Jaké zahradní posezení je nejvhodnější pro vás?

FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Jen málokterý majitel pozemku nemá o místo na čerstvém vzduchu, určené k odpočinku, zájem. Je to spíše jedna z prvních věcí, které investor při konzultaci se zahradním architektem zmiňuje jako svůj požadavek. Není se rozhodně čemu divit, vždyť odpočinek potřebuje každý z nás, a to nejen o víkendu, ale i po pracovním dni. Zvláště na malých pozemcích ovšem mohou nastat situace, kdy nevíte, kam tento odpočinkový kout vlastně začlenit. Tyto maloplošné pozemky, se kterými se setkáte ve velkých i menších městech, mají totiž problém s nedostatkem soukromí.

Pokud vám přílišná blízkost sousedů nevadí, máte velkou výhodu, v opačném případě to bude chtít trochu více plánování. Naopak u velkých zahrad můžete popustit uzdu své fantazie na plné obrátky, protože právě zde může vzniknout hned několik odpočinkových zákoutí, která umožňují jak zahradní párty pro větší počet lidí, tak i klidný privátní koutek v nejvzdálenější části zahrady, kde se v klidu posadíte na lavičku pod korunou stromu s knihou v ruce. Vše ovšem záleží na vašich prioritách a samozřejmě také na možnostech pozemku.

Pokud potřebujete být někdy sami, klidně si na zahradě vytvořte svůj soukromý koutek s malou lavičkou. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Při umisťování lavičky do zahrady pamatujte, že se budete cítit pohodlněji, když budete mít krytá záda. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Na co byste neměli zapomenout

Možná vám přijde, že při plánování posezení na zahradě nemohou nastat žádné chyby, ale opak je pravdou. Horliví majitelé zahrady totiž právě tuto specifickou plochu určenou pro různé příležitosti umisťují bez většího záměru. Takže se pak může stát, že je posezení špatně přístupné z domu nebo na něj vane studený průvan. Pokud například umisťujete na svou zahradu lavičku nebo lehátko, měli byste určitě pamatovat na to, že se budete mnohem lépe cítit, pokud budete mít „krytá záda“. Nejde o nic zvláštního, jde jen o psychologický efekt, protože se takto člověk cítí být více v bezpečí.

V anglických zahradách se setkáte často s povrchově neošetřeným dřevem, u nás dáváme přednost klasickému syntetickému nátěru. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nejčastější chyby

Při plánování posezení mohou nastat různé chyby. Některé se dají snadno odstranit, s jinými je to horší. Asi mezi nejčastější chyby počítáme nevhodné umístění posezení. Pokud například plánujete terasu určenou ke grilování, která bude fungovat jako letní kuchyně, určitě by měla být dobře dostupná z domu. Rozhodně není nutné tuto „grilovací“ terasu lokalizovat přímo v těsné návaznosti například na vchod do kuchyně ze zahrady, ale měli byste se sem dostat takzvaně suchou nohou i v době, kdy panuje nepříznivé počasí. Dalším případem bývají posezení umístěná na nevhodných místech, která klidnému pohodovému odpočinku jednoduše neprospívají.

Například pergola s posezením umístěná do úzkého prostoru mezi domem a jinou stavbou, kde během roku, a vlastně i během horkého léta, neustále vane silnější vítr. Průvan nebude příjemný nejspíš pro nikoho, nehledě na možné zdravotní důsledky. Posezení umístěte pokud možno na kryté místo, kde vám bude příjemně od jara do pozdního podzimu. Stejně tak vám může nadělat vrásky na čele i posezení, které je celoročně umístěné ve stínu. V horkém létě je to sice příjemné a jistě odclonění od slunce oceníte, ale horší situace nastane v předjaří či na podzim, kdy ještě teploty nedosahují takových hodnot nebo už naopak výrazně klesají. V tomto případě je mnohem vhodnější vybrat slunné stanoviště, nikoliv ovšem přímý úpal, které v případě potřeby zakryjete slunečníkem nebo markýzou.

S drnovou lavičkou byste se mohli setkat již ve středověku. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Inspirace v zahraničí

Zahradní nábytek u nás má dlouholetou tradici, ale je nutno podotknout, že se velmi dynamicky vyvíjí i v rámci současnosti. Zatímco v dnešní době vede jednoznačně nábytek ze dřeva, v minulosti to byla například i litina. Pokud dáte přednost dřevu, které na zahradě působí i přirozeně, jistě budete řešit takové, jež je ošetřené proti dřevokazným houbám, a je navíc upraveno povrchovým nátěrem. Ovšem i v Evropě v tomto ohledu najdete velké rozdíly. Zatímco u nás si dřevo bez nátěru, který prodlužuje životnost o několik let, už ani neumíme představit, například v Anglii je velmi oblíbený zahradní nábytek ze dřeva v jeho surové podobě.

Zvláště u dubového dřeva nátěry ani moření nejsou až tak nutné, protože je tvrdé, a navíc během let získává zajímavou patinu. S podobným vkusem se setkáte i v jiných evropských státech, například v Holandsku. Pokud budujete zahradu v duchu přírodního stylu, určitě bude působit neošetřené dřevo i mnohem přirozeněji, jen je vhodné vybrat tvrdý typ, který si mnohem lépe poradí s povětrnostními podmínkami, a zvážit, zda můžete nábytek na zimu umístit do kryté místnosti.

Důležité je příjemné prostředí. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Netradiční možnost odpočinku pod stromovými altány. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Inspirace stará několik stovek let

V současné době vedou na plné čáře ekologická řešení, která přináší mnoho výhod uživatelům i přírodě samotné. Slyšeli jste někdy o bylinkovém nábytku? Relaxovat totiž nemusíte pouze na klasickém lehátku či v závěsné síti, ale i mezi voňavými bylinkami. Výhody aromatických rostlin znali již naši předci ve středověku, kdy budovali takzvané drnové lavičky. Jednalo se o mírné vyvýšeniny, které byly na ploše určené k posezení osázeny nejčastěji nízkým druhem heřmánku nebo půdopokryvnou mateřídouškou, která si hravě poradila i s mechanickým poškozením. Již při pouhém dotyku se krásně rozvoněla a přinášela tak i zajímavý čichový zážitek. Při tvorbě zákoutí pro posezení se tedy klidně inspirujte dávnou zahradní tvorbou a vytvořte si bylinkové křeslo či lehátko.

TEXT A FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ
ZDROJ: časopis HOME