Na vlastním písečku

Architekti, domy, vily a investoři. Každý má svou představu, svůj důvod, každý je pod vlivem jiných okolností. Než se netrpěliví investoři zabydlí ve svých novostavbách, odehraje se podivný sled událostí, který zcela pohltí všechny účastníky. Vskutku je těžké říci komukoliv z nich: „Neberte to osobně!“ O povaze těchto událostí jsme si popovídali s architektem  Svatoplukem Sládečkem.
Reklama

Setkali jsme se opět na brněnském shromáždění architektů Big Deal. Mistr architektury a příjemné komunikace pan Sládeček se nechal přemluvit k rozhovoru na téma tzv. malé architektury a souhlasil se zveřejněním jedné z posledních realizací studia New Work. Přiznal, že u nízkorozpočtových návrhů stojí nemálo úsilí snaha o takovou realizaci, kde by nebylo nic zbytečného a zároveň stála za pozornost: „Stavba rodinných domů je vlastně žánrem, který při dobré spolupráci s investorem poskytuje architektovi velkou volnost v projevu. Já ani mí kolegové, s nimiž spolupracuji, si na nedostatek práce nemůžeme rozhodně stěžovat. I přesto vítám možnosti, které malá architektura nabízí z hlediska architektonického vyjádření. Těší mě, že přibývá lidí, pro které sice není architektura hlavní životní náplní, ale přece jen se pro ně stává důležitou a nepřehlédnutelnou. Při tvorbě konkrétního návrhu, pro konkrétního klienta a v jedinečné situaci se nenabízí hodně možností. Architektonické řešení, které vyvstane z daných okolností, má potom své opodstatnění. To se dříve či později ukáže jako jediné možné. Pokud jsou změny možné, tak jen takové, které jsou limitované daným stavem. Sám nedostatek jiných prostředků a řešení mluví pro obhajobu návrhu.“

Architekt Svatopluk Sládeček

  • narozen 1969 ve Zlíně
  • 1984–1988 Střední průmyslová škola stavební ve Zlíně
  • 1988–1994 VŠUP v Praze: Fakulta architektury, katedra designu (studium u prof. L. Vrátníka a prof. P. Keila)

Výstavy:
New Work – výstava projektů 1994
Knihkupectví Archa, Zlín 1995
Současný český dřevěný dům 1998–2003
Galerie architektury, Brno 2003
Galerie J. Fragnera, 2003–2004

Ocenění:
1991 – cena Jaromíra Krejcara, VŠUP Praha, zástavba proluky v Žatci
1992 – čestná uznání na Haagských dnech architektury společně s M. Folprechtem a T. Pilařem
1998 – čestné uznání Grand Prix Obce architektů v kategorii Novostavba, Obecní dům v Šarovech
2001 – druhé místo za fontánu na náměstí v Přerově
2003 – cena Grand Prix Obce architektů v kategorii Interiér, vila Na Barbořině
2005 – čestné ocenění Obce architektů v kategorii Krajinářská a zahradní tvorba, rozhledna Na Brdě


U předcházejících realizací jste mluvil i o vlivu místa na architektonický vzhled domu. Dotkl jste se i možnosti, kdy nový objekt může vzniknout jako zcela samostatné dílo, které se samo dokáže připoutat k místu. Jak tomu tedy bylo v případě domu v Lelkovicích?

