Neobyčejný dům v Jihlavě

Stojí na rohu dvou ulic, a tak ho architekt Luděk Rýzner z OK Plan Architects vybavil oranžovým štítem, který hlídá soukromí jeho majitelů. Zvenčí se na náhodného kolemjdoucího tváří trochu introvertně, svým obyvatelům ale v zahradě rozevírá vřelou náruč.

Vzbuzuje pozornost

Při pohledu z ulice nám dům ukazuje svoji černou fasádu okořeněnou oranžovými plochami z polykarbonátu, do role pomyslného komínu zaoceánského plavidla se pak situuje pracovna s kruhovým půdorysem a lehkou ocelovou konstrukcí, která je opláštěna tepelnou izolací s polykarbonátem stříbrné barvy. Když architekt přišel s černou fasádou, byl to nejprve šok, majiteli se však nezvyklá barva pro rodinný dům zalíbila. Zřejmě proto, že kombinace s oranžovou je veselá a výrazná, obzvlášť když je prosvícena slunečními paprsky. Původně uvažovali i o zelených skleněných kopilitech, ale ty jsou v porovnání s pružným a odolným polykarbonátem poměrně křehké.

Dům z pera architekta Luďka Rýznera má dvojí povahu. Z ulice se zdá být poklidným introvertem, do zahrady se však svým majitelům náležitě předvádí. A že je na co se dívat! Stavba je vsazena do terénního zlomu s výškovým rozdílem jednoho patra.

Zejména díky své masce z oranžového polykarbonátu patří dům mezi neobyčejné stavby. Kontrast černé fasády a její oranžové škrabošky na nás zapůsobil optimisticky. Mohly za to také vydatné sluneční paprsky, které během naší návštěvy plast krásně prosvítily.

Záměrem architekta Rýznera bylo částečně odříznout ulici. Nárožní situaci domu vyřešil koncepcí atria, které je z ulice chráněno právě onou oranžovou maskou. Přestože však severní fasáda opravdu chrání klid domácích před případnými zvědavci a velký rohový pozemek jim rovněž poskytuje dostatek soukromí, nepatří domácí k těm lidem, kteří by se schovávali před okolím. Jejich dům se výrazně odlišuje od přilehlé zástavby, takže pochopitelně vzbuzuje pozornost. „Časem nám stromy v zahradě vyrostou, a tak nebude nejspíš možné vidět ani sem. Já jsem ale zvyklý na to, že jsou lidé zvědaví a že nám občas nakukují do zahrady. Nemám s tím nejmenší problém, vždyť nikoho snad nebaví zírat k nám celý den. Zvědavci se vždy jen rychle podívají a za chvíli je vše odbyté,“ komentuje situaci majitel. 

Ne že bychom byli svědkem nějakého tyátru, ale pohled do atria odstíněného od ulice oranžovým štítem nám díky venkovním závěsům připomněl prkna, která znamenají svět. „Scéna“ je zhotovena z nehoblovaných prken z modřínového dřeva.

Polykarbonátové části fasády nám ukázaly svoji okouzlující barevnost v ostrém letním slunci také z druhé, vyvýšené a intimní strany domu.

Při stavbě domu dbali společně s architektem Rýznerem na to, aby vyhovoval všem jejich požadavkům. Nechtěli se někomu zavděčit, a tak zvolili atypický rodinný dům, který zcela vyhovuje jejich životnímu stylu. A jaké jsou reakce okolí? Jsou kladné i záporné, ale s tím do toho odvážná rodina šla. Majitel dodává: „Lidé si na náš domek někdy zanadávají, ale nás to vůbec netrápí. Pak přijdou jiní a těm se to naopak líbí. Během stavby jsme si i vyslechli, jak se lidé dohadovali, jestli se tady náhodou nestaví pro Jihlavu nové krematorium nebo snad supermarket. Jednou jsem byl u toho, když přivezli stavební materiál, a právě šel kolem jeden starší pán. Společně jsme pak prodiskutovali stavbu a shodli se na tom, že to nejspíš bude autosalon,“ směje se sympatický majitel, který je s podobou svého rodinného domu maximálně spokojený, a tak si na jeho účet klidně dovolí i trochu zavtipkovat.

