Na co dbát při rekonstrukci koupelny

V posledních letech se význam koupelny posunul. Už neslouží jen svému základnímu účelu, kterým byla prvoplánově očista těla. V současnosti se z tohoto místa stává prostor určený i k relaxaci, což v konečném důsledku přispívá i k duševní očistě. I proto je koupelna jednou z prvních a nejčastěji rekonstruovaných místností.

Při rekonstrukci koupelny je potřeba dbát na estetické, ergonomické i funkční požadavky, aby nový prostor přinášel vám i vaší rodině příjemné chvíle. Dříve než budou zahájeny rekonstrukční práce, je dobré si nastudovat typologii a ergonomické parametry. Vždyť koupelnu si rekonstruujete hlavně pro sebe, abyste se v ní cítili dobře, aby vám vyhovovala z estetické i funkčního hlediska.

Před samotnou rekonstrukcí si musíte ujasnit prostorové a materiálové možnosti a po jejich zvážení se můžete rozhodnout, zda zvolíte zásahy menší, anebo naopak radikálnější.

Výběr jednotlivých komponentů do koupelny není jednoduchý. Málokdo si dovede doopravdy představit, jak bude výsledek vypadat ve skutečnosti, například jak bude působit barva podkladu v kontextu s ostatními prvky, zda vybrané listely a dekory opravdu vhodně ozdobí koupelnu. Problematické může být i rozvrhnutí dispozice. Do místnosti se musí vejít zařízení, elegantně ukrýt pračka i úložné prostory. Vhod přijde každý centimetr. I proto se doporučuje navštívit koupelnové studio, kde vám připraví i 3D návrhy. (foto: Siko)

Nenáročné náročné řešení

Nejméně náročným řešením je výměna zařizovacích předmětů, obkladů a podlah. Takováto rekonstrukce nemusí být drahá a časově se dá rovněž zvládnout poměrně rychle, ale můžete si být jistí, že nová koupelna se bude značně podobat té současné. Pokud již máte stržený původní obklad i dlažbu, doporučuje se vykonat revizi vodoinstalací, kanalizačního potrubí a elektroinstalace.

Radikálnějším řešením je rekonstrukce koupelny se zachováním příček, ovšem bez toho, aby bylo zachováno původní umístění zařizovacích předmětů. Lze říci, že se jedná o nejběžnější typ rekonstrukce.

Když už, tak pořádně – to je nejradikálnější přístup, kdy zbouráte stávající příčky či jádro a nanovo vybudujete koupelnu s jinými prostorovými možnostmi.

Jestliže rekonstruujete koupelnu v rodinném domě, máte podstatně volnější ruku než v domě bytovém, kde musí být respektována poloha instalační šachty. (foto: Ikea)

Dobrá rada nad zlato

U všech zmíněných typů rekonstrukce je dobré, dáte-li si poradit v koupelnovém studiu nebo zkonzultujete-li změnu s architektem. Ten může pomoci i se změnou dispozice bytu, aby koupelna byla praktičtější – například ji navrhne místo kuchyně a tu zase přesune do vhodnější polohy v rámci bytu. Toto řešení je ale tak náročné, že rozhodně nedoporučujeme, aby se do něho kutil pustil bez pomoci odborníka.

V koupelnovém studiu vyškolený personál poskytne odborné poradenství, kompletní informace o produktech, o jejich správném použití i montáži, grafický návrh v 2D, návrh rozmístění jednotlivých prvků v koupelně i 3D vizualizaci s vybranými zařizovacími prvky a obklady. Velmi důležitý je kladečský plán pro obkladače, okótovaná místa připojení vody, kanalizace či elektřiny.

Dohromady, nebo zvlášť?

Obecně je nutné se rozhodnout podle velikosti rodiny – je-li členů domácnosti více (minimálně tři), doporučuje se oddělená koupelna a WC, v samostatných místnostech. Pokud jsou v bytě dvě toalety, jedna z nich může být společná s koupelnou.

Postup

Rekonstrukční práce standardně začínají tím, že pracovníci vše vyčistí – demontují zařizovací předměty a odstraní původní obklad i dlažby. Potom následují vodoinstalatérské práce (například u vodovodních baterií je potřeba vědět, zda bude baterie stojánková, nástěnná nebo podmítková). Vykoná se revize elektroinstalace, případně se posune kvůli novému umístění zásuvek či vypínačů. Pokud plánujete hydromasážní vanu, budete potřebovat samostatný elektrický obvod. Také větrání v koupelně je důležité – jestliže nemáte okno, musíte použít nucenou ventilaci. Když už jsou nachystané nové přípojky na vodu, napojení na kanalizaci a hotové elektroinstalace, může se začít s vyrovnáváním povrchů pod obklad a dlažbu. V koupelnách se obvykle dělají zděné police, pulty, sádrokartonové podhledy, vkládá se sklobeton a rozšiřují se stávající příčky (za předpokladu, že není narušena statika, jinak je potřebný projekt se stavebním povolením) a různé doplňkové práce.

