CO2 neutrální dům
Průmyslová revoluce nás přesvědčila, že bychom měli být hrdí na schopnosti lidstva. Propadli jsme klamnému pocitu, že vítězíme nad přírodou a každou chvíli si ji podrobíme a podřídíme svým potřebám. Jaksi se to ale zvrtlo. Dnes už […]
Průmyslová revoluce nás přesvědčila, že bychom měli být hrdí na schopnosti lidstva. Propadli jsme klamnému pocitu, že vítězíme nad přírodou a každou chvíli si ji podrobíme a podřídíme svým potřebám. Jaksi se to ale zvrtlo. Dnes už víme, že vítězství nad přírodou je nesmysl a za naše dosavadní malé „výhry“ pořádně draze platíme.
Důsledkem našeho ekonomického růstu jsou klimatické změny způsobené skleníkovými plyny, které do ovzduší vypouští doprava, průmysl, energetika, tedy každý z nás. Tyto plyny způsobují zahřívání zemského povrchu a s ním i globální oteplování. S jeho důsledky se setkáváme dnes a denně, a to nejen ve večerních zprávách. Plyny způsobující skleníkový efekt samy o sobě nejsou jedovaté. Jsou to přirozené látky, ovšem jejich koncentrace ve vzduchu se v důsledku každodenní činnosti lidí neustále zvyšuje.
Nádherným příkladem moderního přírodního stavitelství je dům, jehož majitel, autor i stavitel v jedné osobě Lukáš Čejna se stal v loňském roce vítězem ekologického Oskara – E.ON Energy Globe Awards 2011. K přírodnímu stavitelství ho přivedl, jak sám říká, vztah k životu v jeho celistvosti a úcta k zemi. Při výstavbě použil nejen přírodní a místní materiály, ale i tradiční technologie a postupy. Jedině rákosovou krytinu byl nucen přivézt z Maďarska. Přesto má stále lepší bilanci CO2 než jakákoliv průmyslově vyráběná střešní krytina. Domek je zatím napojen na elektřinu, ale do budoucna by teoreticky mohl fungovat i jako ostrovní systém nezávislý na energii z veřejných sítí. Foto: Čejeni.cz
Skleníkové plyny
Hlavní složkou skleníkových plynů je vodní pára. Tvoří je asi ze dvou třetin a její množství lidé ovlivňují různými zásahy do přirozeného vodního cyklu. Další významnou složkou zastoupenou asi 30 procenty z celkového objemu je oxid uhličitý (CO2). Za ním následují metan, oxid dusný a ozón, které tvoří dohromady asi 3 procenta. Ostatní složky mají příliš komplikované názvy na to, abych je zde všechny vyjmenovala. Jisté však je, že pro nahromaděné skleníkové plyny teplota naší planety od roku 1860 (kdy byla zahájena měření) stoupla o více než 1 °C. Odhaduje se, že v roce 2100 se zvýší globální teplota planety o 1 až 3,5 °C. Následkem bude tání ledovců, zvyšování hladiny oceánů a zaplavená obrovská území. To zasáhne do života obrovského množství lidí. Už nyní však globální oteplování ovlivňuje lidské osudy. Bouřky, hurikány, na jedné straně planety obrovské záplavy, jinde ničivá sucha – to vše jsou důsledky našeho „obyčejného“ žití. Dostáváme vskutku nepřehlédnutelná znamení, na která bychom měli reagovat.
Hledání řešení
O snižování emisí skleníkových plynů se rokovalo v japonském Kjótu v roce 1997. Zúčastnění se zavázali snížit v letech 2008 až 2010 emise skleníkových plynů na úroveň o 5 procent nižší v porovnání s rokem 1990. Evropská unie však má ještě vyšší cíle: do roku 2020 snížit objem skleníkových plynů o 20 procent oproti roku 1990. A jak na to? Máme tři základní a zároveň i reálné možnosti. V prvé řadě je nutné zlepšit energetickou účinnost a tak snížit poptávku po energii. Důležitým krokem je využívání obnovitelných zdrojů energie (sluneční, větrná, vodní, geotermální, energie z biomasy a jiné) a nakonec zachytávání a skladování oxidu uhličitého, který se momentálně vypouští do ovzduší. Dobrá zpráva je, že pro provedení všech tří kroků momentálně existují dostupné technologie. Ta horší, že ne všichni to berou stejně vážně a že tam, odkud by měla přicházet řešení, se preferují hlavně osobní ekonomické zájmy. Bude potřebná větší politická vůle k tomu, aby se změnilo fungování hospodářských řetězců, což umožní nastartovat i další změny vedoucí k účinnému snižování emisí skleníkových plynů.
