Stavíme komín

Reklama

Vývoj komínů a komínových systémů se nezastavil a podnětem k inovaci komínových těles jsou především zdroje tepla, tedy v tomto případě kondenzační kotle. Pokud dnes přemýšlíte o výměně komínu nebo jeho opravě, zřejmě je to proto, že chcete vyměnit i starý kotel za nový.

 

Vícevrstvé komíny

Problémy s jednovrstvými zděnými komíny nastaly, když se začaly používat kotle na plyn, protože spaliny plynu obsahují vodu. Spálením 1 m3 metanu (podstatné složky zemního plynu) vznikne 1,5 kg vody ve formě páry a hrozí její kondenzace na stěnách komínu. Vlhkost spolu s agresivními oxidy dusíku by pak jako kyselina působila na stěny komínu a v interiéru na sousedních stěnách by se brzy objevily šedivé nebo černé mokré skvrny. Při spolupůsobení mrazu by se mohl komín v poměrně krátké době vážně poškodit. Proto se začaly používat vyvložkované, tedy dvouvrstvé komíny s komínovými vložkami – nejprve z hliníkového nebo pozinkovaného ocelového plechu. Vzhledem k tomu, že teplota spalin unikajících ze starších plynových kotlů byla vysoká – více než 120 °C, odpařil se téměř všechen agresivní kondenzát po zahřátí komínu do ovzduší; takové řešení bylo vyhovující. Zlom nastal používáním kondenzačních kotlů, u nichž teplota spalin klesá až na 30 °C. Denně se může v komíně vytvořit několik litrů kondenzátu, který je schopen za několik měsíců rozleptat hliníkovou vložku. Proto je použití hliníkových komínových vložek pro plynové spotřebiče omezeno a zakázáno u spotřebičů na pevná paliva.

Komínové vložky

Na problémy kondenzace při spalování plynu zareagovali výrobci komínů nabídkou nových třívrstvých komínů. Skládají se z komínové tvárnice – nosné části, která zajišťuje statické vlastnosti komínu, z komínové vložky, kterou prochází kouř, a tepelné izolace, která zabraňuje přílišnému ochlazování vložky a vytváření kondenzátu. Kvalita a životnost komínu v podstatné míře závisí na komínové vložce.

Při stavbě komínů se začaly využívat zejména keramické (vypalované) komínové vložky na bázi šamotu. Už i v běžném provedení se šamotové vložky vyznačují rozměrovou přesností a vnitřní hladkou stěnou. Použitý materiál je odolný proti vyhoření sazí v komíně a je kyselinovzdorný. Zpočátku se i tyto vložky používaly s kondenzačními kotli, ale vzhledem k propustnosti vody (i když nízké) je nahradily vložky na bázi šamotu vyráběné novou technologií izostatického lisování. Patří mezi metody slinutí práškového materiálu při vysoké teplotě a tlaku v médiu, které na lisovaný objekt přenáší tlak rovnoměrně ze všech stran. Většinou se využívá argon nebo helium. Díky tomu se dosáhne pevné, vodotěsné a nenasákavé struktury výlisku, přičemž povrch může mít složitý tvar. Vylisované vložky mohou mít tenké stěny, proto se rychle zahřejí, a tím šetří energií. Úspěšně se využívají při provozu kondenzačních kotlů, a to i v režimu s nuceným odtahem spalin (v průduchu je vyšší tlak).

K výrobě ocelových vložek se používá speciální ušlechtilá ocel, která odolává agresivnímu kondenzátu i vysokým teplotám a tlaku. Jejich výhodou je odolnost proti vyhoření sazí, dlouhá životnost, hladkost stěn, nízká tepelná setrvačnost, pevnost a odolnost proti nárazům a nízká hmotnost. Proto jsou velmi vhodné k rekonstrukci, respektive vyvložkování zděného komínu.

Pokud teplota spalin nepřekročí 120 °C, lze v případě kondenzačních kotlů použít i plastové komínové vložky, které jsou vodotěsné, odolávají agresivnímu kondenzátu, jsou lehké a levné. Ale pozor, pokud by náhodou přes Ukrajinu neproudil plyn a potřebovali bychom kotel vyměnit za krb, museli bychom převložkovat celý komín.

