Zahradní architektka: Netkanou textilii už nepoužívám, když jsem zjistila, jaké škody páchá. K boji s plevelem používám raději ruce

Často se setkáváme s tvrzením, že zahradničení se dá naučit, že si k němu lze najít cestu. Jak to bylo ve vašem případě? Byla jste vždy ten typ, který rád trávil čas v přírodě a aktivně i na zahradě?

Samozřejmě, s tímto mohu jen souhlasit. Znám mnoho zapálených zahradníků, kteří ještě před pár sezónami ani netušili, jak vypěstovat rajčata, petržel nebo jak založit trvalkový záhon, a dnes bych se u nich možná něco přiučila i já. Myslím, že u mnoha lidí nastal zlom během pandemie, když jsme měli více času a hledali různé „úniky“, mezi nimiž byla i zahrada. Když je správný impuls, chuť a energie, lze zahradničení propadnout i na důchodě.

Co se týče mě, já jsem dítě z vesnice. Vyrůstala jsem v kopcích Lednice, což je vesnička kousek od Púchova, a tam se právě formovala má láska k této profesi. Moji rodiče pěstují zeleninu i okrasné rostliny odjakživa, takže jsem byla do tohoto světa vtahována chtě nechtě už od malička.

Kdy jste pochopila, že toto je směr, kterému se chcete věnovat i profesně?

Konec základní školy pro mě znamenal první vážnější rozhodnutí. Rodiče mi dovolili podat si přihlášku i na Střední zahradnickou školu v Piešťanech, která byla tehdy pojmem. Když dobře počítám, bylo to před 20 lety. Toto považuji za definitivní rozhodnutí, i když přírodu a rostliny jsem milovala už dávno předtím.

I laik dokáže vytvořit pěknou a funkční zahradu, ale bude ho to stát spoustu času a studia. Zdroj: Janka Bieliková

Co vás jako zahradní architektku na přírodě fascinuje?

Při své tvorbě často používám heslo: „Hledej krásu v detailech“. Myslím, že v tom je obsaženo vše. Není třeba na to pohlížet tak, že vše musí být do detailu dokonalé a bezchybné. Právě naopak, v přírodě vidím, že každá rostlina, každý živočich je dokonalý, i bez naší pomoci. Fascinuje mě proměnlivost naší krajiny. Neustálý pohyb, dynamika, každý nový list, květ, výhon, koloběh od semínka po semínko. Prostě mě fascinuje život.

A co vás naopak mrzí nebo znepokojuje?

Znepokojuje mě lidská hloupost, arogance a bezohlednost. Mrzí mě, že mnozí neberou v potaz změny klimatu, že investoři nemyslí na zeleň ve veřejném prostoru, že nemyslíme více na životní prostředí. I dnes vidíme v realizacích profesionálních firem zelené pouště – nekonečné trávníky obklopené živými ploty z tújí. Proto se snažím dělat osvětu na sociálních sítích, kde ukazuji, jak to jde, ale i jak to nedělat.

Znepokojuje mě také, že se do médií dostává diskutabilní obsah, kde plytký humor převažuje nad odbornými znalostmi a kvalitní architekturou. Osobně si myslím, že Slováci mají co ukázat a že máme mnoho kvalitních architektů i realizátorů.

K boji s plevelem v zahradě doporučuje zahradní architektka hlavně vlastní ruce. Zdroj: Janka Bieliková

Doba nás přirozeně vrací zpět do zahrad, kde toužíme nejen odpočívat, ale i pěstovat, stejně jako to dělávaly naše babičky…

Tento trend vnímám velmi intenzivně a jsem za něj nesmírně ráda. Spíše bych to nazvala návratem k přirozenosti zahrad, kdy se těšíme z maličkostí a nesaháme tolik po „exotech“. I když stále vidím zahrady, kde dominantu tvoří jedna palma u bazénu, myslím, že jsme na dobré cestě. Netvrdím, že celá zahrada musí být jedna velká zeleninová záhon, ale pomalu se to mění k lepšímu.

Roste tedy zájem o zakládání užitkových zahrad vedle těch okrasných?

Určitě ano, a hlavně je možné tyto dvě části zahrad krásně propojit. I já osobně velmi ráda míchám užitkové, tedy jedlé druhy s okrasnými. Není třeba se toho bát, protože právě na malých plochách je tento mix velmi vítaný.

Podle zahradní architektky postupně upouštíme od exotických rostlin a do zahrad se tak postupně vrací přirozenost. Zdroj: Janka Bieliková

Mnoho lidí si řekne, že zeleninu nebo ovoce si bez problémů koupí v obchodě. Co si ale nekoupí, je chuť a radost z vlastní úrody. Souhlasíte?

