Byt má jen 60 m² a žijí v něm čtyři. Podívejte se, čím architekti nahradili klasické dělení místností
Byt s rozlohou 60 m² v římské čtvrti Trastevere vznikl pro čtyřčlennou rodinu v původním bytovém domě s typickými pavlačovými balkony. Architekti vytvořili propojený interiér bez klasického dělení na místnosti. Základem návrhu je souvislý vestavěný systém, který organizuje bydlení a propojuje všechny funkce do jednoho celku.
V jedné z klidnějších částí římské čtvrti Trastevere nedaleko náměstí Piazza San Cosimato velkoměsto překvapuje pomalejším rytmem.
Turistický ruch ustupuje a zůstává obytná část města – tišší, přirozenější, každodenní. Na Via dei Bertani stojí bytový dům s typickými balkony a v něm byt s rozlohou 60 m², který patří čtyřčlenné rodině.
Na malé ploše není místo pro nábytek bez jasné funkce. Vestavěná sestava využívá stěnu do výšky a pracovní deska přesně zapadá do prostoru pod oknem. Zdroj: Paolo Fusco
Kostra bytu
Zadání bylo jednoduché, ale nekompromisní. Malý prostor, čtyři lidé, žádné rozšíření. Marco Rulli a Thomas Grossi z 02Astudio spolu s Tommasem Serafinim proto nepracovali s klasickým dělením na místnosti, ale s jedním propojeným celkem. Vznikl souvislý systém vestavěných truhlářských prvků, který drží celý byt pohromadě a určuje jeho logiku bez potřeby tradičních stěn.
Jedna linie
Pohyb bytem má plynulost, která se nečte hned, ale postupně. Funkce se překrývají a přecházejí jedna do druhé bez ostrých hranic. Na neutrálním pryskyřičném podloží se objevuje zelená linie, která drží tuto kontinuitu. Jednou mizí pod vestavěným prvkem, jindy se znovu objeví a ukáže směr. Skrývá vstupy, propojuje části bytu a zároveň ho drží v jedné logické ose.
Už u vchodu se objevuje sklobetonová příčka, která funguje jako jemný filtr mezi městem a interiérem. Světlo skrze ni prochází, ale pohled se rozostřuje a přechod působí jako zpomalení. Změna rytmu nastává přirozeně ještě předtím, než člověk vstoupí hlouběji do bytu.
Sklobeton u vstupu funguje jako světelný filtr. Byt neuzavírá pevnou stěnou, ale změkčuje hranici mezi vstupní částí a obytným prostorem. Zdroj: Paolo Fusco
Minulost je stále vidět
Casa Bertani nepřekryla to, co tu už bylo. Na stěnách zůstávají stopy původních povrchů a v obývací části se otevírají klenuté stropy, které vracejí prostoru jeho výšku i charakter. Staré a nové tu nestojí proti sobě, ale vedle sebe – bez snahy o konflikt, spíš v tiché dohodě.
Vědomě zdrženlivý
Celý interiér zůstává vědomě zdrženlivý. Nové zásahy nepůsobí dominantně, spíš ustupují a nechávají vyniknout světlo, proporce a rytmus prostoru. Nic zde není navíc, ale nic ani nechybí. Vše má své místo, i když to nevyžaduje pozornost.
Casa Bertani tak nepůsobí jako radikální přestavba, ale jako jemně vrstvený prostor, který si drží paměť a zároveň přijímá přítomnost. A možná právě v tom je jeho síla – ve schopnosti spojit více vrstev života do jednoho tichého celku.
Sedačka není solitér, ale pokračování architektury. Úložné zásuvky pod sedákem navíc ukazují, jak se na 60 m² využívá každý centimetr. Zdroj: Paolo Fusco
Vstup
Byt naznačuje svůj charakter už u vstupu. Kompaktní sestava vestavěného nábytku v syté zelené barvě nepůsobí jen jako úložný prostor, ale i jako součást architektury.
Čisté plochy bez úchytek ukrývají funkce, drobný otvor s vystaveným předmětem vnáší do kompozice osobní moment. Světlo zvýrazňuje hloubku i materiál, díky čemuž vchod do bytu působí klidně a uspořádaně.
