Fámy a pravda o podlahovém vytápění

Fámy a pravda o podlahovém vytápění

12. 11. 2010
Diskuze (0)
Sdílet

Nízkoteplotní vytápěcí systémy, a tedy i podlahové vytápění, logicky souvisejí s nízkoenergetickými domy. I vy chcete stavět dům se současnými tepelněizolačními parametry, ale s „podlahovkou“ nepočítáte? Že na podlahové vytápění se nemohou dávat parkety? A prý se jím dům nevytopí? Ne všechno, co jste o podlahovém vytápění slyšeli, musí být pravda! Technika jde dopředu mílovými kroky, a tak je dobré pravidelně si aktualizovat vědomosti.

Úsporný dům musí fungovat jako logický systém, v němž všechno se vším souvisí. Nestačí zateplit zdi a vybrat kvalitní okna. Důležitá je i moderní vytápěcí soustava, která vyrobí teplo efektivně a dodá ho do domu právě tolik, kolik je potřeba. Například prostřednictvím progresivního kondenzačního kotle s moderní regulací. Kondenzační kotel však pracuje nejúčinněji, a to znamená nejúsporněji, v nízkoteplotním režimu – když do vytápěcí soustavy dodává vodu teplou asi jen 40 °C. Přesně to jsou podmínky ideální pro podlahové vytápění. Jenže právě k podlahovému vytápění má hodně lidí mnoho výhrad. Co se vlastně o podlahovém vytápění traduje a co z toho je pravda? Máme pro vás vysvětlení k pěti nejčastějším nepravdám a polopravdám.
U podlahového vytápění se systémovou deskou je důležitá rovinnost podkladu. Ta se dá zabezpečit buď nivelačním potěrem, což je finančně poměrně náročná varianta, nebo vrstvou polystyrenbetonu, perlitbetonu či pěnobetonu, která zároveň tvoří přídavnou tepelněizolační vrstvu – aby se teplo nešířilo do stropu pod vytápěcími trubkami, ale do podlahy nad nimi. Nejdůležitější funkcí této vrstvy je však vyrovnání podkladu – zabezpečení jeho rovinnosti a překrytí případných rozvodů umístěných na základové nebo stropní desce.
Na rovný podklad se ukládá systémová deska, v místnostech nad terénem nebo nevytápěnými sklepy se pod systémovou desku položí přídavná tepelná izolace (nejčastěji tvrzený polystyren), která je důležitá pro zabezpečení tepelné pohody v těchto prostorech. Systémová deska, do níž se vkládají trubky podlahového vytápění, je u systému JOCO Klimaboden Top 2000 z polystyrenu pokrytého hliníkovým plechem – polystyren fixuje trubky a brání prostupu tepla do spodních vrstev, plech teplo z trubek rovnoměrně rozvádí po celé ploše. Výhodou podlahového vytápění se systémovými deskami je jednoduchá montáž a také to, že deska je další vrstvou tepelné izolace, která brání úniku tepla z interiéru.

Na systémovou desku s vytápěcími trubkami se uloží dělicí dilatační fólie, která odděluje vrstvu nad ní. Úkolem další vrstvy je rovnoměrně rozložit zatížení osobami a zařízením v interiéru a chránit systémovou desku a vytápěcí rohože, a zároveň je to hmota, do níž se akumuluje teplo dodávané vodou proudící v trubkách. Akumulované teplo z ní potom sálá do interiéru. Akumulační a zároveň roznášecí vrstva může být z potěru – buď anhydridového (3 až 3,5 cm), nebo cementového (5 až 7 cm), případně ji může tvořit tzv. suchá podlaha, nejčastěji dvě slepené sádrovláknité desky uložené systémem přeplátování. Při vyhotovení vrstvy potěru je důležité dodržet složení, technologický postup a příslušnou tloušťku materiálu, aby potěr později nepraskal. Na potěr se ukládá nášlapná vrstva podlahy s příslušnou skladbou.
