10 nejbarevnějších skalniček

Dianthus

1. Karafiáty rozvoní okolí

Vděčnou součástí skalek jsou karafiáty (Dianthus). Vybrat je však potřebné některý z méně robustních druhů, například karafiát alpský (Dianthus alpinus). Karafiáty představují velmi dekorativní kobercové skalničky, kterým vyhovuje slunce a kyprá hlinitopísčitá půda, nepřekáží jim však ani ta příliš štěrková či kamenitá. Nesnášejí místa, na nichž se hromadí půdní vlhkost, jelikož tu mohou zahnívat.

Květy karafiátů jsou jemně růžové, někdy bílé, příjemně voní a na rostlině setrvají poměrně dlouho. Po odkvetení jsou přitažlivé nejen stříbrným olistěním, ale i kompaktním růstem. Pokud je vysadíte na zídky, vytvoří nápadné převisy. Velmi dobře se rozmnožují dělením trsů a řízkováním.

Skalky, skalkové zídky a štěrkové záhony jsou nejzajímavější během jara, kdy je zahalí záplava nádherně kvetoucích rostlin.

Skalku je vždy lepší budovat z různě velkých kamenů jen jednoho druhu.

Koniklec

2. Koniklec miluje slunce

Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis) patří mezi domácí druhy, které můžete najít na slunných vápencových skalách. Z přírody se sice nesmí brát, najdete ho však i v zahradnictvích. Nejčastěji se ve skalkách pěstují fialově kvetoucí kultivary, vzácností však nejsou ani ty s bílými, růžovými či téměř červenými květy. Koniklec miluje slunce, teplo a suchá, případně mírně vlhká místa s vápenitou či štěrkovou půdou.

Jde o dlouhověkou, asi 30 cm vysokou i širokou a každoročně bohatě kvetoucí rostlinu, která po odkvetení vytváří chmýřovitá souplodí. Aby vynikla, potřebuje kolem sebe dostatek místa – ideálně v popředí skalky. Tam, kde ji jednou zasadíte, by měla zůstat. Nesnáší totiž přesazování.

Plamenky

3. Hra drobných kvítků

Plamenky (Phlox subulata) by neměly chybět v žádné skalce. Na poléhavých stoncích se každoročně na jaře objeví obrovské množství kvítků (listy ani nejsou vidět). Mají různé velikosti, jsou jedno- nebo dvoubarevné, nejčastěji růžové, fialové, karmínově červené či bílé hvězdicovité.

Nepřehlédněte: Rozkvetlá zahrada jako trend

Plamenky se poměrně rychle rozrůstají a vytvářejí husté koberce široké až 60 cm. Nejlépe se jim daří na slunných místech s propustnou půdou. Aby se hezky rozrostly, je potřeba jim vyhradit dostatečný prostor. Jejich devizou je to, že zůstávají hezké i po odkvetení (občas je omlaďte řezem). Rozmnožují se řízkováním nebo dělením trsů po odkvetení. Vysadit je lze i v kvetoucím stavu (vždy s kořenovým balem).

Lomikamen

4. Kameny nejsou překážkou

Poměrně silné kořeny lomikamenu (Saxifaga) mají schopnost proniknout i mezi kameny do nejmenších štěrbin a úžlabin. Jde o mimořádně vděčnou skalničku, která krátce po výsadbě vytváří krásně husté koberečky rozrůstající se do stran i na místech, kde by asi nic jiného nerostlo.

Existuje kolem 400 druhů s množstvím hezkých kultivarů s různě velkými listovými růžicemi, listovými kresbami i květy (bílými, žlutými, růžovými, někdy s tečkami). Mnohé druhy se vyznačují i svěží zelenou barvou listů. Na růst lomikameny potřebují slunce, případně polostín, propustnou, humózní a mírně vlhkou půdu. Díky širokému sortimentu je možné vysadit si do skalky hned několik druhů.

Rostliny není dobré vysazovat těsně vedle sebe. Nikdy potom nevynikne jejich pravá krása.

Gypsophyly

5. Efektní zelené polštáře

Ve skalce by neměly chybět ani gypsophyly (Gypsophyla). Mnohé z nich krásně kvetou, například nízká Gypsophyla cerastioides pocházející z Himalájí, která tvoří řídké trsy. Některé druhy jsou dekorativní hlavně svým hustým olistěním a atypickým polštářovitým růstem, například Gypsophyla aretioides, která je skutečnou raritou.

Spojení této nenáročné a mimořádně efektní skalničky s kameny je vskutku skvostné (dokonce i kvete drobnými bílými květy). Gypsophyly se rychle rozrostou na slunném místě a v sušší půdě s obsahem vápníku. Rozmnožují se dělením trsů brzy na jaře nebo řízkováním. Je vždy lepší vysazovat je s kořenovým balem.