Ze severní strany z ulice plní polykarbonát funkci jakéhosi plotu, za kterým jsme objevili netušená zákoutí.

Řadovku vyměnili za Blackhouse

Čtyřčlenná rodina předtím bydlela v řadovce v téže lokalitě. Přestože tam měli zahradu, krb, garáž i bazén, celkově to pro ně bylo bydlení malé a neustále se potýkali s nedostačujícími úložnými prostory. Cítili se stísněně, ale zároveň nechtěli opustit svoji oblíbenou čtvrť. Několi let jezdili kolem pozemku, který byl vzdálen jen půl kilometru vzdušnou čarou od jejich původního domova. Líbil se jim svažitý terén a uměli si na něm představit dům ve tvaru písmene L. Když se nakonec rozhodli stavět, bylo jasné, že to bude právě na tomto místě.

Oranžové odlesky fasády se promítají i do interiéru. Dělají výborného parťáka elementární barevnosti, která uvnitř převažuje.

Snili o moderním domě s použitím atraktivních materiálů a technologií. Těšili se také na detaily, které by nebyly zas až tolik obvyklé. Chtěli zkrátka využít všeho, co moderní doba a nové technologie nabízejí. Zpětně vidí velkou výhodu v tom, že nemuseli spěchat – měli kde bydlet, a tak je nic netlačilo: „Začali jsme stavět v momentě, kdy jsme měli vše pořádně promyšlené. Věděli jsme, kde chceme mít zásuvky nebo jaký styl nábytku bychom zhruba chtěli. Měli jsme i jasnou představu o tom, kam a jak nábytek rozmístíme. Přípravě jsme věnovali rok a půl. Dnes si proto nemohou říci, že bych něco udělal jinak. Jestli se mě zeptáte, s čím jsme zde nejvíce spokojení, tak vám jednoduše odpovím, že se nám líbí všechno do posledního detailu,“ vysvětluje pan domácí to, jak si on i architekt pevně stojí za svým výběrem.

Obytný prostor je nejen dostatečně velký, otevřený a vzdušný, ale zároveň i členěný tak, aby poskytoval soukromí. V takto pojatém interiéru se snadno rozptýlí i početnější návštěva.

Na obývákové stěně jim pomocí originální tapety od Color Design vyrostlo celé město. V zimě se zde sedí jedna báseň, zeď za tapetou je totiž vyhřívaná. 

To, že se jim zde skvěle žije, dokazuje i čilý společenský ruch, kterým si Blackhouse, jak jej s přáteli přezdívají, prochází. „S kamarády vtipkujeme, že až děti vyrostou a vyletí z hnízda, že se sem všichni na důchod sestěhujeme.“ Jako správní rodiče mají radost především z toho, že i jejich kluci si na nový domov rychle zvykli. Ačkoliv i předtím měl každý z nich vlastní pokoj, nyní mají mnohem více prostoru pro své lumpárny. Dovádět mohou ve dvou hernách – v jedné „virtuální“ s počítačem a televizorem, která je umístěna v patře, a v suterénu mají spolu s rodiči k dispozici společenskou a relaxační místnost s kulečníkem.

Měli šťastnou ruku

K architektu Luďku Rýznerovi, který je detailista a s oblibou používá ne zcela obvyklé materiály, z nichž se snaží vytěžit co nejvíce jejich předností, se vlastně dostali až na druhý pokus. Původně od známého dostali kontakt na jihlavského architekta, který však tou dobou získal velkou zakázku a nemohl se návrhu a stavbě jejich vysněného bydlení věnovat naplno. Jakmile však uslyšel, že rodina si přeje něco atypického, okamžitě jim doporučil OK Plan Architects.

