Netradiční dům v Hoštičkách

Když se jednou spolupráce vydaří, zůstane navždy pokušením. Zkusit ještě jednou? Snad budou souhlasit! V New Worku mají práce dost, ale ani jeden rok se svými domy – architektonickými figurkami nezklamali. Pokaždé nás chytil za srdce takový, kterému se nedalo odolat! Tento – nevelký, sympatický se nenabízí, jen trochu provokuje… Ještě ho i seřízli. Tradici stáhl žertovně čepici přes oči a potom přece jen našel oporu na severovýchodě ve stěně obložené přírodním kamenem. Ani dřevem se nešetřilo. A přece je jiný! Dopřáli mu poetično, asymetrično, a přitom dbali o funkčnost…

Hoštičky, malá vesnička a část obce Mochtín v okrese Klatovy, má jen padesát pět obyvatel, kteří mohou směle tvrdit, že jsou i papírově Hoštičkané. Během období dovolených jim dělají společnost měšťáci, kteří načas obývají chatovou osadu, aby z ní k podzimu mohli utéct za městským životem. Na malém vršku v zalesněné části, která ještě patří k Hoštičkám, se v roce 2009 na ploše 66 čtverečních metrů završilo opět cosi důležitého v architektuře výstavby rodinných domů. 

Taková malá myslivna
Hned jak vyrostl z mírně nakloněné stráňky uprostřed lesního porostu, přikývl lichoběžníky prohnuté plechové střechy překvapeným listnáčům. Zvykli si, tak jako lidé z okolí, že tu už domy nerostou, a když, tak za lesem v nedalekých Hoštičkách většinou pod sedlovými střechami a s uhlazenou symetrií, jak bývalo věky a domorodci zažito. Pokud se mělo bydlet, tak jen v jistých poměrech a srozumitelných rozměrech, rozvážně, se smyslem pro pravidelnost a s ochotou věrně následovat všeobecně přijatelnou představu o rodinném domě. Touto jistotou se dosud řídí většina stavebníků z obou našich zemí. Na jistotě tradice a všeobecného vkusu stavějí dokonce i ti, kteří nemají hluboko do kapsy a ani nouzi o velikost parcely. Pravda je však i to, že v dobách stavební horečky se většina architektů snažila o objednávky, v nichž šlo o stavby objemem a místem „mnohovýznamné“. Mnohem méně architektů se zajímalo o individuální výstavbu rodinných domů a, nedej bože, i menších obydlí s nezvykle skromným obestavěným prostorem. S klidem architekta, který ví, že stejně jako veřejné stavby či honosné vily i malá výstavba se může snažit o správnost a kvalitní architekturu, si Svatopluk Sládeček se svými kolegy z New Worku šli vlastní cestou. Na té se jim od roku 2003 podařilo vykřesat na malém prostoru daném financemi a možnostmi investorů tak svébytné figurky rodinných domů, jako jsou Monitor z Rajhradu, Sysel z Mihovic, Flaška z Lelkovic či Drak z Kostelan, ale i medializované zlínské stavby. Architektura jednoduchého hranolu lesního domku v Hoštičkách, který „zkosili“ v jihovýchodním průčelí a zastřešili atypickou pultovou střechou, si zachovala úctu k obytnému prostoru.

Krovka v lese  
Přímý pohled na jihozápadní průčelí s opticky měkkým modřínovým obkladem a pravými úhly nenasvědčuje tomu, že by ostatní stěny domu (každá po svém) našly zálibu v odchylkách od pravoúhlosti a v ignorování tradičního opakování prvků. Výjimkou jsou okna v poschodí, jimiž se dostává dostatek denního světla do obou ložnic pod střechou. Ta se nejprve ve směru od hlavního průčelí tváří jako vodorovná, potom si to přibližně nad polovinou půdorysu ložnic rozmyslí, zlomí se a se sklonem, který spěchá k východnímu rohu domu, začne prohýbat plechovou krytinu do mírného oblouku. Rozmar střechy zachytí zeď severovýchodní obvodové stěny, která díky kamennému obkladu a jen úzkému svislému průzoru působí hmotně, staticky spolehlivě a tak trochu jako odkaz na románskou kapličku. Od pevné „krovky“ zadní stěny se téměř po celém obvodu domu vine kamenem obložené cihlové zdivo suterénu a snížené části přízemí. Tři stěny domu, od přízemí až pod střechu, dali architekti vyhotovit jako dřevěnou rámovou konstrukci opláštěnou modřínovými deskami.

Dispozice krovky 
Z autorské zprávy Svatopluka Sládečka a jeho spolupracovníků – Pavla Veleckého a Tomáše Horalíka – a z půdorysů lze vyčíst, že kromě částečného podsklepení se do útrob domu vešla dvě nadzemní podlaží a mezonet. Vchod mírně ustupuje z níže položené boční stěny, jinak řečeno z roviny severozápadního průčelí, dovnitř do objektu. Tak vzniklo závětří. Dále se do domu vstupuje přes zádveří na chodbu, odkud je možné po třech schodištních stupních vystoupit do zvýšeného přízemí nebo schody vpravo od vstupu sestoupit pěti železobetonovými stupni do sklepa, kde mají majitelé kotelnu a sklad dřeva. Z malé plochy přízemí se zvedá otevřený prostor přes dvě podlaží. Patří knihovně a pracovně. Toto otevření a optické propojení se všemi úrovněmi interiéru se stalo hlavním prostorovým motivem vnitřní architektury domu. Z knihovny vede jednoramenné schodiště do obývacího pokoje, který se zasklenou stěnou spojil s vnějším prostředím. Podobnou výsadu, i když s o něco menší plochou, má i sousední ložnice. Z kuchyně umístěné v téže výšce si lze dopřát výhledy přes klasická okna. Z obývací místnosti, oproti zasklené stěně, se do horního podlaží zvedá dvojramenné dřevěné schodiště na ocelové schodnici. V polovině výšky otevřeného prostoru se zastaví a rozvine do mezipodesty. Ta vede podél severovýchodní obvodové zdi a vytváří další prostor pro knihovnu. Z mezipodesty se přímo vchází do koupelny a WC. Nakonec stačí vystoupit po posledním rameni schodiště, projít krátkou chodbou a vejít do jedné z ložnic.

Poznámka na závěr
„Antiškatulková“ architektura, vrstvení prostoru v domě, rozložení výškových úrovní a uspořádání místností se inspirovalo přirozeným sklonem terénu, z něhož dům vyrostl, a sklonem architekta k osobitému tvarování jeho domů. Členění interiéru, které mělo minimalizovat obestavěný prostor, bylo architektonickým záměrem a vyhovělo tak požadavku majitelů na minimalizování nákladů na stavbu. Figurativní architektura stejně jako praktičnost tvořivých řešení přitahuje do studia New Work nové zájemce o bydlení ve svérázných obydlích s nečekanými, jakoby však dobře známými zaobleními, výčnělky, nachýleními ploch, svébytnými přístavbami a emocí, kterou nelze těmto stavbám upřít… Návštěvy realizací Svatopluka Sládečka a zprávy o nich se už několikrát objevily na našich stránkách. Věřím, že se s jeho polidštěnými obydlími setkáme znovu. Vždyť jak vzpomínal sám autor ve vysílání Českého rozhlasu: „Dobré věci nevznikají snadno, publikum by mělo být nejen tolerantní, ale také otevřené k věcem, které jsou v architektonickém objektu nachystané. Jsou tam pro lidi. Architektura jen tak nezávodí s lidmi. Kdo jí chce rozumět, ten by si měl poodstoupit, vidět souvislosti, zamyslet se…“

Má-li být výsledkem snahy o dobrou architekturu nejen účelovost, ale i metafyzický rozměr, tak na vzhledu domů a domků navržených ve studiu New Work se nepodepisuje jen řemeslná zručnost zkušeného architekta, ale i umění vkládání myšlenek a radosti z poznání. Pro pana Sládečka jsou inspirací starší industriální objekty s jejich zdánlivou samoúčelností, které ale přitom oplývají (ne)obyčejnou krásou a fantazijním tvaroslovím.   

