Časopis HOME 09/2012 v prodeji

Známý bydlí v domku na kraji Prahy. Ne za Prahou v nějakém nehezkém developerském výronu, ale v jedné z mnoha obcí, které stojí na kraji města stovky let a dnes jsou administrativní součástí metropole. Uchovaly si svůj vesnický ráz i charakter zástavby, i když i zde bují tu citlivá, tu bezohledná modernizace.

Tento známý si domů, na zahradu, pořídil ovečky. Má malé děti a přišlo mu to jako roztomilý způsob, kterak na dvůr dostat kousek atmosféry tradičního vesnického stavení. A trávník prý bude mít hezky udržovaný. Navíc on sám na vesnici vyrostl a umí se o své „stádo“ postarat.
Sousedé si téměř okamžitě začali stěžovat. Na hluk, na zápach, na všechno. A na milého známého přišla kontrola. Jednak neměl ovce evidované a pak prý jejich chov nesplňuje hygienické normy. Ovečky musely pryč.
Tak si pořídil sekačku. Místo zvonků a bečení se každou neděli ozývá hukot motoru. Známý s urputností a cílevědomostí moderního „vesničana“ pravidelně túruje snad nejsilnější stroj, který se dá u nás sehnat (před jeho výkonem se sklání i naše redakční fabie). Zvuky jsou to naprosto příšerné, když se mašina zakusuje do zeleného pažitu, aby pak spořádaně na požádání vydávila úhledně nasekaný obsah do předem připraveného kompostu. Romantika v tom není veškerá žádná, ale sousedé jsou spokojeni. Se sluchátky na uších zapřažení za svými sekačkami na něj neděli co neděli usměvavě mávají.
Vzpomněl jsem si na něj nedávno, na architektonickém Bienále v Benátkách. Autoři polského pavilonu totiž vybudovali stavbu ze zvuků. Po blízkém okolí nainstalovali mikrofony a „nachytaný“ zvuk přenáší dovnitř prázdného pavilonu. Ve své instalaci poukazují právě na fakt, kterak je náš domov tvořen nejen zdmi pevně ohraničujícími náš prostor, ale i zvuky. Stačí se zaposlouchat. Náš domov tvoří i ruchy od sousedů, z ulice či přírody nebo tiché bzučení domácích přístrojů, topení, klimatizace, praskání ohně v krbu… Přemýšlel jsem, jak by instalace dopadla, kdyby místo šumu hovorů, větříku v korunách stromů a narážení lodí o molo mikrofony přenášely zvuk nadupaných sekaček…
Nevím jak vy, ale já dávám přednost zvonkům.

Příjemné čtení

Matej Šišolák

Náhled


K obrazu svému

Text: Dominika Záveská
Foto: Dano Veselský

 

Že i typový byt z produkce developera může odrážet osobnost svého majitele a respektovat jeho specifická přání, o tom vypráví následující příběh. Když totiž dostanete byt ještě pěkně „zatepla“, máte dostatek času i prostoru si ho „vychovat“ přesně podle svých představ a požadavků. A nemusíte se přitom ani finančně zruinovat.

Byt, který jsme tentokrát navštívili, se nachází v nové zástavbě na okraji Prahy. „Tyto byty byly koncipovány spíše jako nižší standard, takže jsou tu třeba plastová okna. Také střecha domů byla řešena jednoduchým a poměrně levným způsobem. Na druhou stranu jsou tu všude v interiérech sádrové omítky, takže jsme za rozumnou cenu získali poměrně slušnou kvalitu,“ popisuje Tomáš, jeden z majitelů, který nás bytem provázel a výstavbě nových obytných komplexů se dokonce věnuje jako profesionál. Není proto náhodou, že svůj domov se rozhodl přizpůsobit k obrazu svému. Byt kupoval v době, kdy byl dům ještě ve fázi hrubé stavby, a tak měl možnost poměrně zásadním způsobem ovlivnit dispozici. K odborné spolupráci si přizval architekta Davida Chmelaře.

Studnice moudrosti. Obrovská knihovna tvoří hlavní kulisu útulného obýváku. Žlutá sedačka je variabilní a lze ji přestavět podle počtu návštěvníků. Kůže z krávy dohlíží na to, aby laminátová podlaha při „tlachání“ nestudila.

Barvy, linie a tvary

Zvolený styl interiéru koresponduje s architektonickým pojetím domu – soudobý styl založený na čistých tvarech, který reprezentují obdélníková umyvadla, hranatá sedačka nebo velké skleněné plochy. Barevnost bytu odpovídá barevnému pojednání celého domu i naturelu domácích. „Každá místnost má svou dominantní barvu, která doplňuje celkové barevné pojetí. Použití černé barvy na světlech, stěnách a nábytku v obýváku podporuje důstojnost hlavní místnosti bytu. Zelený strop a tmavě šedá stěna v ložnici zase vytvářejí pocit, že jste v přírodě. Hostinský pokoj je vymalován světle šedou, aby opticky působil větším dojmem,“ popisuje architekt.
Přitom v počátcích si Tomáš barvy v bytě neuměl dobře představit. „Chtěl jsem byt vymalovaný čistě jen bílou. David mě ale přesvědčil, a tak jsem mu dal volnou ruku. Nakonec jsem ještě přidával jeden nátěr na šedou stěnu v ložnici, protože mi připadala moc světlá,“ směje se.

Jenom díky prostoru mezi skříněmi a stropem se dá tušit, že úložné prostory nebyly vyrobeny na míru. Jinak do prostoru vcelku zapadnou. „Ani jsem si to nepřál, aby sahaly až ke stropu, takže takhle jsem naprosto spokojený,“ říká majitel.

Plovoucí podlaha s dekorem mořské trávy byt opticky zvětšuje svou drobnou barevnou strukturou. V obýváku je podlahovina tmavší, v pokojích světlá. „Protože dekor neimituje dřevo, lépe se hodí k plastovým oknům a ostatnímu dýhovanému nábytku,“ objasňuje David Chmelař. V koupelně a chodbě oponuje laminátu tmavě šedá keramická dlažba.

Koupelna působí vzdušně a volně, částečně za to může dostatek světla díky prosklené stěně, částečně i další skleněný prvek – sprchová zástěna. I když je koupelna poměrně velká, majitelé toho nezneužili a vybavili ji jen tím nejnutnějším. Nábytek je vestavěný se zabudovanými světly.

Další zajímavé články najdete v časopise HOME č. 09/2012 {R1}

Komentovat