Zdroj: Paolo Fusco

Byt má jen 60 m² a žijí v něm čtyři. Podívejte se, čím architekti nahradili klasické dělení místností

Byt s rozlohou 60 m² v římské čtvrti Trastevere vznikl pro čtyřčlennou rodinu v původním bytovém domě s typickými pavlačovými balkony. Architekti vytvořili propojený interiér bez klasického dělení na místnosti. Základem návrhu je souvislý vestavěný systém, který organizuje bydlení a propojuje všechny funkce do jednoho celku.

V jedné z klidnějších částí římské čtvrti Trastevere nedaleko náměstí Piazza San Cosimato velkoměsto překvapuje pomalejším rytmem.

Turistický ruch ustupuje a zůstává obytná část města – tišší, přirozenější, každodenní. Na Via dei Bertani stojí bytový dům s typickými balkony a v něm byt s rozlohou 60 m², který patří čtyřčlenné rodině.

Dětský pokoj kombinuje vestavěný zelený pracovní stůl s vysokou úložnou sestavou a ponechává volnou plochu pro každodenní hru.

Na malé ploše není místo pro nábytek bez jasné funkce. Vestavěná sestava využívá stěnu do výšky a pracovní deska přesně zapadá do prostoru pod oknem. Zdroj: Paolo Fusco

Kostra bytu

Zadání bylo jednoduché, ale nekompromisní. Malý prostor, čtyři lidé, žádné rozšíření. Marco Rulli a Thomas Grossi z 02Astudio spolu s Tommasem Serafinim proto nepracovali s klasickým dělením na místnosti, ale s jedním propojeným celkem. Vznikl souvislý systém vestavěných truhlářských prvků, který drží celý byt pohromadě a určuje jeho logiku bez potřeby tradičních stěn.

Přečtěte si také:
Dva malé byty v pražských Vršovicích proměnila v jeden domov pro čtyři. Dokonale zamaskovala dveře i okno

Jedna linie

Pohyb bytem má plynulost, která se nečte hned, ale postupně. Funkce se překrývají a přecházejí jedna do druhé bez ostrých hranic. Na neutrálním pryskyřičném podloží se objevuje zelená linie, která drží tuto kontinuitu. Jednou mizí pod vestavěným prvkem, jindy se znovu objeví a ukáže směr. Skrývá vstupy, propojuje části bytu a zároveň ho drží v jedné logické ose.

Už u vchodu se objevuje sklobetonová příčka, která funguje jako jemný filtr mezi městem a interiérem. Světlo skrze ni prochází, ale pohled se rozostřuje a přechod působí jako zpomalení. Změna rytmu nastává přirozeně ještě předtím, než člověk vstoupí hlouběji do bytu.

Sklobetonová stěna u vstupu propouští do interiéru přirozené světlo, ale zároveň zachovává soukromí obyvatel bytu.

Sklobeton u vstupu funguje jako světelný filtr. Byt neuzavírá pevnou stěnou, ale změkčuje hranici mezi vstupní částí a obytným prostorem. Zdroj: Paolo Fusco

Minulost je stále vidět

Casa Bertani nepřekryla to, co tu už bylo. Na stěnách zůstávají stopy původních povrchů a v obývací části se otevírají klenuté stropy, které vracejí prostoru jeho výšku i charakter. Staré a nové tu nestojí proti sobě, ale vedle sebe – bez snahy o konflikt, spíš v tiché dohodě.

Vědomě zdrženlivý

Celý interiér zůstává vědomě zdrženlivý. Nové zásahy nepůsobí dominantně, spíš ustupují a nechávají vyniknout světlo, proporce a rytmus prostoru. Nic zde není navíc, ale nic ani nechybí. Vše má své místo, i když to nevyžaduje pozornost.

Casa Bertani tak nepůsobí jako radikální přestavba, ale jako jemně vrstvený prostor, který si drží paměť a zároveň přijímá přítomnost. A možná právě v tom je jeho síla – ve schopnosti spojit více vrstev života do jednoho tichého celku.

Nízká sedačka je začleněná přímo do zeleného nábytkového systému, který v bytě nahrazuje část klasických příček a úložného nábytku.

Sedačka není solitér, ale pokračování architektury. Úložné zásuvky pod sedákem navíc ukazují, jak se na 60 m² využívá každý centimetr. Zdroj: Paolo Fusco

Vstup

Byt naznačuje svůj charakter už u vstupu. Kompaktní sestava vestavěného nábytku v syté zelené barvě nepůsobí jen jako úložný prostor, ale i jako součást architektury.

Čisté plochy bez úchytek ukrývají funkce, drobný otvor s vystaveným předmětem vnáší do kompozice osobní moment. Světlo zvýrazňuje hloubku i materiál, díky čemuž vchod do bytu působí klidně a uspořádaně.

Vstupní část kombinuje vysokou zelenou skříň, nízkou lavici a sklobetonovou stěnu, která přivádí světlo do jinak úzkého prostoru.

Vstup do bytu ukazuje, jak lze i malou plochu využít ve více vrstvách. Vysoká skříň řeší ukládání, lavice nabízí místo k sezení a sklobeton propouští světlo bez ztráty soukromí. Zdroj: Paolo Fusco

Kuchyně

Kuchyně působí klidně, ale zároveň velmi přesně – spodní část v tlumeném červeném tónu ukotvuje prostor, nenápadné horní skříňky nechávají vyniknout původní strop s odkrytými vrstvami. Právě ten vnáší do interiéru paměť a kontrast k novým prvkům. Jednoduchý stůl ve středu doplňuje každodenní život bez zbytečných gest.

Obývací pokoj

Nízká sedačka integrovaná do zeleného vestavěného systému nepůsobí jako solitér, ale jako přirozené pokračování interiéru. Stěna zůstává záměrně čistá, doplněná jen nikou s policemi. Vnášejí osobní rovinu bez narušení klidu prostoru.

Přečtěte si také:
Stačilo prohodit ložnici s obývákem. Rekonstrukce bytu v Karlíně ukázala, že i 38 m² může působit větší a světlejší

Dětský pokoj

I v dětském pokoji pokračuje logická osa bytu v podobě zeleného vestavěného systému, který plynule propojuje úložné prostory s pracovním koutem. Namísto klasických stěn organizuje prostor truhlařina na míru, která respektuje světlost a vzdušnost celého interiéru. Tento přístup potvrzuje, že když se prostor přestane striktně dělit, rodina získá více místa pro život i hru.

Galerie:

Foto: Paolo Fusco
Zdroj: Časopis HOME, 02Astudio

Kategorie: Návštěvy domů Rekonstrukce bytu
Tagy: Funkční minimalismus odstranění příčky Otevřená dispozice
Sdílejte článek

Diskuze