Jak nezatopit rostlinám

Při umisťování pokojových rostlin v interiérech se mnohokrát nezohledňují jejich specifické požadavky na teplotu vzduchu. Každá místnost bytu má totiž jiné teplotní podmínky, a ne v každé se tudíž bude dařit veškeré zeleni. V každé jedné místnosti se navíc mohou vyskytovat zóny s odlišnými teplotami, někde je tepleji, jinde trochu chladněji. V zásadě je při zazeleňování bytu lepší nejprve zvážit možnosti, které jednotlivé místnosti nabízejí, a až potom nakupovat konkrétní rostlinné druhy. Pokud jste dosud požadavky svých interiérových rostlin na teplotu nevzali v potaz, rychle to napravte. Uvidíte, jak ožijí.

Přínosné podlahové vytápění
Interiérové rostliny vytvářejí v bytě zdravější prostředí, eliminují působení škodlivin a jsou spolutvůrci příjemného klimatu. Zároveň splňují estetickou funkci, a jsou tedy neodmyslitelnou součástí moderního bydlení. Předpokladem pro to, aby se rostlinám v interiéru dařilo, je poskytnout jim vhodné vegetační podmínky. Kromě důležitých světelných podmínek je to i teplota. Tu může ovlivňovat poloha bytu i roční období. Například v létě teplota vzduchu v interiéru závisí na vnější teplotě. Vlhkost vzduchu je vyšší. Hlavně v jižně orientovaných místnostech je kolem poledne poměrně vysoká teplota vzduchu, na východních stranách je zase nejtepleji v dopoledních hodinách.

V zimě se, naopak, všechny místnosti bytu vytápějí, což je sice pro rostliny pozitivní (ačkoli v létě není nad pobyt na čerstvém vzduchu), ale vzdušná vlhkost je nízká a převládá spíše suchý vzduch. Kdysi, když se vytápělo kachlovými kamny, byla teplota vzduchu v noci o něco nižší než přes den, což odpovídalo přirozenému prostředí rostlin. Takový pokles teploty je pro rostlinu vždy blahodárný. Ne všechny rostliny dobře snášejí ústřední topení. Je totiž původcem suššího vzduchu a někdy až ničivého tepla. Proto je ideální nastavit na noc nižší teplotu. Rostliny to ocení. V poslední době se stalo oblíbeným i podlahové vytápění, které je pro rostliny ideální, hlavně pro ty, které jsou umístěny přímo na podlaze (větší solitéry apod.). Teplo vycházející od podlahy totiž ohřívá substrát v květináči, což příznivě působí hlavně na kořeny, které potom rychleji rostou. Ideální teplota substrátu v květináči je 18 – 20 ºC. Nemělo by se však zapomenout na častější zálivku, protože čím více tepla působí na substrát, tím rychleji vysychá, na což rostlina okamžitě reaguje. Totéž platí i pro květináče s rostlinami, které jsou umístěny na parapetní desce nad radiátorem.

Kaktusy po chladu rozkvetou
Většina rostlin pěstovaných v interiéru pochází z tropických a subtropických oblastí a nejlépe se jim daří při teplotách vzduchu v rozmezí od 15 do 22 ºC. Mnohé interiérové rostliny snesou krátkodobě nižší i vyšší teploty vzduchu. Rostliny, které ve své domovině rostou na studených stanovištích, se při vyšších teplotách vzduchu v bytech vyvíjejí rychleji, což pro ně není přirozené. U většiny kvetoucích rostlin má vyšší teplota v bytě vliv na urychlení kvetení, případně zasychání poupat. Naopak, nízké teploty období kvetení prodlužují. Příkladem jsou prvosenky (Primula vulgaris), azalky (Rhododendron simsii) nebo kamélie (Camellia japonica). Většina pokojových rostlin se spokojí se širším spektrem teplot, a pokud najdete na kartičce zapíchnuté v květináči s rostlinou určitý teplotní údaj, tak jde o informaci o tom, v jakých podmínkách se daná rostlina nejlépe vyvíjí. Neznamená to však, že při jiné teplotě růst nebude. Její vývoj však nebude takový, jaký by mohl být. Čím má pokojová rostlina vyšší nároky na teplotu, tím rostou i její nároky na vzdušnou vlhkost.

Několika rostlinným druhům vyhovuje chladné stanoviště. V některých případech chlad (od 5 do 10 ºC ) během vegetačního odpočinku dokonce podmíní kvetení. Například kaktusy rozkvetou jen poté, co zimní období vegetačního klidu přečkaly v chladu. A právě na toto pěstitelé často zapomínají a mnohé rostliny, které přes zimu chlad vyžadují, pěstují při běžných pokojových teplotách. Vysoká teplota však způsobí to, že rostlina pokračuje v růstu, méně kvete a má méně listů.

