Jeskyně jako domov? V Granadě tak žijí už od 17. století, poslední dobou se zde usazují i boháči a cizinci

01. 12. 2024

Jeskynní lidé nevymřeli. V Granadě najdeme čtvrť známou sněhově bílými jeskyněmi. Jeskyně jsou vlastně díry vyřezané do skály, na jejímž vrcholu najdeme opatství Sacromonte, podle nějž se celá čtvrť jmenuje. V jeskyních se bydlí už od 15. století.

A bydlet se tady bude ještě dlouho. Jestliže kdysi zde žili nuceně vysídlení Maurové, které vyhnali křesťané, a po nich Romové, dnes tady najdeme i boháče nebo cizince.

Ale popořadě. Historie přebývání jeskyní se začala psát od roku 1492. Křesťané dobyli Granadský emirát, poslední výspu muslimského osídlení Španělska. Za vlády Isabely I. Kastilské došlo k dobytí jižní části Iberského poloostrova a konečně se tak od Biskajského zálivu až dolů k Gibraltarskému průlivu rozprostíral jednotný křesťanský stát – Kastilské království.

Rok 1492 byl pro Španělsko vůbec silný – jednak byl dobyt Granadský emirát, dále došlo k vyhnání všech Židů a navíc Isabela financovala zámořskou plavbu Kryštofa Kolumba.

Přečtěte si také:

Útulný úkryt v srdci přírody. Udělali si dům v jeskyni a bydlení v něm si můžete vyzkoušet i vy

Jeskyně vyhloubili Maurové, kteří byli vyhnáni z Granady

Ale zpět do Granady. Ne všichni obyvatelé Granadského emirátu (Maurové) mohli ihned naskákat na lodě a opustit Španělsko směrem na jih. Někteří našli útočiště v horách a kopcích kolem Granady. Jeskyně u Sacromonte nejsou přírodní útvar, vyhloubili je právě Maurové, kteří zde skrytě žili ještě několik desítek let.

V 17. století španělský král Filip III. si posvítil na všechny zbylé muslimy, dokonce i na ty, kteří oficiálně konvertovali ke křesťanství. Odešli i ti, kteří se zabydleli u Sacromonte, jejich jeskyně, ale nezeli prázdnotou dlouho. Nastěhovali se tu Romové, jichž v improvizovaných domečcích žilo v době největšího osídlení skoro 4000.

Počet obyvatel se stále měnil, zasahovaly epidemie i přírodní katastrofy. V roce 1963 došlo k sesuvům půdy, po nichž místní úřady nabídly obyvatelům jeskyní byty na periferii Granady.

Ale přesto několik jeskyních lidí zůstalo. A poslední dobou jich zase přibývá.

Z vrcholu skály je krásně vidět pevnost Alhambra. Zdroj: iStock

Někde se stále žije na divoko

Některé jeskyně se modernizovaly. Dostaly zděnou přístavbu, a dokonce byly napojeny na elektrické vedení, vodovodní síť a kanalizaci. Místní jim říkají „casas cuevas“, což znamená jeskyňodomy. To jsou domy, které si vybírají bohatší usedlíci a cizinci. Přitahuje je romantika a genius loci tohoto místa, zároveň nemusí tolik slevovat z komfortu, na nějž jsou zvyklí.

Jiné jeskyně zůstávají nadále divoké. Toaletou je zde židle s kbelíkem stojící na trávníku – a tento záchod sdílí třeba hned několik sousedních jeskyní. Vodu si musí lidé vozit z města. Psi se zde pohybují zcela volně, odpadky se hází ven, kde se pak povalují kolem serpentinových cestiček.

Bydlení v některých domečcích není nic pro zhýčkané milovníky komfortu. Zdroj: iStock

Vodu si musí obyvatelé vozit, topení ani klimatizaci nepotřebují

Pořád tady žijí Romové. Mohou se věnovat hudbě – občas zaslechnete někoho hrát na kytaru flamenkové rytmy, ale ty největší koncerty se k vašemu uchu nedostanou. Skála všechny zvuky perfektně pohltí. Obyvatelé jeskyní nemusí platit za topení ani klimatizaci. Celoročně je uvnitř akceptovatelná teplota 18 až 20 stupňů. A další výhodou je lokalita. Když vylezete nahoru na skálu, užijete si nádhernou vyhlídku na Granadu i s ikonickou pevností Alhambra, která nejviditelněji připomíná, že než se nastěhovali do jeskyní, byli muslimští obyvatelé Granady bohatí a mocní.