Interiér a exteriér nejsou protiklady

Reklama

Slova interiér a exteriér naše jazykověda označuje jako antagonizmy, protiklady. Navzdory tomu, že význam obou slov stojí v přímé opozici, v bydlení by měl spolupracovat.

Dům stavíme tak, aby splňoval základní požadavky na bydlení. Okolí domu – exteriér – by mělo na tyto funkce navazovat, rozšiřovat a doplňovat je. Každý architekt by se měl snažit, aby toto spojení umožnil, a to pokud možno bezbariérově a přímo. To, co dnes vyznívá jako logický, samozřejmý požadavek, nebylo v našich končinách vždy pravidlem. Stačí zaostřit pohled na rodinnou zástavbu v našich městech, vesnicích – především tu z období radostného budování socializmu. Základní pravidlo znělo: můj dům, můj hrad. Domy se uzavíraly do sebe, relaxování na zahradě se příliš nenosilo. Troufalci, kteří se v neděli po obědě natáhli na lehátko ve stínu rozložitého ořechu, získávali nálepku povaleče a lenivce. Nezastavěné plochy před či za domem sloužily hlavně jako zásobárna zeleniny. Dnes naopak vracíme zahradě původní význam místa, kde energii spíše načerpáme, než ztratíme, plazíce se po kolenou mezi řádky. I proto se náš vztah k ní změnil. Dnes už nezavíráme dveře ani okna v obavě před odérem dobře uloženého kompostu. Naopak, máme snahu interiér s exteriérem propojit, otevřít jeden druhému. Obydlet zahradu, osázet interiér.

Fyzické versus duchovní spojení
Propojení interiéru a exteriéru je žádoucí a mělo by se stát pro současné tvůrce skutečným imperativem. Chceme-li se naučit schopnosti sdílet prostor exteriéru a interiéru, využít průnik ve vlastní prospěch, hledejme inspiraci u odborníků na dálném východě. Není třeba, abychom se stali vegetariány, stačí se podívat na typické obydlí lidí žijících v každodenním kontaktu s přírodou. Největšími odborníky jsou v tomto ohledu Japonci. „Typický japonský vesnický dům je od přírody striktně oddělen, avšak spíše symbolicky než funkčně – bambusové ploty, malá, udržovaná zahrádka přizpůsobená lidským rozměrům jako umělecký obraz přírody a uprostřed samotný dům stojící na dřevěných nohách nad úrovní terénu. „Fyzické propojení však zprostředkovávají přírodní stavební materiály ve své přirozené podobě bez povrchových úprav, které zároveň plní i dekorativně-estetickou funkci ve svých texturách a přirozených nepravidelnostech,“ vysvětluje japonský architekt Osamu Okamura. Příroda v tradičním japonském pojetí se nechápe jako něco, vůči čemu se máme vymezovat a co je nutné ovládnout – dům žije spolu s lidmi rytmus přírody a života, jehož je pevnou součástí. Chceme-li uvažovat o skutečném propojení interiéru a exteriéru, o harmonickém vztahu obou protipólů, měli bychom vycházet z podstaty problému. Je na vás, zda zvolíte cestu čistě fyzického propojení interiéru a exteriéru formou velkoplošného zasklení a bezbariérového přístupu, nebo se rozhodnete podstoupit složitější a méně efektní cestu symbiózy materiálů, barev a živlů. Obě cesty vám umožní naplno využít výhody vlastního pozemku, správnost jedné nebo druhé je záležitost čistě subjektivní. 

Zúčtování s odpůrci
Nejčastěji se propojení realizuje – bez ohledu na filozofii uživatele – jaksi technicky: pomocí velkých prosklených stěn, francouzských oken a dveří. Propojení by mělo být vizuální i funkční – jde přece o maximální možné využití pozemku, skutečnosti, že máme to štěstí vlastnit kus půdy! Nakonec právě možnost takovéhoto propojení patří mezi největší výhody bydlení v rodinném domě. Neexistuje důvod, proč se o podobné řešení nepokusit. Nejčastější argumenty odpůrců otevírání se domů okolí bychom mohli rozdělit na dvě skupiny: buď jde o racionální, nebo iracionální mýty. Do první skupiny patří argumenty zpochybňující oprávněnost využití skla z hlediska tepelných ztrát a vysoké ceny tohoto ušlechtilého materiálu. Druhá skupina argumentů je pocitová – „nechceme, aby nám někdo civěl do baráku“ a „za tlustými zdmi se cítíme bezpečněji“.

