Zelené pahorky ve střešní krajině

V Babylonu to byl luxus určený pro královnou Semiramis, na Islandu a ve Skandinávii je to tradice, u nás zatím bohužel utopie. Zelené střechy navzdory své kráse a nesporným stavebněfyzikálním, ekologickým a také ekonomickým přednostem ne a ne proniknout do naší reality. Možná je to nedostatečnou informovaností stavebníků, možná neznalostí projektantů, možná za to mohou stavitelé a možná jen slabé ekologické cítění obyvatelstva.

Co nám přináší
Po staletích pokusů změnit planetu k obrazu našich představ lidstvo pomalu zjišťuje, že tento boj prohrává. Naše sídla jsou plná strojů a zařízení, jež produkují teplo a mnoho škodlivých látek. Země je stále víc pokryta betonem, zeleň ustupuje obytným blokům a administrativním kolosům. Ve městech se tak pomalu ale jistě zvyšuje teplota, teplý vzduch zvedá ze země špínu a škodlivé látky a víří je na všechny strany. Důsledkem znečištění a přehřátí vzduchu nad městy je zvýšená bouřková činnost, méně hodin slunečního svitu a zvýšený výskyt mlhy.

Oku lahodící pohled na odborně položenou půlobloukovou zelenou střechu. (foto: Optigreen)

Zelené střechy a fasády dokážou toto nezdravé prostředí zásadně změnit. Stačilo by proměnit 10 až 20 % střešních ploch v zelené a vzduch by se náhle vyčistil, snížila by se prašnost, ustalo by nepříjemné kolísání teplot a vlhkosti. Kromě toho, že zelené střechy vylepšují klima ve městech, přinášejí s sebou i další bonusy, s nimiž se žádná jiná střešní konstrukce nemůže pochlubit. Produkují kyslík a vážou oxid uhličitý, absorbují prach a škodliviny, brání přehřívání střech, a tím i víření prachu, při odborném návrhu a realizaci mají téměř neomezenou životnost, vylepšují tepelněizolační vlastnosti střešní konstrukce, chrání podstřešní prostor před přehříváním, jsou zvukověizolační, nehořlavé, zpomalují odtékání vody, a tím snižují zatížení dešťové kanalizace a v neposlední řadě jsou pěkné, voňavé a tvoří životní prostředí pro hmyz, který (i když ne všichni to tak cítíme) je důležitou součástí ekosystému této planety.

Šikmá je ta tradiční
Pravdou je, že zelené střechy nejsou u nás příliš rozšířené, ale nelze ani tvrdit, že se vůbec nedělají. Z času na čas se někde objeví nějaká ta střešní zahrada nebo pobytová terasa s prvky zelené střechy. Tu a tam se objeví ekologicky cítící investor a zazelení střechu administrativní budovy nebo bytového domu. Všechno jsou to ale střechy ploché. Když se však podíváte kolem sebe (nesmíte přitom stát v centru New Yorku nebo pražského Jižního města), uvidíte střešní krajinu plnou šikmých ploch, z nichž mnohé by bez problémů mohly být i zelené. Šikmé zelené střechy jsou tradičními prvky lidové architektury ve studených klimatických pásmech severu, ale i v horkém podnebí Afriky. S použitím jen přírodních materiálů a po staletí ověřených postupů si lidé na Islandu, ve Skandinávii, Americe a Kanadě stavěli funkční šikmé zelené střechy a vytvářeli tak romantická obydlí, která jako by vyrůstala ze země. Ani v Evropě však není zeleň na šikmé střeše úplnou neznámou. V 19. století stavěli v Berlíně uzavřené bloky domů se zelenými střechami spádovanými do dvora. Některé z nich tam ještě donedávna stály a bez potřeby jakékoliv údržby si plnily svou funkci.

Pohled na zelenou střechu se mění spolu s ročními obdobími. V červnu střechy luxusního rezidenčního komplexu Central Park na pražském Žižkově rozkvetou množstvím drobných kvítků, které jako by stékaly do přilehlého parku. Terasy jednotlivých bytů vykukují ze šikmé zelené střechy svažující se pod úhlem 45 až 50°. (foto: Optigreen)

Není šikmá jako šikmá
Sklon střechy je při jejím návrhu rozhodující. Střechy se spádem do 3° se považují za ploché, spád 3 až 20° mají střechy s mírným sklonem, 20 až 40° střechy s velkým sklonem a ty nad 40° označujeme jako střechy strmé. Se sklonem střechy roste i náročnost jejího zazelenění. Ideální pro šikmou zelenou střechu je tedy mírný sklon. V tomto případě je konstrukce zelené střešní nadstavby jednoduchá a velmi hospodárná. Hydroizolaci už je třeba fixovat, ale substrát obvykle ještě nepotřebuje žádnou podpěrnou konstrukci proti sesuvu. Ve skladbě zelené nadstavby střechy se v tomto případě může vynechat drenážní vrstva, jejíž funkci přebere substrát. Musí být k tomu však přizpůsoben svou skladbou tak, aby obsahoval dostatek porézních minerálních látek jako například pemzu nebo keramzit. Takto upravený substrát má navíc lepší tepelněizolační vlastnosti, je lehký a zvyšuje odolnost rostlin proti kyselým dešťům.

