Architektura domu nad Zlínem koncipovaná jako celek

SEvou Eichlerovou jsem se setkala ujiné realizace. Také na venkově, stejně tak na dohled od většího města. Objevila se jako spoluautorka jednoho ztěch neokázalých domů, jejichž kouzlo pochází zklidné formy apřirozeného dotyku spřírodou. Byla jsem velmi zvědavá, jakého souladu bude dosaženo, když se pod autorství architektury azařízení domu nad Zlínem podepíší Eichlerovi dva – on aona.
Reklama

Morava, Brno, Ostrava, Kopřivnice, Zlín… Architekti ajejich originální realizace, příjemné rozhovory otom, jak tu rostou domy, apovědomí oarchitektuře, jíž se daří tam, kde se objevuje vůle achuť odevzdat umění kultivované obyvatelnosti už při návrhu novodobého obydlí. Takové čerstvě postavené domy si jejich obyvatelé většinou zařizují spolu sarchitektem, se vkusem, nadčasově alidsky. Ani teď nám nebylo proti vůli vycestovat za příslibem přívětivého, apřitom navýsost moderního architektonického stylu.

Neomylná geometrie
Setkaly jsme se všechny tři – architektka, majitelka, redaktorka. Vdobrém rozmaru přicestoval samozřejmě ifotograf. Zatepla jsme vypili kávu ve zlínském útulném Art Cafe hned ukostela, obě nám vychválily dobré knihy vsousedním knihkupectví, chlapci Eichlerovi rozpustili poslední sousto zmrzliny avydali se smaminkou kautu. Čas aodpolední slunce pokročily. Málokdy se spolehnu na příslib architekta nebo majitele domu, ale před tímto výjezdem mě ani nenapadlo, že by mi domácí měli poslat nějaké obrázky.

Věřila jsem, že to bude dobré aže lidé od fochu aktomu pro vlastní příbuzné ani vtomto případě nenavrhnou něco odtažitého či nedej bůh neobyvatelného. Vyvezli jsme se dvěma třemi zatáčkami jižně nad město, než se auto prudce stočilo do úzké uličky mezi zástavbu nových rodinných domů. Prohlížím si je jeden po druhém. Není to špatné, ale čekala jsem přece jen něco víc. Chtělo by to možná elegantní fasádu, nápaditost formy, na níž nechám oči, nebo alespoň osvědčený přízemní architektonický „nářez“, kterým se nic nepokazí. Trochu se zavrtím, na chvíli znejistím. Asfaltka se vypne, domky poodstoupí od cesty iod plotů. Vynoří se oblouk lesa apřed ním, po levé straně na mírném svahu, se objeví pravidelná geometrie tří čtverců, které rovnoměrně sestupují příčně svahovanou parcelou. Průčelí bíle orámovala jediná nepřerušovaná linie, která stoupá aklesá spolu skubusy stavby. Ty se důstojně přizpůsobily terasovitému pozemku. Od hlavního trojprůčelí blíže kzadní části domu aklesu vyrostl na členité ploché střeše ještě jeden, menší kubus. Otevírá se prosklenými plochami na jih avýchod, rozhlíží se po krajině zvlněné Vizovickými vrchy adále na východ Bílými Karpaty. Úleva na duši. Kdyby jen úleva! Velké zadostiučinění za malou, zbytečnou obavu! Přivítala nás nádherná stavba na parcele, za níž jsou už jen stromy alouky anehrozí další výstavba… Těšíme se zároveň sfotografem, který tasí fotoaparát dřív, než se brána otevře dokořán.

Zčeho se stavělo
Pro stavbu rodinného domu si vybrali azachovali profil příčně svahovaného pozemku ve tvaru obdélníku srozměry 60 × 30 m. Základy byly přichystány vpodobě železobetonových pásů, přičemž základová spára terasovitě klesá spolu súrovní terénu. Zdilo se zkeramiky Porotherm, stropní konstrukce tvoří železobetonový monolitický systém. Dům je tvarovaný jako celek, jednotlivé kubusy nejsou dilatované. Součástí obvodového pláště je kontaktní zateplovací systém, místa pod obkladem sdřevěnou dýhou zateplili minerální vlnou sodvětranou mezerou, prosklení ahliníkové okenní rámy vyrobili na míru, urolet instalovali osvětlení, statici do detailů vyřešili „odskoky“ domu. Vnitřní příčky vyzdili zkeramických tvárnic svylepšenými zvukověizolačními vlastnostmi. Omítli je štukovou omítkou. Tři kubusy, které jsou si velmi blízké, kopírují svažitý terén jako schody. Jednoduchá skladba hmot propojená společným vnitřním prostorem vytváří terasy, jimž jsou přičleněny jednotlivé funkce vdomě.