To říkám stále – pokud bychom se měli dívat jen na úsporu peněz, mnohé druhy bychom vůbec nepěstovali, protože by byly nerentabilní. Avšak chuť a zážitek u mě vždy vítězí, takže nepřemýšlím jen ekonomicky. Navíc pěstujeme i s dcerkou, zapojujeme ji do celého procesu, začíná chápat souvislosti, vidí, jak co roste, a to je pro mě úžasné – zahrada spojuje celou rodinu. Trávíme v ní společný čas a každý z nás si tam najde činnost, která ho baví.

Ne každý však disponuje velkorysou zahradou. Poradíte, co pěstovat na malém balkóně, terase nebo ve vyvýšených záhonech, které jsou součástí městských zahrad?

Je třeba si vždy uvědomit podmínky, jaké máme na naší ploše, a podle toho vybírat rostliny. Bydlíme v bytě, a i když máme zahradu s chatou, i na našem malém městském balkóně něco pěstujeme. V nádobách můžete mít rajčata, ředkvičky, saláty, špenát, bylinky, petržel, pažitku, papriky, mátu, meduňku, hrášek a mnoho dalšího. Můžete si to doplnit jedlými letničkami, jako je měsíček, brutnák, chrpa nebo afrikán, nebo i trvalkami či menšími keři. Možností je opravdu mnoho.

I zahradní architektura podléhá trendům, mezi něž stále více patří ekologický přístup.

Ekologii bych nenazývala trendem, ale nutností. Nemůžeme nemyslet ekologicky, když vidíme, jak málo je srážek a jaké teploty nám ukazuje třeba tato jaro. Jaké bude léto, můžeme jen odhadovat, ale obávám se, že se budeme skutečně potit.

Úplně bezúdržbová zahrada asi neexistuje, nízká údržbovost však lze dosáhnout. Záleží to ovšem i na osobních preferencích. Zdroj: Janka Bieliková

Co si pomyslíte, když vidíte v zahradách například „slavnou“ netkanou černou textilii?

Textilie, nesmyslné štěrkové plochy nebo obrovské trávníky také nechápu. Sama jsem začínala ve firmě, kde byla textilie alfou a omegou, a i já ji první roky používala, ale jsem ráda, že jsem brzy pochopila, jaké škody způsobuje.

Proč bychom tedy neměli používat textilie v záhonech?

Je to velmi jednoduché. I když se na první pohled může zdát, že jsou prospěšné a že nám více pomáhají, než škodí, opak je pravdou. Na základě vlastních zkušeností, ale i mnoha zpráv, které mi posílají moji sledující, víme své. Zkusili si někdy zastánci textilií prohlédnout půdu po jejím nadzvednutí? Co objevili?

V mnoha případech to bude mazlavá „hmota“ bez života, skrz kterou se, pokud vůbec, snaží prorazit nějaké kořeny rostlin. Ty vytrvalejší, často právě plevel, textilii prorazí a rostou směle dál, například pýr. Osobně jsem naposledy odstraňovala textilii ze záhonu s třapatkou. Zde však vznikl jiný problém – kořeny trvalky jí prorostly svrchní částí, ale protože vytvořily pomyslný „koláč“ jen na jejím povrchu, byly stále žíznivé. Nevěděli jsme, v čem je problém, protože by měly sucho zvládat relativně dobře, až dokud jsme nezabořili ruce pod vrstvu organického mulče, tedy pod kůru. Je mi velmi líto, když vidím, že i v dnešní době používají textilie některé realizační firmy. Avšak jsme tu od toho, abychom lidi vzdělávali a mluvili s nimi o těchto negativech.

Pokud máte písčitou půdu, výsledek nemusí být až tak hrozný, ale ani v tomto případě ji nedoporučuji. Problémy se neprojeví hned v první sezóně, přicházejí pomalu a nenápadně.

Čím je tedy doporučujete nahradit?

Nechme rostlinám volnost a podporujme spíše to, aby se záhony co nejrychleji zapojily. Na jedné straně se těšíme, že nám neroste plevel, ale položme si otázku – jak se potom mají rozrůstat trvalky a ostatní rostliny? Asi velmi těžko.

Textilie se časem začíná rozpadat. V záhonech často vidím kusy tvořené jejími zbytky. O mikroplastech, které ani nevnímáme, už nemusím mluvit. Póry v textilii se často ucpou prachem a dalšími částicemi a rostliny nemají jak dýchat. Věřím, že pro mnohé nebude překvapením, když řeknu, že i tento způsob dýchání, tedy pomocí kořenů, je pro rostliny nesmírně důležitý.

