Moderní dům ze starosvětské čtvrti

Reklama

Extrovertní dům, do kterého je nejen vidět, ale do kterého se také promítá zeleň na jeho opačné straně, stojí v konzervativní předměstské čtvrti amerického středozápadu. I když na první pohled působí moderně, má v sobě víc tradičních prvků, než by se mohlo zdát.

 

Příklon k tradici je nejvíce nápadný ve vodorovném členění dřevěného obkladu, jímž se dům přizpůsobuje tradičním stavbám koloniálního typu s deskovými fasádami (jedna z nich stojí necelých dvacet metrů od něj). Další tradiční prvky skrývá dispozice. Ten, kdo kolem domu jen projde, však nejprve zaregistruje několik typicky současných znaků, díky nimž stavba v duchu trendu ladí s prostředím. Nejsilněji působí svou sytou medovou barvou dřevěné obklady. Na straně vstupu do domu pokrývají obě křídla stavby, zpoza kterých vyčnívají koruny javorů, dubů a topolů. Překvapivě pěkné a přirozené pozadí pro stromy vytvářejí i kovové fasády na kratších stranách traktů, blízké barvě kůry. Ještě více se jí přibližuje odstín kamenného obkladu, který je nejvýraznější na soklu, objevuje se však i na komíně a vyvýšeném záhonu konce nádvoří. Víc barev na domě není. Ke každé lze najít protiklad v nejbližším okolí a soulad podtrhuje zešikmený horní okraj křídla s vysokými okny, kopírující linie terénu.



Vodorovnými dřevěnými obklady (na průčelí obráceném k jezeru jsou jen na krátkém úseku při nároží) se dům přizpůsobuje okolní tradiční zástavbě. Jejím charakteristickým rysem jsou deskové fasády, takzvané clapboards, které jsou k vidění i na sousedním domě u pravého okraje fotografie. Fasáda obrácená k jezeru je téměř celá zasklená. Poměrně dlouhé severní křídlo, které stoupající výška střechy ještě prodlužuje, přerušil architekt výřezem terasy – chtěl tak vytvořit iluzi dvou samostatných objektů, kterou zdůraznil dřevěným obkladem vnitřních stěn v ustupující části. Ve skutečnosti tvoří objekt dvě křídla spojená do tvaru písmene L

Stěny vytvářející levé nároží jsou silně zešikmené, a tak je dům i z této strany transparentní – okny se nabízejí průhledy do krajiny. Boční vstup je více kompoziční finesou fasády než nutností z funkčního hlediska. Vedle kontrastu černého kovového obkladu s dřevem medové barvy se uplatňuje šedý čedičový obklad soklu. Dům spočívá na terénní vlně, a tak je na opačné, východní straně kamenný obklad v celé výšce

Obklopený tisícem jezer

Přestěhováním do nového domu se majitelům výrazně nezkrátila cesta do práce – trvá stále asi deset minut. Rozhodujícím impulsem pro to, že se rozhodli stavět právě zde, byla kvalita bydlení. Nejatraktivnější pro ně byl asi těsný kontakt pozemku s jezerem Farquar Lake. V Minnesotě, známé jako Země desíti tisíc jezer (ve skutečnosti je jich kolem 11 850), je to jen malý flíček vody, k pozemku však patří pláž s ohništěm a na jezeře je povoleno plavit se na lodích a rybařit. Velkoměsto je nablízku, a zároveň dostatečně daleko – do centra Minneapolisu je asi 35 kilometrů. Podstatné bylo i to, že dům obklopuje lesík, a ze dvou hlavních cest, které vedou okolo, na něj není vidět. Co víc si vlastně mohou přát? Výhody tedy převážily nad jistými mínusy parcely. Pozemek je totiž poměrně úzký a ne právě nejvýhodněji orientovaný – fasáda domu otočená k jezeru se jen mírně odklání od severu východním směrem.

Tři z nových stromů vysázených na parcele trochu zakrývají pohled z ulice do útrob domu. Lehkým pergolovým zastřešením terasy architekt potlačil mohutnost této části křídla. Efekt vyniká ještě více po odsunutí skleněných stěn chodby, kterou se prochází z obývacího prostoru do křídla s ložnicemi.

Místní ateliér ALTUS Architecture + Design navrhl pro rodinu dům skládající se ze dvou funkčně odlišných křídel, spojených ve tvaru písmene L, s šikmou severní a západní stranou. Jeho konfigurace vyplynula z tvaru parcely – vnější strany křídel jsou rovnoběžné s jejími okraji a stěna otočená k jezeru sleduje linii břehu. Dvě řady oken na východní fasádě trochu klamou, dům je v podstatě přízemní, svah však umožnil využít k bydlení i část suterénu. Výsledkem je obytná plocha s rozlohou 312 čtverečních metrů, která pro čtyřčlennou rodinu znamená opravdu dostatek pohodlí.