Komínové tvárnice a tepelná izolace

Vyrábějí se převážně z betonu. Zdí se a spojují maltou. Novinkou na našem trhu jsou tvárnice z keramiky cihlového vzhledu. Broušené keramické komínové tvarovky spojené lepidlem zajišťují přesnost a rychlost stavby komínového tělesa, což urychluje výstavbu. Tepelná izolace je důležitá, protože zabraňuje prudkým teplotním změnám, kondenzování spalin, ale i přehřívání komínového tělesa a vzniku prasklin. Z hlediska požární bezpečnosti jsou nejvhodnější tepelnou izolací rohože, respektive pásy z minerální vlny, které obepínají komínovou vložku. U některých typů komínů se pásy s vhodnou velikostí vkládají do tvárnic již během stavby komínu. V komínové tvárnici jsou vedeny i vzduchové kanály pro větrání vnější stěny některých šamotových vložek (tzv. zadní větrání).

Přívod vzduchu ke spotřebiči

Průřez třívrstvého komínu tvoří komínová vložka, izolace, tvárnice (zevnitř ven). Dokonalejší komínové systémy už mají tepelnou izolaci integrovanou v komínových tvárnicích. Urychluje to stavbu komínu, ale to je pouze vedlejší efekt. Hlavní účel je ten, že mezi komínovou vložkou a tepelnou izolací je mezera, kterou se ke spotřebiči přivádí vzduch potřebný ke spalování paliva (tzv. trubka v trubce). Mezera má optimální šířku, a to takovou, aby se vložky příliš neochlazovaly, ale aby množství palivového vzduchu bylo dostatečné. Jiné typy tvárnic umožňují přivádět palivový vzduch speciální šachtou. Tyto typy komínů jsou určeny především pro tepelné spotřebiče s uzavřeným systémem spalování, tedy turbo kotle, nebo i krbové vložky, které vzduch pro hoření neodčerpávají z místnosti. Pokud se spalovací vzduch odebírá z místnosti, musí se tam přivést zvenku, čímž se ochlazuje interiér. Vzduch, který proudí k uzavřenému spotřebiči komínem, se předehřívá, a tak usnadňuje hoření. Díky integrované izolaci neochlazuje komín prostory interiéru. Proto jsou nové utěsněné komíny bez potřeby zadního větrání a bez tepelných mostů, stejně jako uzavřené spotřebiče vhodným řešením pro tzv. pasivní domy, které mají jen minimální ztráty tepla. Šachty v komínových tvárnicích umožňují rozvod některých instalačních vedení.

Komínový systém ovlivňuje kvalitu bydlení, proto je nutné si vybrat bezpečný a odolný komín s dlouhou životností. (foto: Schiedel)

Stavba systémového komínu

Systémový komín tvoří kompatibilní prvky od jednoho výrobce (nejdůležitější jsou šamotové vložky, izolace a speciální komínové tvárnice), takže výstavba probíhá rychle a minimalizuje se riziko vzniku chyb. Stavět komín by v ideálním případě měl pracovník vyškolený výrobcem komínového tělesa. Komín se má stavět podle pokynů výrobce – podle předepsaného návodu a projektu. Prokáže-li se, že poškození komínu zavinila nesprávná technologie výstavby, odpovědnost za vzniklou škodu nakonec nese realizátor. Montáž systémového komínu však zvládne i zručný člověk. Při nanášení malty je nutné zabránit jejímu vnikání do větracích otvorů. I spoj tepelné izolace musí být umístěn tak, aby se neucpaly kanálky zadního větrání. Spoje mezi šamotovými vložkami je zapotřebí vyspárovat speciálním šamotovým spárovacím materiálem, aby stěny průduchu byly hladké.

Připojení sopouchů a kouřovodu

Kouřovod a způsob napojení topného zařízení musí před spuštěním komínu do provozu schválit revizní technik. Kouřovod je část komínového systému, která spojuje tepelný spotřebič (krb, kotel) s komínem. Na straně komínu je připojen k sopouchu. Sopouch je otvor i se spojovacím hrdlem v komínovém plášti, který slouží k připojení kouřovodu na průduch komínu. Sopouchy nesmějí mít větší průřez, než je průřez komínového průduchu. Kouřovod by měl být co nejkratší, s plynulými změnami směru a minimální nerovností vnitřního povrchu. Kouřovod je nutno od komínu oddilatovat. Na kouřovodu musí být dostatečný počet čisticích otvorů (nejméně každé 3 m a za každou změnou směru kouřovodu).

