I malá zahrada nabízí velké možnosti. Odborník radí, jak vytvořit perfektní venkovní prostor
Říká se, že ke štěstí mnohdy stačí málo a platí to i o ploše venkovních prostor, které patří k domu. Menší zahrada znamená důmyslněji promyslet, co kam a v jaké podobě umístit. Dobře funguje členění na funkční celky – od zeleninové přes okrasnou a bylinkovou zahrádku až po venkovní kuchyni a prostor pro relax. Skutečně je pravda, že čím menší prostor, tím méně funkcí?
Určitě není jednoduché vytvořit v zahradě ideální odpočinkové zóny, když máme omezený prostor. Častou realitou jsou nejen úzké, ale i různě tvarované či svažité pozemky. O venkovních prostorech pro odpočinek jsme si povídali se zahradním architektem Ing. Zoltánem Nagy.
Od všeho trošku
Co je nejdůležitější u malých zahrad, když chceme, aby byly funkční a obsahovaly vše potřebné?
U zahrad s menšími rozměry musíme v první řadě brát ohled na praktické rozčlenění plochy. Po určení priorit se snažíme jednotlivé zóny rozmístit tak, aby na sebe nekonfliktně navazovaly a aby se opticky doplňovaly. Kompozici zahrady se snažíme chápat jako půdorys domu. I v něm máme jednotlivé zóny logicky a prakticky propojené. Až potom přichází na řadu jejich estetické ztvárnění s důrazem na detail, který je u malých zahrad klíčový.
Na plánování takových zahrad neexistuje univerzální klíč. Každá řešená plocha je unikátní, doplňuje jinou architekturu, každý klient má odlišné nároky a představy. Prvky, které dokáže pojmout, je proto těžké katalogizovat. U malých zahrad bychom se však měli držet zásady „od všeho trošku“. Žádná funkce či plocha by neměla mít příliš dominantní postavení na úkor ostatních.
Trend negace trávníku na zahradě
Jak postupovat, když nechceme přijít o možnost posedět s rodinou či přáteli venku, například u grilu nebo ohniště?
Nejprve bychom se měli vzdát všeobecného obrazu zahrady, ve které dominuje trávníková plocha a obvodová výsadba. Trávník nemusí být bezpodmínečnou součástí našich zahrad. Když si ho odmyslíme, získáme plochu, kterou můžeme využít právě na posezení a pasivní odpočinek.
Takto koncipovaná zahrada může být plná překvapení, opticky oddělených celků, ve kterých se dá pomocí vhodně zvolené vegetace tak trochu schovat. Můžeme v ní vybudovat dlážděné plochy, zídky či prvky drobné architektury s detaily, které ji oživí a udělají jedinečnou. V zahraničí je trend negace trávníku velmi výrazný. A v drtivé většině se týká právě zahrad s malými rozměry.
Nejčastější chyba: jižní terasa
Příjemným meziprostorem, který spojuje interiér a zahradu, jsou zastřešené nebo otevřené terasy. S jakými chybami jste se setkali v našich domácnostech?
Takovou nejčastěji se opakující chybou je umisťování teras s orientací na jih. V optice tvorby dispozice domu sice dává logiku, ale i při vhodně zvoleném přestřešení jsou tyto terasy někdy nesnesitelně přehřáté a během dne jsou právě v důsledku vedra nekomfortní. Řešením může být vytvoření alternativního posezení ve stinné části zahrady.
Častou chybou je i ignorování stavební přípravy na kotvení přístřešku před finalizací fasády rodinného domu. V současné éře přístřešků postavených z moderních materiálů se méně setkávám s faktorem špatně zvoleného konstrukčního materiálu (myslím hlavně dřevo a negativní jevy s ním spojené).
U otevřených teras je třeba klást důraz na krycí materiál podlahy. Tam se poměrně často setkávám s širokou škálou nevhodně zvolených materiálů, které nejenže neladí s rodinným domem, ale jsou i nepraktické na údržbu.
„Je načase začít zahrady vnímat jinak než jako trávník obklopený hradbou tújí.“
Soukromí uprostřed zahrady
Moderním trendem jsou různá zákoutí v zahradě dále od domu, která chrání soukromí domácích před pohledy ze sousedství. Jakými triky dosáhneme větší intimity v zahrádce mezi dvěma dalšími pozemky nebo na křižovatce?
Jak jsem již zmínil, vynecháním trávníku můžeme získat cennou plochu na vytvoření centrálně umístěných posezení. Intimitu do zahrady vneseme například použitím prvků, kterými docílíme vertikálně prostorové modelace zahrady. Populární jsou živé ploty (ne však túje a cypřišovce!) či palmety, které se objevují nejen jako obvodová výsadba pozemku, ale i v centrální zóně zahrady.
Dokážeme z nich vymodelovat živé stěny, oddělit jimi pohledy, ztlumit hluk či vytvořit příznivější mikroklima v zahradě. I různými skulpturálně pojatými konstrukčními prvky dokážeme vytvořit opticky oddělené zóny, ve kterých je posezení příjemnější. Zajímavou povrchovou úpravou vneseme do zahrady barevnost, texturu a dynamiku.