Doporučuji tedy naši energii věnovat raději přípravě půdy před výsadbou a jejímu dokonalému odplevelení. Vysazujme rostliny tak, aby překryly půdu a aby mulč – ať už jde o štěrk, kůru, nebo kompost – zastával spíše sekundární funkci. Tedy, aby v začátcích zajistil menší odpar vody, aby také potlačil vzcházející plevel, dokud nedorostou rostliny, a aby minimalizoval erozi půdy. Nahrazuji ji tedy vrstvou mulčovacího materiálu. Nejčastěji jde o kompost, kůru, slámu či štěrk ve výšce okolo 5 cm. Záhonům se samozřejmě v první sezóně musíme věnovat trochu intenzivněji a možná jednou za měsíc je opět důkladně odplevelit. Pokud je však založíme správně, budou dlouhodobě prospívat a budou nás potřebovat čím dál méně. Stejně tak nezapomínejme ani na půdní edafon, který je pro správné fungování celého systému nesmírně důležitý. Ale to už je pravděpodobně téma na další samostatný článek.

Vyhrát boj s plevelem je však někdy náročné. Co tedy použít místo této plastové pomůcky?

Možná vás překvapím, ale ruce. Na našem pozemku, který má 14 arů (plus 5 arů máme v pronájmu vedle), jsme první sezónu jen kosili a později ručně s rýčem upravovali plochu po ploše. Nikam jsme nespěchali a vše jsme dělali postupně. Nemůžeme chtít, aby se z divočiny u novostavby, které jsme si dva roky ani nevšímali, stala krásná oáza plná zeleně, která bude fungovat „sama“.

První sezónu po výsadbě jsem byla v záhonech častěji i já, ale teď je to už skvělé. Kromě důkladného odplevelení se zaměřuji na půdu a snažím se ji vždy vylepšit podle toho, co potřebuje. Většinou stačí dávka kompostu a v neposlední řadě je důležitý správný výběr rostlin na správné místo. Poté už to jde o něco snadněji.

I na malých plochách lze vytvořit krásná zátiší. Janka Bieliková doporučuje pěstovat například rajčata, hrášek, bylinky, ale i chrpy či aksamitník. Zdroj: Janka Bieliková

Hodně se mluví o bezúdržbových zahradách. Z vlastní zkušenosti vím, že něco takového dosáhnout asi nelze. Mýlím se?

Nemýlíte se, ale i o naší zahradě mohu říct, že jde o plochu s nízkou údržbou. Na začátku nás potřebovala o něco více, ale každým rokem je to jednodušší. Každý však považuje za nízkou údržbu něco jiného. Naši zahradu například zaléváme minimálně, během roku odplevelím záhony možná jednou měsíčně, netvarujeme dřeviny, trávník sekáme také méně intenzivně. Je to opravdu velmi individuální.

Vraťme se k zahradním trendům, respektive k tomu, jak by zahrada měla v ideálním případě vypadat. Na co je třeba při jejím zakládání myslet?

Je třeba myslet na podmínky, které v ní převažují, a přijmout je. Je třeba myslet na sebe, na své potřeby a na to, po čem toužíte. Je třeba myslet na finance, protože možná sníte o nereálných věcech. Je třeba se nad vším zamyslet a klidně první sezónu jen nasávat atmosféru zahrady. Protože i to, co se nám na začátku jeví jako skvělý nápad, se může časem vyvinout úplně jinak.

Pomoc zahradního architekta je vítaná, majitelé zahrad však často vidí kromě benefitů, které vaše práce přináší, hlavně velký výdaj.

To je nejběžnější důvod, proč si lidé dělají zahradu sami. Pokud k ní nemají vztah, ale chtějí ji mít jen rychle hotovou, může to dopadnout katastrofálně. I z hlediska výsledku, i z hlediska financí. Pomoc architekta může být i částečná. Dokážeme klienta nasměrovat, poradit mu v zásadních věcech, v konceptu zahrady, tedy v její struktuře. A to bývá často nejdůležitější, protože špatně umístěný skleník, bazén nebo zahradní domek může být skutečně problém.

„Vše v přírodě je dokonalé, každá rostlina, každý živočich, a to i bez toho, abychom jim jakkoli pomáhali,“ říká Janka Bieliková. Zdroj: Janka Bieliková

Dokáže laik, který ví jen to, co se mu líbí, vytvořit zahradu, skladbu záhonů nebo výběr vhodných stromů svépomocí? Nebo je to často práce metodou „pokus – omyl“, která nakonec stojí zbytečné peníze?

