Decentní a elegantní byt s povahou inteligentního krasavce

Navrhnout byt, který se na propagačních materiálech tváří velice fotogenicky, jistě není na škodu. Což ale takhle navrhnout byt, který svým majitelům nabídne přece jen něco navíc? Věřte nebo ne, navštívili jsme byt spovahou inteligentního krasavce, který vyrostl vprostředí žižkovské galerky, apřesto je velmi decentní aelegantní.
Reklama

Často se setkáváme skomentáři vás, našich čtenářů, ve kterých uvažujete opraktičnosti designových prostorů, které vám měsíc co měsíc předkládáme kposouzení. Nejčastěji říkáte: „Hezký, ale jak se vtom načinčaným prostoru asi žije… Akam dávají všechny svoje věci? Na oko pěkný, ale žít bych vtom nechtěl…“ Cílem všech dobrých architektů by měla být především dlouhodobá spokojenost sjejich prací, která se odráží zejména vmomentech, kdy si takříkajíc sbalí svých pět švestek apřenechají svůj „výtvor“ kobývání. Každodenní život nemilosrdně prověří všechny jejich nápady anávrhy. Ten, kdo je zvyklý uvažovat vsouvislostech aumí myslet dopředu, vzejde ztohoto klání skaždodenností bez poskvrny. Zrekonstrukce pětipatrového činžovního domu na Žižkově to byla právě architektka Ivana Dombková ze studia Design by Donlić, která prošla sčistým štítem.

Stylově ivpronajatém
Majitelem domu ze začátku 20. století je stálý klient ateliéru Donlić. „Tím, že se dobře známe, byla komunikace rychlá, konstruktivní akultivovaná. Dům chtěl zrekonstruovat apůdní prostory využít pro bytové jednotky. Naše spolupráce byla však nakonec natolik úzká, že jsme do projektu vstoupili částečně ijako partneři – jako dodavatelé studie, projektu stavby iinteriéru – prostě kompletně celé rekonstrukce,“ vzpomíná na začátky žižkovské anabáze architektka. Horní třetinu, tedy patro domu, ve které se nachází cíl naší dnešní návštěvy, apůdní prostory nakonec architektonické studio zakoupilo, atak mohlo začít srekonstrukcí nejen investorových, ale ivlastních prostorů. Spodní byty si chtěl majitel původně nechat avrámci pronájmů čerpat výhody žádané lokality Prahy. Zájem oně byl však tak velký, že zpronajímatelů se stali postupně majitelé. Během necelého tři čtvrtě roku byly všechny byty prodané, což je jistě dobrá vizitka nejen pro žižkovský „plácek“, ale především pro práci ateliéru.

Vzhledem ktomu, že se naše návštěvy týkají většinou nemovitostí, které bývají vosobním vlastnictví aukterých je ihned od počátku jasný koncový klient, nedá mi to se Ivany Dombkové nezeptat, jak se vlastně navrhuje pro někoho imaginárního. „Na počátku realizace na míru stojí vždy rozhovor sklientem oživotě. Zajímám se například oto, jaký je životní styl rodiny, kdo všechno bude vdaném objektu bydlet aco od nového bydlení očekávají jednotliví členové domácnosti. Uprostorů určených primárně kpronajímání to naopak znamená navrhovat jakýmsi univerzálním způsobem. Proto se vtěchto případech snažíme klientovi nabídnout nějaký společný standard anezáludné provedení. Zde vdomě jsou například všechny byty vbílém lesku nebo dubu, neboť máme osvědčené, že tyto materiály apovrchy vyhoví co nejširšímu vkusu. Chceme budoucím nájemcům umožnit přijít svlastními podněty, aby si byt dotvořili podle svého. Chybí zde například koberce, protože většina lidí se bez nich dnes obejde. Pronajímatel chce mít zároveň dobrou bázi pro pronajímání anechce do bytu investovat do posledního obrázku na zdi. Proto toto řešení vyhovuje všem zúčastněným,“ uzavírá architektka.

Jádro obalené do skříní
Byt podrobený našim zvědavým pohledům byl vpůvodním vlastnictví studia, kterému se však podařilo jej prodat již vprůběhu samotné rekonstrukce. Stejný osud potkal také dvoupodlažní loft opatro výše, atak se tyto dva byty postupně přizpůsobovaly přáním koncových klientů. Dozvídám se, že majitel byl nadšen třemi samostatnými ložnicemi. Líbila se mu ivelká výměra bytu – bezmála 200 metrů čtverečních.

