Rodinný dům s investicí do prostředí

Přestavbu rodinného domu v Ebelsbergu, v městské části třetího největšího rakouského města Linec, lze přirovnat k rozhovoru tolerantních osob – hodnotící klišé je poslední, co je zajímá. Tuto vilku vídeňsko-linecký ateliér x architekten nechtěl přetvářet, ale pochopit a doplnit.

Majitelé si vilku vyhlédli a nutno říci, že v jiném prostředí by byla snad až fádní. Ne však v této příjemně zvlněné zahradě se starými stromy a odrostlou magnolií Soulangeovou, jejíž větve se malebně rozprostírají nad trávníkem. Majitelé se rozhodli pro investici i navzdory tomu, že v případě novostavby mohla být značně menší.

Soužití v porozumění
Charakteristické je, že si nechali i starý kovaný plot. Přestavbou chtěli přirozeně zabezpečit současné standardy bydlení a hospodárného nakládání s energií, jakož i zvětšit obytnou plochu. To vše se od období vzniku druhé Rakouské republiky – na brance je letopočet 1955 – podstatně změnilo. Nynější parametry (zastavěná plocha 215 m², plocha podlaží 180 m²) odpovídají představě o komfortním bydlení. Novým projektem se zjednodušil půdorys – v přízemí vznikl jednotný kuchyňský, stolovací a společenský prostor, stavbu důkladně izolovali, vyměnili okna – rozvržení však zachovali a zvětšili jen otvory, hlavně v obývacím prostoru. Díky tomu je vnímání přírody ve starých zdech stejně intenzivní jako v nové části za skleněnými stěnami. Posunovacími dveřmi se vchází na terasu, která se z mnoha hledisek stala těžištěm domu. Výrazně zvětšili jídelní okno, na jehož širokém parapetu se dá odpočívat.

Dům v největší městské části Lince, která leží na jižním okraji města, je obklopen činžovními domy. Tři roky trvající přestavbu dokončili majitelé minulý rok. FOTO: Max Nirnberger

Původní dům se strmou sedlovou střechou se z pohledu od ulice ani v očích starousedlíků určitě zásadně nezměnil. Největší změnou bylo odstranění velkého balkonu na východní štítové zdi. Přicházíme-li k domu od novostavby, prezentuje se dům jako dokomponovaný prvek – alespoň podle šikminy průčelí, která očividně navazuje na sklon střechy. Možná vás překvapí skleněná boční stěna přístavby, za níž je fitness a prostorná dvojgaráž. Zabírá celou novou část suterénu, přibližně stejně velkou jako původní pozemní prostory. Přístavba je zasazena do mimořádně decentního prostředí, a tak pokud přitahuje pohledy kolemjdoucích, není to ani tak pro její tvary jako pro patinované fasádové kazety z oceli Corten. Vypadají jako rezavé, jsou však pokryty vrstvou dokonale chránící proti korozi. Kovové fasádové pláště, kazety nebo lamely z hliníku, mědi, pozinkované nebo právě z této specifické oceli, nízko legované mědí a chrómem, sice najdeme občas i u nás, je však pravda, že nepoměrně častěji se používají ve Skandinávii. Ve střední Evropě stále vzbuzují pozornost.

Nad terasou před obývacím pokojem překvapí odlehčená kompozice, která má podobu pergoly z ocelové konstrukce. FOTO: Max Nirnberger	Krytá terasa dokonale zastíněná mohutným bukem je působivým prostorem. FOTO: Max Nirnberger

Z opačné strany už nový objekt jednoznačně dominuje. Nejenže budovu obepíná terasa na poměrně vysokém soklu, ale zastřešení terasy je tak masivní a má takový sklon, že z bližšího pohledu směrem ze zahrady starý dům zakrývá.

Vstup s výhledem
Ze strany vedoucí do ulice zůstal vstup do domu po přestavbě zachován. Na místě původního vchodu se stříškou a typickými dobovými, vzhůru se rozšiřujícími bočními zídkami vznikl prosklený přízemní arkýř – pravoúhlá interpretace ze skla a načerno natřeného kovu klasického bay window – i s neodmyslitelnou zimní zahradou. Vedle ní přibylo v podobném duchu vysoké okno do kuchyně.

V novém křídle je i pracovně-rekreační neboli, jak říkají majitelé, wellness zóna. Největší prostor je věnován fitness zóně; na fotografiích to sice ještě není vidět, dnes je však zařízena tak, že umožňuje i relaxační posezení s atraktivním pohledem na zeleň přes skleněnou stěnu – podle původní koncepce měl být těsně vedle terasy bazén.

Sklon uličního průčelí přístavby se přizpůsobil sklonu střechy starého domu; na průčelí se rýsuje arkýř z přestavěného původního vchodu. FOTO: Max Nirnberger

V podstatě prázdný, bílý vstupní prostor působí ještě vzdušněji díky jeho členění lehkými skříňkovými sestavami, které nesahají až ke stropu. Pohled nahoru, na korunu statného buku přes pásový světlík s čirým sklem podél původní obvodové zídky vytváří velmi osobitou atmosféru. Z tohoto prostoru se vstupuje do jídelny ve staré části, a to původním, jen v dolní části zvětšeným otvorem velkého okna ve stylu picture window. Anglosaský detail se zřejmě majitelům zalíbil a dali ho obnovit na jiném místě v podobě zmíněného arkýře.

Terasa jako pokoj
Při pohledu na dlouhou a z větší části krytou terasu s podlahou barevně přizpůsobenou interiéru s efektním zabudovaným osvětlením se nelze ubránit pocitu, že patří více k obytnému prostoru než k exteriéru. Tento pocit je zvlášť silný v části před původní stavbou, kde se vnitřní linie terasy lomí a vzniká útulný zasunutý prostor evokující patio. Z druhé strany je zákoutí ohraničené u nároží, kde končí zastřešení a začíná jakási pergola interpretovaná třemi ocelovými úhelníky.

Jednou ze zvláštností domu je garáž poměrně dobře osvětlená trojúhelníkovým oknem v boční skleněné stěně. FOTO: Max Nirnberger	Z východní strany silný přesah ploché střechy přístavby úplně přikrývá původní stavbu. FOTO: Max Nirnberger
Vcházejícímu se naskytne pohled na panorama zahrady, v níž v teplejších měsících dominuje odrostlá magnolie. FOTO: Max Nirnberger	Koridor naznačený v podlaze a zdůrazněný světlíkem spojuje vstup s terasou. Spolu s ní vnáší do prostředí esprit, pohrává si s hranicemi domu. FOTO: Max Nirnberger

V interiéru dominuje bílá a červenohnědá barva; bílý je kuchyňský nábytek – zajímavým řešením v kuchyni jsou police a vedlejší pracovní deska, jež lze přikrýt roletou na dálkové ovládání, takže k dispozici zůstane jen kuchyňský ostrov; bílá je koupelna i stěny v celém domě. Komplementární barvu vytvářejí podlahy i dřevěné schodiště včetně nosných částí u obvodové zdi od ulice. V exteriéru ji posiluje především kovová patina na fasádním obkladu přístavby, která je na fotografiích už v téměř konečném tmavém odstínu červenohnědé barvy. Podobné obklady jsou na zastřešení terasy, podlaha je z barevně sladěného betonu, který byl použit i na ploše před garáží. Výrazným doplňkem podporujícím tuto barevnost jsou velké květináče z pálené hlíny, které jsou umístěny při vstupech. Milieu terasy je barevně doladěno pásem z hlazeného betonu podél zdi, která navazuje na stříbřitou ocelovou pergolu. Pás rafinovaně pokračuje ve vstupním prostoru a ačkoli je zřejmé, že zvýrazňuje směr pohybu po domě, přece působí trochu dráždivě a tajemně.

Ze vstupního prostoru se do staré budovy vchází velkým výřezem ve zdi (vpravo dole) přes jídelní část obytného prostoru. FOTO: Max Nirnberger	Přestavba přinesla novou koncepci vstupní části, která je vyčleněna z obytné zóny. Původně navazovalo na vstup schodiště a prostor byl velmi stísněný. FOTO: Max Nirnberger

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Max Nirnberger
zdroj: časopis HOME prosinec 2008 Jaga Media, s. r. o.