Bungalov v hliníkovém rámu

Dům jako byt se zahradou – obdobný koncept se v našem časopise objevuje poměrně často. Nikoli proto, že by byl v běžné výstavbě rodinných domů tak častý, spíše je to naše redakční slabost – pro domy střídmé v nákladech, přiměřené v rozměrech a inovativní v designu.

Přesto, že jsme dům znali z pracovních fotografií, při naší návštěvě jsme jej téměř přehlédli. I když jsme si říkali, že tak odlišnou a výraznou stavbu – s výrazně tmavou fasádou pod stříbrným rámem – nelze minout, málem se nám to povedlo. Stavba, zasazená do terénu, je z ulice téměř neviditelná, jen parkovací rošt téměř na úrovni střechy prozrazuje, že se o úroveň níže odehrává opravdový život…

Prozíravé rozhodnutí
„Parcelu jsme koupili už před časem, původně jako investici,“ popisuje výběr svažitého pozemku sympatický domácí pán, „uplynulo pár let a my jsme ve světle očekávaného přírůstku do rodiny začali uvažovat o výstavbě vlastního domku. Pročetli jsme inzeráty, viděli pár volných pozemků a nakonec jsme se vrátili na ten náš. Najednou nám ani poměrně prudký svah nepřišel jako problém, spíše naopak.“ Při pohledu z proskleného obýváku směrem na rodící se zahradu se jejich rozhodnutí nelze vůbec divit – hned na konci zahrady se vine strouha místního potoka, protilehlý břeh je zarostlý stromy, skrze něž prosvítá probouzející se jarní louka a vedlejší pastvina čeká pouze na to, až její majitelé vyvedou své čtyřnohé svěřence. Ze severu je pozemek lemován valem, který dům odděluje od terénu. „Jediný problém se může vyskytnout na východní straně, uvidíme, jak náš nový soused naloží se svou parcelou,“ popisuje unikátní místopis majitel.

I když se pozemek nachází v nově vznikající enklávě rodinných domů úzce navazující na stávající obec, jeho poloha je vskutku výjimečná – je pouze severovýchodním rohem napojen na konec slepé ulice, tudíž poskytuje míru soukromí u obdobných projektů téměř neuvěřitelnou. Ta je umocněna právě zasazením domu do terénu. Pozemek klesá směrem k potoku v převýšení cca 6 m. I když investor původně uvažoval o vetknutí domu do terénu, dřevěná konstrukce toto řešení neumožnila. Ovšem to, co kvůli stavbě odkopali, se použilo na vyrovnání terénu v těsném sousedství domu a zahrada díky tomu není tak strmá. Pracné přesouvání kubíků zeminy mělo ještě jeden význam: „Pozemek je na hraně zátopové oblasti, jeho vyvýšením jsme vytvořili i přirozenou hráz proti vodě,“ popisuje majitel. Ovšem přímou návaznost na okolní přírodu dům přesto neztratil: „Na dolním konci pozemku osadíme branku a vybudujeme i lávku přes potok,“ říká pan domácí a v duchu už plánuje výpravy do okolí se synem, který v průběhu našeho rozhovoru zkouší odolnost podlahové krytiny v sedle plastového odrážedla.

Hledání autora
„Nakonec jsme si vybrali architekty vzdálené až 80 km od místa činu. Ale padli jsme si do noty téměř ihned,“ popisuje investor, „Ukázali jsme jim nějaké fotografie staveb, které se nám líbí a po čase jsme byli pozvaní na první konzultaci. Potěšilo nás, že se jednání netýkalo toho, kolik a kdy máme zaplatit, ale že chtěli znát naše představy a potřeby.“ Nejdůležitější byl tvar – investoři dali přednost bungalovu, dále dispozice – pro troj, případně čtyřčlennou rodinu a čas – termín stěhování byl vzhledem k očekávanému přírůstku jasně dán.

