Škola designu − část 3: Obývací pokoj

Obývací pokoj slouží k odpočinku, pro setkání s ostatními členy domácnosti, s rodinou a přáteli a v mnoha případech i na práci. Při jeho zařizování je třeba zohlednit nejen jeho prostorové možnosti, ale i tvar místnosti, a také již zmíněný životní styl či osobní preference jednotlivých členů domácnosti. Jinak se přistupuje k zařizování obývacího pokoje, který bude obývat jen jedna mladá osoba, jinak v případě staršího páru či vícečlenné rodiny a jinak tehdy, pokud zde musí vzniknout pracovní zóna či jídelní sezení.

Umístění, rozloha, orientace

Obývací pokoj zpravidla představuje největší prostor v domácnosti. Pokud se v bytě nacházejí přibližně stejně velké místnosti, měl by navazovat přímo na předsíň a současně by měl být propojen s kuchyní nebo se zahradou. Aktuálně preferovanou možností jsou otevřené denní prostory, které obývací pokoj propojují s kuchyní, přičemž v případě rodinných domů přímo přechází do exteriérové terasy a do zahrady. V blízkosti obývacího pokoje není vhodné umisťovat koupelnu, WC ani malé hospodářské a technické místnosti, například prádelnu či garáž. Aby byl pobyt v něm co nejkomfortnější, měl by mít rozlohu minimálně 18 m². V bytě, který má samostatnou jídelnu nebo má zajištěné stolování v kuchyni, by neměl mít méně než 16 m². Šířka obýváku by měla být minimálně 3,3 m, hloubka by se zase měla rovnat 2,5násobku výšky.

Obývací pokoj je ideální situovat na slunečnou stranu – jih, případně jihozápad či západ. FOTO MOOI

Čím oddělit zóny, aby prostor zůstal stále otevřený?

– Rozmístěním nábytku a doplňků (například jasným umístěním pohovky, jejíž zadní strana naznačí hranici dané zóny, kusovým kobercem, otevřenou policí umístěnou v prostoru, nízkým nábytkem vysunutým do prostoru),
– podlahou ve více úrovních (vytvořením pódia),
– mobilními stěnami, paravány a textiliemi,
– pevnými příčkami a polopříčkami z průhledného materiálu (skleněné stěny),
– posuvnými dveřmi a příčkami,
– rozdílnou barvou nebo materiálem podlahy v jednotlivých zónách.

Policový systém (knihovna) umístěný mezi pracovním koutkem a zbytkem společenského prostoru, případně mezi jídelnou a odpočinkovou zónou, prostor šikovně opticky oddělí a současně provzdušní.

Logická návaznost

Při zařizování obývacího pokoje platí, že zóny vyhrazené na činnosti, které spolu souvisejí, by na sebe měly logicky navazovat – knihovna by měla být umístěna v blízkosti relaxačního nebo pracovního koutku, jídelní stůl zase u příborníku. Důležité je zajistit, aby jednotlivé komunikační zóny, jimiž se nejčastěji prochází (z předsíně k balkonovým dveřím, ke dveřím do další místnosti, k pracovnímu stolu a jednotlivým odpočinkovým zónám), byly volné (průchozí). Jinak budou jednotlivé zařizovací prvky překážet a pohyb po místnosti nikdy nebude zcela komfortní.

Osvětlení

V obývacím pokoji je důležité vytvořit několik světelných prostředí. Centrální svítidlo (zpravidla situované nad konferenčním stolkem) by mělo doplňovat doplňkové osvětlení, například stojanové svítidlo využívané při čtení. Další možností je například podsvícení skříněk nebo televize. Kombinací různých typů svítidel se změkčuje působení světla různé intenzity, vzniká vyvážené prostředí bez silných stínů a kontrastů a zvyšuje se i plasticita prostoru. Na rozdíl od kuchyně, kde se doporučuje volit studené světlo, v obývacím pokoji je vhodné sáhnout po teplém. Praktickým prvkem je možnost nastavení intenzity osvětlení přesně podle vašich požadavků a nálady. Při výběru svítidel se doporučuje zvolit si jeden výraznější kousek – například stojanové svítidlo s delším ramenem a výraznějším stínítkem – a zbylá svítidla vybrat spíše neutrální a méně nápadná.

V interiéru střídejte hladké povrchy s drsnými a strukturovanými. Zajímavého efektu docílíte, pokud je správně nasvítíte.

Ing. arch. Lucia Mészárová, lektora a majitelka Design academy

Cihlové obklady stěn jsou v současnosti velkým trendem. V obývacím pokoji se stále častěji uplatňuje krb, který je nejen sekundárním zdrojem tepla, ale také jedním z nosných stylotvorných prvků interiéru. FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY

Sezení

Sedací souprava a k ní přidružená křesla (židle) nejpodstatněji ovlivňují celkovou atmosféru obývacího pokoje. Velikost, tvar a rozmístění jednotlivých prvků sedacího nábytku mají být výsledkem požadavků majitelů a plánovaného způsobu užívání, přičemž je nezbytné zohlednit prostorové možnosti dané místnosti. Ideální je, pokud poskytne sezení všem členům domácnosti i dvěma případným návštěvníkům. Uvolněně působí sedačky a křesílka z různých materiálů (jedno křesílko může být vysloveně kontrastní) doplněné několika stolky v různých výškách, případně i v různých tvarech. Mezi jednotlivými sedacími prvky je potřebné zabezpečit dostatek místa – rozmístění, při němž se téměř dotýkají, ubírá obývacím pokoji ze vzdušnosti. Oblibě se těší rohové sedací soupravy ve tvaru písmene L, které nabízejí úložný prostor nebo se dají roztáhnout a mohou sloužit na příležitostné spaní pro hosty. Ve větším prostoru lze část sedací soupravy natočit do prostoru.