O domu v lomu s jeho architektem:
Je pravda, že tam, kde neexistuje stavitelská tradice, kde z každé strany vznikají jiné objekty a dům je v dostatečné vzdálenosti od jiných staveb, taková možnost je (Vila sfinga v Kroměříži, Home 12/2006). V tomto případě tomu však bylo naopak: přizpůsobovat návrh prostředí mělo smysl. Rozhodující inspirací byla sama krajina nebo spíše stavební místo. To se nachází v bývalém pískovém lomu. Stavební pozemek tvoří výjimečně malá vodorovná rovina obklopená strmými svahy, které převyšují výšku domu.
Poetika slunečného odpoledne. Kovové prvky na fasádě dřevěného domu připomínají průmyslovou minulost místa. Slunce do domu vpustili velkými zasklenými průhledy.
Jak v tak stísněném prostředí může vyrůst dům s dostatkem světla?
Na parcelu se do hlubokého zářezu ve svahu vstupuje z jižní strany přímo z osy ulice. Tato jižní orientace čelní fasády domu je úplně a nerušeně vystavena slunečnímu světlu. Až když stála hrubá stavba, uvědomil jsem si, že u průhledu do ulice je zaručeno i úplné soukromí a krásný výhled, kterému nebude nic překážet. Od tohoto momentu se odvíjela i ostatní zasklení, která byla samozřejmě soustředěna na čelní fasádě domu a světlu otevřela i část střechy a zadní fasády, kterou tvoří dvě stěny setkávající se pod úhlem 45°. Místo ostré hrany dvou sbíhajících se stěn se severní fasáda soustředila v úzkém pruhu zasklení po celé výšce budovy.
…oblékl se do modřínového dřeva a teď čeká, kdy mu čas stříbrem popráší jeho plášť. Společenský život se odehrává v prvním poschodí, které bylo ze tří stran ověnčeno dřevěnou terasou. Návrh kuchyňského zařízení vyšel z dílny New Work.
Pro jaký typ konstrukce jste se rozhodli?
V tomto případě jsme začali zděným polosuterénem, nad nímž je položen keramický strop. Obě nadzemní podlaží tvoří hrázděná dřevostavba ztužená ocelovými táhly. Tyto ocelové prvky jsou přiznané i na fasádě. Výhodou dřevostavby domu v Lelkovicích je i menší tloušťka obvodových stěn. Díky tenčím stěnám jsme získali větší podlahovou plochu v poměru k zastavěné ploše. Taková výhoda je zajímavá, pokud si uvědomíme omezené možnosti parcely. Objekt rodinného domu jsme nakonec opláštili modřínovými deskami. Modřín sehrál podobnou roli i při zastřešení stavby. Jak bude čas plynout, bude se modřín probarvovat do šeda a později se na jeho povrchu vytvoří stříbrný odlesk. Příjemné pro majitele domu bylo zjištění, že takovou stavbu není nutné natírat. Sama si vytvoří ochranný povrch.
Vnější stěna se pootevřela do zasklené svislice, která vyzdvihla severní průčelí až do nebes. Svislé zasklení severního průčelí prochází ve střešním hřebenu do světlíku. Ten probíhá podél celé střechy. Starožitné kousky sice nepatří k nábytku, který by si pro tento dům architekt Sládeček představoval, se starožitnostmi se ale nakonec smířil on i jeho dílo.
Zmínil jste se o hrázděné konstrukci, která mnohým připomíná tradiční německou architekturu…
Architektonický návrh vědomě nesouvisí s tradičními prvky německého stavitelství. Odkaz nachází v industriální architektuře, tvarech a poetice technologických zařízení a násypníků, drtičů, těžních věží… Tedy ve všem, co patří k pískovým lomům a co s nimi souvisí.
Půdorysy:
Pohledy:
Řezy:
Dispoziční a konstrukční souvislosti domu v lomu:

