Dům, který vypadá jako dávný klášter, ale uvnitř ukrývá moderní pohodlí. A stojí přímo u vinice
Na okraji mexického města San Miguel de Allende vznikl dům, který se inspiroval nejen vínem, ale i dávnou klášterní architekturou. Casa San Francisco nabízí klid uprostřed vinic a ukazuje, jak mohou tradice nenápadně ovlivnit současné bydlení.
Začátek mezi vinicemi
Původní zadání bylo prosté: postavit prázdninový dům u vinice. Místo ale brzy začalo diktovat vlastní pravidla. V okolí San Miguel de Allende totiž nejde jen o víno, ale i o bohatou historii sahající do 16. století, kdy sem přišli první františkáni.
Spolu s révou přinesli i podobu klášterní architektury, která se postupně proměnila působením nového prostředí. Právě tato nevyřčená souhra mezi krajinou, vínem a historií se stala základem celého projektu.
Fasáda domu obložená světlým místním kamenem navazuje na upravený trávník a vinici v okolní krajině. Zdroj: Cesar Belio
Architektura, která vyrůstá z místa
Stejně jako se víno mění podle půdy, světla a péče, měnila se i architektura dovezená z Evropy. Musela se vyrovnat s jiným podnebím i mentalitou, a díky tomu získala jedinečnou podobu.
Architekti z Jorge Garibay Arquitectos tento princip přijali jako výchozí bod. Hledali způsob, jak propojit stavbu s půdou, na níž stojí, a zároveň vytvořit místo, kde se člověk snadno ztiší.
Pět objemů, pět výhledů
Dům nefunguje jako jeden celek, ale jako pět samostatných částí. Mezi nimi se otevírají různé zákoutí a výhledy, každý trochu jiný, ale všechny spojené dlouhou vnitřní chodbou. Vstup s vysokým stropem tvoří přirozený přechod mezi vnějškem a vnitřkem.
Západní část patří každodennímu životu. Kuchyň, jídelna, obývací pokoj i terasa jsou navržené tak, aby navazovala jedna část na druhou a dům působil uvolněně a bez zbytečných bariér. Na opačné straně se nacházejí čtyři ložnice, každá s vlastním výhledem do krajiny. Nabízejí soukromí bez toho, aby působily odtrženě.
Mezi objemy vznikají zákoutí, kde architektura potkává krajinu. Zdroj: Cesar Belio
(Ne)dokonalé materiály
Úmyslem architektů bylo použít co nejméně materiálů a nechat je vyniknout. Místní kámen určuje charakter domu už zvenku.
Uvnitř ho doplňuje neopracovaný mexický mramor a vápenná omítka nanášená ručně. Tyto povrchy nejsou dokonalé, ale právě to je na nich přitažlivé. Změny, které na nich časem vzniknou, nevadí, ale přidávají domu na výraznosti.
Obývací pokoj v zemitých tónech s nízkým sezením, krbem a dubovým nábytkem působí klidně a útulně. Zdroj: Cesar Belio
Interiér, který pracuje s jednoduchostí
Uvnitř domu pokračuje stejné uvažování jako v exteriéru – co nejméně materiálů, co nejvíce klidu. Architekti zvolili dubové dřevo, které vnáší do prostoru teplo, aniž by působilo okázale.
Nábytek má jednoduché linie, často jako by vyrůstal přímo ze stěn. Díky tomu v interiéru nepůsobí nic rušivě a pozornost se přirozeně přesouvá ven, k vinici a proměnlivému světlu dne.
Osvětlení je navržené tak, aby nenásilně doplňovalo atmosféru – jemné a teplejší, inspirované světlem, jaké znali stavitelé starých klášterů. Přes den přebírá hlavní roli světlo přirozené, které se láme na kamenných stěnách a postupně během dne mění charakter místností. Interiér tak působí živě, ale stále uvolněně, a člověk má pocit, že dům dýchá spolu s okolní krajinou.
Takové terasy mají jedno společné – člověk z nich nechce odejít
Nemusíte bydlet u vinice v Mexiku, abyste si vytvořili místo pro klidné snídaně, večerní posezení nebo chvíli jen pro sebe. I balkon nebo terasa mohou být vaším oblíbeným koutem doma.
Zapojte se do soutěže o profesionální proměnu balkonu nebo terasy za 100 000 Kč
Přihlásit se můžete už jen do 25. května!
Galerie:
-
- Stavba se v krajině neprosazuje silou, ale klidem. Nízké hmoty a přírodní materiály nechávají vyniknout vinici i okolnímu horizontu.
-
- Fasáda domu obložená světlým místním kamenem navazuje na upravený trávník a vinici v okolní krajině.
-
- Mezi objemy vznikají zákoutí, kde architektura potkává krajinu.
-
- Obývací pokoj v zemitých tónech s nízkým sezením, krbem a dubovým nábytkem působí klidně a útulně.
-
- Kuchyňská zóna ukazuje, jak mohou proporce, dřevo a denní světlo nahradit okázalé dekorace.
-
- Kuchyňská část sází na proporce, světlo a poctivé materiály místo efektních detailů.
-
- Jídelna s masivním dřevěným stolem, světlými židlemi a výrazným závěsným svítidlem navazuje na obytný prostor.
-
- Dlouhá vnitřní chodba s kamennými stěnami, velkým prosklením a světlou kamennou podlahou propojuje jednotlivé části domu.
-
- Soukromé pokoje jsou navrženy střídmě, aby vynikla atmosféra klidu, měkké světlo a pocit ústraní.
-
- Interiér stojí na poctivých materiálech a silných detailech. Surový kámen se zde mění v elegantní a funkční solitér.
-
- I koupelna pracuje s jednoduchostí a silným detailem, kterým se stává surově opracovaný blok kamene.
-
- Součástí domu je i prostor věnovaný vínu. Kamenné stěny a tlumené světlo vytvářejí atmosféru, která vybízí ke klidnému posezení i degustaci.
-
- Uzavřené stěny chrání soukromí a vytvářejí tiché dvory mezi jednotlivými částmi domu.
-
- Úzké vstupní patio s hladkými omítkami, kamennou solitérní plastikou a otevřeným pohledem k obloze.
-
- Vstupní sekvence propojuje interiér s nádvořím a pracuje s efektem překvapení, světla a ticha.
-
- Mezi samostatnými objemy vznikají tiché zahradní průchody, kde architektura doplňuje střídmá výsadba a proměnlivé světlo dne.
-
- Hlavní přístup do domu připomíná klášterní ambity a návštěvníka vede mezi kamennými stěnami směrem ke světlu.
-
- Každý průchod mezi bloky nabízí nový pohled, kde kámen, zeleň a rámovaný výhled vytvářejí vlastní scénu.
-
- Architekti proměnili výhled do krajiny v živý obraz, který se během dne neustále mění.
-
- Dům zůstává pevně spojený s krajinou a běžným životem kolem vinic, kde není neobvyklým hostem ani kůň.
-
- Klid dvora podtrhuje venkovská atmosféra místa, kde se současná architektura přirozeně potkává s přírodou.
-
- Pět samostatných objemů skládá dům do podoby současného klášterního areálu.
-
- Z dálky je stavba téměř nenápadná, přesto v krajině nepřehlédnutelná.
-
- Projekt vznikl přímo u vinice, a právě vinařská krajina určila jeho charakter. Architektura zde přirozeně pokračuje v rytmu řad révy.
Foto: Cesar Belio
Zdroj: v2.com
