Zdroj: Hiperfocal

Odhalené zdivo, trámy a minimum úprav. Přesto tenhle interiér působí útulněji než mnohé novostavby

Dá se bydlet v domě, který se tváří nedokončeně? V Cartageně to zkusili – a funguje to překvapivě dobře. Rekonstrukce městského domu ze 60. let nestaví na nových površích ani na efektních řešeních, ale na odhalení toho, co tam bylo vždy. Casa Cruda ukazuje, že i surovost může být komfortní a že rekonstrukce nemusí vše zahladit, aby fungovala.

Dům ve čtvrti Barrio de la Concepción byl typickým příkladem anonymní městské zástavby druhé poloviny 20. století. Žádná architektonická ikona, spíš každodenní stavba, jakých jsou tisíce. Právě proto se architekti ze studia meii estudio rozhodli pro přístup, který nespočívá v transformaci, ale ve znovuobjevení toho, co dům už obsahuje.

Namísto ambice „udělat nový interiér“ si zvolili jinou strategii: neškodit, nezahlazovat, nepřidávat zbytečné vrstvy. Projekt Casa Cruda pracuje s pamětí stavby, s jejími stopami, jizvami i nedokonalostmi. To, co by jinde zmizelo pod omítkou, zde zůstává přiznané.

Jídelní kout pod vysokým stropem oživují barevné kovové židle, velké rostliny a přiznané dřevěné trámy.

Kombinace surového stropu, pastelových barev a lehkého nábytku vytváří vzdušný prostor s uvolněnou atmosférou. Zdroj: Hiperfocal

Dvě úrovně, jeden prostor

Základní myšlenkou rekonstrukce je jasné rozlišení dvou vrstev. Spodní část domu je obnovená – má nové podlahy, povrchy a technické řešení. Horní zůstává surová, autentická, nedotčená. Nevzniká mezi nimi konflikt, ale dialog.

Celý dům funguje jako jeden kontinuální prostor, ve kterém se mísí nové se starým, opravené se zachovaným, technické s řemeslným. Výsledkem není kontrast, ale plynulá rovnováha. Dům působí otevřeně, velkoryse, a přitom velmi civilně.

Přečtěte si také:
Odvážná proměna bytu v historickém domě: Cihlové stěny a betonový strop jsou součástí interiéru

Odhalení jako nástroj

Rekonstrukce začala radikálním, ale promyšleným gestem: odstraněním příček, podhledů a nánosů, které se v domě nasbíraly během desetiletí. Tento „očistný“ krok odhalil skutečný objem prostoru i jeho konstrukční jádro – cihlové zdivo společné stěny, dřevěné vazníky a trámy nesoucí šikmou střechu.

Architekti se je rozhodli neschovávat. Naopak, staly se aktivní součástí interiéru. Dodávají mu rozměr, texturu a autenticitu, kterou by novostavba jen těžko napodobila. I u nás je tento přístup čím dál aktuálnější – zejména u rekonstrukcí starších domů, kde se vyplatí nejprve číst to, co už existuje.

Výrazné závěsné světlo v teplém odstínu doplňuje vysoký prostor s odkrytými trámy, cihlovou zdí a velkými pokojovými rostlinami.

Pokud řešíte tmavší dům či byt, právě kombinace bočního a horního světla může přinést největší efekt s minimálním zásahem. Zdroj: Hiperfocal

Světlo shora

Jediným zásadním zásahem do původní střechy bylo vytvoření velkého otevíratelného světlíku. Slouží nejen jako přístup na střešní terasu, ale zejména jako vertikální osa domu. Světlo díky němu vstupuje shora, prochází celým objemem a během dne mění atmosféru interiéru.

Nejde jen o prosvětlení. Světlo zde pracuje s materiály, zvýrazňuje jejich strukturu a dělá z času další rozměr bydlení. Přesně tento typ řešení může být inspirativní i pro české rekonstrukce – hlavně tam, kde bojujeme s tmavými dispozicemi a hlubokými půdorysy.

Technické vybavení je ukryté v „plovoucím“ obvodu do výšky 2,8 metru, který neruší celek a zároveň umožňuje flexibilní využití prostoru. Jen na vybraných místech se otevírá směrem k intimnějším zónám domu.

Nový světlík

Španělská rekonstrukce nehraje na efekt. Potichu ukazuje, že někdy stačí méně zásahů, více pozornosti a odvaha ponechat věci takové, jaké jsou. Pro každého, kdo uvažuje o rekonstrukci staršího domu či bytu, je to silná připomínka: ne všechno je třeba zakrýt, aby to fungovalo.

Modrý kovový žebřík vede ke střešnímu světlíku, který přivádí do interiéru přirozené světlo po celý den.

Střešní světlík se stal hlavním zdrojem světla i výrazným architektonickým prvkem celého domu. Zdroj: Hiperfocal

Denní zóna

Už to není jeden členitý interiér, ale jedna velká otevřená místnost. Rekonstrukce jasně ukazuje dvě úrovně – podlahy a omítnuté plochy na jedné úrovni a horní část, která zůstává surová, autentická a nedotčená, na druhé.

Denní zóna pracuje se světlem jako s hlavním nástrojem. Velké okno směrem do ulice vpouští měkké boční světlo, střešní světlík ho vede shora hluboko do dispozice. Díky tomu prostor působí vyšší, otevřenější a během dne se přirozeně mění.

Otevřený obývací pokoj propojuje přiznanou konstrukci střechy, velké pokojové rostliny a minimalistické zařízení v přírodních tónech.

Denní zóna působí vzdušně a klidně díky kombinaci odkrytých trámů, velkého okna a jednoduchého zařízení. Zdroj: Hiperfocal

Obývací pokoj

Srdcem domu je otevřený prostor s objemem přibližně 300 m³, který soustřeďuje každodenní život do jednoho velkého prostoru. Není členěný stěnami, ale vrstvami: spodní, obnovovanou částí s jednotnou pryskyřičnou podlahou v šalvějově zelené barvě a horní – surovou, zachovanou jako svědek času. Po pravé straně vidíte schody, které vedou k východu z domu.

Přiznané trámy a zdivo zůstaly odkryté jako paměť domu, spodní vrstvu prostoru sjednocuje pryskyřičná podlaha. Pohovka pomáhá číst rozměry prostoru a ukotvuje ho v každodenním životě. Hned vedle je kuchyňská linka.

Přečtěte si také:
Starý krakovský byt dostal nový život. Pomohlo světlo, sklo a barevný retro nábytek

Kuchyně

Všimněte si hry s odstíny dřeva na kuchyňské lince, která nalevo přechází až do antracitové barvy. V této části jsou vestavěné spotřebiče. Bílá linie technického obkladu není jen moderní designový prvek. Slouží k vedení instalací, zakrývá nedostatky a zachovává čisté linie.

Galerie:

Foto: Hiperfocal (hiperfocalfoto.com)
Zdroj: Časopis HOME, meii estudio (meii.es)

Kategorie: Design interiérů Rekonstrukce domu
Tagy: cihlové zdi přiznané trámy
Sdílejte článek

Diskuze