Výška skladby podlahového vytápění se systémovou deskou JOCO Klimaboden Top 2000 je asi 6 až 6,5 cm, tento údaj však nezahrnuje spodní vyrovnávací a nášlapnou vrstvu, jejichž tloušťka může být různá.

1 Podlaha nemůže být horká, proto nedokáže dům dostatečně vytopit
Není to pravda, respektive je to tvrzení neúplné a velmi nepřesné. Dostatečně velká plocha podlahy s nízkou teplotou dokáže dodat do interiéru stejné množství tepla jako radiátory s podstatně vyšší teplotou, ale zato menší plochou. To, zda plocha podlahy s teplotou povrchu kolem 25 až 30 °C stačí na to, aby vytopila konkrétní místnost v konkrétním domě, je otázka pro projektanta vytápění – odpověď může dát jen konkrétní výpočet. Zkušenosti z moderních, dobře tepelně izolovaných domů jsou však takové, že nízkoteplotní podlahové vytápění bohatě pokryje tepelné ztráty, a tedy potřebu tepla v domě. Navíc u sálavého vytápění se dosáhne pocitu příjemné teploty, tedy tepelné pohody, při teplotě vzduchu o 2 až 3 °C nižší než u vytápění radiátory. Důvodem je sálání tepla, tedy podobný pocit, jako když vás hřeje slunce (třeba i v chladný den) či otevřený oheň. Důsledkem je nižší potřeba tepla a další úspory způsobené tím, že s menším rozdílem teplot mezi interiérem a exteriérem se snižuje prostup tepla, a tepelné ztráty jsou tedy menší. (Spotřeba energie se může snížit o 10 až 15 % oproti konvekčnímu vytápění.)
„Problém je i v tom, že ne všechny projekty vytápění uvádějí správné údaje,“ upozorňuje Marek Bočinec ze společnosti Duratherm. „Například u katalogových domů může být celý projekt, a tedy i projekt topení, několik let starý. Není přitom problém použít větší tloušťku tepelné izolace či modernější materiály na obvodové zdivo a pořídit kvalitnější okna tak, aby dům dosáhl moderních parametrů v tepelných ztrátách. Projekt vytápění se však obvykle nemění – i u kvalitně zatepleného domu zůstane kotel s výkonem 24 až 28 kW, ačkoli tepelná ztráta a z toho vyplývající potřeba tepla je jen 12 kW. Navíc se technika v této oblasti rozvíjí opravdu rychle. Staré projekty nemohly zohlednit dnešní možnosti, moderní kotle a vytápěcí systémy. Nepočítalo se například s progresivními kondenzačními kotli, které jsou vysoce účinné a dosahují zároveň nejvyšší úspory plynu. Proto je potřeba ověřit, zda je projekt vytápění aktuální, a případně si nechat udělat nový přepočet a návrh vytápěcího systému. Takového, který umí dům vytopit, ale nebude zbytečně předimenzovaný.“
2 Teplá podlaha víří prach, proto není vhodná pro alergiky
Není to pravda, je to přesně naopak. U podlahového vytápění se teplo šíří z podlahy, avšak jiným způsobem než u topení radiátory. Zatímco u radiátorů se většina tepla přenese konvekcí, tedy prouděním vzduchu, u podlahového vytápění se na odevzdávání tepla do místnosti nejvýznamnější měrou podílí sálání. Od podlahy sálajícím teplem se později ohřejí všechny pevné předměty v místnosti a od nich se postupně prohřívá vzduch. K přenosu tepla tedy není třeba proudícího vzduchu, proudění vzduchu je naopak u podlahového vytápění mnohem menší než u použití radiátorů, proto se u něj i méně víří prach.