Prostupy střechou

Komínová konstrukce nesmí být namáhána jinými stavebními díly. Mezi komínem a stropní (střešní) konstrukcí musí být mezera 3 cm, kterou je třeba vyplnit nehořlavým izolačním materiálem. Prostup střešní konstrukcí je nutné oplechovat – buď klempířsky, nebo hotovými flexibilními těsněními. Aby prostup komínu střechou nebyl příčinou vzniku tepelných mostů, musí být tepelně izolován. Dutiny cihlových tvarovek lze vyplnit perlitem, díky čemuž se sníží prostup tepla komínem ve svislém směru. Nejúčinnější je použití komínových tvarovek z pěnového skla.


Plastový průduch komínu je určen pro kondenzační kotel s teplotami spalin do 120 °C, druhý, izostaticky lisovaný je na libovolné palivo. Oba mohou pracovat v jakémkoli provozu. (foto: Heluz)

Nadstřešní část

Komín je nutno v horní části zpevnit ocelovou výztuží. V nadstřešní části se komín musí tepelně zaizolovat, aby se zabránilo kondenzaci páry. Poté lze komín buď omítnout, obložit, nebo obezdít obezdívkou. Zdí se na betonové, tzv. krakorcové desce. Na obklady se používají keramické obkladové pásky, desky nebo střešní krytina (vláknocementová, plechová, z břidlice atd.). Jiným výhodným řešením je, pokračuje-li se v nadstřešní části systémovými dekorativními tvárnicemi – prstenci. Posléze se provede oplechování a jeho styk s komínem se utěsní tmelem.

Třetí způsob je následující: pokračujeme komínovými tvárnicemi do konečné výšky komínu, tepelně zaizolujeme nadstřešní část, provedeme oplechování a potom shora nasuneme na komín prefabrikované opláštění, tzv. komínový plášť nebo návlek. Oplechování má být 20 až 30 cm nad úrovní střešní krytiny, aby sahalo až dovnitř návleku – tím bude vytvořena dostatečná ochrana proti dešti a sněhu. I na ploché střeše při takovém způsobu úpravy komínu vyvedeme v místě prostupu po obvodu komínového tělesa hydroizolační fólii na atikovém plechu do výšky 20 až 30 cm. Nakonec připevníme krycí desku komínu a plechovou ochranu poslední komínové vložky.

Výběr komínu
Před rekonstrukcí komínu si musíme odpovědět na tyto otázky: Bude spotřebič jen jeden, nebo jich bude více? Bude-li jich více, budou všechny na stejné palivo? Komín tedy vybírejme podle vložky.
•  Mluvíme-li o občas užívaném objektu, kde topíme sporákem, kamny, krbem, respektive v kotli na pevná paliva, vystačíme si s obyčejným jednovrstvým zděným komínem.
•  Ve všech takovýchto případech je lepší, budeme-li používat třívrstvý komín, u něhož nevznikají praskliny v důsledku vysokých teplotních rozdílů.
•  V případě jednoho běžného spotřebiče (kamen, krbu a kotle s vysokou teplotou spalin na dřevo, uhlí, plyn nebo olej) si vystačíme s běžnými šamotovými vložkami nebo alespoň s jednovrstvými ocelovými vložkami.
•  V případě nízkoteplotních a kondenzačních kotlů na plyn a topný olej potřebujeme komín s izostaticky lisovanými nebo vícevrstvými těsnými antikorozními vložkami. Totéž platí, máme-li běžný spotřebič, který chceme později vyměnit za jeden kondenzační kotel, ale i v případě několika uzavřených plynových kotlů – ať už běžných nebo kondenzačních, například v bytových domech.

Text: Stanislav Botur
Foto a kresby:  Heluz, Schiedel
Zdroj: Vše o rekonstrukci bytu a domu, 2011, JAGA GROUP, s.r.o.  {R1}

Reklama
Reklama

Komentovat