Koupací jezírko, bazén či fontána na zahradě
Úžasným prvkem v exteriérech jsou jezírka. Vytvářejí příjemné klima a mnohá se budují jako koupací. S čím je třeba počítat, pokud bychom chtěli mít na pozemku koupací jezírko – ne velké, ale jen na zchlazení během horkých dnů?
Koupací jezírka mají své kouzlo, ale patří do rozměrově větších zahrad. Musíme totiž brát v úvahu i okolní plochu (podobně jako u bazénu), která slouží na odpočinek či potřebný servis. Malá jezírka jsou zároveň méně stabilní (řasy) a náročnější na údržbu. Já osobně je do malých zahrad nedoporučuji. To však neznamená, že v zahradě nemůžeme mít bazén menších rozměrů, kde je údržba vody díky bazénovým technologiím přece jen o dost jednodušší.
Velmi populární jsou i různé drobné vodní prvky, které dokážou malou zahradu náležitě oživit. Cirkuluje v nich menší objem vody, jsou proto méně náročné na údržbu. Nejsou určené na koupání, ale dokážeme díky nim vnést do zahrady dynamiku, akustický vjem a přilákat ptactvo či hmyz.
Zahradu plánujte spolu s domem
Prozradíte nám, s jakými problémy se při práci zahradního architekta setkáváte nejčastěji?
Problémy – nazvu to spíš negativní jevy – se většinou týkají prvků, které jako zahradní architekt nedokážu ovlivnit. Ne vždy totiž investor (jako hlavní faktor) chápe důležitost naší role při dotváření charakteru jeho životního prostoru a podcení potřebu včasné spolupráce. To má mnohdy za následek nevhodný výběr materiálů, nevhodně vedené komunikační zóny či špatně osazený bazén. Když přijdeme na obhlídku nového projektu a už máme svázané ruce neměnnými prvky, musíme improvizovat.
Zahradní architektura sice mnohdy využívá umění improvizace, nemělo by to však být na úkor designu a praktičnosti. K častým chybám ze strany investorů patří například i podcenění kvality a výšky navezené ornice, vykonání určitých prací (např. instalace závlahového systému, výsadba) před určením finální kompozice a podobně. Přirovnal bych to k vaření nového jídla bez receptu.
Přirozené louky vyžadují trpělivost
K novým zahradním trendům jednoznačně patří přirozené louky – tedy neupravený kousek pozemku, který se nechá zarůst původním lokálním rostlinstvem (nebo mu pomůžeme výsevem). Jejich výhodou je, že přitahují opylovače. V jakých případech byste tento nápad nedoporučil?
U malých zahrad o květinových loukách ani nemusíme přemýšlet. Ty totiž vyniknou a mají opodstatnění jen u velkých souvislých ploch. Jejich správné založení a následné prosperování je jen otázkou naší trpělivosti. Od výsevu k finální podobě může totiž uběhnout pár let. Jejich schopnost podpořit faunu je vskutku obdivuhodná, to však neznamená, že toho samého nedokážeme docílit v naší zahrádce výběrem vhodných trvalek na záhony.
Trvalkové kompozice dokážou zahradu oživit nejen esteticky. Fauna v nich dokáže najít zdroj své pastvy během celé vegetace. V našem antropogenním světě kombinovaném s agrární pouští (monokultury) jsou to mnohdy poslední ostrůvky, díky kterým se ještě hmyz jakž takž drží. Je proto načase začít zahrady vnímat jinak než jako trávník obklopený hradbou tújí.
Pohledový beton i alternativy dřeva
Jaké materiály na venkovní zpevněné plochy nejraději používáte a proč?
Výběr vhodných materiálů na výstavbu zahrady není vůbec jednoduchý. Kromě estetického aspektu totiž musí splnit nízkoúdržbové parametry. Důležitým faktorem je samozřejmě vkus klienta a rozpočet, který je schopný na projekt uvolnit.
Ve své tvorbě hodně používáme různé prvky z pohledového betonu (lemy, šlapáky), jakož i kvalitní bezúdržbové alternativy dřeva. Záleží na situaci. Při výběru betonových dlažeb na chodníky či terasy nemáme předsudky ani preference.
Vždyzelený charakter výsadby
Jaké okrasné rostliny nejraději používáte k umocnění atmosféry relaxačního ostrůvku v zahradě?
V realizacích používáme trvalkově-trávově-křovitý mix okrasných rostlin, u kterých klademe důraz na celoroční proměnlivost, a pokud je to možné, vždyzelený charakter. Z živých plotů preferujeme habry, buky, tisy či ptačí zob. Ve velké míře sázíme i jarní či podzimní cibuloviny a hlízoviny. Minimálně používáme konifery či skalničky.
Co je nejdůležitější, pokud má odpočinková zóna venku skutečně působit jako dovolenková, a to i na maličkém pozemku?
Dobrý vkus majitele.
Fotogalerie
Text: Sabína Zavarská
Foto: Ing. Zoltán Nagy
Zdroj: časopis HOME