Tipy pro správnou izolaci

Suchou nohou

Při rekonstrukci zejména starších domů bývá často problém s vlhkostí a plísněmi. Příčiny jsou v zásadě dvě: buď chybí izolace úplně, nebo je porušená. Nepříznivě působí na stavební konstrukce, mohou poškodit stabilitu domu a také značně zhoršují mikroklima v interiéru. Vlhkost je doslova živnou půdou pro vznik plísní a sní jdou ruku v ruce zdravotní potíže.

Je potřeba řešit příčinu nikoliv následek. Otlučení vlhkých zdí a nanesení sanační omítky málokdy řeší problém. Účinným řešením je celková hydroizolace neboli sanační omítka, která vytvoří nepropustnou bariéru. Mnoho lidí se tomuto kroku brání, protože se jedná o velmi výrazný stavební zásah.

FOTO HORNBACH

Hydroizolace zdiva je obvykle spojena také s izolací podlah. V současné době lze použít takzvané krystalizační stěrky. Ty fungují jako hydroizolační pláty, které se nanášejí na zeď stěrkou. Dokážou vodu úspěšně odizolovat.

Existuje ještě jeden poměrně neinvazivní postup – infuzní clona. Oba tyto způsoby jsou poměrně šetrné, ekonomické a také spolehlivé.

Někdy naopak pouze stačí postavit lešení a zkontrolovat, zda není potřeba opravit střechu. V případě, že se voda sráží ve stěnách domu, pomůže časté větrání a nátěr chemickým prostředkem. Velmi vhodné je například přípravek, který působí proti plísním.

FOTO HORNBACH

Nenechte unikat teplo

Obecným a základním pravidlem je kompletní tepelná izolace domu. Částečné zateplení jen některých konstrukcí je sice také znát, ale celkové přináší markantně vyšší úspory. Jelikož je každý dům jiný z pohledu konstrukčních řešení, tak neexistuje jednoznačné pravidlo na tloušťku použitých tepelných izolací.

Pokud se budete ubírat nízkoenergetickým až pasivním směrem, tak se u obvodových stěn pohybují tloušťky tepelných izolací běžně kolem 300 mm a u střech kolem 400 mm v návaznosti na použitý druh tepelných izolací, které mají odlišné hodnoty prostupu tepla.

Na trhu jsou tři základní druhy tepelných izolací. Jsou to polystyreny, skelné vaty a kamenné vlny.

Z pohledu zateplení se však nejedná jen o obal domu, je třeba také perfektně izolovat dům zespodu, oddělit ho od terénu, aby teplo neunikalo právě tudy. K tomu to se dnes používají moderní podsypové materiály například v podobě keramzitu.

Základní pravidlo ohledně zateplení je, že tepelná izolace musí být provedena bez přerušení a bez tepelných mostů. Pokud možno by skrze zateplení neměly vést prostupy a pokud ano, tak musejí být perfektně řešeny, bez tepelných úniků.

FOTO HORNBACH

Je samozřejmostí, že ruku v ruce se zateplením jde i vzduchotěsnost, což je zrovna u prostupů a složitějších konstrukčních řešení velmi důležité.

Teplo nesmí unikat jak prostupem tepelnou izolací z důvodu nedostatečné tloušťky či kvality tepelné izolace, tak i z důvodu netěsnosti spojů mezi částmi zateplení či špatně utěsněných míst a kolem prostupů a v napojování tepelné izolace na ostatní konstrukce domu.

Tvrzení, že větší tloušťka zateplení je mnohem dražší, se nezakládá na pravdě. Pokud při stejné ploše navýším tloušťku, tak je to jediná položka, která stojí víc peněz. V celkovém rozpočtu to pak už neudělá markantní změnu v nákladech, neznamená to tedy, že jednou taková tloušťka zateplení přijde na jednou takové peníze.

FOTO HORNBACH

Ostatní komponenty zateplení totiž zůstanou ve stejném množství – to se týká kotvících prvků, lepidel, stěrek, pórobetonu, perlinek a omítek.

Nejen izolaci, ale i další články na témata, která vás baví najdete na našem HORNBACH blogu.

Zdroj: PR článek společnosti HORNBACH