Nejen na vzdálené Aljašce, v Africe a Americe se mění klima. Také u nás doma si budeme muset zvyknout na intenzivní bouřky a lijáky, kdy za hodinu spadne více než 50 litrů vody na metr čtvereční, průtoky povodňových vln často přesahující hodnoty stoleté vody, stále častější extrémní sucha, horka, ale i zvýšení počtu onemocnění přenášených komáry či klíšťaty. Lymská borelióza a klíšťová encefalitida se rozšířily do vyšších zeměpisných šířek a nadmořských výšek (Česká republika, Švédsko). Objevují se choroby, které se v těchto oblastech nevyskytovaly (malárie, žlutá horečka a podobně). Také to je způsobeno klimatickými změnami.
Stavebním materiálem, který v sobě váže CO2 a na stavbě začíná se zápornou bilancí CO2, je sláma. Stavby ze slámy k nám postupně pronikají ze západní Evropy, ale svůj původ mají v Americe. Existuje mnoho způsobů, jak slámu vyžít. Můžete s ní zateplovat obvodový plášť, případně ji použít jako výplňový a tepelněizolační materiál v dřevěném skeletu. Existují i samonosné slaměné konstrukce, ale jako budoucnost slámy ve stavitelství se jeví slaměné prefabrikované panely. Foto: Artur ,Createrra
Jaký je to CO2 neutrální dům?
Existuje mnoho různých definic a žádná jednotná, jasně daná pravidla, jak stanovit CO2 neutralitu domu. Podle některých je to dům, jehož potřeba energie na vytápění je pokryta fotovoltaikou a solárními panely. Správnější je však započítat celkovou energetickou potřebu domu, energii, která byla spotřebována během výstavby, v procesu výroby jednotlivých stavebních materiálů, prvků a technologických zařízení, jejich přepravou, ale i energii, která bude potřebná při likvidaci stavby na konci jejího životního cyklu. Proto je takový výpočet velmi komplikovaný. Pokud ale nerealizujete experimentální stavbu, která potřebuje certifikátem dokazovat svoje kvality, měl by vám postačit i zdravý selský rozum. Je pochopitelné, že při použití místních zdrojů se vypustí už při dopravě materiálu do ovzduší méně CO2, než kdybyste materiál vozili ze vzdálené lokality. Že přírodní materiály mají pozitivnější bilanci CO2 než plasty. Že k pozitivní bilanci CO2 přispěje možnost použité stavební materiály recyklovat. Takže i dřevěnice, na kterou bylo použito řezivo z místní pily, založená na základech z místního kamene s příčkami například z nepálené cihly, omítaná podomácky vyrobenou hliněnou omítkou, má i bez výpočtu velmi pozitivní bilanci CO2.
Následkem klimatických změn je i šíření vegetace na Aljašce. V některých případech dosáhl přírůstek porostu, pokrývající původně jen 10 procent území, až 50 procent! Tato nová biomasa zachytává značné množství oxidu uhličitého (CO2) způsobujícího skleníkový efekt. Výzkumy starobylých rašelinišť ukazují, že podobná událost se stala před osmi tisíci lety, na konci poslední doby ledové. Vypadá to jako snaha země vyrovnat se se změnami klimatu a zvětšováním vegetačního pásma zachytávat nadměrné množství CO2 z atmosféry. Na jedné straně je uklidňující, že země se snaží, na druhé je o to více zahanbující, že pán tvorstva ne a ne se zmobilizovat.
