Dispozice bytu mohla být pěkným průšvihem, nakonec se proměnila v plus
Vybrat byt, který nadchne hned na první dobrou, je někdy běh na dlouhou trať. Když najdete skvělou lokalitu a v ní byt s prostornou garáží a velkou terasou, z níž se díváte do osvěžující zeleně, přivřete oko i nad podivnou dispozicí. Naštěstí existují schopní architekti, kteří dokážou vytvořit z bytu, který vás na druhý pohled vyděsí, inspirativní interiér. Pak může nastat souznění na všech úrovních.
Dispozice na draka
Když se Petr Havlíček po dvaceti letech stěhoval a hledal nový domov, trvalo mu to více než rok. Měl přesnou představu o lokalitě a stále nemohl najít ten správný byt, který by byl v krásné rezidenční čtvrti uprostřed zeleně, ze kterého by měl blízko do kanceláře, a především, který by měl velkou terasu a garáž. Cestou z jedné prohlídky si všiml, že v lokalitě, kterou znal, jsou v novém developerském projektu na prodej byty. Okamžitě zavolal do realitní kanceláře, smluvil si schůzku a za pár dní byl majitelem bytu. „Když jsem byt kupoval, měl jsem ohromnou radost. Pak jsem v něm ale stál se stejně velkým zděšením a říkal jsem si, co budu s tou příšernou dispozicí proboha dělat,“ doplňuje majitel.
Co jste tedy udělal?
Petr: Nikdy předtím jsem nevyužil služeb profesionála, a protože dělám v reklamní agentuře, chtěl jsem se poradit s našimi kreativními řediteli. Ti mi ale doporučili architektku Dagmar Štěpánovou z Formafatal, která využila každý centimetr plochy a udělala z bytu to, čím je.
Působí velmi útulně, i když je tu použit hodně beton a kov…
Petr: Když jsem byt zařizoval, netušil jsem, že nás tu bude víc. Chtěl jsem tedy víceméně syrovejší styl “chlapského” bydlení. Jsem puntičkář, někdy až moc, a chci, aby věci byly funkční a zároveň dobře vypadaly. Na druhou stranu mám rád věci, které jsou dokonalé, ale na první pohled nepůsobí sterilně. Proto se mi líbí pohledový beton, na kterém mimochodem není nic vidět, takže mu běžné používání jen svědčí. Ten je kombinovaný se dřevem a kovem. Tenhle hrubý, drsný základ ale vyvažují ambientní světla, květiny a umění, které mám rád a ke kterému mám osobní vztah.
Tři velké obrazy jsou od akademického malíře Zbyňka Novotného, se kterým jsem se postupem času spřátelil. Pak tu máme obrazy od Jany Bergemann, kterou jsme s Lenkou objevili při wellness pobytu v Luhačovicích a její práce nám úplně učarovala. Mám také velmi nadanou neteř Terezu Havlíčkovou, která kromě jiného maluje, takže její tři obrazy tu nesmí chybět. Máme tu skulptury od skvělého Ondřeje Olivy, který pracuje s kovem, hlavně bronzem a hliníkem a ve Slavonicích jsme neodolali a koupili si sochu od místního sochaře Jiřího Netíka, který dělá taky nádherné věci.
Dispozice byla tedy mínusem bytu, který se ale nakonec proměnil v plus nebo minimálně neutrální položku. Co je naopak jeho největší výhodou?
Petr: Jednoznačně terasa. Je prostorná, je z ní nádherný výhled do okolí, do zeleně, do volného prostoru. Je vybavená jídelním stolem, posezením, kde si dáme víno, je tu sauna a lehátka, prostě se tu vejde všechno, a když je hezky, významně rozšíří obytný prostor.
Lenka: Když jsem se s Petrem seznámila, měl už byt vybavený, takže já jsem ani negativa dispozice nepoznala. Naopak byl pěkně zařízený, sice trošku stroze a chladně, ale to jsme společně doladili. Terasa je ale samozřejmě ohromná výhoda. Já jsem celý život bydlela v přízemí, nebo v prvním patře. Mám krásný byt v Dejvicích, který je ve zvýšeném přízemí s pohledem do vnitrobloku. Tohle je první bydlení s výhledem a je to nádherné. Dokonce mám radši tenhle pohled do samé zeleně než na druhé straně do centrální Prahy. Navíc, já jsem pěstitel, miluju kytky a Petrovi se naštěstí moje nápady, kde bude tu truhlík, tu květináč, líbily. Takže za mě také terasa.