Když Luděk Rýzner poprvé přijel, udělal si fotky a zanalyzoval terén. Zeptal se také, zda existuje něco, o čem vyloženě vědí, že to opravdu nechtějí. Manželka nechtěla v domě ani jednu jedinou dlaždičku a spáru, z čehož byl architekt očividně nadšený. Tam, kde je to potřeba, tedy v kuchyni a koupelnách, mají olejové nátěry kombinované s marockým štukem, který svoji krásu ukazuje například i na krbu v obývacím pokoji. „Líbí se mi, jak vedle sebe pěkně funguje finančně náročnější technika štuku a cenově nenáročný olejový nátěr. Vše je v podstatě bezúdržbové, což určitě ocení každá rodina s dětmi,“ shrnuje majitel.

Chtěli krb v prostoru, tento se navíc pyšní povrchovou úpravou marocký štuk. Základními požadavky na společenskou zónu bylo mnoho světla a jednoduchý vstup na zahradu. S obojím pomohly okenní profily Schüco.

Investoři měli původně představu o zónách, které by oddělovaly prostor pro dospělé obyvatele domu a děti. Architekt jim to však vymluvil, což bylo jedno z prvních doporučení, za které jsou oba rodiče vděční. To, že narazili právě na Luďka Rýznera, považují za velké štěstí: „Ocenili jsme, že nám architekt dobře poradil, aniž by tvrdohlavě prosazoval vlastní stanovisko. Uměl nám naslouchat a my jsme si zase na oplátku vážili jeho profesionálních rad. Opravdu jsme si sedli. Oba jsme perfekcionisté a neradi slevujeme ze svých požadavků,“ komentuje nejdříve klient a dnes již i architektův kamarád.

V časopisech o bydlení, kterým fandí hlavně paní domácí, vždy četli o peripetiích s dodavateli, které se negativně podepsaly na průběhu stavby. O problémech s řemeslníky si zase vyslechli něco od svých známých. Ve výsledku byli ale mile překvapeni, že úskalí spojená se stavbou rodinného domu nemusejí být vždy nutností: „OK Plan vše ihned řešil, zodpovídal naše otázky a díky tomu nenastávaly žádné prodlevy, na které jsme v Čechách zvyklí. Změny v průběhu stavby byly opravdu minimální. Nemuseli jsme ubírat nic ze svých představ.“

Nábytek na míru, který nepostrádá originalitu a vtip, zhotovila firma Čadas Interiér.

Druhé štěstí, které se jim připletlo do cesty, byla firma Pozemní stavby Jihlava v čele se stavbyvedoucí paní Gašovou: „Byla příkladem člověka, který je na svém místě. Měla u dělníků respekt a my jsme byli svědkem skvělé koordinace z její strany. Jednotlivé práce měly svůj čas a posloupnost, díky níž šlo všechno rychleji a mnohem snadněji. Některé detaily řešila přímo s architektem a společně je vyladili k naší spokojenosti. O spoustu drobností jsme se tak vůbec nemuseli starat. Jsme za to opravdu vděční. Mělo by to být normální, ale ze zkušeností vím, že to úplně běžné nebývá,“ mapuje historii výstavby domu jeho hrdý majitel.

Odděleně a přesto stále spolu

Vnitřní dispozice je rozdělena na společenskou a klidovou zónu. Děti tak mohou klidně spát, zatímco se jejich rodiče věnují návštěvě v obývacím pokoji. Kluci mají sice každý svoji místnost, ale mohou být spolu stále v kontaktu díky posuvným dveřím, kterými vstupují do šatny situované mezi jejich pokoji. Otevřením posuvných dveří vznikne dlouhý kontinuální prostor, který směřuje až k herně s počítačem a televizí.

Dalším místem pro jejich aktivní hrátky je dlouhá chodba, ze které vedou dveře do jejich pokojů a ložnice rodičů. Překvapivě se v ní prý skvěle hraje na honěnou a florbal. Když se v chodbě zavřou dveře, vše je sjednoceno jako jeden monolit. Předchozí nedostatek skladovacích ploch jim architekt vykompenzoval tím, že do hluchých míst ve stěně s dveřmi navrhl úložné prostory. Chodba se světlíkem je tak nejen atraktivní na pohled, ale je i nanejvýš praktická.