Když sklon střechy překročí 20°, začíná být její technické řešení komplikovanější a potřebuje samostatný statický výpočet. Substrát musí být zajištěn proti sesouvání a mezi jeho podpěrnou konstrukcí a hydroizolací nesmí vznikat napětí. Celá konstrukce musí být (v závislosti na sklonu střechy) kvalitně drenážovaná a velký význam se přikládá vyřešení detailů v místě okapu. Samotný substrát musí mít stabilní strukturu s malým množstvím vyplavitelných částí. K ochraně proti erozi se využívá hydroosev nebo předpěstované vegetační rohože.

Nejkomplikovanější, i když možné, je řešení strmé střechy (nad 40°). Vyžaduje speciální konstrukci i realizaci. Například na Islandu vyrábějí tyto střechy z trsů trávy. Na nosnou konstrukci ukládají 8 až 10 cm silné trsy trávy jako cihly. Protože nemohou použít holý substrát, aby se nezhroutil ze střechy, používají dvě vrstvy dobře prokořeněných travních trsů, přičemž ta spodní je otočená travnatou stranou směrem k nosné konstrukci a tvoří substrát pro horní vrstvu. Existují i různé jiné experimentální způsoby ozelenění strmých střech, které se ale u nás běžně nepoužívají.

K uložení zelené střechy terasových domů v podnoží rezidenčního komplexu Central Park v Praze byl použit podpěrný systém Optigreen T, nosníky a prahy. Do takto vytvořeného protiskluzového roštu se následně pod tlakem foukal přiměřeně vlhký substrát. Byl to jediný vhodný způsob dopravy substrátu na střechu s tak velkým sklonem (45 až 50°) a zároveň zabezpečoval dostatečné zhutnění substrátu a jeho natlačení do jednotlivých polí roštu. Následně byly položeny předpěstované vegetační rohože (rozchodníkové koberce). (foto: Optigreen)

Když to klouže
To, zda bude potřebné zajistit substrát proti sesouvání, závisí nejen na sklonu střechy, ale také na délce šikmé střešní plochy, na tloušťce substrátu, jeho soudržnosti a na kvalitě prokořenění vegetace. Je tedy nutné přehodnotit každý případ samostatně. Jedním ze způsobů, jak zajistit udržení substrátu na střeše, je uchycení zaoblených dřevěných trámků pod úroveň hydroizolace. Přitom nesmíte zapomenout chránit hydroizolaci pomocí hrubé geotextilie. U kratších střech se dá uložit do substrátu rošt ze střešních latí, který se sice časem rozpadne, ale do té doby už bude substrát dostatečně prokořeněný, aby se udržel na střeše. Taktéž se dá použít i síťovina ze stavební oceli. Ta také časem ztratí pevnost, ale do té doby už proroste substrátem dostatek kořenů. Modernějším způsobem, jak zachytit substrát i na střeše se sklonem kolem 30°, je použití plastových nosníků, které se opírají o staticky naddimenzovaný hranol v místě okapu. Do těchto nosníků ukládaných ve směru spádu střechy se vkládají vodorovné prahy ve vzdálenosti závislé na spádu a skladbě střechy. Takto vytvořený rošt se vyplní substrátem, na který se uloží předpěstované vegetační rohože. Pro valené střechy je určen systém, jehož základem je pevná síť uložená na plochu střechy křížem přes její hřeben. Do ní se zavěsí speciální protiskluzové prahy, ve vzdálenosti závislé na sklonu střechy. Následně se celá konstrukce vyplní extenzivním substrátem a překryje předpěstovanými vegetačními rohožemi.

