Časopis HOME 05/2012 v prodeji

str. 8
Pošta z dřevěné země

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Dano Veselský

Satelitní městečko nedaleko hlavního města nedává na první pohled mnoho příslibů, pokud jde o kvalitu nabízené architektury. Nevelké pozemky, spleť uliček s nezbytnou zámkovou dlažbou, bizarní pastely omítek barevných paláců, nechybějí ani sádroví lvi hlídající vstup na pozemek jednoho z dominantních sousedů. Cíl naší návštěvy však není třeba hledat lupou, odlišuje se už zdaleka – kompaktním tvarem, záměrnou jednoduchostí a neokázalou skromností.

Dům se liší na první pohled – a to navzdory tomu, že úzkostlivě dodržuje místní regulativy. „Velmi jednoduchá a tvarově tradiční forma domu vychází z místních, poměrně striktních regulačních požadavků na tvar a sklon střechy, výšku (resp. podlažnost) zástavby a odstup od hranic pozemku,“ popisuje peripetie projektu autor i majitel v jednom, architekt Marek Deyl z ateliéru Studiopha. Při pohledu na sousední pozemky však na mysli zákonitě vytane rčení „když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž“.

S městem za sebou

Příběh plný paradoxů začal před třemi lety. „Nikdy jsem si nemyslel, že skončím v domku za městem,“ vzpomíná architekt Deyl. „Jsem typický městský člověk, spojený s metropolí pupeční šňůrou. Nakonec mě však manželka přesvědčila, že pro rodinu bude nejlepší bydlet v domku se zahrádkou.“ A výběr lokality zase potvrzuje pravdivost pravidla „za vším hledej ženu“: „Vyrostla jsem právě v této obci. Samozřejmě, že jsme se nejprve snažili najít něco ve městě, ale při pohledu na ceny bytů, které by odpovídaly našim představám o bydlení pro mladou rodinu, jsme velmi brzy zjistili, že výhodnější bude postavit si dům,“ dodává sympatická majitelka. Když se navíc přidal argument v podobě výhodného obstarání stavební parcely, bylo jasné, že mladý pár očekávající přírůstek do rodiny čeká „cesta z města“.

Sám sobě klientem

Velmi rádi navštěvujeme příbytky, které si architekti stavějí sami pro sebe. Jednak proto, že odpadá tradiční „výmluva“ na klientův specifický vkus či typický povzdech „původně jsem to chtěl jinak“. Navíc jsou vlastní domy architektů obvykle plné překvapivých řešení – netradičních nápadů, atypických detailů a odvážných rozhodnutí, a to vše za velmi rozumnou cenu. Ani tato dřevostavba není výjimkou. Ale – byla vlastní rodina pro tvůrce těžkým klientem? „Myslím, že jsme velmi snadno došli ke kompromisům. Manžel má mou plnou důvěru, takže tak, jak to vymyslel, tak jsme to i zrealizovali – přitom technické záležitosti byly plně v jeho kompetenci, a pokud jde o design, vždy jsme společně vybírali z několika návrhů,“ popisuje s úsměvem paní domu. Tvar domu je tedy jednoduchý, přímo asketický – se šikmou střechou bez přesahů, s okapy integrovanými do celistvého pláště budovy. „Dům je záměrně jednoduchý, až asketický,“ vysvětluje architekt. „Můj pracovní den je přeplněn designem, barvami a tvary, je proto velmi osvěžující vrátit se večer na místo, které je uklidňující svou prostotou a čistotou.“