu bydlení? Pokud ano, jak se to projeví na řešení budoucích staveb? Jak vyřešit odlišný životní rytmus starých amladých, apřitom zachovat možnost vzájemných vazeb rodiny ve vícegeneračním domě? Pokud se naplní předpoklad, že za čtyři desetiletí bude dvakrát více lidí starších 65 let než dětí mladších 15 let, jaký typ domů by si měla stavět dnešní střední generace? Avůbec – soustředíme náš život opět do rodinných domů, nebo se rodinné vazby načisto rozpadnou asvět bude patřit výkonným „singles“? Budeme utíkat změsta, nebo se doprava natolik zkomplikuje, že město si nás přiváže na celých 24 hodin? Je pravděpodobné, že předražená exhibice architektonických tvarů zůstane vmódě, bude-li existovat alespoň malý okruh bohaté vrstvy. Čím bude její klub menší, tím budou jeho členové bohatší apravděpodobně se nevzdají výpravných rodinných sídel naplněných sofistikovanými technologiemi, zařízením amateriály, onichž mohou ostatní jen snít. Kterým směrem se však bude ubírat architektura většiny rodinných domů budoucnosti? Od stolu to nevymyslíme, atak jsme se ptali architektů, jejichž realizace se ubírají vyhraněnou cestou. Zajímalo nás, co je přivedlo kvybranému způsobu výstavby rodinných domů avčem vidí jejich budoucnost. Bude budoucnost rozumná?
 |
 |
| Navzdory veškeré té touze po cestování apoznávání, tvrzení, že stěhovat se za prací je normální, většina znás cítí abude cítit potřebu domácího zázemí ajistoty vtrvalém bydlišti. Zatravněné střechy jsou splátkou původní krajině za vypůjčenou stavební parcelu. (foto: Dano Veselský, architekt: Osamu Okamura) |
Některé domy se chtějí až do posledního centimetru fasády hlásit kpřírodnímu aekologickému stavění dřevěnou odvětranou fasádou. Ta ale nemůže být vkontaktu sterénem! Zde se stavělo nízkoenergeticky, adokonce na severním svahu. (foto: Dano Veselský, architekt: Ing.arch. Vladimír Balda) |
| Kompaktní formy domů se otáčejí ulicím zády. Obytný prosluněný prostor domu se přes prosklené plochy apřímý vstup na terasu spojuje sobytnou zahradou, vsoučasnosti už zřídka určenou kpěstování plodin. Zpohodlněli jsme, vpřípadě nouze aekologicky nepříznivých změn se stále hůře vyrovnáváme sexistenčními těžkostmi. Otázkou je, zda budoucnost rodinných domů nespočívá kromě pohodlného ašetrného zobytnění parcely adomu ivmožnostech svépomocné produkce alespoň minimálního množství potravin. Vtom případě je už nyní čas myslet na větší pozemek, než by se na první pohled zdálo. Vkontextu sbudoucností, vníž se předpokládá stále méně místa pro běžného smrtelníka, je to egoistické, ale předvídavé. Scentrálním elektronickým ovládáním vytápění, chlazení, vaření, zalévání zahrady, hlídání domu, regulace osvětlení, stínění anevím čeho ještě to už tak jisté není. Lidská psychika sice obdivuje inteligentní systémy řízení, ale je to podobné jako spřeřaďováním rychlostí vautě. Mnoho znás akceptuje, ale nepoužívá automatickou převodovku. Ručním přehazováním rychlostí nám zůstane (možná mylný) pocit, že jsme pány situace. |