Neobyčejná krabice
„Pamatuji si, jak jsme se s partnerkou cestou na naši druhou schůzku v autě domlouvali, že nesmíme hned kývnout na první skicu, kterou nám ukážou… no ale tak se nám to líbilo, že jsme nakonec téměř okamžitě souhlasili,“ popisuje zrod stavby pan domácí. Architekti přistoupili ke tvarování stavby přímo konceptuálně: „Nová zástavba kolem je spíše skrumáží bez jednotícího konceptu a výrazu. Odráží tak přiléhavě současnou svobodu ve společnosti, ale i neujasněnost, jakým způsobem ji využít. V duchu této mnohosti, při vědomí zodpovědnosti za celek i za udržení plurality názorů v něm, byla zvolena abstraktní forma domu,“ hlásí ve své autorské zprávě. Abstraktní je přitom jen částečně – za základ jednopodlažního domu byl vybrán pravidelný kvádr. Pro zasvěcené – jeho půdorysné proporce se blíží proporci součtu malého a velkého zlatého řezu. Jednoduchý tvar architekti rozehráli mírným náklonem – patrným z konstrukce hliníkového rámu vně stavby. Banální kvádr získal na dynamice i funkci – interiér má neobvykle vysoké stropy a místo ploché střechy poskytuje ochranu před nepřízní počasí střecha pultová.

Slupka a pod slupkou
Vedle netradičního tvaru dům charakterizují především použité materiály. Na první pohled upoutá hliníkový rám odkazující spíše k architektuře stylu high-tech než ke dřevostavbě, kterou stavba ve skutečnosti je. Konstrukčně se jedná o sendvičovou dřevostavbu s obkladem z cementotřískových desek na fasádě. Architekti navrhovali bílé, byli to investoři, kteří rozhodli o překvapivé změně: „Desky měly být dokonce černé, ale až při nákupu jsme zjistili, že je výrobce už nedodává. Vybrali jsme tedy nejbližší odstín,“ dodává za oba majitele pan domácí. Pro architekty byla důležitá i jemná kresba spár mezi deskami, která umocňuje abstraktní koncept. Naopak hliníkový rám objem ukotvuje – dům spíše jako by byl zavěšen ve stříbrné „kleci“.
   
Odvaha vně i uvnitř
Architektonickou černou se tedy majitelům do exteriéru stavby prosadit nepovedlo. Své odvážné designové cítění projevili naplno v interiéru – barevné tapety a struktury zajímavě kontrastují s jinak strohým pojetím stavby. Dispozice jsou téměř souměrně rozložené kolem příčné osy objektu – vstupu do domu. O severní stranu se opírají technické místnosti, WC, koupelna a rodičovská ložnice – s odvážně umístěným sprchovým koutem: „To byl jeden z mála našich požadavků na architekty – „sprcháč“ v ložnici,“ upřesňuje sympatická paní domu, „dnes je to sice pořád poměrně netradiční řešení, architekti naštěstí naši podmínku bez výhrad akceptovali a sprchu do prostoru ložnice jednoduše začlenili.“

Podélnou osu domu tvoří hala, jež rozděluje denní a noční zóny – směrem na jih je orientován obývací pokoj s jídelnou a kuchyní o celkové ploše 35 m² a na východním a západním rohu domu jsou situovány dva pokoje: jeden dětský a současná pracovna. „Příjemná jsou zejména okna poskytující nerušený výhled i výstup do zahrady, problematická jsou však v letních měsících – jelikož je to přímá jižní fasáda, dům se přehřívá. Proto plánujeme osadit okna hliníkovými předokenními žaluziemi, které tento handicap odstraní,“ popisuje své zkušenosti po dvou letech strávených v domě pan domácí. V zimě se o tepelnou pohodu stará plynový kondenzační kotel: „V obýváku je podlahové topení, nicméně dnes trošku litujeme, že jsme jej nezavedli i do ostatních místností,“ doplňuje majitel.

My jsme žel na sluncem zalitý obývák štěstí neměli, i proto možná dům na fotografiích vyznívá o něco smutněji, než ve skutečnosti je. Stavba, která kombinuje hravost i střídmou eleganci, hliníkový high-tech i dřevěnou klasiku, je „na omak“ příjemná a veselá. Je důkazem, že i na malé ploše lze nalézt dostatek prostoru pro mladou rodinu a dětem nabídnout možnost vyrůst mimo ruch velkoměsta bez ztráty potřebného komfortu. A vzhledem k velikosti pozemku i stavby – za rozumné peníze.

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: HOME