O zahradě, která nepatří do starého železa

Umíte si představit, že ocelové nosníky a plechy nepoužijete na stavbu domu, ale při budování zahrady? A že je navíc nebude chránit žádný nátěr? Ať si jen pěkně zreziví, vydané napospas vodě a vzduchu… Nelekejte se. Nechci, abyste místo zahrady měli u domu sběrné suroviny. Spíše bych vám chtěl ukázat, jak lze spojit drsnou ocel s něžnou zelení a povýšit rez do stavu vznešeného.
Reklama

Zahrady, v nichž je zakomponováno něco rezavého, jsou momentálně velkým hitem – v poslední době byste je našli asi na každé významnější přehlídce zahradního designu v Evropě. A zájem o ně je vskutku velký. Není se co divit, vždyť zahrada v tomto duchu má hned několik pozitiv: například je nanejvýš současná, a zároveň dává jistou svobodu při tvorbě stylu, je bez námitek trendová a originální, a přitom se hodí jak k moderním, tak i ke starším domům (na rozdíl například od moderních pozinkovaných ploch, které se uplatní výlučně v zahradách moderních domů, či naopak venkovské klasiky, kterou si u jiného než tradičního domu asi ani není možné představit). Nejde přitom o drahá ani technicky náročná řešení, dokonce tímto způsobem může dostat druhou šanci doslova staré železo.

Kompozice s páteřní kostí
Zahradu, kterou vám dnes představujeme, vytvořil tým zahradních designérů pro výstavu v dolnorakouském Tullnu. Toto ojedinělé dílko vzniklo na pozemku pod lesem, kde je sušší písečnatá půda a většinu dne sem svítí slunce. Rezavé prvky se sem výborně hodí.

V této zahradě má všechno svůj význam a jednotlivé prvky na sebe logicky navazují. Kostrou kompozice je dlouhá, technicky působící kovová konstrukce, která připomíná pergolu s dokonalou rezavou patinou. Jako by hlídala vyvýšené chodníky z pozinkovaných mřížových dílců. Takové „technochodníky“ (prostor pod nimi je vysypán štěrkem) jsou bezpečné a komfortní po celý rok, v každém počasí – pohodlně vás provedou celou zahradou, a když se vám bude chtít, po pár schůdcích můžete sejít k vodě či na trávník a k záhonům. Za povšimnutí stojí i originální průhledy – cestou po chodníku vám otvory, připomínající okna, zarámují zajímavé pohledy do prostoru zahrady či na okolní krajinu nebo pomohou vnést moment překvapení (těm příjemným se v zahradě jistě nikdo nebrání). Protože je zahrada skutečně moderní, nechybí tu ani další prvky a materiály populární v současném zahradním designu – například voda spoutaná pravidelnými tvary kovové konstrukce.

Japonský nádech
Kompozici však vládne nejen rez, ale i jemný orientální nádech, který taktéž patří mezi trendové prvky současných moderních zahrad. Je přítomný například v charakteristických štěrkových a kamenných polích, vytvářejících abstraktní obrazce. Na některých místech jsou na štěrku dokonce porozházené zrezivělé kovové piliny – tvůrcům zahrady evidentně nechyběla fantazie ani odvaha sáhnout po nekonvenčních řešeních. Japonské zahradní umění připomínají i ploty ohraničující tuto zahradu, některé rostliny či deska s průhledem na japonský javor. Podobá se dalšímu typickému prvku – dělicímu paravánu, který se využívá na členění orientálních zahrad.

Svět kontrastů
Drsná ocel a něžná zeleň, voda jako symbol volnosti, svázaná do pravidelných forem rezavých konstrukcí, geometrické tvary střídané volnými a nepravidelnými… tato zahrada je prostě plná kontrastů. I když dosud převládal v zahradní tvorbě názor, že není dobré kombinovat v jednom prostoru pravidelné a nepravidelné tvary, protože toto spojení působí chaoticky a vyvolává neklid, designérům v dolním Rakousku se podařilo tuto teorii úspěšně popřít – harmonie, která z této zahrady vyzařuje, je založena na souladu protikladů (podle vzoru tradičních východních filosofií). Zvlněné okraje záhonů jsou v zajímavém kontrastu s přísnými geometrickými tvary chodníků, schodů či vodních nádrží; příroda pokryla rzí povrch pevné, kdysi chladně působící oceli a naznačila tím její dočasnost a některé části kovové pergoly začíná obrůstat psí víno, aby tak dovedlo do dokonalosti splynutí technického s přírodním.

V této netradiční reprezentativní zahradě nechybí pečlivě udržovaný trávník (díky vyšší vlhkosti z vody se mu tu skutečně daří), ani nižší okrasné trávy (pérovník, ostřice, kostřavy) a dřeviny (nenáročný zimostráz, japonský javor), bohatě kvetoucí trvalky svou rozmanitostí a proměnlivostí účinně zmírňují technický charakter kovových konstrukcí. Při výběru kvetoucích druhů se kladl důraz i na barevnost květů – designéři zvolili takové, které vytvoří s rezavými povrchy harmonický, oku lahodící celek (oranžová barva květů řebříčku), nebo naopak příjemně osvěžující kontrast (modrá stračka). Nepoužili mnoho barev, díky čemuž působí zahrada uklidňujícím dojmem. Z trvalek tu roste šedolistý pelyněk a kobercovitý rožec (mezi zimostrázy), řebříček, stračka, a dokonce i exotický bambus, který se svou kontrastní strukturou výborně hodí na oživení kovových ploch. Při výběru rostlin přitom bylo třeba zohlednit i to, že rez může ovlivnit vlastnosti půdy, která potom nemusí každé z nich vyhovovat.

TEXT a FOTO: Daniel Košťál
ZDROJ: HOME

Reklama
Reklama

Komentovat