Klasický dům v současném hávu

Reklama

Ateliér hannoverského architekta Axela Nieberga existuje asi osm let a realizuje převážně doma, v Německu. Navzdory tomu však získal pozoruhodné mezinárodní renomé. Dá se očekávat, že se značné publicity dočká i nástavba více než stoleté vily na fotogenickém místě Hamburku – více než po roce od dokončení totiž vzbudila pozornost výrazným architektonickým rukopisem i zařízením, které Nieberg po vzoru klasiků do svých staveb navrhuje.

 

Asi deset kilometrů dlouhou ulici Elbchaussee na břehu Labe označují za jednu z nejexkluzivnějších adres Německa. Lemují ji vily v celé stylové paletě 19. století, ponořené v odrostlé zeleni vlastních zahrad a historických parků – jen těch velkých je zde devět. Jeden z nejvýznamnějších, více než pětihektarový park Rosengarten, začíná právě proti historické vile s moderní nástavbou.



Detail interpretace římsových profilů staré vily na nové nástavbě. Zajímavá je kombinace světlého a tmavého betonu.



Přes zasklené nároží obývacího pokoje je výhled na Labe s rušným Waltershofským kontejnerovým terminálem.

Jemné prolínání

Původní komplikovanou střechu adaptované vily nahradila pravoúhlá nástavba s nanejvýš současnou, u rodinných domů však ne běžnou dvojitou fasádou. V jejím tvarosloví dominuje čtverec, klíčový tvar celé tvorby architekta, který říká, že ve svých stavbách chce dosáhnout klidu a harmonie. Tento vyvážený, či spíše rovnovážný tvar se však úplně vymyká principům, jimiž se řídili tvůrci původní neoslohové fasády. Dekor s prvky nizozemského manýrizmu je záměrně pravým opakem stability. Spojení starého a nového, statického a dynamického působí sourodě díky dvojnásobnému kompromisu: původní historická fasáda s kontrastním cihlově červeným odstínem zmizela pod nánosem jednotné bílé – barvy příznačné pro nový interiér. A na revanš pronikly do moderní architektury nástavby historizující prvky. Úseky světlého a tmavého betonu navazují na klasické římsy, je v nich dokonce znát i náznak profilu; původní rizalit opticky pokračuje v nástavbě čtvercovým rámcem kolem terasy a černé madlo na zábradlí terasy je umístěno tak, aby navázalo na rytmus členění nižších podlaží.

Chodba je hlavní osou bytu. Na jejím konci vidíme částečně zasklenou stěnu ložnice a východ na zadní terasu. Podsvícená betonová lavice je výrazným prvkem obývacího prostoru. Nieberg často používá pohledový beton a mimořádně dbá na jeho barevný odstín. Konferenční stolek u sedací soupravy byl zhotoven podle architektova návrhu.

Dvě okna, dva světy

Nástavba je samostatným bytem, jehož místnosti jsou uspořádány kolem podélné osy, oddělující společenskou část od odpočinkové. Dlouhou chodbu protínají dvě krátké – jakási reprezentační chodbička, která vede od schodiště rovnou před krb mezi kuchyní a obývací místností, a privátní, jíž se z ložnice projde do kuchyňské zóny v obývacím prostoru.

Ložnice je obestavěna skleněnými stěnami, které ozvláštňují efekty ze stropního osvětlení. Typické vysoké a úzké dveře s ocelovými madly vedou do koupelny (vpravo) a na místo, kde se křižuje hlavní chodba s kratší, vedoucí do kuchyně.

Obývací prostor je v duchu současných trendů značně prodloužen, působí spíše jako široká chodba než tradiční obývací pokoj. Spolu s chodbami vytváří v bytě okruh, díky němuž působí prostory opravdu rozlehle. Zasahuje i do odpočinkové části bytu, ale v případě potřeby se dá uzavřít posuvnými dveřmi.

Skryté pásové osvětlení, pomocí něhož architekt atmosféru v tomto bytě vytvořil, velmi efektně používá i k členění exteriéru některých svých vil.

Umývací pult v koupelně navrhl sám architekt, armatury dánské firmy Vola jsou dílem klasika Arna Jacobsena. Jeho tvorbu obdivoval Nieberg už jako student.

Volnost prostoru umocňují impozantní výhledy, které se otevírají při procházce bytem: okno ve spojené jídelní a obývací části nabízí pohled na námořní lodě, zatímco na opačné straně u ložnice zklidňuje podívanou sloupořadí starých vil. Z obou směrů se dá odbočit a vyjít na terasu – na jedné lze pozorovat živý ruch v přístavu, na druhé vychutnávat ticho. 

Atmosféru v celém bytě obohacují bodová svítidla vytvářející rozhraní měkkého světla a jemného stínu. Nieberg se podle vlastních slov inspiruje klasickou architekturou a hra světla a stínu je výrazným znakem jeho staveb.
(Vpravo je vstup do příčné chodbičky a hlavní předsíně.)
Stropní okno v koupelně je jedním ze dvou v tomto bytě – druhé je ve střední části obytného prostoru před krbem. Niebergovy koupelny bývají ještě střídmější, než jsou v tomto domě – se stěnami z pohledového betonu, s viditelnými místy styků, obvykle kombinované s bílou mozaikou.

Stropní převis v kuchyni skrývá nejen digestoř, ale i osvětlení, které modeluje prostor. Z oken je výhled do zahrady.

Architektura světla a prostoru

Architekt Nieberg zdůrazňuje, že prvky jeho staveb, ačkoli bychom je na první pohled přiřadili k moderně, jsou odpozorovány z historické architektury. Přesvědčíme se o tom už u rozvržení fasády, je to však zřejmé i na zmíněném okruhu– plocha zdi je tu rozčleněna až barokově, tak, aby upoutala hrou světla a stínu. Tu podporuje i pásové osvětlení, skryté za výstupky stěn či stropu, a bodová světla, která vytvářejí měkká a oblá světelná rozhraní.

Krb se nevymyká z estetiky jednoduchých pravoúhlých tvarů, architektovi tvarově vyhovoval standardní model německé firmy Spartherm. Lavice po bocích krbu jsou na rozdíl od betonových v hlavní části z omítané hliníkové konstrukce s bílým nátěrem.

Dlouhá stěna hlavního sdruženého prostoru je řešena jako série výklenků – je do nich zakomponována kuchyňská linka, těleso krbu i dlouhé lavice. Velmi efektní je zrcadlo po celé délce stěny v kuchyni.

Světlo vytváří na podkladu rovných linií decentní kontrast, jenž chtěl architekt udržet; nesnažil se jej ani prohloubit, ani potlačit. Proto omezil barevnou škálu od bílé přes šedou po černou a zřejmě – z téhož důvodu hojně využívá i pohledový beton. V bytě z něj navrhl mimořádně výrazný prvek sdružené části hlavního prostoru – dlouhé přístěnné lavice, jakoby středověké sedilie. V hamburské nástavbě však hraje v prostředí různorodých matných ploch (betonu, bílých stěn, neobvyklé rustikální douglaskové podlahy a pískovaných skleněných tabulí) jednoznačný prim světlo, prostor a výhledy.

Čtvercový rámec terasy je zpředu zasklený. Možná i kvůli bouřným větrům od moře, především však vytváří celek s přední skleněnou stěnou dvojité fasády.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Nieberg | Architect 
Odpovědná redaktorka: Erika Kuhnová
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat