Pozoruhodná stavba s „krajkovou“ fasádou vyrástla na pomezí Vsetínských vrchů a Beskyd

Ač to nemusí být na první pohled patrné, tato moderní, až futuristická stavba měla svůj předobraz v tradiční místní architektuře. Záměrem autora návrhu, architekta Zdeňka Trefila, bylo navázat na historii dřevěných staveb, které jsou typické pro Valašsko. Nejvíce ho pak inspiroval nedaleký dřevěný evangelický kostelík z roku 1783, na který je nyní z dokončené stavby vidět. „Vnukl mi myšlenku pro celkovou koncepci vily, která ve svém soudobém pojetí interpretuje dualitu exteriéru a interiéru, pro lokální architekturu tak typickou,“ vysvětluje architekt, který sám pochází z Valašského Meziříčí.

Denní zónu tvoří jeden prostor, jehož součástí je i venkovní předsunutá terasa s obytnou i sportovně relaxační částí s bazénem. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Dřevo a plech zase trochu jinak

Dům usazený na severní hranici jižně se svažujícího pozemku – o úctyhodné velikosti (cca 6 500 m²) – se může pochlubit úchvatnými výhledy. Pozemek je totiž součástí táhlé rokle, svažující se k nedaleké přehradě. Ve spodní části pozemku se potom nachází vzrostlý les. I při pohledu na dům je však co obdivovat. Trojrozměrná fasáda z trapézového perforovaného plechu vytváří působivý kontrast s dřevěnými prvky v exteriéru i celodřevěným interiérem. Nemá však prvoplánově estetickou funkci, funguje doslova jako druhá kůže objektu. Zabraňuje přehřívání a působí také jako větrolam i bezpečnostní bariéra. „Fasáda z perforovaného hliníku propůjčuje hmotě novostavby specifické měřítko, jde o technicistní prvek, který zároveň integruje dům do okolní přírody,“ představuje svůj záměr Zdeněk Trefil.

Objekt, jemuž ani noc neubírá na působivosti, je navržen jako pasivní dům s inteligentním systémem řízení budovy, solárním ohřevem TUV a s vytápěním tepelnými čerpadly. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Nápaditá perforovaná fasáda z trapézového plechu, která při pohledu zdálky připomíná krajku, funguje jako ochrana proti přehřívání i větrolam. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, tedy tradiční místní stavební techniku, avšak posunutou technologicky na úroveň současnosti – křížem lepené dřevěné panely v kombinaci s ocelovými nosnými prvky. Od původního záměru použít betonový skelet se nakonec ustoupilo. Jak už to tak u odvážných, netradičních návrhů bývá, cesta k nim je mnohdy trnitá, lemovaná úskalími a překonáváním sebe sama. „S ohledem na použití ne zrovna standardních technologií, materiálů a postupů se během výstavby vyskytly určité komplikace, ale všechny se je naštěstí podařilo překonat,“ vypráví majitel domu.

S výtvarným dílem se počítalo předem. Jde trojrozměrnou plastiku z cortenové oceli, jejímž autorem je Jan Zemánek a která působivě dotváří otevřený, dvoupodlažní obytný prostor. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Rukou architekta byla navržena také celá řada nábytku a doplňků (komody, noční stolky, jídelní stůl, kuchyně, radiátory, mýdelníky, věšáky atd.), které přispívají k mimořádné soudržnosti interiéru a k jednotnému vzhledu domu jako celku. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Volnost interiéru

Koncepce vnitřních prostor domu je variací na téma „plan libre“, jak říká architekt Zdeněk Trefil. Všechny obytné místnosti orientoval na jih, ze severu umístil vstupní dvůr, garáž a hospodářské prostory domu. Vstup se nachází „tugendhatovsky“ na úrovni soukromého podlaží s ložnicemi, do společenského a obytného prostoru pak musíme sestoupit o úroveň níž. V jihozápadní části domu prostorová koncepce graduje dvoupodlažním obytným prostorem s galerií, knihovnou a rohovým oknem, zprostředkovávajícím nejatraktivnější výhledy na místní krajinu, včetně zmíněného kostelíku. Právě to si majitelé nejvíc cení. „Bydlí se nám tu velmi dobře. Nejvíce se nám líbí přímé propojení domu s okolní přírodou,“ pochvaluje si spokojený majitel.

Perforovaná hliníková fasáda projevuje svou estetickou působnost nejen navenek, ale i zevnitř. Uvnitř vytváří zajímavé světlené efekty a decentně kontrastuje s interiérem plným dřeva. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Zdeněk Trefil

Studoval SPŠ stavební ve Valašském Meziříčí u Ing.arch. Petra Žerta, Fakultu architektury VUT v Brně u Doc. Ing. arch. Dagmar Glosové a ETH Zürich u Prof. Maria Campiho. Po absolutoriu na VUT Brno působil v kanceláři Doc. Ing. arch. Jiřího Oplatka v Basileji, Švýcarsko. Po návratu ze Švýcarska v roce 1996 působil 2 roky jako asistent na FA VUT Brno. Od roku 1998 vlastní architektonický ateliér ve Valašském Meziříčí.
www.tref-a.cz

TEXT DOMINIKA ZÁVESKÁ
FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ
ZDROJ časopis HOME 01-02/2016, JAGA MEDIA, s.r.o.