Jak na to
Metodu otevírání interiéru pomocí velkoplošného zasklení jsme už dostatečně popsali. Ještě je důležité připomenout, že vždy jde o otevírání zasklení v co největší míře. Do tohoto řešení investujeme nemalé finanční prostředky ne kvůli výhledu, ale kvůli možnosti exteriér využívat při každodenní činnosti. Jasný prim hraje řešení pomocí posuvných dveří, málokdy si však investoři uvědomují skutečnost, že takové dveře musejí mít vždy místo, kam křídlo zasunout. Výhodou je však jednoduše dosažitelná bezbariérovost. Otvíratelné dveře a okna naopak zasahují do místnosti a komplikují možnost vnitřního zařízení prostoru. Jestliže výstavbu domu dosud jen plánujeme, je vhodné uvažovat o přímém vstupu do zahrady z téměř každé místnosti. Chceme-li podpořit provázanost interiéru a exteriéru, využijeme možnosti moderních podlahových materiálů, které umožňují, aby interiérová krytina plynule přešla do exteriéru a naopak. Tuto volbu umožňují například odolné (exotické) dřeviny nebo cenově přijatelnější dlažby v odpovídajícím designu. Exteriérovou odpovědí je terasa, pódium, opět – v ideálním případě – takové, které se konstrukčně blíží výšce terénu. Názory odborníků se však různí – zastánci schodu argumentují bujnou zelení prorůstající vyhrazené teritorium. Odpůrci naopak tvrdí, že řešení se schůdkem mezi terasou a terénem je zásadním nepochopením otevřeného principu spojení exteriéru a interiéru domu. Dokonce najdou i pár racionálních argumentů – bezbariérovost je žádoucí ve všech směrech a občasné protrhávání zeleně plazící se mezi spárami v teakové palubovce za to stojí. 

Balkón náhradníkem
Dalo by se říci, že o spojení interiéru a exteriéru může „člověk bytový“ jen snít. Přímé výstupy do zeleně, snídaně v trávě, odpočinek ve stínu jabloně obsypané plody… I když i zde se dá cosi zachránit. Je pravdou, že záleží na tom, jaký balkón vlastníte. Z klasické panelákové lodžie jen těžko vykouzlíte příjemné místo na slunci. Především kvůli úplně nevhodným rozměrům (dlouhá a úzká nudle se mimořádně těžce zařizuje, její hloubka nebývá větší než 90 cm) a často i kvůli jedinému nevhodně umístěnému vstupu na jednom či druhém konci lodžie. Obslužnost takovéhoto prostoru například z kuchyně je poměrně náročná, navíc je nutné počítat i s obligátním schůdkem, který mění každý výstup na balkón na závody v parkurovém skákání.

Také zde však existují možnosti, jak panelákový balkón otevřít. V typickém paneláku jde o přemístění topného tělesa na přilehlou stěnu a výměnu oken za francouzská. Samozřejmě, že k podobné rekonstrukci budete potřebovat souhlas úřadů a posudek statika, samotné vnímání prostoru před i za francouzskými okny se však úplně změní. Ale rozlučte se s využíváním balkónu jako skladiště zbytečností, takovéto řešení si zaslouží vznik pobytového balkónu.

Jestli se právě rozhlížíte po novém bydlení v bytovém domě a patříte mezi tzv. balkónové typy, zvolte byt s prostorným balkónem dostatečné hloubky, spíše čtvercového než obdélníkového půdorysu. Prostorný balkón nabízí mnohonásobné využití, kromě tradičního místa pro odpočinek můžete vašim ratolestem udělat radost malým bazénem či pískovištěm. 

Balkónovými mistry jsou opět Japonci. I ti, kdo se z venkova už dávno přestěhovali do hustě obydlených velkoměstských aglomerací, si v sobě nesou hluboko zakořeněný vztah k okolí, krajině a přírodě. Miniaturní zahrady vznikají na balkónech minimálních rozměrů. Opět jde o spojení interiéru a exteriéru převážně duchovní než fyzické. Nemusí se realizovat prostřednictvím velkoplošného okna, stačí jedno vhodně umístěné, orámované zelení. Správná skladba minizahrádky (tvoříte prostorový koncept – střídání vyšších a nižších rostlin je velmi důležité) pomůže vytvořit iluzi blízkosti živé přírody často lépe než zasklené posuvné dveře.  

Architekti rádi vyzdobují balkóny i rodinné domy. Správně umístěný balkón může příjemně oživit fasádu, ale dříve, než se při projektování rodinného domu pro něj rozhodnete, zvažte jeho funkčnost. Blízkost zahrady, terasa u domu – to všechno limituje využití balkónu jen k ojedinělým příležitostem, případně sušení prádla. Zvažte, zda balkón v tomto případě potřebujete, zda místo, které si odkrojí z půdorysu nebo zda peníze, které investujete do jeho konstrukce, nemůžete využít jinde a lépe..

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Ester Havlová, Iveta Kopicová, Sifas, Jaroslav Šišolák, Jiří Vaněk, Daniel Veselský
ZDROJ: HOME

Reklama
Reklama

Komentovat