Psycholožka rozkrývá pro a proti vícegeneračního bydlení

Vícegenerační bydlení a jeho vlivu na vztahy v rodině. To bylo hlavní téma rozhovoru s psycholožkou Lenkou Pavukovou Rušarovou.

Vyplatí se zvážit vícegenerační bydlení?

Určitě ano. Bydlení více generací pod jednou střechou má vícero výhod.

Zdroj: Shutterstock

Jakých?

Děti si například užijí dětství nejen s rodiči, kteří je berou na výlety a dovolené, ale i s babičkou a dědečkem, kteří vytvoří pohodu doma na gauči. Přínos to má i pro opačnou stranu – prarodiče si díky vnoučatům mohou například rozšířit obzory o tom, jak bezpečně používat sociální sítě. Během těžšího období je větší šance, že někdo z rodiny bude mít porozumění nebo kapacitu pomoct. Někdy dokonce vnouče přijme podporu od prarodiče lépe než od vlastního rodiče.

Může to být idylka?

V tomto případě hovoříme o ideální situaci. Ale bydlení ve vícegeneračním domě nebývá vždy idylické…

Je to tak. Velmi často vnímám, že pro rodiče dospělých dětí je těžké měnit se – jako by čekali, že se jim děti budou celoživotně přizpůsobovat. Vnímám, že u nás často vládne hierarchický, autoritativní model rodinných vztahů, který je nejednou na škodu. Vztahy dospělých dětí a rodičů nejsou rovnocenné – a kde není rovnocennosti, tam není psychologického bezpečí, a tedy ani uvolnění a radosti.

Dalším problémem jsou vzájemná očekávání a zklamání, která si s sebou děti nesou během celého života. Děti a rodiče mají za sebou historii různých křivd, jsou zraněni, a tak i běžné situace, jako sušení prádla na dvoře nebo třídění odpadu, mohou oživit nasbírané staré křivdy. Například tchyně posbírá suché prádlo ze šňůry, ale nazlobí tím syna s manželkou, protože jim dlouhodobě vadí, že jim zasahuje do soukromí. Gesto tchyně nevnímají jako pomoc, ale jako invazi do soukromí.

Čím více lidí okolo sebe máme, tím větší je potenciální podpora, kterou si můžeme vzájemně poskytovat,“ Lenka Pavuková Rušarová

Je možné předcházet vzniku podobných nečekaných konfliktů a negativních emocí?

Předejít se jim nedá, klientům spíš radím, jak je řešit. Dá se však předcházet eskalaci konfliktů do škaredých hádek nebo odumřelých vztahů. Dialog, respekt, zvědavost a citlivý rozhovor téměř vždy zaberou. Často si klienti povzdychnou: „Kdybychom si i doma uměli takto povídat.“

Jak předejít konfliktům

Dá se zmíněné eskalaci předejít například změnou dispozice domu, jako je oddělený vchod a částečné osamostatnění?

Ano. Čím více se oddělíme, tím méně třecích ploch bude mezi generacemi. Je to fajn, protože to umožňuje každé generaci mít tolik soukromí, kolik potřebuje. Je třeba si však uvědomit, že eliminaci konfliktních situací nemusí v nejhorším případě pomoct ani stěhování na druhou stranu země.

Existují běžné situace, které jste během sezení s klienty vypozorovala a které jsou častým spouštěčem sporů a konfliktů?

Konflikt může rozpoutat cokoliv. Za tématem sporu často stojí nenaplněná potřeba respektu a důstojnosti, pozornosti a lásky nebo moci a kontroly v daném vztahu.

Zdroj: Shutterstock

Hospodské vtipy dávají jistý obraz o vztazích mezi partnery a jejich rodiči. Vždyť vtipů o tchyni jsou zdá se miliony. Je na nich něco pravdy?

Ve vícegeneračním domě existuje více odlišných vztahů – partnerský, rodičovský a s tchyní a tchánem. Každý z nich se řídí jinými zákonitostmi. Nejdůležitější je pěstovat a respektovat vzájemnou primární loajalitu partnerů. Loajalita vůči rodičům má být slabší. Právě uvědomění, že ztrácejí vliv a někdo jiný má v životě jejich dítěte přednost, bývá mimořádně bolestivé. Rodiče by si neměli vynucovat poslušnost a pozornost dospělého dítěte na úkor jeho partnerského vztahu, protože vyvolají silný protitlak.

Vztah tchyně a tchána s nevěstou nebo se zetěm je křehký. Chybí mu fáze utužování během dětství, jde spíš o postupné poznávání, přičemž je třeba počítat s tím, že tento vztah bude procházet výraznějším vymezováním se – jakýmsi obdobím puberty.

Kdy udělat změnu?

Existuje signál, který nám dává najevo, že je dobré vícegenerační bydlení opustit a je třeba hledat alternativní řešení?

Pokud ve vztazích převládá nepřátelství, konflikty se táhnou roky a nedaří se je uspokojivě řešit, a pokud dokonce eskalují – zatahují se do nich vnoučata nebo padají extrémní slova či gesta – je načase zvážit toto řešení. Lepším řešením může být větší vzdálenost mezi generacemi i za cenu vyšších nákladů na bydlení. Vždy je tu i možnost konzultace s terapeutem, který se věnuje vztahové a rodinné terapii.

Proč mladí zůstávají bydlet s rodiči i ve vyšším věku?

V současnosti trvá mladým lidem déle, než nakumulují dostatek financí na samostatné bydlení. Podle průzkumu na amerických generacích se tento rozdíl mezi generací rodičů a dětí posunul z osmi na 13 let, tedy v současnosti je na osamostatnění potřeba o pět let více. Roli sehrávají i další faktory, jako nároky na komfort a rychlý úspěch, které současná společnost má. Takže se mladým lidem často nechce odcházet do horšího.

Na naše otázky odpovídala: Mgr. Lenka Pavuková Rušarová

Zdroj: ARCHIV LENKY PAVUKOVÉ RUŠAROVÉ

Certifikovaná klinická psycholožka a psychoterapeutka, vede soukromé psychologické centrum PsychoKonzult. Má více než 20letou praxi v oblasti psychoterapie a osobnostního rozvoje. Je členkou komory psychologů, registrovaná v seznamu psychoterapeutů SR, odborná garantka a supervizorka.

Fotogalerie

Text: Eva Fačková, Zuzana Kubalová
Foto: Shutterstock, Archiv Lenky Pavukové Rušarové
Zdroj: časopis HOME