Teplo na poličkách
Teplota vzduchu v teplých a světlých místnostech přes den dosahuje přibližně 20 až 21 ºC a v noci nezřídka klesá na 15 ºC. V těchto místnostech je nejčastěji umístěný obývací nebo dětský pokoj, případně jídelna. Lze tu pěstovat opravdu velké množství atraktivních pokojových rostlin. Vyniknou zde impozantní juky, dracény, fíkovníky (Ficus), krotony (Codiaeum variegatum), různé druhy palem a pandány (Pandanus veitchii). Na okenních parapetech místností s teplotu kolem 20 ºC lze úspěšně pěstovat i kaktusy a sukulenty. Tyto tlustolisté rostliny při dostatku světla vyniknou v teplých a prostorných místnostech i jako solitéry. Kromě toho zde dobře rostou i některé aromatické rostliny, citrusy nebo velkokvěté muškáty (Pelargonium grandiflorum). Ve světlých místnostech s vyšší teplotou je nejtepleji v okolí tepelných zdrojů, oken a na poličkách umístěných na stěnách. Sem totiž stoupá teplý vzduch z umělého zdroje tepla. I tato místa proto lze využít na pěstování teplomilných interiérových rostlin. Vhodnými rostlinami na poličky jsou druhy s převislým růstem, jako je zelenec (Chlorophytum comosum) nebo tradeskancie (Tradescantia albiflora). Pokud je místnost málo světlá, tmavší, ale teplota vzduchu zde dosahuje 18 až 20 ºC, výběr rostlin je omezenější. Budou zde však dobře růst hlavně monstery, filodendrony, difenbachie a mnohé další nenáročné druhy.

Kde se velmi netopí
V některých místnostech bytu je teplota vzduchu nižší, pohybuje se od 15 do 18 ºC. Takové jsou nejčastěji koupelny. Ve vlhkém a chladném prostředí koupelen (a tam, kde je dostatek světla) se bude dařit hlavně kapraďorostům, šáchorům (Cyperus alternifolius) a jiným vlhkomilným rostlinným druhům. Do kategorie chladnějších částí bytu lze zařadit i vstupní prostory a chodby. Ve vstupních prostorech teplota vzduchu kolísá spolu s ročním obdobím a i vlivem častého otevírání a zavírání dveří či oken. Výběr rostlin na zazelenění chladných a světlých místností není tak široký jako u teplých a světlých místností. Existují však některé rostliny okrasné listem i květem, které zde mohou výborně vegetovat. Vhodné jsou aspidistra (Aspidistra elatior), břečťan nebo prodara (Fatsia japonica). Tyto prostory jsou zároveň ideální i jako zimní stanoviště (nutné přezimování v chladné místnosti) pro přenosné exotické dřeviny, které během letních měsíců pěstujeme v exteriéru. I ložnice patří k méně vytápěným místnostem bytu, v zimě tu teploty dosahují kolem 16 ºC a vzdušná vlhkost je zde poměrně vysoká. A právě tyto podmínky jsou ideální pro množství zajímavých interiérových rostlin. Růst zde mohou např. radermachera (Radermachera sinica), cykasy, banánovníky, cisus (Cissus rhombifolia) a pokojová lipka (Sparmannia africana). Z kvetoucích rostlin se v chladných ložnicích bude dobře dařit kaméliím, cyklámenům a gardéniím (Gardenia jasminoides).

Několik extrémů
Nedoporučuje se umisťovat rostliny v bezprostřední blízkosti vytápěcích těles a teplovzdušných ventilátorů, které produkují množství tepla a navíc příliš vysušují vzduch. Již při teplotě 60 ºC totiž rostlina přestává růst a listy začínají opadávat. Ačkoli jsou i takové druhy rostlin, kterým to zřejmě nebude až tak překážet (kaktusy, sukulenty, vybrané druhy palem). Rostliny není vhodné umísťovat ani v těsné blízkosti vařičů, sporáků nebo digestoří. Neprospívá jim ani vzduchová ventilace a klimatizace. Zdrojem studeného vzduchu jsou okna, okenní parapety a blízkost dveří. Také je třeba dbát na to, aby rostliny nebyly v noci (hlavně v období nižších teplot) umístěny mezi závěsem a okenní tabulí. V případě oken je pro pokojovou zeleň nebezpečné kromě kolísání teplot i spálení listů způsobené intenzivním slunečním zářením. Proto je zapotřebí se těmto místům jednoznačně vyhnout. Rostliny by tu v krátkém období s největší pravděpodobností uhynuly.

Pozor na vzdušnou vlhkost
Při pěstování interiérových rostlin je důležitá vzdušná vlhkost. Ta udává množství vody, které obsahuje vzduch při určité teplotě v porovnání s maximálně přijatelným množstvím. Převážná většina interiérových rostlin potřebuje na optimální růst relativní vzdušnou vlhkost 40 až 60 %. Tento údaj je však velmi individuální a závisí na požadavcích konkrétních druhů. Tak například kaktusy a sukulenty potřebují relativní vzdušnou vlhkost nižší, přibližně 30 až 40 %. Naopak, rostliny pocházející z tropů, jako například kapraďorosty, maranty (Maranta leuconeura) a antúrie (Anthurium scherzerianum) vyžadují dokonce 80procentní relativní vzdušnou vlhkost. V případě, že rostliny nemají zabezpečenou požadovanou vzdušnou vlhkost, začnou jim schnout konečky listů, listy a květní poupata se zkroutí, hnědnou a opadávají. Tento efekt lze pozorovat hlavně v suchých a teplých panelákových bytech a u rostlin umístěných těsně u zdrojů tepla. Existuje několik způsobů zvyšování vzdušné vlhkosti. Ideální je postřikování rostlin odstátou vodou pokojové teploty pomocí rozprašovače. Rosit je třeba alespoň dvakrát denně. Kromě zvýšení vlhkosti lze takto rostlinu zbavit i prachu. V bytě lze relativní vzdušnou vlhkost zvyšovat pomocí odpařovačů a umístěním květináčů s rostlinami na podložku naplněnou vlhkým štěrkem nebo keramzitem.

Text a foto: Daniel Košťál
Zdroj: časopis HOME