Fenomén zvaný umakart: Proč si socialističtí inženýři mysleli, že jej lidé chtějí do svých domovů?
Slyšeli o něm snad všichni. Ti nejšťastnější jen z učebnic dějepisu nebo z vyprávění starších. Ti méně šťastní z návštěv svých příbuzných. A ti nejméně šťastní jej doma osobně měli nebo dokonce stále mají. Řeč je o umakartu.
Na důvod, proč socialističtí inženýři hledali alternativu ke klasickému zdivu, není tak těžké přijít. Stačí vzpomenout, jaká byla atmosféra 60. a 70. let – stavělo se hodně. Po nástupu prezidenta Gustáva Husáka došlo k intenzivní výstavbě panelových sídlišť po celé republice, od Aše až po Ostravu (lépe řečeno po Košice, bavíme se přece o éře socialistického Československa).
Miliony vystavěných bytů měly uchlácholit frustrovanou společnost
Dnes na toto období mnozí lidé vnímají pozitivně, ale je třeba připomenout základní fakta – režim potřeboval uchlácholit společnost deprimovanou ze srpnové okupace z roku 1968. Kromě toho musel kompenzovat předchozí desetiletí, kdy se stavělo málo. A intenzivní stavba šla na úkor rostoucího vnitřního dluhu, který po roce 1989 přesáhl 100 miliard korun.
Jen za 70. léta se postavilo 1,2 milionů bytů, samozřejmě hlavně v panelových domech. Na takový ambiciózní projekt však chybělo odpovídající množství kvalitního materiálu, a tak se hledaly alternativy.
Umakartová jádra byla skoro v každém panelovém domě postaveném v 70. letech. Zdroj: iStock
Koupelna je to nejhorší místo, kde můžete umakart použít
Motivace je tedy jasná, proč ale někdo ukázal prstem právě na umakart, to už je těžší pochopit. Trend prefabrikace v architektuře byl v té době běžný i na Západě, ovšem v západním Německu nebo ve Francii opravdu nikoho nenapadlo zvolit materiál, který zvukově téměř neizoluje a je náchylný k plísním. Aby také ne – však je to v podstatě papír. Při výrobě laminátu se na sebe vrství papírové desky, ty se na závěr zakryjí dekorační vrstvou a ještě vrstvou ochrannou. Dělá se to rychle, jedna deska je hotová za desítky minut. Také se to rychle staví – lépe řečeno skládá.
Je krajně nevhodné obložit umakartem koupelnu, tedy přirozeně vlhké místo s prudkým střídáním teplot. Nad tím se ale socialističtí inženýři nepozastavovali – a pokud někdo přece jen protestoval, jeho hlasu se nedostalo vyslyšení. Od 60. do 90. let bylo vyrobeno skoro milion umakartových jader.
Spláchnutí bylo slyšet po celém domě. Zdroj: iStock
Název zkratkou slov umělý a karton
Dnes je umakart raritou. Většina lidí od 90. let rekonstruovala. A tak je umakart dnes pro Čechy jen nepříjemnou vzpomínkou.
Mimochodem, v Československu se umakart vyráběl od roku 1943 v pardubické Synthesii. Název je zkratkou dvou slov – umělý a karton.
A jaké máte na umakart vzpomínky vy?
Text: Marek Konvalinka
Foto: iStock
Zdroj: časopis HOME
Další štvavý článek o ničem!
Autore, posmíváš se něčemu, čemu vůbec nerozumíš.
Myslím že i dnes, by lidé všemi deseti brali od státu či zaměstnavatele (spousta bytů se stavěla jako podnikový byt, který vám přešel do vlastnictví po 10 ti letech práce u firmy) i s ne dokonalé zvukově izolovanou koupelnou/wc. Za prvé se zkoušeli nove materiály, za druhé všichni chtěli hned byty!
A ať byl bolševik jakýkoliv, starali se lidem o bydlení, práci, všem dostupnou zdravotní péči, která vydržela ještě 35 let po totální destrukci téhle republiky a solidární důchodový systém … bohužel ty dvě poslední brzy vezmou za své.
Napíšu jedno, díky bohu že se téhle doby nedožili rodiče !!!
Pěkný blábol.
Bydleli jsme na bytovce s malými dětmi.
Nepamatuji žádnou plíseň ani v koupelně, ani na WC.
A co jsem hlavně oceňovala u malých dětí, tak rychlost, s jakou se takový umakart dal umýt a jak báječně šly dolů i dětské kresby.
Byl praktický, neutrální a nenáročný na údržbu. Prostě paráda.
A jak děti povyrostly, tak v síni jsme na něj dali tapetu.
A jinak – to, že byl dostatek bytů byla výhoda. Jsem vděčná za to, že jsme měli byt rychle, bez čekání a poměrně rychle po svatbě.
Myslím, že nynější začínající rodiny na tom jsou mnohem hůř.
Umakart neumakart, nám to bylo fuk,psal se rok 1980,měli jsme 3 měsíce po svatbě, manželka byla v šestém měsíci a já si šel vyzvednou klíče od nového bytu 2+1,nájem 180 Kčs,inkaso 50 Kčs, když se nám narodilo druhé děcko, snížili nám nájem na 110 Kčs měsíčně. 30.000 bezůročná půjčka na zařízení bytu akorát stačila,lednice Calex (funguje dodnes),sedačka, stěna, ložnice, televize, koberce. Víc nebylo třeba. Pracoval jsem ve velké fabrice jako kovář, plat 6.500 hrubého na stálou ranní + melouchy. Byla to fakt strašná doba.