I po rekonstrukci si chata zachovala duši starých časů. Opálené dřevo, houpací křeslo a cihlový komín vás vtáhnou zpátky do dětství

Ne všechno staré patří k zemi

Majitelé původní chaty stáli před otázkou, kterou dnes řeší mnoho lidí: opravit, nebo zbourat? Dům byl plný vlhkosti, měl špatnou izolaci, nízké stropy a málo světla. Místo kompletní přestavby ale zvolili cestu, která je čím dál aktuálnější – renovaci s respektem k původní stavbě.

„Musíme se odnaučit reflexu všechno zbourat a začít znovu,“ říká designérka Rebecca Bourque z ateliéru Le local Design. „Stavby už existují, mají svůj příběh a charakter. Naší prací je najít způsob, jak je zachovat a zároveň přizpůsobit dnešnímu životu.“

A přesně to se tu podařilo.

Dřevěná terasa navazuje na okolní přírodu a poskytuje ideální místo pro odpočinek. Zdroj: James Brittain

Dvě stavby, jeden příběh

Původní dům měl jednoduchý tvar s klasickou sedlovou střechou. Architekti se rozhodli ho zachovat – ale očistili ho od zbytečných ozdob a doplnili o menší přístavbu, která s ním ladí tvarem, ale kontrastuje materiálem. Spojovací část s plochou střechou pak propojuje staré a nové do jednoho celku.

Výsledek působí přirozeně: dům si zachoval svou venkovskou podstatu, ale dostal současný charakter. Černé opalované dřevo (technika shou sugi ban) dodává stavbě moderní výraz, zatímco bílé dřevěné šindele na novější části působí svěže a lehce. Celé řešení stojí na jednoduchosti, trvanlivosti a smyslu pro detail.

Velká okna přinášejí do interiéru přírodu – posezení u nich je skutečně uklidňující. Zdroj: James Brittain

Více světla, více života

Jedním z hlavních úkolů bylo dostat do interiéru víc světla a vytvořit funkční prostor pro pětičlennou rodinu. Původní místnosti byly malé a temné, stropy nízké a dispozice roztříštěná.

Dnes dům působí úplně jinak. Vzdušnější centrální část s novým vstupem nabízí prostornou šatnu a technické zázemí – ideální pro rodinu, která tráví spoustu času venku. Kuchyně se proměnila v jednoduchý, světlý prostor s betonovou pracovní deskou a dostatkem úložných míst.

Architekti zachovali původní dřevěné trámy a prkenný strop, které dávají interiéru charakter, a doplnili je o vestavěný nábytek na míru, aby se prostor nezaplňoval volně stojícím vybavením.

Podkroví, které konečně dýchá

Zásadní změnou prošlo také podkroví. Malá střešní okna nahradilo jedno velké, které propouští mnohem víc denního světla. Ložnice, dříve sevřená a tmavá, se otevřela do krajiny pomocí velkého prosklení, odkud je výhled na východ slunce. Schodiště dostalo novou podobu i materiál – původní dřevo bylo obroušeno a znovu použito.

Díky rozšíření vznikl i menší domek pro hosty, který může sloužit jako herna nebo druhý obývací pokoj. Architekti tak nejen vylepšili komfort rodiny, ale také umožnili více společenského života.

Obnova místo spotřeby

Celý projekt se nese ve znamení udržitelnosti a úcty k materiálu. Namísto výměny se opravovalo, místo dovozu z daleka se volily lokální materiály – dřevo, plech a přírodní nátěry. Všechny prvky byly vybrány s ohledem na dlouhou životnost a nízkou ekologickou stopu.

Zahrada prošla úpravou ve spolupráci s krajinářským studiem La Roche Posée. Vznikly tu stezky, terasa i pergola, které přirozeně propojují dům s okolní přírodou. Díky velkým francouzským oknům se interiér otevírá ven a umožňuje, aby dům a zahrada fungovaly jako jeden celek.

Méně odpadu, více smyslu

Maison du Ruisseau je ukázkou, že renovace nemusí být kompromisem. Naopak – může přinést víc charakteru než novostavba. Každý prvek tu má svůj účel, každý zásah respektuje původní konstrukci i ducha místa.

Architektonické studio Le Local Design tímto projektem připomíná, že nejudržitelnější dům je ten, který už stojí. A když se k jeho obnově přistupuje s rozumem a citem, může být výsledkem moderní, útulný a dlouhodobě udržitelný domov.

Galerie:

Text: Lucia Blažiová
Foto: James Brittain