Dům s kouzlem osobnosti

Představte si příjemný letní večer; sedíte na terase domu, popíjíte svůj oblíbený nápoj a cítíte se bezpečněji, než kdekoliv jinde na světě. Takový pocit jistoty je možné zažít snad jenom na důvěrně známých místech, ke kterým nás vážou příjemné vzpomínky z dětství – nejčastěji je to náš domov a domov našich prarodičů.

Mladá rodina z Prahy zdědila po babičce zahradní dům, k tomu pěkný svažitý pozemek se vzrostlými stromy poblíž slapské přehrady. Bez stavebních úprav a radikální rekonstrukce by starý dům vyhověl možná k sezónnímu ubytování nebo jako chalupa na víkendy. Manželé se však rozhodli (i kvůli dětem) pro poklidný život mimo městského ruchu. Přitažlivá představa bydlení na venkově, navíc v důvěrně známém prostředí, je neodradila ani tehdy, když zjistili, že přestavba domu bude o něco dražší než novostavba. Dům v malé středočeské obci nakonec dokazuje, že složitější cesta může někdy přinést mnohem zajímavější výsledek.

„Požadavky investorů byly od začátku dost protichůdné. Jejich přání byly inspirující a bral jsem je spíš jako výzvu. Na jednu stranu klienti chtěli rodinný dům, který bude odpovídat současným nárokům mladé rodiny na uživatelský komfort, energetickou úspornost a moderní stavební konstrukce, současně však chtěli zachovat genia loci objektu po babičce,“ popisuje architekt Tomáš Klanc. Spolupráce, ze které se časem vyvinulo osobní přátelsví, vznikla vlastně náhodou (pokud věříte na náhody). Investoři si architekta zvolili na základě článku v časopise a pak i osobní návštěvy. Po dlouhých diskusích a zvažování různých variant nakonec padlo rozhodnutí zachovat a zrekonstruovat původní zděný objekt a přistavět k němu lehkou dřevěnou přístavbu.

Protiklady se přitahují
Dispoziční řešení se postupně měnilo a vyvíjelo v několika variantách. Z původní zděné části zbylo nakonec jen obvodové a nosné zdivo, základy a klenutý sklep. V původním objektu je zachováno dvoupatrové řešení s částečným podsklepením, přístavba je pak koncipována jako přízemní. Místo původního dřevěného stropu se vestavěl nový z keramických tvarovek, v podkroví se provedla půdní vestavba. Celou část původního domu se nechal kompletně zateplit. Architekt provedl také novou hydroizolaci podříznutím nosných stěn. V interiéru tak vznikl prostor pro velkou vstupní halu, která tvoří díky proskleným dvoukřídlým dveřím pohledovou osu celého přízemí. Z haly jsou přístupné ložnice rodičů se šatnou, pracovna, velká rodinná koupelna a technická místnost na tepelné čerpadlo. Ve vstupní hale nechybí prostor pro vestavěnou šatní skříň a schodiště do podkroví, v němž jsou dva dětské pokoje a ještě jedna malá koupelna. Jeden z dvojice dětských pokojů je natolik velký, že půjde v budoucnu rozdělit na dva menší.

Přístavba s terasou jsou dřevostavby. Architekt je nechal vybudovat na západní straně. Otevřený obývací pokoj s jídelnou, kuchyní a krbovými kamny převzal na sebe úlohu společenského centra. Moderní kuchyňská linka v bílé barvě s vysokým leskem je zabudována v nice. Sytá červená barva použitá na fasádě se zopakovala na zadní stěně linky. Dynamiku a vzruch vnášejí do interiéru nejen kontrasty barev, ale i střídání moderních prvků s klasikou či objekty v etno stylu. Podlaha v kombinaci moderních velkoformátových dlaždic s kovovou patinou a dřevěné teakové mozaiky jsou pro zvolený styl odpovídajícím pozadím. Manželé si přáli co nejvíce spojit svůj život se zahradou, proto je společný obytný prostor z jižní strany na celou výšku prosklený a za francouzskými okny pokračuje velkou krytou terasou na dřevěné palubě. Velkoryse řešená terasa nabízí neomezené možnosti jejího využití a rodina se zde schází opravdu nejradši.

K pocitu spojení přispívá i stejná výšková úroveň podlah. Vnitřní členění a umístění oken a dveří jsou rovněž koncipovány s ohledem na zajímavé výhledy a průhledy. Z terasy vedou do zahrady ocelové schůdky navazující na hlavní vchod do domu a přístupovou cestičku.

Architekt sochařem
Dům na první pohled upoutá pozornost neobvyklým, takřka sochařským tvarováním, které je pro Tomáše Klance charakteristické. „Líbí se mi plastické fasády složené z více vrstev, které na sebe při různém denním osvětlení vrhají různé stíny a přitom barevně a materiálově spolu kontrastují,“ pokračuje architekt, pro kterého je vlastní realizace stavby teprve tím opravdovým tvůrčím obdobím, kdy se převádějí myšlenky z papíru do reality. „Dřevěné sloupky ve tvaru X nesoucí konstrukci terasy jsou nejenom nezaměnitelným rozpoznávacím znakem domu, ale i důmyslně schovanou statickou zavětrovací konstrukcí, jejíž detail napojení jsem převzal ze studia starých poctivých tesařských konstrukcí. Tesařské detaily stropu významně promlouvají jak na fasádě, tak i v interiéru,“ vysvětluje.„Architektonický koncept vychází ze zásady, že protiklady se přitahují,“ říká architekt Klanc.

Nová dřevěná konstrukce přístavby, obložená červenými deskami a zastřešená zelenou vegetační střechou, kontrastuje se starou zachovalou zděnou konstrukcí se širokými stěnami, přiznané dřevěné konstrukce krovů se odrážejí ve velkých prosklených stěnách. I když byla pro majitele celá rekonstrukce technicky i časově náročnější než stavba na zelené louce, získali něco mnohem cennějšího než jen nový dům – domov s kouzlem osobnosti.

TEXT: Andrea Mičková
FOTO: Jiří Vaněk, Jana Labuťová
ZDROJ: HOME