Z čeho a jak se stavělo
Zakládalo se po obvodu budoucího domu na základových pásech z prostého betonu třídy B 15. Základová spára mělčeji než 0,85 m pod terénem, který se nakonec vytvaroval kolem myslivny. Stěny sklepa a části přízemí byly vyzděny z tvárnic Porotherm 40 P+D, jen u vstupu do domu stačily tvárnice Porotherm 36,5 P+D. Ostatní vnější svislé stěny smontovali jako součást dřevěné rámové konstrukce. Uplatnila se osvědčená skladba dřevěné odvětrané fasády:

• vnitřní obklad lakovanou palubovkou                                              18 mm,
• svislé latě 50/30                                                                                  30 mm,
• izolace Orsil Fassil mezi latě 50/80                                                50 mm,
• parozábrana Parofol
• izolace Orsil Fassil mezi sloupky 100/100                                  100 mm,
• pojistná hydroizolace Tyvek Soft
• kontralatě 50/30 a vzduchová mezera na odvětrání fasády        30mm.

Nakonec stěny opláštili modřínovými palubovkami bez povrchové úpravy v tloušťce 18 mm. Střední nosnou stěnu hned u vstupu do domu vyzdili z Porothermu 30 P+D P15 na maltu M10. Druhá část této stěny tvoří součást montované dřevěné rámové konstrukce domu se sloupky 100/100 mm. Opláštili ji modřínem nebo sádrokartonovými deskami. Nenosné příčky vyskládali ze systému Knauf nebo jako samonosnou konstrukci ze sloupků 60/60 mm kotvených do spodního a horního prahu 60/60 a také je opláštili modřínovými palubovkami, před tím je však v tloušťce 50 mm vyplnili minerální vlnou. Všechny rámové konstrukce mají zavětrování v rozích a na volných koncích pomocí křížových ztužovadel.

Stropy nad přízemím vyskládali ze stropních nosníků Porotherm s keramickými vložkami Miako na osovou vzdálenost 625 mm. Po zmonolitnění tu mají 210milimetrovou tloušťku stropu. V blízkosti schodiště se ztužilo betonářskou výztuží podle výpočtu statika a po obvodu zabezpečuje statiku konstrukce domu ztužující železobetonový věnec. Tam, kde se neobjevuje strop Porotherm, použili při stavbě stropních konstrukcí trámy 80/200 mm v 625milimetrových rozestupech a záklop z OSB desek. V konstrukci stropu navrhli a osadili ocelové průvlaky z U-profilů 220 mm. Na schodištní mezipodestu navazuje konzolovitě vyložená část pod knihovnou. Stropnice se tu kladly kolmo na obvodovou severovýchodní stěnu do otvorů ve zdivu a na opačném konci do ocelového průvlaku.

Kotel Atmos na pevné palivo s akumulační nádrží napojili na komín Schiedel Uni.
Vlastní zdroj pitné a užitkové vody zabezpečila majitelům studna na jižní straně pozemku. Mají i vlastní domácí čistírnu odpadních vod, které se dále odvádějí do vsakovací drenáže.

Základní údaje o domu v Hoštičkách
Architektonický návrh: Svatopluk Sládeček, studio New Work
Spolupráce: Pavel Velecký, Tomáš Horalík
Dokončení stavby: 2009
Zastavěná plocha: 66,13 m²
Obestavěný prostor: 466,6 m³

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Lubomír Fuxa
ZDROJ: HOME