Skladba podlahového vytápění JOCO Klimaboden Top 2000:
1 – nášlapná vrstva – například dlažba, laminátové nebo dřevěné parkety… (tloušťka 1 až 1,5 cm)
2 – roznášecí a tepelně-akumulační vrstva – cementový nebo anhydridový potěr, případně suchá podlaha (sádrovláknité desky a podobně) s tloušťkou 2,5 až 6 cm podle použitého materiálu
3 – dělicí dilatační fólie
4 – trubky podlahového vytápění s průměrem 1,6 cm zalisované v systémové desce
5 – systémová deska z tvrzeného polystyrenu s tloušťkou 3 cm 6 – přídavná izolace (např. tvrzený polystyren, tloušťka podle výpočtu) nebo vyrovnávací vrstva (například z pěnobetonu, který je zároveň tepelněizolačním materiálem)
3 Na podlahové vytápění nepatří dřevěné parkety
Ani toto není pravda. Logickým požadavkem na nášlapnou vrstvu na podlahovém vytápění je, že by neměla být tepelným izolantem. Čím menší je tepelný odpor vrchních vrstev podlahy, tím lépe. Z tohoto hlediska je nejvhodnější keramická dlažba, která dobře vede teplo, špatnou volbou jsou silné koberce – ty by vás před teplem z podlahy ochránily víc, než by vám bylo milé. Do interiérů s podlahovým vytápěním lze uložit i laminátové parkety, ne však každé – doporučují se podlahy s přímou laminací (tzv. melaminové). S dřevěnými podlahami byl zpočátku problém nejen proto, že dřevo je poměrně dobrý izolant (i když s malou tloušťkou není tento účinek podstatný), ale především pro přirozenou reakci dřeva na změny teploty a s ní spojené změny vlhkosti vzduchu – dřevo má tendenci se při nižší relativní vlhkosti vzduchu smršťovat, při vyšší se zase roztáhne. Proto mohly dřevěné parkety s běžnou konstrukcí na podlahovém vytápění popraskat.
Dnes jsou však v nabídkách velkoplošné parkety se speciální konstrukcí a nášlapnou vrstvou z tvrdých a málo roztažných dřevin, určené právě pro podlahové vytápění. Dřevěné parkety tedy můžete mít i při podlahovém vytápění, pokud dodržíte několik pravidel: základem je vybrat parkety určené pro podlahové vytápění – mají například stabilní základní vrstvu, která zvyšuje jejich rozměrovou stálost, a také nízký odpor prostupu tepla.
Jak dále uvedla Petra Duricová ze společnosti Finewood, stejně důležité je i profesionální uložení podlahy, při němž se dodrží podmínky stanovené výrobcem podlahy i konkrétního typu podlahového vytápění: „Zásadní význam má dostatečně silná, správně vyhotovená a dostatečně suchá akumulační a roznášecí vrstva, která překrývá vytápěcí trubky. Před položením dřevěné podlahy je nutné zkontrolovat její vlhkost CM přístrojem: u betonu nesmí být vlhkost běžně vyšší než 2,3 %, u podlahového topení nesmí přesáhnout 1,5 %; vlhkost anhydridového podkladu musí být nižší než 0,5 %, u podlahového topení nesmí být nad 0,3 %. Před položením parket je třeba, aby bylo podlahové vytápění v provozu minimálně 14 dní v předepsaném teplotním režimu. Dalším důležitým pravidlem je použití kvalitního lepidla a spojovacích materiálů, vyvinutých pro podlahové vytápění. Z fyziologického hlediska nesmí teplota nášlapné vrstvy parkety přesáhnout 26 °C, a aby se předešlo nežádoucím změnám dřeva, jako je stahování či vydouvání, je důležité udržovat v místnosti relativní vlhkost 55 až 65 %. Taková vlhkost vzduchu je přitom příznivá i pro zdraví obyvatel domu.“
4 Podlahovka nestíhá reagovat na změny počasí