Prostorové fígle
Pohledem přecházím po travnatém porostu. Po dvou zastávkách uminimalisticky rozvržených keříkovitých porostů se zelený koberec zcela zastaví až před dvojúrovňovou dřevěnou terasou. Mezitím už majitelé prošli předsíní akuchyní, aby konečně vobývacím pokoji odsunuli dveře aspojili už itak prostorné světlé útroby domu se zahradou. Díky vnímavosti architektů se přenesl tvar terénu ido vnitřního prostoru domu. Pět schodů před fasádou, pět schodů za fasádou. Tentýž rytmus, podobnost geometrických forem apřírodních materiálů znásobuje pocit zvolnosti aucelenosti venkovního avnitřního prostoru. Členitý pozemek, členité přízemí avýborná příležitost pro elegantní řešení dispozice místností bez použití příček. Vstup do domu agaráž se ocitly vnejnižší části pozemku, kuchyň se usadila na střední úrovni aobývací pokoj si vymínil nejvýše položenou terasu. Obývací část, na niž chodbou navazuje noční zóna, nasává denní světlo nejen přes hlavní průčelí, ale vtahuje iobrazy lesa za domem přes prosklenou zadní stěnu spojovací chodby. Zní vedou dveře do ložnice rodičů, dětských pokojů, šaten akoupelen.

Jaké měli majitelé požadavky aco jim vateliéru navrhli
„Chtěli jsme tradiční dům spodkrovím, saunu, malá okna, abychom vnich mohli pěstovat květiny, malé ložnice, všechno malé, neokázalé… Nikdy předtím jsme vdomě nebydleli, vlastnili jsme byt ve Zlíně. Nemohli jsme sdětmi jen tak vyběhnout do přírody. Akdyž ano, tak to byla procedura chystání, oblékání aještě nás znepokojovala blízkost cesty. Toužili jsme po domě sbezpečím vlastní zahrádky, vníž by si děti mohly hrát. Do práce jsme nechtěli cestovat déle než deset minut. Jedna ze studií sokny obrácenými do atria by nám nedopřála výhledy do okolí, jiná měla tvar kvádru… Až potom vznikly naše tři kostky, později ičtvrtá menší vposchodí. Našli jsme smysl vjednoduchých formách. Architekti původně uvažovali onadstavbě, aproto se potěšili, že jednoho krásného rozestavěného dne jsme na střeše hlasovali pro rozhlednu. Architektům Eichlerovým se podařilo zmalé zastavěné plochy doslova vytřískat velkou, smaximem prostoru asvětla. Okno nad schodištěm odlehčilo těžiště domu aspojilo sním všechny prostory. Líbí se nám, že na průčelí jsou zřetelná prosklení až po strop anad jejich linií vjemném obrysu vede subtilní atika.“

Levitace prostoru
Lehkost sem byla vnesena velkými proskleními, která kromě jižních obvodových stěn odhmotňují ivnitřní příčky. Velkorozměrná prosklení střídají na obvodových stěnách francouzská okna, která prosvětlují aopticky zvětšují objem ložnic, dětských pokojů či spojovacích částí domu. Stejně jako okna severní azápadní fasády se ivšechny venkovní ivnitřní dveře zvedají od podlahy až úplně ke stropu. Dokonce ikuchyňská linka, která je materiálově astylově shodná se skříňkovým apolicovým nábytkem vpokojích, se hlavou dotýká podhledu.

