Dětské kresby na stěnách ponechali jako vzpomínky. Rekonstrukce domu nemusí znamenat zničení všeho starého

Návrat domů

Majitelé dům vlastnili už několik let, než zazvonil telefon. Původně šlo jen o nezávaznou konzultaci, výměnu nápadů, spíš otevřený rozhovor než konkrétní zadání.

Ona – arteterapeutka, která pracuje s tělem, gestem a emocí. On – manažer sociálních programů, zvyklý přemýšlet o fungujících strukturách a rovnováze. Společně strávili roky v zahraničí, sbírali dojmy, barvy a způsoby bydlení z různých kultur.

Klidný kout pro odpočinek pracuje s teplými tóny, texturami a přirozeným světlem. Zdroj: Maxime Brouillet

Návrat do Montrealu byl vědomým rozhodnutím: chtěli být blíž rodině, dopřát stabilitu svým dvěma dětem a zároveň si zachovat otevřenost, kterou jim cestování dalo.

Z prvního setkání se studiem Michael Godmer Studio rychle vyklubal komplexní projekt. To, co mělo být krátkým zamyšlením, se postupně proměnilo v citlivě vedenou rekonstrukci celého domu. Po téměř roce společné práce, dialogu a hledání řešení vznikla jasná, sdílená vize – ukotvená, osobní a bez kompromisů.

Dům jako živá laboratoř

Ještě před zahájením stavby se dům stal experimentálním prostorem. Kresby na stěnách, dětská díla, spontánní zásahy a gesta – rodina do interiéru doslova otiskla svou identitu.

Architekti tento přístup přijali jako přirozenou součást procesu. Cílem nebylo vytvořit dokonalý katalogový interiér, ale autentické bydlení, které bude odpovídat temperamentu obyvatel, jejich lásce k barvám, divadelnosti i živému rodinnému rytmu.

Dialog s historií místo radikální proměny

Dům měl silný charakter už na začátku. Tradiční rezidence s bohatým dřevěným obložením, centrálním schodištěm a velkorysými proporcemi si žádala respekt. Architekti se proto vydali cestou dialogu, nikoli destrukce. Schodiště zůstalo beze změny a stalo se pomyslnou osou, která propojuje minulost se současností.

Oblý vstup do koupelny změkčuje přechod mezi místnostmi a podporuje plynulost interiéru. Zdroj: Maxime Brouillet

Nové zásahy architekturu spíš rozvíjejí, než aby ji přepisovaly. Zaoblené dveřní otvory, upravená okna a nová průhlednost změkčují přechody mezi místnostmi a vnášejí do domu plynulost. Dům se postupně vrství – každá změna přidává další kapitolu, aniž by mazala ty předchozí.

Interiér podle rytmu rodiny

Dispozice se formovala podle skutečného života. Práce z domova je tu každodenní realitou – vznikl samostatný prostor pro arteterapii, nenápadně začleněný do provozu domu, i klidná pracovna v patře určená k soustředění a ústraní. Každá místnost reaguje na konkrétní potřeby svých obyvatel.

Klíčovou roli sehrál vestavěný nábytek, který často nahrazuje klasické příčky. Pomáhá definovat funkce, šetří místo a dává interiéru řád. Zvláštní pozornost byla věnována dveřím – od prosklených rámů přes masivní kusy až po lamelové šatní skříně. Vše vznikalo ve spolupráci s místními řemeslníky a každý detail nese rukopis domu i jeho obyvatel.

Vestavěná skříň s lamelovými dveřmi dodává ložnici rytmus a vizuální hloubku. Zdroj: Maxime Brouillet

Barvy, emoce a klidné zóny

Dům není jednotvárný – jeho atmosféra se mění podle jednotlivých částí. Toaleta pro hosty se proměnila v malý teatrální svět v růžových tónech, inspirovaný estetikou Wese Andersona. Dětské pokoje jsou hravé, barevné a plné energie. Rodičovská část domu je naopak klidnější, smyslnější – ložnice a koupelna tu spolu vedou tichý dialog.

Barevnost stojí na jemném základě v teplém, krémovém tónu, který prostor sjednocuje. Dochované dřevěné prvky se potkávají s lakovanými povrchy, mramorem nebo travertinovou podlahou. Vápenné nátěry dodávají stěnám strukturu a hloubku, která připomíná prach cest a nasbírané vzpomínky.

Křivky, detaily a světlo

Opakujícím se motivem jsou oblouky a zaoblené linie – na kuchyňském ostrůvku, v koupelnách i v detailech dveří. Kuchyň je zdrženlivá, bez doslovných historických odkazů, ale s promyšlenou hrou dlažby a proporcí.

Jemná dubová podlaha s úzkými prkny odkazuje na původ domu a je lemována keramickým detailem, který se nenápadně opakuje napříč interiérem.

Světlo zde nehraje hlavní roli, ale podporuje materiály. Malé světelné body zvýrazňují textury a dávají vyniknout řemeslu – většinou od lokálních výrobců.

Galerie:

Foto: Maxime Brouillet
Zdroj: v2com