Není to úplná pravda. „Podlahové vytápění má jistou dobu náběhu, s čímž měli lidé špatné zkušenosti,“ vysvětluje zástupce společnosti Duratherm. „Hlavně u starších systémů totiž trvalo poměrně dlouho, než se celý objem podlahy roztopil. S radiátory bylo teplo v domě za hodinku, s podlahovkou až za deset hodin. Tento problém je však u nových systémů podstatně menší – zatímco předtím byly vytápěcí trubky zality ve vrstvě betonu silné 6,5 až 9 cm, dnes postačí na systémovou desku nanést 3 cm anhydridového potěru. To znamená menší akumulační hmotu a z toho vyplývající pružnější reagování nových podlahových systémů. Stačí jim totiž rozehřát jen asi třetinový objem.“
Podlahové vytápění je spojeno s jistým objemem materiálu, který dokáže teplo akumulovat a poté sálat, a akumulační jádro znamená větší setrvačnost celku – méně pružně reaguje na změny teploty. Pomaleji se sice roztopí, pomaleji však i vychladne. Vrstva potěru dokáže akumulované teplo delší dobu uchovat, a tak kotel už nemusí pracovat na tak vysoký výkon. Jde tedy o věčný problém volby mezi pružným systémem bez těžkých akumulačních materiálů, který se sice rychle rozehřeje, ale také stejně rychle vychladne, nebo konstrukcí z těžkých materiálů s větší setrvačností, která se sice pomalu roztápí, ale zato dlouho drží teplo. Optimální se, jako obvykle, jeví střední cesta – přiměřený objem tepelně-akumulačních materiálů v domě znamená systém, který na změnu venkovní teploty nereaguje ani příliš těžkopádně, ani se v něm teplota nemění extrémně rychle.
„U systémů s velkým akumulačním jádrem – silnou vrstvou potěru – vznikají problémy jak u prudkého ochlazení, kdy podlahovka nestíhá přitápět, tak i u prudkého oteplení,“ upozorňuje Marek Bočinec. „Venku najednou není –10 °C jako den předtím, ale kolem nuly; a podlaha pořád sálá akumulované teplo. Já tomu říkám, že podlahovka stále dobíhá venkovní teplotu. Do jisté míry se to dá řešit ekvitermickou regulací kotle, která zohledňuje nejen nastavenou teplotu v interiéru, ale i průběh teplot v exteriéru. Kotel potom lépe rozhoduje o teplotě vytápěcí vody. Ve velké míře však tento problém řeší i moderní podlahové systémy s nižší akumulační vrstvou. Tenčí akumulační vrstva přirozeně znamená pružněji reagující systém.“
Aby byla dodržena potřebná rovinnost podkladu, vedení uložená na základové nebo stropní desce musejí být překrytá vyrovnávací vrstvou. Pokud se potřebujete dostat se skladbou podlahy do malé výšky, můžete nějaký ten centimetr z vyrovnávací vrstvy ušetřit, když umístíte elektrické vedení nad stropním podhledem. Vyřezávat drážky na rozvody do systémové desky je opravdu nesystémové řešení. (Duratherm)
Vyhněte se komplikacím
U stavby domu je důležitá výška, která se ponechá na skladbu podlahy s vytápěním. „Běžně se nechává jen 8 až 10 cm, přičemž světlá výška místnosti může být téměř tři metry, takže by nebyl problém podlaze nějaký ten centimetr přidat,“ dělí se o zkušenosti z praxe Marek Bočinec. „Moderní systémy mají sice výhodu malé výšky – stačí na ně jen kolem 6,5 cm, přičemž na starší typy podlahového vytápění bylo potřeba kolem 12 až 15 cm, jenže zmíněných 6,5 cm je skladba podlahového vytápění bez vyrovnávací vrstvy, kterou se zabezpečí rovinnost podkladu, jistou výšku si vyžádá i skladba nášlapné vrstvy… Stropy a základové desky však obvykle bývají takové, že vyrovnávací vrstva je nevyhnutelná, navíc se jí překryjí i rozvody uložené na stropní desce – běžně se na stropě (pod