| Vblízké budoucnosti budou hrát prim především požadavky na energetickou úspornost domů. Tomu se přizpůsobují projekty nízkoenergetických, pasivních či aktivních domů. Vyvíjejí se stále ekonomičtější aúčinnější sluneční kolektory, zdokonalují se tepelná čerpadla, vzrostla nabídka kondenzačních kotlů. Příznivá energetická bilance pasivního domu závisí na důsledném zateplení. Menšinové nízkoenergetické bydlení by se mělo postupně stát společenskou normou. Neodborná výstavba rodinných domů, levné nekvalitní projekty arealizace však mohou nebezpečně zdiskreditovat myšlenku maximálního snížení energetické náročnosti rodinných domů. Když se něco nevymyslí pro většinu, tak nízkoenergetické pověsti domů ublíží iti, kteří mají na luxus důsledně úsporného, ba až aktivního domu. Protože ti mají většinou ina nadstandard, nebývalý komfort, snobárnu velkého imalého kalibru, která se promítne do architektonické okázalosti. Chtělo by se říci, že tam to končí, ale nekončí. Pokračuje se výběrem drahých adraze vypadajících doplňků, trendových obkladových materiálů anábytku, udomu stojí tři auta… až se při tom všem pachtění utopí původní myšlenka oskromnosti ašetření energií, záchraně planety… To je už jen slabá náplast na nákladný životní styl. Amožná jde jen oto, aby se představa architekta více sblížila ispředstavami amožnostmi nižší nebo „ponížené“ střední vrstvy, která tu možná ještě bude iza padesát let. |
 |
 |
| Stále více se mluví ozelených sídlištích srodinnými domy, které architektura zakomponovala do svahu. Jejich spotřeba energie, která spolehlivě „jde“ po trvale udržitelných zdrojích, se ukazuje jako perspektivnější, odolnější proti výkyvům počasí acen energie než tradiční zástavba. (foto: Dano Veselský, architekt: Ing.Marek Ranocha, Zelené bydlení) | Zeleň Patricka Blanca |
Zeleň Patricka Blanca táhne do města
Vertikální zahrady Patricka Blanca nastěhovaly zeleň zpřírody do města, šplhají po svislých zdech, scelují rány městské zástavby, ponořují architekturu domů do vlastních zahrad. Patrick Blanc, rozený Pařížan, botanik avýzkumný pracovník vCentre national de la recherche scientifique, se specializuje na tropické lesní porosty. Přitom všem vytvořil koncept vertikální zahrady, který vnáší biodiverzitu na betonové zdi budov arodinných domů. Jeho „mur végétal“ vznikla na základě mnoha pozorování vpřírodních podmínkách. Spočívá vnové technice kultivace rostlin bez substrátu. Zeleň se při nízké hmotnosti vine po stěně do libovolné výšky. Daří se jí jak ve venkovních, tak ive vnitřních prostorech avjakýchkoliv klimatických podmínkách. Samozřejmě že podmínkám prostředí aintenzitě prosvětlení se musí přizpůsobit skladba rostlin. Pěstování vinteriéru obvykle vyžaduje doplňkové osvětlení. Zavlažování ahnojení je zautomatizované. Vertikální zahrada působí nejen jako tepelná ahluková izolace stěn, ale napomáhá ičistit vzduch.
 |
 |
| Začátkem října Patrick Blanc zaujal svým konceptem svislých zahrad na pražském festivalu Architecture Week. Přednáška se konala za podpory francouzského velvyslanectví vPraze. | Na stěnu se umístí kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro PVC plachtu osíle 10 mm, na níž jsou připevněny dvě vrstvy třímilimetrové polyamidové zahradnické plsti. Plsť je pro rostliny obdobou mechu, který roste na skalnatých stěnách aslouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin. Elektronicky ovládaná síť trubek přivádí rostlinám výživu aminerální látky potřebné pro jejich růst. Polyamidová plsť je napuštěna tímto výživným roztokem, který se působením gravitace dostává až do spodní části konstrukce. Systém funguje jako uzavřený okruh: rostliny si vezmou výživu, kterou potřebují, apřebytečná vláha se zachytí ve spodní části konstrukce vodtokovém kanálu aopět se uvede do oběhu. |
TEXT: Marína Ungerová
FOTO: archiv architektů
