Vila ze 70. let měla dvě oddělená křídla. Část zbourali a její střed otevřeli zahradě i bazénu

Na prudkém svahu nad mořem, na severovýchodním pobřeží Sardinie, stojí dům s výhledem na ostrov Tavolara. Výrazná vápencová skála vystupuje z moře na horizontu, zatímco svah pod vilou klesá směrem k pobřeží. Právě zde, v obci Loiri Porto San Paolo, se nachází Casa della Sughera neboli Dům korkového dubu.

Na první pohled působí jako novostavba. Bílé omítané objemy vyrůstají z kamenného podloží a ve dvou úrovních sestupují po svahu k vodě. Ve skutečnosti jde o přestavbu domu ze 70. let. Architekti z janovského studia gosplan původní stavbu ponechali, zároveň ale zásadně proměnili její uspořádání a otevřeli ji okolnímu terénu.

Bazén není od domu odděleným prvkem, ale součástí jednoho propojeného prostoru. Čedičová dlažba pokračuje z obytných místností přes terasu až k vodě a stejný motiv se objevuje také na dně bazénu. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Inspirací jim byla architektura, která na sardinském pobřeží vznikala právě v této době. Působili zde například Luigi Vietti, Alberto Ponis, Michele a Giancarlo Busiri-Vici nebo Jacques a Savin Couëlle.

Jejich stavby často vyrůstaly ze svahu, navazovaly na místní skály a počítaly se středomořskou vegetací jako s nedílnou součástí návrhu. Gosplan na tuto tradici navazuje současnými prostředky a podobnou pozornost věnuje tomu, jak dům na konkrétním místě funguje.

Jeden dům, dvě tváře

Původní vila se skládala ze dvou křídel, která architekti zachovali. Zásadní proměnou prošel prostor mezi nimi. Část původní stavby ustoupila otevřenému středu domu, odkud se dnes vychází na terasu, k bazénu a dál do zahrady ke korkovému dubu.

V horní úrovni pak mezi obě původní křídla vložili nový centrální objem. Celá stavba díky tomu získala jasnější uspořádání a nové pohledy do krajiny.

Otevřený střed se stal hlavním bodem domu. Z jednotlivých místností se kolem něj přechází mezi různými výškovými úrovněmi a zároveň se postupně odkrývá krajina kolem vily. Odstranění části původní hmoty přineslo do interiéru více světla a vzduchu a otevřelo také nové průhledy k moři i do svahu za domem.

Obytná část je navržena tak, aby výhled nebyl jen bonusem za oknem, ale součástí interiéru. Velké posuvné dveře propojují pokoj s dřevěnou terasou a menší okno rámuje Tavolaru téměř jako obraz. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Vila je částečně zapuštěná do terénu a každé ze dvou podlaží má trochu jiný charakter. Horní část pokrývá hrubá bílá omítka, která vyniká ve středomořském světle a navazuje na prostornou terasu. Z její plochy vystupují komíny, jejichž geometrie připomíná siluetu Tavolary.

Spodní podlaží působí těžším dojmem. Je obložené místní žulou a doplňují ho nepravidelné kamenné oblouky. Ty navazují na opěrné zdi a okolí bazénu, takže spodní část domu postupně splývá s kamenitým svahem.

Balkon jako venkovní pokoj

Na straně obrácené k moři spojuje obě úrovně výrazný balkon s dřevěnou konstrukcí. Ta přesahuje obrys domu a vytváří hluboký stín i kryté místo před fasádou. Svými horizontálními liniemi připomíná některé stavby Franka Lloyda Wrighta.

Dřevo zde má zároveň praktickou i prostorovou úlohu. Balkon rozšiřuje obytnou část směrem ven a vytváří příjemný přechod mezi domem a zahradou. Zároveň změkčuje kontrast mezi žulovým spodním podlažím a bílou omítkou nahoře. Konstrukce propouští světlo a její členění rámuje výhledy na moře.

Otevření původní vily přineslo nové průhledy směrem k moři. Terasa s bazénem dnes pokračuje v hlavní ose domu a výhled na výraznou siluetu Tavolary se stává přirozenou součástí obytného prostoru. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Na stírání hranice mezi interiérem a exteriérem se podílí také podlaha. Z obytných místností přes terasu až k bazénu pokračuje čedičová dlažba vyskládaná v nepravidelném vzoru. Stejný motiv se objevuje i na dně bazénu. Podlaha tak vizuálně sjednocuje obytnou část, terasu a vodní plochu.

