Pracovna ušitá na míru

Přišourat se do práce pěkně v bačkorách a županu, na tom už dnes není nic výjimečného. Mnozí trávíme prací tolik času, že kdybychom si ho nerozdělili na „práci v práci“ a „práci doma“, rodina by nás znala jen z fotografií. Nejeden našinec dokonce z pohodlí domácí pracovny úspěšně podniká. Jenže pracovat doma – to není jen tak! I domácí práce vyžaduje adekvátní pracovní prostředí. Před takový úkol postavila paní Marta i naši stálou spolupracovnici, interiérovou designérku Jasnu Opavskou.

Pracovna paní Marty neměla být popelkou ukrytou někde v koutku obývacího pokoje. Protože paní Marta se doma věnuje práci opravdu naplno, věnovala jí také celou místnost. Jejímu zařízení také připisovala odpovídající důležitost. Zařídit pracovnu, a navíc ne klasickou pánskou, ale dámskou a útulnou, nebyl pro Jasnu požadavek, jaký se v jejím diáři vyskytuje denně, ba ani práci na tomto interiéru nezařadila designérka mezi obvyklé či běžné úkoly. Jasnino vysvětlení bylo jednoduché: důvěra. „Pro paní Martu jsem postupně zařizovala celý třípokojový byt – toto byla jeho poslední místnost. Naše spolupráce trvá vlastně už několik let a za tu dobu přerostla v přátelství. Paní Martu už dobře znám, proto bylo pro mne jednodušší vytvořit něco přesně šité jí na míru. Také ona mi důvěřovala, protože se nám už společně podařilo zařídit interiéry, v nichž se cítí velmi příjemně. A podle mne se to odrazilo i na výsledku. Dohodly jsme se na koncepci a potom se už spolehla na můj cit a zkušenosti a příliš do hotových návrhů nezasahovala. Hlavně nekoncepční zásahy během realizace totiž mohou výsledek úplně pokazit – změna proti pravidlům připraví celek o původní logiku, takže na výsledku je to potom znát,“ vysvětluje designérka.

Zhmotňování představ
O stylu své pracovny měla paní Marta poměrně jasnou představu – měla být oproti ostatním místnostem v bytě o něco méně moderní a více klasická. „Nechtěla nic příliš moderního, protože ve strohém interiéru se necítí dobře, ale ani úplnou klasiku – konečně toto zařízení by ani neladilo se zbytkem bytu. Potřebovalo to něco na hranici klasického a moderního,“ uvádí nás Jasna do místnosti i do souvislostí.

K praktickým požadavkům patřily nároky na dostatek úložného prostoru na šanony a pohodlný pracovní stůl. Jasna je vyřešila jednoduchým masivním nábytkem z bukového dřeva mořeného na třešeň. „Má sice jednoduché tvary, ale díky kvalitnímu materiálu a promyšleným detailům je v něm zároveň cítit nádech klasiky. Takový nábytek přežije všechny styly a ocení ho i další generace,“ přechází Jasna pohledem po elegantních liniích fortelně vypracovaných polic. Další velkou výhodou bylo, že výrobce nabízí mnoho různých regálů a skříněk, z nichž se dalo zařízení pracovny poskládat přesně na míru prostoru.

Pracovna paní Marty však měla sloužit nejen k práci, ale i pro odpočinek – měla tu být zóna určená k pohodlnému čtení a též se měla dát v případě potřeby využít i jako pokoj pro hosty. Všechny tyto požadavky splnila roztahovací pohovka, jak jinak, decentně romantická a pohodlná v každé poloze.

Paní Marta si potrpí na kvalitu a v tomto pokoji si toho pozorné oko všimne na každém kroku – na precizně vypracovaných detailech nábytku, sofistikovaném systému roztahování pohovky, kvalitních látkách, které zdobí okna… I díky těmto detailům získal interiér nádech nadčasovosti.

Barvy
Východiskem pro barevné ladění místnosti byla v tomto případě podlaha, která už byla v celém bytě položená. „Kvůli třešňovým parketám se nedalo vybočit z teplých tónů. Naštěstí italský výrobce nabízel masivní nábytek v takové škále odstínů, které do celého barevného záměru zapadly,“ zasvěcuje nás Jasna do logiky barevného řešení. „Celý interiér je proto v teplých barvách, klidný a útulný, podle mne i velmi ženský. Zvolená barevnost je pochopitelná – většina lidí by se vylekala, kdybych jim navrhla pokoj třeba fialově-zeleno-žlutý, ačkoliv interiér v těchto barvách může být opravdu pěkný a zajímavý.

Naopak, když řeknu, že bude cihlově červený s hnědou a skořicovou, téměř každý si umí představit interiér v takovéto barevné kombinaci, v němž by se cítil příjemně,“ vysvětluje Jasna. U podobných klidných kombinací tón v tónu však musíme dávat pozor, aby nesklouzly do fádnosti. Tuto hrozbu odvrátila Jasna v Martině pracovně pestrostí textur – kožené obaly na šanony a krabice s textilním háčkovaným obalem místnost decentně oživily a zároveň vyzdvihly její klasickou stránku. Podobně zaúčinkovala i vzorovaná sedačka či jemně pruhovaný koberec.

Šperk na závěr
V duchu Jasniných doporučení se svítidla do Martiny pracovny vybírala až úplně nakonec. „Svítidla jsou jako šperk,“ tvrdí designérka, „proto je musíme vybírat, až když je celý interiér hotový. Lampy totiž dokážou prostor vyzdvihnout, ale mohou i celý dojem znehodnotit.“ Tato série svítidel upoutala Jasnu zajímavým designem na hranici moderního a klasického, který přesně zapadl do koncepce celého interiéru. „Lampy jsou tvarově velmi jednoduché a moderní, ale díky materiálu – patinované mosazi – mají zároveň jemně romantický nádech,“ přibližuje důvody své volby. Lampy se navíc dají tlumit, takže světlo v pracovně může být podle potřeby více nebo méně intenzivní. „Příjemně mě překvapily i svou svítivostí. Mají velmi příjemné světlo, které pokoj rozzáří, ale nebije do očí,“ uzavírá designérka.

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: HOME