Sedací souprava představuje srdce obývacího pokoje a může mít různou podobu. V menších prostorách je zpravidla nutné spokojit se s menší sedačkou doplněnou křesílkem nebo pufy. Ti odvážnější mohou sáhnout i po výraznější barvě (sedačka Newy od značky Beltá & Frajumar, prodává www.designpropadanda.com). FOTO BELTÁ & FRAJUMAR

Pohodlné křeslo najde uplatnění nejen jako součást centrálního sezení, ale i v prostoru k odpočinku a relaxaci, který zpravidla tvoří koutek na čtení. Ve snaze o maximální pohodlí ho můžete doplnit k němu patřící podnožkou, případně pleteným pufem (křeslo a podnožka Fushion od studia Nendo pro značku BoConcept). FOTO BOCONCEPT

Odkládání versus vystavování

Obývací pokoj se v současnosti příliš nezatěžuje množstvím nábytku. I zde je však třeba vytvořit prostor pro odkládání, resp. vystavování. Je důležité myslet na to, že prvky, které zůstanou umístěné na viditelném místě, budou spoluvytvářet charakteristický náboj místnosti. Platí, že čím jednodušší je styl zvoleného nábytku, o to více vyniknou dekorativní předměty či vzpomínkové artefakty. Obecně však platí, že těžké obývací stěny, které zabíraly jednu celou stěnu, nahradily subtilní skříňky a police s barevným povrchem, v mnoha případech i ukotvené na zdi, díky čemuž interiér působí lehčím a zároveň i vkusnějším dojmem.

Podlaha

Na podlahu v obývacím pokoji jsou nejvhodnější jednolitě působící a na dotek teplejší materiály. Prim hrají zejména ty s dřevěným dekorem – dřevěná palubovka nebo laminát. Vhodně je doplní kusové koberce v oblasti sezení nebo čtecího koutku, které prostor zútulní. Pokud se v celém interiéru nachází stejná podlahová krytina, prostor působí jednotně a opticky větším dojmem. V současnosti roste i popularita materiálů, jako jsou vinyl nebo marmoleum, v moderně zařízených interiérech nacházejí uplatnění lité epoxidové podlahy.

Dřevo je pro svůj na pohled příjemný vzhled v obývacím pokoji vítaným materiálem. Objevit se může na podlaze, stěně i jednotlivých kusech nábytku. V takovém případě se doporučuje volit dřevo s identickým nebo příbuzným dekorem. FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY

Stěny

Pokud se rozhodnete pro barevnou malbu, doporučuje se použít ji pouze na jedné ze stěn. Zejména tmavší barvy prostor opticky zmenšují a obývací pokoj tak působí ponurým a tísnivým dojmem. Podobně je potřebné postupovat i při výběru tapet. Jejich nabídka je v současnosti opravdu velká, mnohé jsou navíc omyvatelné a dají se snadno čistit. Roste i popularita obkladů. Zvolit si můžete dřevo, kámen nebo v současnosti mimořádně oblíbené cihly, cihlové pásky či pohledový beton – také postačí jen jedna stěna, neboť bude poměrně dominantní.

Stěny, stropy, okna, dveře i podlahy jsou v obytném interiéru rovnocenným partnerem nábytku.

FOTO HK LIVING

Umístění TV

Na umístění televizoru a další elektroniky je třeba myslet ještě před zařizováním interiéru – ideální je, pokud nikde netrčí kabely. Televizor v obývacím pokoji vstupuje do osobního prostoru a vyžaduje příznivé podmínky – nezbytný je dobrý výhled i dostatečná vzdálenost. Střed obrazovky by se měl v ideálním případě nacházet pod úrovní očí sedícího člověka.

Jak s barevností?

Barevnost je klíčová. Platí, že světlé barvy místnost opticky zvětší, zatímco syté a výrazné barvy patří spíše do větších prostor. V každém interiéru se však žádá i určitá míra pestrosti a kontrastu, aby nepůsobil monotónně a fádně. Neutrální tóny (jako bílá či šedá) doplňte jednou, maximálně dvěma výraznějšími barvami. Skvělou možností na vytvoření barevného akcentu jsou doplňky, například vzorované polštáře – můžete zkombinovat různé velikosti, materiály a potisky. Důležité je však přistupovat k jejich výběru s citem. Další možností jsou vázy, obrazy nebo plastiky.

V obývacím pokoji se často preferuje nábytek v neutrálních a tlumených barvách. Vyhrát si můžete s doplňky – lze je kdykoli vyměnit a do interiéru vnesou nový život. FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY

Použitím kontrastní barvy vnesete do obývací místnosti trochu dynamiky i napětí. Zopakovat ji klidně můžete i na větším počtu prvků, například na křesílku a svítilně, případně na dekoracích. FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY

Šedá hraje prim nejen v seversky laděných interiérech. V obývacích pokojích je jednou z nejoblíbenějších barev. Vzhled prostoru můžete zjemnit pestřejšími polštáři a subtilními příručními stolky. FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY

3 dobré rady na závěr

1. Kvalitní a snadno udržovatelné materiály zvyšují trvanlivost nábytku.
2. Sklo, kov a barevné lakované povrchy působí lehčím dojmem než dřevo.
3. Skříňky zavěšené na zdi nepůsobí tak mohutně jako ty stojící na zemi.

PŘIPRAVILA NATÁLIA ŽÁKOVÁ VE SPOLUPRÁCI S DESIGN ACADEMY
FOTO ARCHIV DESIGN ACADEMY