Petr: No ono to celé začalo stromy! Na terase nebylo původně nic a hned napoprvé jsme přivezli tři stromy! Tady máme buk, vedle něj borovice, tady další, nově tu máme sakuru, tam je jasan…
Jak se vám tu žije společně? Vy šéfujete středo- a východoevropské divizi velké reklamky a Lenka se živí hudbou, a to navíc hudbou, která je plná emocí a intimity, která vás donutí se zastavit, zamyslet se, ponořit se do sebe Jak jde hektický a pomíjivý svět reklamy dohromady s něčím na jednu stranu tak neuchopitelným, a na druhou stranu trvalým?
Petr: Mě hudba vždycky hodně bavila a chtěl jsem se dokonce stát profesionálním muzikantem. Ovšem v devadesátých letech jsem se dostal k reklamě, to byla doba, kdy bylo všechno hodně rychlé a možné a pokud byl člověk trochu otevřený a ochotný se učit, tak šel docela rychle nahoru. To se stalo mně, a tak šla hudba stranou. Ze mě by stejně nikdy nebyl úspěšný profík, tak je to takhle vlastně dobře. Hudba ale zůstala součástí mého života. Pak mi do něj vstoupila Lenka. Její hudbu mám nesmírně rád a vážím si toho, čeho dosáhla, co dělá a jak to dělá. Proto jsem rád, že jí můžu pomoct tím, co umím. Myslím si, že se můj rychloobrátkový obor nijak netluče s jejím uměleckým světem.
Lenka: Mně přijde, že se to vlastně výborně doplňuje. Od Petra se učím mít alespoň trochu obchodního ducha. Já jsem si vlastně budovala tuhle pozici dlouho, nemám tvrdé lokty a snažím se taky dělat jen to, co mi dává smysl, za čím si stojím. Díky tomu se teď můžu hudbě věnovat naplno. Před dvěma roky jsem vydala s Michalem Horáčkem úspěšné album Čtyřicítka, na které navazovala loňská šňůra. Letos v dubnu jsem začala turné s Petrem Maláskem, které má doposud velice pozitivní ohlas a k původně naplánovaným 24 koncertům s největší pravděpodobností přibudou další. Petr mi pomáhá právě s tím naprosto nezbytným marketingem. Máme společné zájmy, řešíme spolu i práci… No a z toho samozřejmě pak plyne i spokojenost doma. Žijeme v příjemném bytě, kde máme prostor na to být spolu a pozvat si přátele, nebo si každý zalézt do svého kouta a být chvíli sami.
Martinin pohled
Byt je neuvěřitelně pohledný. Když vejdete do novostavby v nádherné lokalitě, závidíte majitelům prostředí, ve kterém žijí, ale zase tak moc od developerského projektu nečekáte. Pak ale vyjedete výtahem přímo do vstupní chody a už je vám jasné, že tady se dílo více než povedlo. Dispozice, která mohla být pěkným průšvihem, je využita tak, že v duchu gratulujete architektce. Interiér je kouzelný, a ač je základ přísně industriální a použitý materiál, jako je pohledový beton a roxorové tyče v chodbě, surový, je doplněný teple působícím dřevem. V bytě máte pocit absolutní pohody, útulnosti a zabydlenosti. Celoplošná stěna se vstupem na ohromnou terasu pouští do bytu světlo, vzduch, ale i nikde nekončící prostor. Není divu, že si pak v takovém prostředí s majiteli skvěle popovídáte a ani si nevšimnete, že uběhla celá hodina.
Byt v rezidenčním domě
Užitná plocha 85 m² + 50 m² terasa
Lokalita Praha Hřebenky
TEXT: MARTINA PAULOVÁ
FOTO: JH STUDIO
ZDROJ: časopis HOME