Zakládáme květinovou louku

1. Výběr stanoviště

Louka nepotřebuje humózní a úrodnou půdu, spíše naopak. Aby byl efekt co největší, je lepší umístit ji na slunnější místo, které nemusí být příliš úrodné. V úrodné, přehnojené půdě by totiž převládaly agresivnější a mohutnější dužinaté rostliny a utlačovaly by křehké luční květinky. Louka může být na rovině i svahu, je však nutné vzít do úvahy praktickou stránku – její sekání. Proto není vhodný příliš prudký svah, případně místo plné kamenů a nerovností. Také není praktické mít louku „rozbitou“ mnoha prvky a dřevinami. Kompaktní plocha lépe vypadá a také se lépe udržuje, to však nevylučuje umístit do ní pár ostrůvků z dřevin a bujných trvalek.

2. Získání osiva

Louku lze vysévat ze speciálně namíchané směsi a získat tak rozmanitost hned (přírodě by to trvalo i několik let). Některé druhy rostlin totiž z naší přírody vymizely a nemají se tedy odkud vrátit na náš pozemek.

Směs lučního osiva

3. Příprava půdy

Luční směs vyséváme vždy do čisté půdy. Nevysévá se do existujících travnatých porostů – efekt by byl velmi slabý. Pokud chceme změnit klasický trávník na louku, musíme ho zorat a půdu dokonale srovnat. Malou plochu lze během léta důkladně namulčovat, například slámou, a zahubit tak trávu. Potom mulč odstraníme a povrch jen jemně, mělce zryjeme, aby se semena dala zapracovat hráběmi do horní vrstvy půdy (asi 0,5 cm). A můžeme vysévat.

Louku lze zakládat také na jaře nebo v létě. Je však potřebné zalévat ji během suchých období.

4. Vysévání

Nejlepší je postupovat tak, že luční osivo před rozhozením smícháme se suchým pískem. Tak si zajistíme správnou spotřebu osiva a nesejeme příliš hustě. Ideální je sít brzy na jaře, abychom na klíčení prvých rostlin chytili jarní vláhu. Při výsevu v suchém teplém období by byla nutná pravidelná zálivka.

Mladá louka první rok po výsevu

5. Sekání

Prvé sekání se realizuje tehdy, když na jaře odkvétají pampelišky nebo kvetou kopretiny. Louku je třeba posekat alespoň jedenkrát ročně, abychom zastavili pokračující přirozenou následnost, jejímž cílem by bylo po náletu semen stromů a keřů vytvořit les. Proto doporučuji sekat louku víckrát ročně, dva- až třikrát. Dalším důvodem je zastavit bujení agresivnějších trav a rostlin, tedy produkci velké zelené hmoty, která sice „zúrodní půdu“, ale zahubí luční květiny.

Poprvé se louka seká, když kvetou kopretiny.

Louku je třeba sekat minimálně jedenkrát ročně.

6. Hrabání

Posekaná hmota se musí shrabat, protože by produkovala při rozkladu dusík (hnojivo na příliš agresivní druhy rostlin) a stínila by rostlinám, na nichž záleží. Jednoduše, některé choulostivější druhy by „vymulčovala“ ze hry. Ruční hrabání je praktické a zábavné, zejména na malých plochách; velké lány (hektary) nabalíkuje stroj. To dnes už ví téměř každý kůň, který tyto balíky přežvykuje jako svačinu.

Na mulčování okolí stromků lze využít seno nebo slámu.

Plevelné stádium je v pořádku

První rok po výsevu louka prochází tzv. plevelovým stádiem. Lidi to děsí, když jim po vysetí cenného osiva vyroste množství plevele, ale to je v pořádku. Květinkám to trvá déle a plevel je při tom chrání. Nesmí je však zadusit, proto ji posekáme vždy, když dosáhne výšky 20 cm. Během dalších let přibývají květy různých barev a vzniká pestrá louka.

Luční květy ve váze rozehrají stůl na terase i v kuchyni či obyváku.

Co se senem?

Někdo seno uvítá jako krmivo pro domácí zvířata, jiný ho považuje za nutné zlo, jehož je nutné se zbavit. Tak či onak, po sekání se všechna tráva musí z louky odstranit. Ideální je smíchat ji někde na hromádce s koňským hnojem a nechat vzniknout parádní kompost. Zbývající seno, pokud zvířata nejsou hladová, lze využít na mulčování keřů a stromů – v oblasti kořenů se rozloží na výživný humus, potlačí růst plevelů a zadrží vláhu. Senem však nemulčujeme zeleninové záhony – dostalo by se do nich množství nežádoucích travních semen (po krátkém horkém zakompostovaní však seno může na takovýto záhon). Na mulčování zeleninových záhonů je nejlepší sláma, z té nám maximálně sejde sem tam nějaké obilí. Když hovoříme o mulčování, máme na mysli manipulaci s objemnou hmotou ve velkých kusech na místech, kde je to třeba. Zemědělec však mulčováním myslí sekání trávy strojem, který ji rozseká na malé kousíčky a nechá na místě. To nám odlehčí od hrabání a pohnojí se tak povrch půdy, travnatým pastvinám to může prospět, ale jak asi tušíte, pro pestrou květinovou louku to není nejvhodnější řešení.

Nahradí spásání sekání?

Bohužel, zvířata na pastvinách si vybírají, které druhy trav jedí a které ne, a navíc svým trusem půdu hnojí. Tak získáme druhově chudší pastviny s bujnějšími dužinatějšími rostlinnými druhy, ne však květinovou louku. Pastviny je třeba střídat (rotovat), aby je zvířata nezničila přílišným vypásáním a udupáváním. Květinovou louku lze výjimečně nechat spásat, ale neradno to praktikovat často – přišli bychom totiž o květinky.

Čím a jak sekat

A teď si představte, že všechnu tu krásu posekáme, v tom nejlepším. Vypadá to sice jako barbarský čin, louce to však prospívá. Když se naučíme dobře zacházet s kosou, zabere nám to méně času než sekání strojem, pokud započítáme také jeho údržbu a manipulaci. Tiché sekání s ladnými pohyby dobíjí energii a navíc neruší okolí. Pro jemný svět v ekozahradě je klasická kosa jasnou volbou. Je však nutné pořídit si kvalitní kus.
Motorové sekačky a malotraktory se závěsnou sekačkou lze doporučit na velké pozemky, na vyšší porosty jsou vhodné bubnové sekačky. Zahradní žací traktory s rotační sekačkou na podvozku (na anglické a golfové trávníky) jsou v tomto případě nanic – vyšší porost nezvládnou. Výjimkou jsou samozřejmě dražší modely, které jsou určeny přímo na náročnější terén a vysoké porosty.

Na sekání luk s rozlohou několik hektarů je lepší použít stroj s balíkovačem.

Text a foto: Jaroslav Svoboda
Úprava: red