Netřesk střešní

6. Netřesk snese i extrémy

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum) je mimořádně adaptabilní a odolný – nepřekáží mu sucho, horko ani mráz. Na růst dokonce téměř ani nepotřebuje půdu, uchytí se i v malé štěrbině s trochou substrátu, proto je ideální do skalek.

Jde o dlouhověkou trvalku sukulentního charakteru (její listy dokážou zadržovat velké zásoby vody). Listy netřesků jsou v závislosti na kultivaru různě velké a mnohdy zajímavě zbarvené (červené nebo bordó). Pěstovat je lze i ve vegetačních nádobách, ve střešních zahradách a květinových zídkách. Většinou kvetou jen jednou za život, následně odumírají. Stihnou však kolem sebe vytvořit nové listové růžice, jimiž se snadno rozmnožují.

Protěž

7. Protěž nerozkvete kdekoli

Protěž (Leontopodium alpinum) patří takříkajíc k povinné výbavě mnoha skalek. Její pěstování sice není složité, bohaté kvetení je však vždy zasloužené. Krásně rozkvétá jen na suchých a slunných místech s vápenatou půdou s obsahem písku. Nezbytná je i dobrá drenáž, díky čemuž se u kořenů rostliny nebude hromadit nadbytečná vlhkost.

Pokud by se vysadila do běžné zeminy, bude málo kvést a nevytvoří kompaktní trsy. Protěž kvete začátkem léta a květy na ní setrvávají poměrně dlouhou dobu. V ostatních obdobích zaujme stříbřitým zbarvením listů. Protěž upoutá i v kamenné zídce. Vysazovat ji lze podobně jako ostatní skalničky na jaře s kořenovým balem.

Kvetoucí druhy skalniček je potřebné po odkvetení ostříhat.

Mydlice

8. Do skalky i zídky

Mydlice (Saponaria ocymoides) roste původně na slunných skalnatých a kamenitých místech Alp. V ideálních podmínkách se hezky rozrůstá a vytváří asi 20 cm vysoké, spíše řidší trsy, které jsou nejkrásnější v době kvetení (v záplavě drobných nejčastěji růžových květů se listy úplně ztrácejí).

Nepřehlédněte: Jarní péče o krásný trávník

Kvete v květnu a začátkem června. Mydlice má poléhavé stonky, proto může vytvářet krásné převisy, plazit se mezi kameny a porůstat spáry. Jde o dlouhověkou pěstitelsky nenáročnou rostlinu, která dobře snáší sucho a teplo. Nejkrásněji kvete v půdách s vyšším obsahem vápníku. Po odkvetení se velmi dobře rozmnožuje dělením trsů a obávat se nemusíte ani jejího řezu.

Kosatec

9. Kosatec v miniaturní podobě

Kosatce jsou oblíbené zahradní trvalky – vynikají množstvím květů sytých barev i vůní. Jejich předností je poměrně jednoduché pěstování a to, že se časem hezky rozrostou. Oblíbený je hlavně kosatec nízký (Iris pumila). Jde o miniaturní druh s hrubými podzemky a zakrslými mečovitými listy.

Květy kosatců mohou být fialové, žluté nebo purpurové. Nejlépe se jim daří na sušších slunných místech s propustnou zásaditou půdou. V době kvetení (často už v dubnu) jsou nepřehlédnutelné, proto jim vyhraďte viditelné místo i dostatek prostoru, jelikož se rychle rozrůstají do okolí. Rozmnožují se v létě dělením. Efektní jsou i u břehů jezírka vybudovaného ve skalce.

Tařice

10. Tařice naplní skalku energií

Tařice (Alyssum saxatile) jsou zářivě žluté kvetoucí skalničky, které můžete najít i ve volné přírodě. Jsou absolutně pěstitelsky nenáročné (jejich pěstování zvládne i začátečník) a dlouhověké. Vytvářejí růžici stříbřitých podlouhlých listů, květy se na nich objevují v dubnu a květnu (rostlina je v době kvetení vysoká asi 25 cm). Kultivar ’Compactum‘ se vyznačuje menším a kompaktnějším růstem.

Tařicím nepřekáží sucho, silné slunce ani teplo, nádherně se rozrostou ve skalkách i zídkách. Již při výsadbě je ale dobré myslet na to, že se budou rozšiřovat do okolí. Vysazují se během celého vegetačního období s kořenovým balem, dobře se rozmnožují dělením starších trsů.

Text a foto: Daniel Košťál