Dokáže, ale… stojí to mnoho úsilí, studia, času, všeho. Ale není to nemožné. Je třeba mít k zahradě vztah a hodně se učit. Po těch letech mám opravdu hodně věcí zautomatizovaných a ani to nevnímám. To je stejné, jako když se zeptáte elektrikáře, jak dokáže zapojit v domě vše tak, aby to fungovalo, nebo jak dokáže lékař operovat tak, aby pacient nezemřel. Pokud člověk teprve začíná, vždy mu doporučuji obrátit se na odborníka. Je nutné si uvědomit, že metoda pokus – omyl nás může nakonec vyjít poměrně draho. I když je pravda, že jen praxí spojenou s kvalitními informacemi lze dosáhnout toho, že vám vše jde o něco snáze.

Jaký styl zahrad se líbí vám?

Líbí se mi mnoho stylů a každý z nich má něco do sebe. Líbí se mi anglické, romantické zahrady, ale žít bych v takové úplně nechtěla. Líbí se mi lesní, vlhké zahrady s vodou, ale sami žijeme a tvoříme na suchém kopci, takže tomu jsme museli přizpůsobit i typ výsadeb. Je to přesně o tom, akceptovat to, co nám pozemek nabízí. Miluji přírodně blízké výsadby, trochu „rozvolněné“, ale přitom uspořádané. Mám ráda, když má vše v zahradě své místo, když je na pohled čistá. To ale neznamená, že tam nemohu mít kousek plevele nebo hromadu větví, jen to pro mě musí mít hlavu a patu.

Měl by styl zahrady do určité míry korespondovat a propojovat se se stylem domu?

Z mého pohledu ano. Na první pohled by mi nesedělo, kdyby u romantického slaměného domu byla monokultura okrasných trav, stejně jako by u super moderní vily divoké zeleninové záhony hned v předzahrádce. Záleží to však velmi na konkrétním případě. Myslím, že do zahrady dokážu zakomponovat i věci, které by tam na první pohled neseděly. Ale určitě by všechny části měl propojit jeden styl, který je krásně sjednotí a dodá jim dokonalý, finální výsledek.

„Vyrušuje mě, že mnozí nedívají na změnu klimatu, že investoři nemyslí na zeleň ve veřejném prostoru, že nemyslíme víc na životní prostředí,“ říká Janka Bieliková. Zdroj: Janka Bieliková

Velké oblibě se těší palmy či olivovníky. Kam s takovými exotickými nebo přímořskými rostlinami?

Přiznávám, že tohle není úplně moje šálek kávy. Ano, i já sama pěstuji různé exotické druhy, které u nás nejsou až tak běžné, respektive nejsou typické pro naše zahrady. Ale trend, kdy si dám do středu zahrady stoletý olivovník a postavím na něm vše, mě nějak minul. A jsem za to ráda. Stejně tak na mě působí i dvě, tři palmy u bazénu s argumentem, že se chci cítit jako na dovolené. Tento pocit lze dosáhnout i jinými rostlinami nebo prvky v zahradě a myslím, že to bude působit méně násilně a více přirozeně.

Na druhou stranu, anglický venkov, záplava barev, bohaté záhony v kombinaci s vždyzelenými rostlinami asi nikdy „neurazí“…

To je právě to, co jsem již zmiňovala. Přesně tady můžeme uplatnit staré známé – sto lidí, sto chutí. Jak jsme individuální, tak jsou různé i naše zahrady. Pokud budeme respektovat přírodu a to, co nám náš pozemek nabízí, a pokud využijeme jeho potenciál, pak můžeme zahrady realizovat v různých stylech. Především je velmi důležité, abychom se v zahradě cítili dobře.

Nedávno jsem se na sociální síti lidí ptala, zda si myslí, že vizuál zahrady odráží vnitřní svět člověka. To, jaký je. A já sama za sebe musím říct, že se mi to už několikrát potvrdilo. Že prostě k zahradě mají vztah dobří, srdeční a milí lidé. Proto jsem ráda, že žiji ve své bublině, která sdružuje právě takovéto lidi, a že k sobě přitahujeme další takové. Že máme podobné hodnoty a podobně se díváme na svět. To mě na tom baví.

Zahrada by měla každému přinášet radost a užitek. A pokud to tak není, je třeba se nad tím zamyslet a něco změnit. Mnoho lidí možná časem pochopí, že bydlení v domě není pro ně. Možná se vrátí do bytu s terasou, kde budou šťastnější. A je to úplně v pořádku, protože jsme opravdu velmi individuální. Člověk, který bydlí v domě, by tam z mého pohledu měl bydlet i kvůli zahradě a všem benefitům, které nám dokáže poskytnout.

FOTOGALERIE

Text: Michaela Krivdová
Foto: Janka Bieliková