Interiér pracuje s několika výraznými materiály. Dub se objevuje na nábytku vyrobeném na míru, okenních rámech i pergolách a připomíná původní dřevěné trámy šikmých střech. V ložnicích se přidává terakotová dlažba, která do jinak střídmé palety vnáší teplejší tón.

Také vybavení je součástí celkového konceptu. Najdeme tu například židle CH24 od Carl Hansen & Son, závěsná svítidla Knot od české Brokis nebo nástěnnou lampu Potence od Vitry. V koupelnách byly použity povrchy Cerasarda z kolekce Trasparenze marine, baterie Fantini z řady Fontane Bianche a sanitární keramika Ceramica Cielo.

Také koupelna pokračuje v materiálovém jazyce celého domu. Světlé povrchy doplňuje přírodní dřevo, šedá dlažba a černé kovové detaily, zatímco původní charakter stavby připomínají masivní trámy pod stropem. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Zahrada kolem starého stromu

Název domu odkazuje na jeho nejvýraznější prvek v zahradě. Za vilou roste velký korkový dub, kolem kterého vzniklo malé uzavřené zákoutí. Krajinářský návrh připravilo studio caarpa, které stejně jako architekti z gosplan pracovalo především s převýšením pozemku a jeho přirozeným charakterem.

Prostor kolem stromu dostal označení „cork-oak room“, tedy pokoj korkového dubu. Chodník ho obchází a využívá přitom jednotlivé výškové rozdíly zahrady. Mezi kamennými monolity vyrůstá plazivý rozmarýn a tulbaghie, nová kamenná zeď pak doplňuje kompozici a navazuje na okolní krajinu.

Pohled shora dobře ukazuje, proč je korkový dub pro návrh tak důležitý. Dům a zahrada se kolem původního stromu rozvíjejí v několika výškových úrovních a architektura mu ponechává dostatek prostoru. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Zakřivené schodiště obtáčí tento kout zahrady a vede až na střešní terasu. Pohyb mezi jednotlivými úrovněmi se tak stává součástí zážitku z domu. Jednou člověk prochází mezi zelení a kamenem, jindy se před ním otevře pohled k moři.

Také okolí bazénu doplňuje promyšlená výsadba, která pracuje především se středomořskými druhy a vzdušnými travinami. Směrem k moři se objevují výraznější solitéry a odolné rostliny typické pro zdejší podnebí. U vstupního schodiště je výsadba naopak bujnější a zastíněná stromy a keři. Zahradu doplňují také rozmarýn, olivovníky, santolina, stálezelené keře a granátovníky.

Tradice po současnu

Casa della Sughera ukazuje, jak lze starší dům proměnit bez ztráty jeho původního charakteru. Dvě původní křídla zůstala na svém místě, zatímco nový centrální objem a otevřený střed změnily způsob, jakým jednotlivé části vily fungují.

Právě uprostřed domu se setkávají hlavní motivy celého projektu – světlo, výhledy, proudění vzduchu, pohyb i kontakt se zahradou. Obytné místnosti se díky otevřenému středu obracejí ven a jednotlivé části domu získávají nové průhledy do krajiny.

Dřevo zjemňuje kombinaci bílé omítky a hrubého kamene a venkovním částem dodává obytnější charakter. Otevřená pergola přitom prostor nezavírá a zachovává kontakt s okolní zahradou. Zdroj: Anna Positano | Studio Campo

Tento přístup odpovídá také práci studia gosplan, které sídlí v Janově a vedou ho Nicola Lunardi, Veronica Rusca a Lorenzo Trompetto. Architekturu vnímají jako způsob, jak ovlivnit naše vnímání prostoru, a ve svých projektech hledají vazby mezi stavbou, předměty, krajinou a lidmi. Vedle samotného navrhování se věnují také výstavám a konferencím, akademické a postgraduální výuce nebo přípravě publikací a dalších kulturních projektů.

U sardinské vily se tento přístup promítá do konkrétních detailů. Nábytek na míru, dřevěné konstrukce, kamenné stěny, čedičová podlaha pokračující až k bazénu i zahrada kolem starého stromu společně určují charakter domu i způsob, jakým se v něm člověk pohybuje.

Galerie:

Foto: Anna Positano | Studio Campo
Zdroj: The Architecture Curator