Efektivní zahradničení na zeleninové zahrádce

Není se ovšem čemu divit, stále menší důvěra k neekologicky pěstovaným plodinám nás vede k zamyšlení nad otázkou, co vše si můžeme svépomocí vypěstovat na vlastní zahradě. Abyste ovšem na zahradě nenechali své ruce a přesto se dočkali skvělé zdravé sklizně, je třeba vše dělat co nejefektivněji.

Efektivitu si mnozí spojují s nutností použití co největšího množství synteticky vyráběných hnojiv a postřiků, které ochrání zeleninu i ovoce před chorobami a škůdci, ale v tom naše pěstitelské úspěchy rozhodně nespočívají. Vlastní sklizně se totiž můžete dočkat i při zcela přírodním zahradničení, které nakonec vede i k větší samostatnosti celé zahrady a tím pádem i k úspoře vašeho času.

Abyste pudu zbytecne nevycerpali, pestujte zeleninu v polykulturach nebo sikovne stridejte plodiny.

Pro úspěšnou péči o užitkovou zahradu si tedy skvěle vystačíte pouze s přírodními materiály. Granulovaná hnojiva nahradíte vlastním kompostem a zároveň tak najdete i uplatnění pro kuchyňské zbytky, posečenou trávu nebo třeba právě vypletý plevel. I poměrně malé množství tohoto „černého zlata“ postačí na doplnění živin na velké ploše, proto svou zahradu rozhodně nemusíte přeplnit kompostéry.

Bohate sklizne se dockate i bez syntetickych-hnojiv, staci si zalozit kompost.

Jak si zahradu naučíte, tak ji budete mít

Efektivita práce na zeleninové zahradě mnohdy spočívá v postupech, které máme již dlouhou dobu zažité a nejsme schopni je ve větší míře změnit, ačkoliv jsou mnohdy složité a zbytečně nás zdržují. Přitom nemusí mít pro zahradu ani žádný zvláštní prospěch. Tak tomu bývá například i u již zmiňovaného hnojení. Ačkoliv je plodová zelenina poměrně náročná na dodávku hnojiv, rozhodně neplatí, že čím více hnojiva do půdy dodáte, tím lépe uděláte.

Druhy narocne na dusik muzete pestovat primo na kompostu.

Rostliny totiž spotřebují jen určité množství živin. Kam ale jde ten zbytek? Velká část přebytečného hnojiva se spolu se zálivkovou vodou dostává do podloží a dále pak do podzemní vody, kde způsobuje další katastrofy. Snažte se ve hnojení najít rozumnou míru, kterou nebudete překračovat. Se zálivkou zacházejte stejně opatrně jako s hnojením. Všeobecně platí, že je zeleninová zahrada na dodávku vody přeci jenom náročnější, ale rozhodně to neznamená, že je třeba každý den prolít vodou půdu do hloubky. Je všeobecně známo, že na zálivku si můžete rostliny do jisté míry naučit.

Mezi zeleninu nasazejte rostliny, ktere maji na svych korenech hlizkove bakterie. Ty pudu vyzasobi dusikem.

Pokud tedy budete zeleninovou sadbu od začátku přelévat, bude i později na vodu náročná. Pokud ovšem zvolíte rozumnou míru, rostliny si dokáží i mnohem lépe poradit s letním suchem, navíc taková zelenina obsahuje mnohem více vitamínů a minerálů.

Monokultura nebo druhově pestrý záhon?

Hodně diskutovaným tématem zvláště v posledních letech je způsob pěstování zeleniny. Permakulturní zahradníci prosazují polokulturní výsadby, jejichž pointa spočívá v druhové diverzitě. Vedle sebe v ní rostou naprosto rozdílné druhy plodin, které se liší charakterem kořenového systému i nároky na živiny. Takto vysazené plodiny nadměrně nezatěžují půdu, kterou tím pádem není nutné tak intenzivně hnojit. Rozhodně není na škodu, když do takové polykultury začleníte i některé bylinky či aromatické rostliny, které nejen lákají na své květy opylovače, kteří jsou pro zahradu všeobecně prospěšní, ale zároveň svými kořenovými výměšky nebo vůní odpuzují různé škůdce.

Nebojte se v zeleninove zahrade pestovat i nektere medonosne trvalky, nalakaji do zahrady uzitecny hmyz.

Pokud na vás takto pojatá výsadba působí jako nekontrolovatelný chaos a nechcete se ani přes nemalé výhody vzdát monokulturního pěstování, zkuste alespoň plochy těchto jednodruhových výsadeb omezit. Poměrně účinné je pěstování jednoho druhu zeleniny v několika řádcích, které jsou prostřídány výsadbami jiné zeleniny.

Nektere plodiny jako treba brambory lze pestovat i v alternativnich materialech. Mozna je slama, karton nebo treba listi.

Plevel nemusí být vždy hlavní nepřítel

Pokud patříte mezi úzkostlivé zahrádkáře, kteří mají rádi pořádek i na své zahradě, jistě hodně času trávíte pletím. Za plevel považujeme všechny rostliny, a to mnohdy i ty za normálních okolností léčivé, které rostou tam, kde se nám to zrovna nehodí. Je jen na vás, jak k pletí budete přistupovat, ale růst plevele na záhonech je naprosto přirozený, protože právě v úrodné půdě semena klíčí snadno a rychle.

Pestujeteli popinavou zeleninu, vytvorte ji jiz na jare opory z prouti.

Odstraňování plevelů je nutné zvláště tam, kde není zapojená výsadba. Do jisté míry tento problém řeší druhově pestré polykultury, ale pokud zelenina neroste v hustém zápoji, plevel samozřejmě vyklíčí. Při pletí ho ovšem nemusíte vyhazovat, stačí ho jen vytrhnout z půdy a kořeny otočit směrem ke slunci, aby zaschly. Plevelem si tak zamulčujete samotný záhon a zamezíte dalšímu zaplevelení. Postupným rozkladem se navíc půda obohatí i o důležitou organickou hmotu, která je nepostradatelná pro půdní život. Tento postup nelze ovšem aplikovat u již odkvetlých plevelů, které stihly vytvořit semena. V tomto případě byste si totiž znovu zaplevelovali záhony.

Pokud se vam po zeleninove zahrade pohybuji domaci mazlicci, muzete jim vstup do zahonu zamezit treba pomoci hati.

Pokud stale resite, kam s posecenou travou, klidne ji zamulcujte zeleninove zahony.

Vyvýšené záhony

Pokud bojujete s bolestí zad, určitě vám dělá problém péče o záhony založené v úrovni terénu. Mnohem lépe se vám bude pečovat o záhony vyvýšené nad terén. Mnohdy postačí výsadby zvednout i jen o dvacet nebo třicet centimetrů a poznáte velký rozdíl. V případě, že vás trápí akutní bolesti zad nebo omezená pohyblivost, bude pro vás lepší řešením vyvýšený záhon, který umožní práci ve stoje, aniž byste se museli ohýbat.

Pomerne oblibene jsou v dnesni dobe vyvysene zahony, ze kterych vas nebudou bolet zada.

Puda si nezaslouzi pouze organickou hmotu. Je treba kazdy rok dodat i mineralni slozku v podobe kamenneho prachu.

Text a foto: Lucie Peukertová