Vstup do bytu ukazuje, jak lze i malou plochu využít ve více vrstvách. Vysoká skříň řeší ukládání, lavice nabízí místo k sezení a sklobeton propouští světlo bez ztráty soukromí. Zdroj: Paolo Fusco
Kuchyně
Kuchyně působí klidně, ale zároveň velmi přesně – spodní část v tlumeném červeném tónu ukotvuje prostor, nenápadné horní skříňky nechávají vyniknout původní strop s odkrytými vrstvami. Právě ten vnáší do interiéru paměť a kontrast k novým prvkům. Jednoduchý stůl ve středu doplňuje každodenní život bez zbytečných gest.
Obývací pokoj
Nízká sedačka integrovaná do zeleného vestavěného systému nepůsobí jako solitér, ale jako přirozené pokračování interiéru. Stěna zůstává záměrně čistá, doplněná jen nikou s policemi. Vnášejí osobní rovinu bez narušení klidu prostoru.
Dětský pokoj
I v dětském pokoji pokračuje logická osa bytu v podobě zeleného vestavěného systému, který plynule propojuje úložné prostory s pracovním koutem. Namísto klasických stěn organizuje prostor truhlařina na míru, která respektuje světlost a vzdušnost celého interiéru. Tento přístup potvrzuje, že když se prostor přestane striktně dělit, rodina získá více místa pro život i hru.
Galerie:
-
- Kuchyně stojí na kontrastu dvou vrstev. Precizní nová linka v tlumené červené nechává nad sebou otevřeně vystoupit nedokonalost starého stropu.
-
- Na malé ploše není místo pro nábytek bez jasné funkce. Vestavěná sestava využívá stěnu do výšky a pracovní deska přesně zapadá do prostoru pod oknem.
-
- Sklobeton u vstupu funguje jako světelný filtr. Byt neuzavírá pevnou stěnou, ale změkčuje hranici mezi vstupní částí a obytným prostorem.
-
- Sedačka není solitér, ale pokračování architektury. Úložné zásuvky pod sedákem navíc ukazují, jak se na 60 m² využívá každý centimetr.
-
- Vstup do bytu ukazuje, jak lze i malou plochu využít ve více vrstvách. Vysoká skříň řeší ukládání, lavice nabízí místo k sezení a sklobeton propouští světlo bez ztráty soukromí.
-
- Sklobeton se vrací také v koupelně, tentokrát jako způsob, jak dostat světlo hluboko do dispozice a přitom zachovat potřebnou intimitu.
-
- Koupelna pracuje s jednoduchou geometrií a omezenou paletou materiálů. Drobný rastr obkladů kontrastuje s výrazným kamenným rámem sprchy a měkkými odstíny okolních stěn.
-
- I cesta do koupelny je součástí jednotného konceptu. Zelená vestavba rámuje průchod a ukazuje, jak architekti pomocí truhlářských prvků organizovali dispozici bez množství klasických příček.
-
- Dveře tu nejsou samostatným prvkem, ale součástí zelené architektonické osy. Stejný odstín sjednocuje průchody, úložné prostory i vestavěný nábytek napříč bytem.
-
- Na 60 m² musí úložné prostory pracovat naplno. Sestava sahá téměř ke stropu, zatímco jediná otevřená nika narušuje její přísnou geometrii a přidává osobní detail.
-
- Jídelní stůl zůstává záměrně jednoduchý. V prostoru, kde spolu komunikují výrazná zelená, tlumená červená a odkryté zdivo, další gesto není potřeba.
-
- Nové tu staré nepřekrývá. Zelená truhlářská sestava vede pohled ke kuchyni, nad níž architekti ponechali odkryté vrstvy původního stropu.
-
- Stopy času nejsou vadou určenou k zakrytí. Nad přesnou geometrií nové kuchyně zůstaly přiznané vrstvy starého stropu jako připomínka minulosti římského bytu.
-
- Zelená tu není jen akcentní barvou. Prochází bytem jako orientační linie, ukrývá úložné prostory a pomáhá jednotlivé části spojit do jednoho celku.
-
- Tohle je princip Casa Bertani v jednom záběru. Namísto samostatné sedačky, skříněk a dělicí stěny vznikl jeden nábytkový systém, který současně ukládá, propojuje a organizuje prostor.
-
- Také dětský pokoj pokračuje v zelené linii celého bytu. Nábytek na míru zde spojuje pracovní kout a ukládání věcí, aniž by malou místnost zahltil.
Foto: Paolo Fusco
Zdroj: Časopis HOME, 02Astudio