podlahou) vede elektřina, i dnes moderní centrální vysavač (průměr trubky je asi 5 cm). Skladba podlahového vytápění může začít až nad všemi rozvody, takže s celkovou výškou podlahy potom není možné dostat se na běžně projektovaných 8 až 10 cm. Ty jsou reálné jen na ideální rovné stropní desce bez vedení – všechny rozvody by musely být ve stěnách nebo pod stropem místnosti. Jednodušší je počítat dostatečně včas, to znamená v projektu, se světlou výškou místnosti o 5 cm menší a mít dostatečný prostor, přibližně 15 cm, na precizně realizovanou podlahu.“ Když se nedodrží výška podlahy stanovená v projektu, nastane problém s výškou dveřních otvorů či výškou elektrických zásuvek nad podlahou, problém může být se vstupními dveřmi či dveřmi na terasu nebo do zahrady… O podlahovém vytápění je proto nutné uvažovat včas, a v projektu ponechat na takovou skladbu dostatečnou výšku. „Do výšky 15 cm se vejdou všechny rozvody i podlahovka,“ upřesňuje zástupce realizační firmy, „a pokud se později rozhodnete, že nechcete podlahové vytápění ani centrální vysavač, zbylý prostor se vyplní tvrzeným polystyrenem a cementovým potěrem. Nic tedy neriskujete a v prvním případě se určitě vyhnete mnoha zbytečným problémům.“
5 Podlahové vytápění znamená betonování
… a proto se nedá použít tam, kde se vyžadují suché způsoby výstavby – například při rekonstrukci podkroví nebo v dřevěném domě. Není to pravda. Z hlediska konstrukce existují totiž v zásadě dva systémy podlahového vytápění: u staršího, takzvaného mokrého systému, se trubky vytápění upevní na kari rohož a zalijí se betonem. Trubky jsou tedy obklopeny betonem a jsou součástí akumulační vrstvy. U novějších typů podlahového vytápění, takzvaných suchých systémů (tedy systémů se systémovými deskami) je akumulační vrstva od trubek oddělena. Vytápěcí trubky jsou zafixovány v systémové desce a akumulační vrstva je až nad nimi. Akumulační (a zároveň roznášecí) vrstvu přitom může tvořit nejen mokrý potěr, ale i suchá podlaha – například ze sádrovláknitých desek. Tyto dokonale suché systémy jsou vhodné i do domů postavených na bázi dřeva.
Postup montáže podlahového vytápění se systémovou deskou (JOCO Klimaboden Top 2000, Duratherm)
Rovinnost a dostatečné tepelněizolační vlastnosti plochy pod podlahovým vytápěním se dají zabezpečit například vrstvou pěnobetonu…
…nebo vrstvou tvrzeného polystyrenu, která se uloží na rovinný potěr.
Na vyrovnanou podlahu se začnou ukládat systémové desky podle plánu uložení (nejméně po 10 dnech od nalití pěnobetonu).
Vrstva systémových desek musí být od svislých konstrukcí oddělena dilatačním pásem.
Místa, kde je podlahové vytápění nežádoucí (například pod kuchyňskou linkou, vestavěnými skříněmi a podobně) se vyplní tvrzeným polystyrenem.
Do ukončení vrstvy systémových desek se podle projektu uloží trubky podlahového vytápění…
… a průběžně se napevno zalisují do systémových desek.
Po kompletním položení se na systémové desky položí dělicí fólie, která odděluje mokrou vrstvu potěru.
Poslední fází je vylití anhydridového nebo cementového potěru.
Uložení nášlapné vrstvy podlahy je možné přibližně po 3 až 4 týdnech.
TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: archiv firem
Odborná spolupráce: Marek Bočinec, Duratherm, s. r. o.
Kategorie: Projekty vytápění Vytápění
Tagy: betonování podlahy podlahove usporny vytapeni
Sdílejte článek

Diskuze