Nástrahy návrhu
Skladba vrstev šikmé zelené střechy se v podstatě shoduje s tou plochou. Je zde ale několik úskalí, kterých je nutné si uvědomit, abyste se později nemuseli smutně dívat na usychající skvrny vegetace tam, kde měla být životem kypící zeleň. U ploché zelené střechy nezáleží na orientaci domu ku světovým stranám. Slunce ozařuje celou plochu střechy přibližně touž intenzitou. To však neplatí u šikmých střech. Na severně orientované straně střechy logicky nemohou prosperovat stejné rostliny jako na jižní. K tomu musí projektant při návrhu přihlížet. Dalším problémem je rychlejší odtok vody v souvrství, ale i z povrchu, který může způsobit erozi a vysychání. V boji proti erozi si musíte vybrat takový typ vegetace, která se na stanovišti rychle udomácní a prokoření substrát. K návrhu šikmé zelené střechy je třeba přizvat i statika, který posoudí jednak nosnou konstrukci, jednak konstrukci v místě okapu, kde může působit tlak souvrství. Protože pobíhání po šikmé střeše není jednoduché, nesmíte zapomenout ani na bezpečnost práce ať už při realizaci nebo údržbě. Největším strašákem a nejčastější poruchou šikmých zelených střech je eroze. Může ji způsobit množství faktorů. Od holých míst ve vegetaci přes nedostatečně prokořeněné vegetační rohože nebo zvýšené působení vody a větru až po poškození při neopatrné údržbě či úplné zanedbání údržby. Nevýhodou zelených střech je, že alespoň ze začátku o ně musíte pečovat. (Ale totéž bychom mohli říci i o pobytové zahradě nebo o dětech.) Hned po zasazení vegetace či uložení vegetačních rohoží musíte všechno živé důkladně zalít. V následujících týdnech je nutné v závislosti na vysázených rostlinkách dbát na to, aby souvrství nevyschlo a rostliny se uchytily a dobře prokořenily. Pokud chcete mít na střeše pěknou zelenou travičku, nezbude vám nic jiného než pravidelně ji zalévat, hnojit a kosit. Jestli se vám ale nechce, zvolte si extenzivně zazeleněnou střechu plnou drobných barevných kvítků a lístečků, které od vás po čase nebudou chtít nic jiného, než abyste jim dali pokoj.

K uložení obloukové zelené střechy je vhodné použít podpěrný systém Optigreen N, síť a prahy. (foto: Optigreen)

Náklady a životnost
Realizační náklady na zelenou střechu vždy převýší náklady na střechu, která je v našich zeměpisných šířkách nazývaná standardní. Rozdíl v ceně je závislý hlavně na navrhovaném sklonu a složitosti detailů. Kromě toho mohou cenu ovlivnit i transportní vzdálenosti, přístup na pozemek, ale i roční období, v němž se střecha realizuje. Na snižování nákladů je potřebné myslet už ve fázi projektování. Minimalizovat množství průrazů přes střešní skladbu, uspokojit se i s menším sklonem, u nějž nepotřebujete složitou podpěrnou konstrukci proti sesouvání substrátu, a co nejjednodušším způsobem vyřešit detail okraje střechy. Pokud se vám podaří nešetřit během realizace, peníze se začnou vracet postupně v podobě téměř nulových nákladů na údržbu extenzivně ozeleněných střech a velké životnosti, která může být i více než 100 let.

Toto je přesně případ zelené střechy s malým sklonem, která se dá provést i svépomocí a náklady na realizaci nemusejí výrazně překročit cenu jiného možného typu střešní krytiny. Efekt je ale nesrovnatelně lepší. (foto: Dano Veselský)

Kdyby nebylo to kdyby
V okolních vyspělých evropských zemích už od začátku devadesátých let existují různé projekty na podporu zazeleňování plochých a šikmých střech. Určitě by něco podobného pomohlo i u nás. Vždyť šikmé zelené střechy jsou krásné, vylepšují estetické, tepelněizolační, ale i ekologické vlastnosti objektu a jsem si jistá, že by se našlo více lidí, kteří by chtěli do krajiny i něco přinést, ne z ní jen brát. Jestli jste už zvážili všechny klady i zápory a rozhodli jste se pro zazelenění střechy s velkým sklonem, berte v úvahu, že návrh a realizace jsou náročné a lépe uděláte, když se obrátíte na odborníky, kteří mají v této oblasti zkušenosti. Otázka však zní: v které kupě sena máme tuto jehlu hledat? Toto bude zřejmě i důvod, proč je šikmých zelených střech u nás tak málo. Je ale mnoho střech nad garážemi, přístřešky pro auta nebo i pro odpadkové nádoby, případně nad zahradními altánky, jejichž zazelenění vzhledem k malému sklonu není až tak technicky náročné a dalo by se při troše studia zvládnout i svépomocí.

TEXT: Nora Škripcová,
FOTO: Optigreen, Dano Veselský
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák