Soukromé západy slunce z domu na kopci

Na první pohled se toho o stavbě na kopci moc nedozvíte. Kolemjdoucí si všimne fasády bez oken, kombinace cihlového obkladu a velkoformátových antracitových desek a najde tu jen vchod do domu. Nemá jak tušit, že díky více než pětimetrové galerii sledují majitelé západ slunce přímo z křesla v obývacím pokoji zalitým slunečním světlem. I navzdory okolostojícím stavbám mají jeho obyvatelé soukromí s velkorysým výhledem na město a okolní krajinu.

To vše jim umožnil svahovitý pozemek na kopci za městem orientovaný na západ. Všechna jeho omezení jako strmý terén, rozloha (560 m²), nepravidelný tvar či blízká okolní zástavba byly hlavním zdrojem inspirace architektů při tvorbě projektu na míru. Dostali za úkol vytvořit komfortní bydlení pro pětičlennou rodinu. Požadavek majitelů zněl jasně: vybudovat dostatečně velký dům a navzdory malému pozemku i zahradu. Pro pána domu navíc realizace jednoho toužebného přání: pracovna v úplném soukromí, se samostatnou terasou. Představy majitelů byly do puntíku splněny.

Na podpěrné sloupy z pohledového betonu si majitelé museli chvíli zvykat. Původně chtěli myšlenku odhaleného betonu v interiéru úplně zavrhnout. Dnes jsou rádi, že se nechali přesvědčit. Sloup spolu s příčkou, která odděluje jídelní část od odpočinkové zóny v obývacím pokoji, tvoří v otevřeném denním prostoru zajímavý akcent.

Příčku oddělující kuchyň od jídelny vyplnili praktickou skříňkou. Je nejen zajímavým prvkem v interiéru, ale nabízí i pohodlí při stolování, kde je vše v dosahu – od prostírání, přes talíře až po sklenice na víno.

Z pozemku vytěžili maximum
Nejdominantnějším architektonickým prvkem stavby je zasklená galerie na západní straně s výškou necelých pět a půl metru, čímž architekti využili nejen vhodnou orientaci, ale především hlavní pozitivum parcely – zajímavý výhled na město a okolí. Vzhledem k blízkosti sousední zástavby a ulici situované hned o úroveň výš je dům z pohledu z ulice a od sousedních bočních pozemků velmi nenápadný, dalo by se říci až introvertní. Obytné místnosti jsou orientovány do zahrady, provozní prostory jako garáž, šatny, koupelna s prádelnou, toalety či spíž jsou soustředěny v severní části. Dům živě reaguje na okolní terén – jako nejlepší řešení se ukázalo více úrovní. Navzdory tomu všemu však působí kompaktním dojmem.

Kuchyni dominuje velkorozměrný pult s varnou deskou a troubou na pečení. Rodině slouží pro rychlé stolování a ukryje všechny nádoby na vaření.

V interiéru je dominantním motivem prostor otevřený nejen horizontálně, ale i vertikálně. Dispozice je však striktně rozdělena na denní a noční část. Za zádveřím, prosvětleným z interiéru sklobetonovou příčkou, se v přízemí v pravé části nachází chodba, kterou se dostanete do pokoje pro hosty. Ten zatím využívá především domácí paní s nejmladší dcerou k přípravám domácích úkolů, lenošení či sledování televize. Také díky francouzským oknům poskytujícím uklidňující pohled do sluncem zalité odpolední zahrady je pokoj jejím nejoblíbenějším místem v domě. „No, a potom se ještě motám v kuchyni,“ směje se sympatická tmavovláska, jejíž celodenní náplní je péče o rodinu – manžela, dvě skoro dospělé dcery a nejmladší prvňačku.

Odešli z města
Do domu se přestěhovali z třípokojového panelákového bytu, který jim začal být příliš těsný. „Potřebovali jsme více místa. Nejprve jsme koupili prostor na střeše jednoho domu v centru, uvažovali jsme o mezonetovém bytě, ale nakonec jsme se rozhodli neprožít celý život v bytovce. Našim děvčatům jsme s manželem chtěli dopřát každé vlastní pokoj. Stalo se, ty starší této možnosti naplno využívají,“ žertuje strážkyně rodinného krbu a pokračuje: „Musím přiznat, že mi trochu vadí, že jsme méně spolu. V malém třípokojovém bytě jsme na sebe stále naráželi, nebyla jiná možnost. Teď se dcery „zašijí“ do svých pokojů a sotva sejdou dolů se najíst. Ale chápu to, jsou ve věku, kdy potřebují soukromí. Já se motám v kuchyni, manžel, když si chce odpočinout, je nahoře v pracovně, takže jsme opravdu mnohem méně spolu. Ale musím si zvyknout, nejstarší dceři je už 16 let a tak či onak začnou odcházet z domu, asi s námi nebudou navěky. S mužem se smějeme, že se nakonec přestěhujeme do malé dřevěnice někde pod horami.“

Nadcházející Vánoce budou třetí, které stráví v novém domě. Ten postavili přibližně za rok. Stavělo se na zelené louce, okolní stavby přibyly později, což však architektům nepřekáželo, protože s navrhováním domů na „zelené louce“ mají zkušenosti. Podoba domu vznikala ze vzájemné komunikace mezi investorem a architekty – manželi, o nichž domácí věděli, že mají zálibu v moderních stavbách. „Spolupráce byla velmi příjemná. Důležitá byla otevřenost klientů k našim nápadům a kultivovaný dialog při hledání optimální formy. Nakonec jsme se z hlediska formy i dispozičního řešení propracovali k méně všednímu pojímání domu a bydlení. Důležitým a směrodatným požadavkem bylo maximální využití pozemku, avšak ne jeho úplné zastavění: daný počet pokojů, komfortní obytný denní prostor pro rodinu a pracovna s možností východu na terasu a s dostatečným klidem. Samozřejmě, že svahovité území má svá úskalí, ale z našeho pohledu benefity výhledů a ,svobodného‘ horizontu převýší nevýhody komplikovanějšího přístupu a potřeby několika výškových úrovní v rámci domu,“ vykládá o návrhu architektka Andrea Klenovičová.



Hra stínů žaluzií vytváří odpoledne v obývacím pokoji snovou atmosféru. Krb si majitelé pochvalují nejen pro vytvoření příjemné nálady, ale během chladnějších jarních či podzimních dní prostory příjemně vytopí. Díky galerii se teplo dostane i do pokojů v poschodí. Večery, kdy už děti spí, či deštivé dny si majitelka zpříjemňuje desítkami zapálených svíček.

Interiér zařídila majitelka
Vnitřní prostory mají logickou kompozici a členění, jednotlivé stavební části interiéru jsou barevně sladěny a propojeny do harmonického celku. „Interiéry byly navrženy koncepčně pro celý dům ve formě barevných kreseb. Společně s majitelkou jsme vybrali obklady, dlažby, stanovili si barevnou koncepci. Výběr nábytku a celkové doladění včetně doplňků je však už dílem samotných majitelů,“ vysvětluje architektka. Podlahy, dveře i schodiště jsou ve vyhotovení tmavého wenge, stejně tak knihovna a ostatní nábytek. Doplňuje ho příjemná krémová barva a bílé stěny. Jednotné barevné vnímání je narušeno jen v dětských pokojích, které hýří pestrostí a geometrickými tvary. „Podlaha je opravdu krásná a působí luxusně, ale přiznávám, že na údržbu je velmi náročná. Je na ní vidět každé smítko. Zpočátku jsem všechna sbírala, ale brzy jsem pochopila, že to nemá význam; prach je všude. Prostě s tím musíme žít, je to otevřený prostor, a když se zapne podlahové vytápění, prach si víří a sedá, kam ho jen napadne,“ konstatuje majitelka a dodává, že tmavá podlaha si vůbec nerozumí s její extrémně pořádkumilovnou povahou kozoroha, který chce mít čisto a uklizeno stále. Důkladnému uklízení se věnuje jednou týdně, ale podlaha vyžaduje každodenní vysávání. „Protože jsem s nejmenší dcerou stále doma, mám více času, a tak to tu stále čistím a leštím. Potom se po celém dni vrátí rodina a dům je ve stejném stavu jako předtím. Uvidíme, jaké to bude, když nastoupím do práce,“ dodává. V začátcích sice zvažovali položení dlažby, ale dřevo je přesvědčilo svým útulně a teple působícím povrchem.