Při vstupu do bytu nás vítá řada nosných sloupů, jejichž salutování neumím náležitě ocenit, neboť jsou „obalené“ vestavnými skříněmi aojejich existenci se dozvídám až způdorysu azvyprávění architektky Dombkové. Jádro bytu tedy tvoří praktické skladovací zázemí, jakési skříňové bloky, které mají kromě funkce uskladnění také nosnou funkci. Zjedné strany tak majitelé vpředsíni ukládají do skříně boty adruhou stranou mohou vést kabely od audio-video techniky.

Ačkoliv tak prostorný asvětlý byt rozhodně nepůsobí, není vněm příliš velká světlá výška. Proto se architektka uchýlila nejen kotevřené dispozici, ale také kužití horizontálních traktů – chodeb, které strop opticky zvyšují. Proti pocitu tmavosti se zde zabojovalo především bílou barvou, důmyslnými světelnými dopady apoužitím skleněných dveří. Díky členitosti prostoru člověk navíc ani nemá pocit, že jde ochodbu. Architektčinu snahu ocenil imajitel – má radost ztoho, že nepůsobí stísněně abonusově řeší iveškeré úložné prostory. Ivana Dombková dodává: „Nesmírným kladem bylo, že jsme tvořili studii, projekt arealizovali stavbu. Snažili jsme se využít opravdu každý centimetr. Co na tom, že se jedná ovelký byt? Je škoda něco zazdít, když se to dá použít. Neutráceli jsme centimetry, ale naopak jsme je využívali. Výsledkem je dojem hladkých, nepříliš dělených ploch. Díky vestavěným úložným prostorům tak například vložnici jedinými dominantami zůstávají postel aokno na terasu. Snažili jsme se především očisté ajednoduché řešení, které splní veškerou funkci.“

Ve dne otevřeně, vnoci uzavřeně
Praktická stránka rozhodně nekončí uchytrých úložných prostorů. Celý byt je šikovně rozdělen na denní otevřenou dispozici anoční odpočinkovou zónu uzavřenějšího charakteru. Denní prostranství čítá obývací místnost skuchyní astudovnou. Noční klid pak domácí nacházejí ve třech ložnicích. Logičnost uspořádání je podtržena také tím, že denní zóna má okna do ulice, zatímco noční do dvora. Výslednou podobu oken ovlivnilo stavební povolení – francouzská okna vedou pouze zložnic na terasy. Obytný prostor se naopak musel spokojit sklasickými okny, protože francouzská okna stavební úřad do ulice nepovolil. „Terasa, na kterou se vchází zložnice, je zařízena vklidnějším rázu avytváří intimní zákoutí pro večerní rozjímání.

Ložnice se dají do budoucna ipropojit – umožňuje to stropní systém apříčky, které nejsou nosné. Architektka dodává: „Máme rádi pružnost do posledního okamžiku. Vpřípadě potřeby či změny majitelů se tak dá dispozice bytu poměrně snadno částečně obměnit aopět dořešit do posledního detailu. Někdy se nám dokonce stává, že snámi klienti řeší itakové maličkosti, jako jsou ručníky do koupelny. Není to sice náš primární zájem, ale musíme si poradit se vším,“ směje se Ivana Dombková. Úměrně ložnicím se vbytě nacházejí dva koupelnové uzly, jejichž umístění vymezilo vedení vody aodpadů. Jedna koupelna funguje jako toaleta kdennímu užívání – navazuje totiž na společenskou část bytu, zatímcodruhá náleží ke dvěma větším ložnicím.