Návrhy panelákových koupelen (vizualizace: Siko, Ravak)

Obkladačské práce by měly být realizovány podle kladečského výkresu – v koupelnovém studiu vám přesně vypočítají potřebné množství obkladu i dlažby s 10procentní rezervou na odřezky a přesně rozvrhnou rozložení a spárování obkladů. Po ukončení této fáze začínají dokončovací práce – montáž umývadla, vany, sprchového koutu, WC a jejich napojení na přívod vody a odpad. Osazení svítidel (odolných proti vlhkosti), vypínačů, zrcadla a různých jiných doplňků, například dávkovačů na mýdlo, držáků na ručníky či toaletní papír, obvykle ukončuje rekonstrukci koupelny.

Svépomocně, nebo prostřednictvím firmy?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud jste dostatečně řemeslně zruční a máte i odborné vědomosti, můžete si koupelnu zrekonstruovat i sami. Při zadání zakázky stavební firmě musíte být obezřetní. Oslovte více firem (nejlépe na základě referencí) a dejte si vypracovat cenové nabídky.

Zde platí tyto podmínky:
•  žádejte stanovení výsledné částky,
•  jasně si definujte rozsah prací, termíny zahájení a ukončení, a to formou smlouvy o dílo.

Montáž sprchového koutu (foto: Ravak)

Malý průvodce instalací sprchových koutů a van

Základem pro instalaci sprchové vaničky je rovná podlaha, kterou je potřeba stanovit vodováhou. Také je důležité zkontrolovat, zda v rohu koupelny, kde se vanička umístí, je opravdu pravý úhel. Je-li jedno i druhé v pořádku, lze přistoupit k instalaci – ta je podrobně popsána v každém montážním návodu, doporučujeme jí věnovat pozornost (to platí nejen pro kutily, ale i pro zkušené instalatéry). Důvod je jednoduchý: na trhu je mnoho různých druhů vaniček, a tedy i odlišných způsobů pracovních postupů. Je rozdíl instalovat samonosnou vaničku s polyuretanovou výztuží, vaničku s laminátovou výztuží, smaltovanou či keramickou vaničku.
Nezapomeňte, že vanička je první krok vedoucí ke správné instalaci celého sprchového koutu. Nejčastější chybou, k níž dochází, je zatmelení sprchového koutu zevnitř. Spára mezi koutem a vaničkou se tmelí pouze z vnější strany, stejně jako svislá spára mezi koutem a stěnou. Jestliže sprchový kout zatmelíte i zevnitř, voda nahromaděná mezi výplní a rámem nebude mít kam odtékat a kout bude téct.
Druhou velmi častou chybou je, že se neotočí jeden z magnetických profilů ve dveřích sprchového koutu, který slouží jako těsnění při jejich zavírání. Před instalací vyzkoušejte, zda dveře do sebe zapadají správně. Pokud ne, jeden magnetický profil vyjměte pomocí šroubováku, otočte a vložte zpět. Tím bude zaručeno, že magnety do sebe zapadnou přesně tak, jak mají.
Důležitá je i rovnost podkladů. V žádném případě by však nerovnosti stěn či podlah neměly být řešeny nadměrným tmelením.
Při instalaci akrylových van dochází k chybám, které vyplývají z postupu obvyklého při instalaci smaltovaných van. V první řadě je potřeba upozornit na to, že akrylová vana musí mít možnost lehce pružit. To znamená, že nesmí být nikdy napevno zazděná – nosnou částí je zesílené dno a na něm jsou přichyceny výškově nastavitelné nožičky. Vana by se měla dát v případě potřeby vyjmout. Velkým problémem při instalaci bývá i použití jiných, nikoli originálních součástek, především šroubů a nožiček. Kvůli rozdílné délce se totiž při použití neoriginálních šroubů stává, že ve snaze dotáhnout je bude provrtána samotná vana.

(zdroj: RAVAK)

Text: Ing. arch. Dagmar Mikušková, PhD.
Foto, vizualizace a kresby: Ikea, Ravak, Sanitec, Siko, Ústav architektury obytných budov na FA STU v Bratislavě
Zdroj: Vše o rekonstrukci bytu a domu, 2011, JAGA GROUP, s.r.o.