Terasa vede podél celého přízemí a díky prosklení je denní část domu opticky propojena s exteriérem.	Zatím provizorně zařízený pokoj pro hosty je „územím“ majitelky a nejmladší dcery. Díky světlu pronikajícímu francouzskými okny se tu daří orchidejím.	Podlaha přízemí měla být v původním projektu řešená jednoúrovňově. Majitelé však chtěli kuchyň od zbytku místnosti opticky odčlenit, a tak vznikly schody do odpočinkové a jídelní části.

Při zařizování se majitelka inspirovala desítkami časopisů a internetových stránek o bydlení. Architekti navrhli základní rozmístění nábytku, který si domácí vybírali sami. „Nechtěli jsme prostor přeplnit, chtěli jsme knihovnu, k níž časem doplníme třeba nějaké pohodlné křeslo a podobně. Dům si postupně zútulňuji množstvím doplňků, občas je překládám z jednoho místa na druhé a zase je to tu trochu jiné. Hodně z nich jsem našla na internetu, mám pár oblíbených obchodů v našem městě a potom často jezdím vybírat přímo do města.“

V kontrastu se zbytkem domu hýří dětské pokoje barvami a vzory.

Dům, který usnadňuje život
Kromě komfortního obytného prostoru dům poskytuje i dostatek technického zázemí pro pohodlné a bezproblémové fungování domácnosti. Údržbu zjednodušuje centrální vysavač s šesti zásuvkami rozmístěnými po celém domě a devítimetrovou hadicí. Praktický je hlavně při vysávání dlouhého schodiště, protože zde není žádné tělo klasického vysavače, se kterým by se na schodech špatně manipulovalo. Majitelka oceňuje i myčku nádobí, kterou v bytě neměli. Při třech dětech jí ušetří hodně času. Systém vytápění domu zařízeného v energetické kategorii B kombinuje podlahové rozvody s podlahovými konvektory před většími zasklenými plochami. Prostory domu jsou větrány centrální vzduchotechnickou jednotkou s rekuperací umístěnou v garáži. K dohřívání vzduchu v zimním období se používá elektrický ohřívač v potrubí. „Klimatizaci téměř nevyužíváme, protože stavba je dobře orientovaná, slunce tu svítí až od odpoledne, a když zatáhneme žaluzie, úplně to stačí.“ Technické vybavení domu kromě toho doplňuje zabezpečovací systém, domácí dorozumívací videosystém a elektricky ovládané venkovní hliníkové velkorozměrné žaluzie.

Splněný sen majitele. Oddělená pracovna a jediná místnost v druhém poschodí nacházející se nad galerií dostala pracovní název „kapitánský můstek“. Důležitým požadavkem byla samostatná „kuřácká“ terasa u pracovny. Místnost, původně zamýšlená jen pro pána domu, se stala „naneštěstí“ pro něj i velmi oblíbenou hernou dětí. Zvenčí tvoří vystupující část, která je architektonickým akcentem stavby.

„Myslím, že nikdy předtím jsem se tak dobře nevyspal, jako první noc zde. Sídliště mi tedy vůbec nechybí,“ spokojeně se usmívá majitel. Klid domácím zaručuje nejen situování pozemku, ale i orientace stavby na parcele.