Přestože přišel o střechu, dostal druhou šanci. Zapomenutý městský dům je ukázkou udržitelné rekonstrukce
Ve starém historickém centru Méridy, v mexickém Yucatánu, dostal dlouho opuštěný dům druhou šanci. Architektonická kancelář Veinte Diezz Arquitectos zde v roce 2024 realizovala projekt s názvem Vistalcielo – jemnou, ale sebevědomou rekonstrukci domu, která si klade za cíl víc než jen funkční přestavbu. Místo demolice se studio rozhodlo pro obnovu: zachovat to, co šlo, doplnit to, co chybělo, a vše propojit skrze světlo, vzduch a časem prověřené materiály.
Citlivý přístup
Původní dům stál na úzkém městském pozemku o rozměrech pouhých 5 × 31 metrů a nacházel se ve stavu pokročilého chátrání. Zřícené střechy, prorostlá vegetace a opuštěné stěny tvořily nehostinnou kulisu, kterou bylo snadné přehlédnout.
Namísto úplné novostavby ale architekti zvolili respektující strategii minimálního zásahu. Cílem bylo zachovat co největší část původního zdiva a přirozenou atmosféru místa.
Klíčem k nové organizaci prostoru bylo členění na šest objemů – tři kryté, tři otevřené – propojené sérií dvorků, průchodů a průhledů. Výsledkem je dům, který žije ve stálém dialogu mezi interiérem a exteriérem, mezi minulostí a přítomností.

Pohled na krytou terasu s jídelním stolem a kuchyňskou linkou, navazující na moderní bazén a kamennou stěnu. Zdroj: Manolo R. Solís
Sekvence prostoru jako zážitek
Dispozice domu je navržena jako plynulá cesta, kde se jednotlivé části odhalují postupně, téměř scénograficky. Od vstupní zahrady návštěvník vstupuje do společenského jádra – kuchyně a obývacího pokoje – které ústí do centrálního patia. Následuje hostinský pokoj, dále zadní zahrada s bazénem, a na konci hlavní ložnice poskytující klid a soukromí.
Centrální patio funguje nejen jako organizační prvek, ale i jako přirozený „chladič“ domu – díky stínění a proudění vzduchu se zde udržuje příjemné mikroklima i v tropických dnech. Oblé zdi, záměrné přechody mezi interiérem a exteriérem a měkké světlo proměňují atmosféru domu v průběhu dne.
Materiály s charakterem
V celém domě byla použita omezená, ale pečlivě zvolená paleta lokálních materiálů, které navazují na regionální stavební tradice. Stěny jsou pokryty vápennou omítkou v přírodních tónech, která dýchá a mění svůj výraz podle světla. V koupelnách a vlhkých prostorech byl použit ručně stříkaný beton, jehož textura vytváří jemný kontrast k omítce.
Původní zdivo bylo tam, kde to šlo, stabilizováno a znovu použito. Nové stropní desky byly ponechány odkryté, čímž vyniká nosná konstrukce z tradičních dřevěných trámků – tzv. rollizos. Každý objem s koupelnou navíc doplňuje půlměsícovitý světlík, který přivádí přímé světlo a rámuje pohled na oblohu.
Výrazným detailem jsou ocelové mříže v oknech, které byly natřeny původní světle modrou barvou domu – decentní, nostalgická připomínka jeho minulosti. Plochy dvorků a zahrad kombinují regionální kámen s jednoduchou výsadbou, která podporuje klidný a nadčasový výraz celku.
Udržitelnost
Jedním z klíčových principů návrhu byla snaha o minimalizaci ekologické stopy. Zhruba 70 % původní struktury bylo zachováno, čímž se výrazně snížilo množství demoličního odpadu a spotřeba nových stavebních materiálů. Architekti navíc využili pasivní strategie – přirozené větrání, stínění, denní světlo a materiály s nízkou energetickou náročností.
Dům tak nejen vizuálně, ale i energeticky reaguje na své prostředí – je soběstačný, přirozeně chladný a respektuje tropické klima Yucatánu. Celý návrh představuje soudobou verzi domů s tradiční logikou – bez klimatizace, ale s maximálním komfortem.
Architektura jako pokračování příběhu
„Nechtěli jsme vytvořit nový dům, ale zachránit ten stávající, ukázat jeho potenciál skrze rytmus dvorů, křivek a světla,“ říká hlavní architekt projektu José Luis Irizzont Manzanero. Vistalcielo není pouhým příkladem rekonstrukce, ale manifestem možností, jak přistupovat k paměťovým stopám městských domů.
Místo bourání a nahrazování přichází s řešením, které ctí minulost a zároveň ji otevírá budoucnosti. Dům, který dřív mizel pod nánosy času, se nyní zrcadlí v nebi – v pohledu skrze světlík, v odrazu na vodní hladině, v lehkosti průvanů mezi zdmi.
Galerie:
- Kamenitá zahradní cestička přechází do otevřeného obytného prostoru, kombinace přírodního kamene, hladké omítky a velkých oken propojujících interiér s exteriérem.
- Pohled na krytou terasu s jídelním stolem a kuchyňskou linkou, navazující na moderní bazén a kamennou stěnu.
- Minimalismus v detailu: Prostor, světlo a čisté linie.
- Zahrada, kde stín stromů tvoří dokonalé místo k odpočinku.
- Průchod v minimalistickém interiéru s dřevěným žebříkem a prosklenými dveřmi vedoucími na terasu.
- Ložnice s jemně laděným interiérem, velkým oknem na terasu.
- Balkon s výhledem a čistými liniemi.
- Ložnice, kde vyniká harmonie materiálů a světla.
- Syrový kámen a teplé světlo dodávají koupelně nádech luxusu.
- Přírodní detaily v koupelně zvýrazňují autentický styl.
- Zář denního světla: Sprcha jako součást zážitku.
- Kovové detaily dodávají sprše osobitý charakter.
- Sprcha pod širým nebem – spojení přírody a architektury.
- Detail exteriérového kovového točitého schodiště v pastelově zelené barvě, navazujícího na kamennou stěnu.
- Dotek patiny na zdech a energie detailu.
- Letní oáza klidu uprostřed města.
- Srdce domu pod korunou stromu.
- Interiér propojený s exteriérem: Jídlo pod širým nebem.
- Letní relaxace pod korunami stromů.
- Dotek útulnosti pod korunami stromů.
- Vintage šarm: Hrubá omítka a svěží zelená v srdci domu.
- Městská džungle: Skrytý ráj za fasádou.
- Kouzlo jednoduchosti – moderní bydlení za historickou fasádou.
Text: Lucia Blažiová
Foto: Manolo R. Solís