V interiéru architekt Rýzner svým klientům doporučil, aby se drželi jednoduchých tónů. Barevnou šarádu raději hrají s doplňky, které není až tak složité vyměnit, když časem omrzí. Veselé akcenty v obytné a jídelní zóně tak například představují žluté jídelní židle. Další cennou radou architekta byl kontakt na pana Domkáře ze společnosti Čadas Interiér z Havlíčkova Brodu, který pomáhal doladit výrobu nábytku na míru. Pomohl rovněž s několika detaily u kuchyňské linky, kterou spolu s kuchyňským ostrůvkem dodala firma Hanák.

Opravdové klukovské království. Dětské pokoje jsou propojeny šatnou a posuvné dveře si mohou chlapci podle nálady buďto otevřít, nebo uzavřít. Na konci mají oba hernu, do které jim rodiče umístili počítač a televizor. Mají tak jasně definované to, kde si hrát a kde se naopak učit či odpočívat. 

Vzhledem k pulzujícímu společenskému životu domácích byly požadavky na obývací pokoj jasně dané – velký jídelní stůl, prostorná sedačka, krb v prostoru, který by místnost přirozeně rozděloval a kolem kterého by se dalo sedět. V předešlém domově byli zvyklí, že byli všichni sesazení blízko sebe. Nyní jim vyhovuje, že mají prostor nejen velký, ale zároveň také členitý. „Udělat vzdušný otevřený prostor, který ale nepostrádá soukromí a dělbu na několik zón, aniž by byl narušen ideál otevřenosti, je uměním opravdového architekta. Zrovna minulý týden jsme pořádali grilování pro početnější skupinku lidí. V pozdních hodinách jsme všichni skončili v obýváku, kde si každý našel své místo a zároveň jsme neměli pocit, že bychom měli návštěvy plný dům,“ upřesňuje majitel. Zadáním pro denní zónu domu byl i dostatek světla a snadný přístup do zahrady. Díky rozměrným skleněným plochám, při kterých byly použity okenní systémy Schüco FW50+ a Schüco AWS 70.HI, byly hravě splněny oba tyto požadavky.

Ze všech místností v prvním patře je volný přístup na terasu. Výjimkou není ani ložnice rodičů. Stejně jako u dětských pokojů, i zde k ložnici náleží šatna a vlastní koupelna.

Pracovna, která tvoří sympatickou dominantu i zvenčí, má neobvyklý kruhový půdorys. Majitelé v domě nechtěli pokoj pro hosty, protože ho považují za nevyužitou místnost. Stejně tak nechtěli zavřenou pracovnu, kterou bybylo v případě nouze možné používat právě jako pokoj pro návštěvy. Výsledkem je velmi individuálně pojatá pracovna, která komunikuje s obytnou zónou. Je z ní vidět na jídelní stůl, a tak mohou mít dospělí děti pěkně pod dohledem i při práci.

Nechceme se opakovat, ale…

Už dlouho se nedívám na internetové diskuse, kde čtenáři a lidé vnímaví vůči architektuře hodnotí danou stavbu. V případě jihlavského domu z dílny OK Plan Architects jsem to ale udělala. No nic moc, laičtí recenzenti domu vyčetli i pověstný nos mezi ušima. Ale proč? Říkám si, že lidé, kteří by měli možnost se na dané místo vypravit a být svědkem nadšeného vyprávění spokojených majitelů, by asi ve své přísnosti a přílišné kritičnosti trochu ubrali. Nemá snad každý právo na to, aby bydlel podle svého? Ono totiž vyčnívat se v našich končinách příliš nevyplácí. Mám takový nutkavý pocit, že zde se to ale náramně vyplatilo!

TEXT: Zuzana Hošková
FOTO: Dano Veselský, Schüco