Denní zóně dominuje obytná kuchyň, kterou architektka zařídila tak, aby obstála včastém provozu. Pracovní deska je zKerocku, materiálu podobnému Corianu. Jedná se ohygienický bezespárý materiál, který lze vpřípadě poškození přebrousit aupravit do původního stavu. Aby vysoká vestavěná kuchyňská sestava nepůsobila příliš dlouze ajednotvárně, má na koncích otevřené police zořechového dřeva. Ostrůvek naproti lince je rovněž ozvláštněn ořechovou deskou apodél spodní hrany je osvětlen diodami, které jej vpozdních hodinách vymezují vprostoru. „Kuchyň je pravým orientačním bodem ve velkém denním prostoru – azde to platí ivečer. Diody, které jsme použili pro zvýraznění ostrůvku, navíc nepotřebují měnit aměly by sloužit majiteli po celou dobu. Večer, když svítí pouze kuchyňská linka aněkde vrohu obytné místnosti se zapálí svíčka, se velmi jednoduše vykouzlí příjemná atmosféra,“ tvrdí architektka akotevřené povaze denní části bytu dodává: „Propojenost anávaznost mám ráda azde je více než namístě – vždyť vaření má společenskou povahu. Praktické je mít jídelní stůl vblízkosti kuchyně, aby se sjídlem nemuselo běhat. Zvlastní zkušenosti také vím, že nejen děti se po konzumaci oběda rády svalí na nedalekou sedačku.“

Nekomplikované hladké plochy pokračují ina obytné stěně, do jejíchž útrob se ledacos vejde: „Chtěli jsme, aby měl klient možnost rychle uklidit věci, které si nepřeje mít na očích. Zároveň přiznávám, že schovávat předměty do hladkých kompozitních bloků je isoučasný trend. Knížky vknihovně naopak řada znás pokládá za estetický prvek hodný ukazování – záleží zkrátka na povaze každého znás,“ doplňuje architektka. Aby obytná místnost přece jen nepůsobila sterilně, vybavili ji otevřenými bloky zořechového dřeva, do kterých mohou domácí ukládat vše, co si přejí, aby bylo viděno. Jednotlivé moduly na sebe navazují avytvářejí pocit sounáležitosti sdetaily vostatních místnostech. „Klientovi ani nám nešlo oto poskládat nábytek zchaotických solitérů, ale opromyšlené řešení. Rukopis se opakuje, střídají se jen otevřené auzavřené plochy. Nechtěli jsme, aby zařízení bytu klienta svou přítomností obtěžovalo, ale aby mu dobře sloužilo.“

Od začátku až do konce
Téměř všechen nábytek vbytě je vyroben anavržen ve studiu Design by Donlić. Tím, že je ateliér autorem studií, projektu azároveň často zajišťuje, nebo alespoň dohlíží, na stavební část, jsou architekt aprojektanti ze studia přítomni uzakázek od začátku až do konce. Provádějí tedy nejen návrhy, ale irealizace. Výhodou je, že vše, co vymyslí, si také sami vyrobí – sedačky, kuchyňská linka, obal na digestoř, zrcadla, skleněné dveře – to vše pochází zprodukce studia. „Realizační část je pro nás velmi důležitá. Nelze něco navrhnout apak to lepit zkupovaných zdrojů. Naše filozofie je opačná. Jsme rádi, že ve výsledku všechno přesně sedí tak, jak má,“ shrnuje svůj přístup kprofesi architektky Ivana Dombková.

 

Architektka Ivana Dombková ostudiu Design by Donlić
Snažíme se omoudrá azároveň vzrušující řešení, omaximální pochopení avnímání všech souvislostí. Velmi nám záleží na celistvosti každého díla ana jeho konečném provedení, proto se Donlić zabývá ikonečnou realizací interiéru. Neexistuje totiž malá avelká architektura, je jen dobrá nebo žádná. Dobrá nevznikne bez odpovědnosti, pokory, citlivosti asíly. Není možná ani bez schopnosti umět si „přečíst“ investora, případně ho jemně korigovat. Důležitý je pro nás rovněž dobrý pocit ze všeho, co jsme kdy udělali, iztoho, co právě děláme ana čem bychom ještě rádi vbudoucnu pracovali. Je důležité dívat se dopředu azároveň se moci kdykoli ohlédnout. Na počátku je papír, tužka, zadání. Na konci životní prostor. Neřídíme se módními trendy. Vycházíme ze zadání klienta, zmísta ačasu. Usilujeme opochopení, komunikaci aobjevování. Naše práce vyžaduje mnoho citu, zkušeností ačasu. Bez ní bychom ale netoužili po odpočinku apo sklence vína sblízkými. Naše práce dává našemu životu smysl. Hledáme řešení aodpovědi. Je to vždy jiné avždy znovu vzrušující…
Kontakt:
Design by Donlić
Dělnická 43, Praha 7
+420 603807989
www.donlic.cz

TEXT: Zuzana Hošková
FOTO: Jana Labuťová a Jiří Vaněk

Reklama
Reklama

Komentovat