  • stavební pozemek leží na ose jedné z vedlejších ulic, kolmo na hlavní komunikaci v obci
  • předtím se na pozemku těžil písek, v pískovém lomu tak vznikl ostrý zářez do terénu
  • konstrukci a tvar domu ovlivnilo dvanáctimetrové převýšení pozemku, natočení čelní fasády zase skutečnost, že svah se sklání na jih, směrem do ulice
  • rodinný dům tvoří dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží
  • v úrovni 1. nadzemního podlaží se nachází terasa, která vede podél tří stran stavby
  • sedlovou střechu v hřebeni ukončuje světlík, který se táhne nad celou délkou budovy
  • na severním průčelí se atypicky, pod pětačtyřicetistupňovým úhlem, setkaly dvě stěny, a tak se v severní části půdorysu domu opět objevuje náznak sedlového seskupení dvou střešních rovin; obrys v řezu i v půdorysu se shoduje
  • jižní průčelí celé zasklili a v 1. nadzemním podlaží doplnili venkovními hliníkovými žaluziemi; v prvním, ale i druhém podlaží toto zasklení o jeden metr ustupuje od líce fasády do interiéru
  • nosnou konstrukci přízemí nechali vyzdít z pórobetonových tvárnic; strop nad ní tvoří keramický systém
  • 1. a 2. nadzemní podlaží se stavělo jako dřevěná tesařská konstrukce se ztužujícími příčkami nebo ocelovými prvky, strop je dřevěný, fošnový
  • dřevěný krov navrhli a zhotovili v návaznosti na dřevěnou konstrukci světlíku
  • krytinu střechy a povrch obvodových stěn poskládali z desek z modřínu, k nim přidali okna z europrofilů osazená do dřevěných rámů
  • hlavní vstup do domu se nachází v přízemí, odkud se chodbou a schodištěm vstupuje do obytného prostoru v prvním poschodí, které je funkčně rozděleno na kuchyň a obývací pokoj; v přízemí je i pokoj pro hosty, prádelna a sklep; na rozmezí mezi kuchyní a společenskou částí v 1. poschodí se zvedá schodiště pod střechu; v druhém poschodí se z chodby vstupuje do severně orientované ložnice a do pracovny doplněné lodžií, z níž se otevírá výhled na jih
V případě staveb rodinných domů a vil, které vyrostly podle návrhů vašich kolegů ze studia New Work, jsem si už zvykla, že stavby ukončuje plochá nebo nanejvýš pultová střecha.
Obec, v níž byl dům postaven, má nátlakové metody a neústupně nutí své stavebníky k šikmým střechám. Když už nezbývalo času na další tahanice s úředníky, rozhodli jsme se najít tvar, rozměry a konstrukci, které budou dokonale logické, a přitom splní požadavky obce na sedlovou či valbovou střechu. Zajímavostí tohoto projektu, podobně jako u několika našich předcházejících staveb, je i skutečnost, že tvar příčného řezu konstrukce se objevuje ve stejné podobě i v půdorysu. Ten se na severu uzavírá spolu s tvarem lomu. Tento prvek se potom promítá i do konstrukčního tvaru střechy. Věřili jsme, že daný tvar, rozměry a celkový architektonický výraz bude tak expresivní a přitom poetický, že představitelé obce uznají nesmyslnost omezujících nařízení. Zdá se, že se to i podařilo.
Pro koho byl dům postaven a jak byla řešena dispozice místností? Dům se přece jen táhne do výšky více, než jsme u nás zvyklí z běžných návrhů rodinných domů.
Dům je jednogenerační. Hlavní obytné podlaží je vyvýšeno z jednoduchého důvodu: přímo na pozemku není dostatek světla a hlavně místa. Do srdce tohoto prostoru jsme umístili celkem běžná krbová kamna (nejsou napojena na žádný rozvod vzduchu a ani vody). Od začátku jsme věděli, že vlastník se nevzdá svého starožitného nábytku – převážně z období secese – a chce si ho nastěhovat do nového domu. Dispozičně, tvarově a materiálově jsme navrhovali kuchyň, vestavěné skříně a knihovnu, kterou si v zásadě nakreslil sám investor. Z historického nábytku jsem nebyl právě nadšený, ale dnes jsem mile překvapen, jak dobře se nakonec staré zařízení snáší s výrazem domu.

Vstup umístili pod terasou hlavního průčelí. Dům posazený do svahu nastavil tvář slunečnému jihu… Hřeben střechy si zvedl klobouk a vpustil světlo.

TEXT: Marína Ungerová

FOTO: Libor Stavjanik_studioTOAST, New Work, studio pro architekturu a design, Dano Veselský
Reklama
Reklama

Komentovat