Protože interiérové aexteriérové architektonické prvky se vytáhly, až pokud jim to jen světlá výška místností dovolila, dům se zevnitř izvenčí zdá ojedno dvě čísla větší, než ho ve skutečnosti postavili. Architekturu vnitřního prostoru nadlehčuje ipohled přes prosklenou příčku na dřevěné schodištní stupně, konzolovitě vetknuté do nosné stěny. Lze jimi vystoupit nahoru do „rozhledny“, vníž postupně vzniká pracovna, meditační koutek, místo nad jiná místa vdomě, které svým výhledem odlehčí mysl akteré původně majitelé neměli vplánu: „Hrubá stavba byla hotová, vyšli jsme na střechu atehdy to vnás vzklíčilo. Nemohli jsme odtrhnout oči od krajiny anemohli jsme ani nenadstavit alespoň malou místnost sterasou.“ Vposchodí, přízemí, ale ivpodzemním podlaží se saunou vládne barevně umírněná atmosféra, nezahlcená nábytkem, zdobená kresbou dřeva ačistými liniemi. Obrysy velkorozměrných oken stmavým rámováním vkontrastu sbílými omítkami, skladba vnějšího dýhovaného obkladu sdřevěným povrchem (Parklex), proporčně zakomponovaného do architektury kubusů, připomíná zenový pokoj mistrovské architektury Dálného východu, který jako by potvrzoval čtvercový rastr nábytku ifasády domu. „Navrhli jsme výtvarně jednoduchý hranatý tvar, čistý výraz. Jednoduchou formu kubusů změkčuje dřevo.

Dům je usazen vpřírodě, na venkově, takže dřevěné povrchy aprostý vzhled domu mají svoje opodstatnění vpřímém vztahu kpřírodnímu prostředí. Za několik let pohled zdenní části přízemí na plot, který odděluje přístupovou cestu kpozemku od zahrady, zakryjí platany,“ vrací se kzačátkům Eva Eichlerová, zatímco bosi přecházíme po trávě. Majitelka zenového sídla připomene, že jedna zprvních studií nabízela ialternativu atriového domu. Před lesem ana okraji zástavby se však nechtěli uzavřít do dvora. Dali přednost domu otevřenému okolí, sprůhledy asvětlem, které ho prostupuje skrznaskrz nebo spíš skrz promyšleně rozložená prosklení na fasádě auvnitř domu. Například ikoupelna – zřekli se vní okna na úrovni pohybu lidí araději nadzvedli rovinu střechy ještě na jednom místě, směrem od severní atiky ke středu střešní roviny, jen aby prosvětlili koupelnu rozptýleným denním světlem, ale přitom tak, aby bylo zachováno soukromí.

„Sousedé nás během stavby chválili za pěkné tři garáže aptali se, kdy už postavíme rodinný dům. Řeči přestaly, až když jsme dům omítli,“ směje se sousedským žertům majitelka. Má ráda zvláštní uspořádanost fasády domu. Eva Eichlerová zase připomene: „Dáváme přednost organické práci sgeometrickými tvary, které lze snadno postavit. Vedla jsem stavební část projektu avím, že úspěch závisí na souhře profesí. Doladění projektu trvá vždy nejdéle amy potřebujeme vědět, jaký bude návrh vdetailech.“

Architekti onávrhu
„Rádi koncipujeme architekturu jako celek, přemýšlíme stejně ozahradě, stavbě domu iointeriéru. Má-li tvořit ladný celek, vychází zjednoduchého konceptu, který se postupně dotváří avyvíjí. Je však dobré ten jednoduchý princip stále cítit. Bez předsudků či omezení jsme se snažili formulovat představu odomě vzahradní krajině, ojednoduchých formách apřírodních materiálech. Základním výtvarným konceptem je linka vterénu, čistá, bílá, která se vyčleňuje vkrajině. Sokolní přírodou i zahradou potom harmonizují další použité přírodní materiály, jako jsou dřevo, kámen akov. Tak dům jakoby vrůstá do zahrady. Všechno, co mělo být vyjádřeno jako výtvarná forma domu, řekly bílé stěny. Zbytek je vkrajině, tedy všechno ostatní je vpřírodním provedení – dřevo, kámen či beton, kov,“ zní odkaz brněnských architektů.
Autoři architektonického návrhu: EAarchitekti – Ing.arch. Zdeněk Eichler, Ing.arch. Eva Eichlerová,
www.eichlerarchitekt.com, www.ea-architekti.cz
Spolupráce – stavební část: Ing.arch. Dan Lukašík
Spolupráce – interiér: Ing.arch Daniela Štefková
Zahrada: Přírodní stavby, zahradní architektura, www.zahradniarchitektura.cz
Realizace stavby: MADERA MORAVIA
Zařízení interiéru: L.E.V.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský

Reklama

Komentovat