Rekonstruovaný rodinný dům s názvem LichtAktiv Haus je německým příspěvkem do celoevropského projektu VELUX Model Home 2020. Cílem rekonstrukce domu z 50. let 20. století bylo vytvořit zdravé vnitřní prostředí s dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu tak, aby měl provoz domu neutrální bilanci CO2. Energie z obnovitelných zdrojů pokrývá celou spotřebu zrekonstruovaného domu, jeho provoz je tedy z hlediska bilance CO2 neutrální. Foto: Adam Mørk, VELUX
Individuální řešení nestačí
Snahy některých jednotlivců postavit si energeticky úsporný dům z přírodních materiálů a využívat obnovitelné zdroje energie, ať už pramení z ekonomických, ekologických nebo kombinovaných potřeb stavebníka, jsou sice chvályhodné, ovšem když se na problém podíváte obecně, jsou zanedbatelné. Sektor budov spotřebuje 40 procent z celkové spotřebované energie v Evropské unii. Pokud se má toto množství omezit, snaha jednotlivců nebude stačit. Několik bytů nebo domů neovlivní kvalitu klimatu. Je nutné měnit kvalitativní charakter měst směrem k Ecocity a Solarcity a postupovat přitom systémově a společně. Musí se změnit přístup celé společnosti k ekologii a odpovědnosti za budoucnost planety. To možná začíná tím, že nevyhodíte plastovou lahev do směsného odpadu, ale pokračuje to tím, že se vám nebude zdát přirozené a normální cestovat denně 30 kilometrů autem do práce, že nová obytná zóna bude zároveň i pěší zónou se společným parkovištěm u vstupu, že v ní bude velké množství veřejné zeleně, infrastruktura v pěší dostupnosti a dokonalý systém pohodlné a výhodné hromadné dopravy. Že cestovat autobusem, a nikoli jednotlivě autem, bude otázkou slušnosti, stejně jako postavit si energeticky úsporný dům využívající obnovitelné energetické zdroje, že lidé na domovní schůzi nebudou diskutovat, zda zateplovat pěti nebo sedmi centimetry polystyrenu, a že návrh osadit na střechu sluneční kolektory nebo mít zelenou střechu nebude okamžitě smetený ze stolu jako holý nesmysl. Takže by to zřejmě chtělo osvětu a odpovědnější a akčnější přístup kompetentních. Do té doby však opravdu nevidím jinou cestu než individuální snahy každého jednotlivce, který cítí zodpovědnost za to, co tu po něm zůstane pro ty ještě nenarozené.
Stále častěji se setkáváme s pojmy udržitelný rozvoj nebo udržitelná architektura. U udržitelného rozvoje dokážeme uspokojovat svoje potřeby tak, abychom neupřeli právo na uspokojení potřeb dalším generacím. Jinak řečeno, planetu jsme nezdědili po předcích, ale máme ji půjčenou od potomků a podle toho bychom na ní měli žít. Hodnocení udržitelnosti u budovy spočívá v hodnocení jejích energetických nároků při výstavbě (materiály a technologie jejich výroby, doprava, technologie výstavby), během provozu (energetická náročnost stavby, využívání obnovitelných zdrojů energie) a nakonec při její likvidaci a recyklaci. Existuje mnoho pokusů, jak z tohoto hlediska hodnotit a vyjádřit kvalitu budov (známe příklady z Evropy, USA, Kanady), zatím však neplatí jednotná metoda. Hlavním cílem je zásadní snížení spotřeby energie a snížení emisí CO2 při stavbě a provozu.
V prosinci 2011 společnost VELUX dokončila a otevřela pátou experimentální stavbu v rámci projektu VELUX Model Home 2020. Jde o dva CO2 neutrální rodinné aktivní domy s názvem CarbonLight Homes, které stojí v obci Rothwell a jsou prvními domy postavenými ve Spojeném království podle nové normy pro nulovou emisi uhlíku, kterou schválila britská vláda. Místní samospráva přijala aktivní domy CarbonLight Homes jako normu pro všechny místní novostavby. V následujících deseti letech by se jich v této lokalitě mělo postavit 5 500. Foto: Adam Mørk, VELUX
TEXT: Nora Škripcová
FOTO: Artur, Createrra, Čejeni.cz, VELUX
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.