Zařízení kuchyně pochází většinou od amerických firem. Pozoruhodná je armatura Venuto od firmy Brizo s dotykovým ovládáním na libovolném místě. (Servírovací okénko kousek od dřezu je praktické při posezeních u venkovního krbu.) Stejně jako v celém obývacím pokoji prostor zušlechťuje italský design. Zavěšená svítidla jsou z kolekce Talo od Artemide (2001–2002, Neil Poulton) a polypropylenové barové židle Midia od Bontempi Casa. Součástí kuchyňského ostrova je pěkný kus italského mramoru, ostatní pracovní plochy mají povrch z korejského pryskyřičného HanStone.



Velké plochy skla a bílý nátěr stěn vyvažuje v kuchyni svítivá neapolská žlutá a březová podlaha s výraznou kresbou. Ta vytváří pěkný akord s tújovým, přitažlivě vonícím dřevem s jemnější strukturou, použitým nejen na fasádě, ale i v interiéru domu kolem oken a na pilířích. Při pohledu na jednotu materiálů v domě se nabízí otázka, zda u terasy vysadili právě břízy náhodou, nebo proto, že jejich dřevo bylo využito i v interiéru. Prostor jídelny odděluje od kuchyně nábytek s povrchem z recyklované dýhy – na kuchyňských skříňkách mahagonové, na příborníku z wenge.

Decentně skrytý vchod

Do domu se dá vejít z obou jeho křídel. Z garáže v užším, východním křídle, je přes předsíň přístupná ložnice rodičů, z nejnižšího místa parcely sem vede i venkovní schodiště (z ulice je částečně zakryto a na snímcích není vidět). Vstup, který se z cesty vyjímá v jihozápadním nároží, vede do širšího, společenského křídla. Možnost vejít také uprostřed objektu se ukáže až po několika krocích po dlažbě příjezdové cesty. Přímo na průčelí architektovi takový markantní prvek kompozičně nevyhovoval, a tak ho umístil zboku pod stříškou. Z odstupu by však chyběl akcent, naznačil tedy vstup na nároží – čistě jako signál, na druhé straně plně funkční, a uprostřed průčelí uplatnil plnou stěnu s malým oknem, za nímž je klasický kuchyňský výklenek s rohovou lavicí. Motiv tradičního panoramatického okna populárního ve viktoriánské architektuře je tu zřejmý, i když značně posunutý – jeho historická předloha vystupovala z líce zdi.

Hlavní vchod je zakrytý přesahem střechy. Vstupuje se jím do členitého denního prostoru, jehož jednotlivé zóny jsou oddělené jen nábytkem. Jeho centrální částí je kuchyň, z níž se vchází i do skleněné chodby vedoucí k ložnicím. Osmistupňový sklon střechy, odvozený z konfigurace terénu, posiluje dojem, že dům zapadá do krajiny. Malé okno, které rozměry evokuje tradiční venkovský dům, lze najít i na průčelí. V obou případech je použito na místech, kde je možné si posedět a sledovat okolí: příjezdovou cestu nebo jezero.

Odstupňované průčelí členěné rytmem plných a zasklených ploch především umožnilo architektovi opticky rozdělit dlouhé křídlo, které by jinak vedle menších bloků sousedních domů působilo nesourodě. Při pohledu od ulice i od jezera vypadá dům díky tomu spíše jako dva krátké, oddělené objekty.

Mizející chodba

Už vstupní místnost patří k otevřenému, avšak členitému polyfunkčnímu dennímu prostoru – od kuchyňské zóny ji oddělují pouze skříňky. (V celém denním prostoru se dá uzavřít jen pracovna posuvnými dveřmi.) Sousední kuchyň slouží i jako komunikační uzel – kolem ostrova se prochází buď ke skleněnému koridoru, který vede do druhého křídla, nebo na opačnou stranu, do jídelny a odpočinkové zóny s krbem. Mimořádně fotogenický je především její severozápadní kout, kde se výška prostoru díky stoupající střeše blíží k pěti metrům. Ačkoliv je dům přízemní, setkáváme se zde s klasickým schodištěm obývacího pokoje, které obepíná komínové těleso. Dostanete se po něm na místo s nevšedním výhledem, určené k rozjímání – architekt zde použil řešení známé z penthousů nejvyšší třídy. 

Nepřehlédnutelným akcentem sedací sestavy u krbu je klasická Savojská váza od Alvara Aalta (Iittala), inspirovaná finským pobřežím. Stojí na stolku Directions, který navrhl designér izraelského původu Ilan Dei pro kalifornského výrobce Creative Elegance. Od téhož výrobce i tvůrce pochází též jídelní stůl Visions, zkombinovaný s židlemi Asia z bílé kůže od studia Bontempi Casa. Jídelní skupinu dotváří lampa PH Artichoke. Ve zkratce v jejím názvu se zvěčnil významný dánský designér Poul Henningsen (Louis Poulsen, 1958). Mezi okny jsou rytmicky rozmístěna nástěnná svítidla ze série Talo, ze které pocházejí také lampy v kuchyni.

Zařízení koupelny a šaten svěřili majitelé výrobci z předešlého bydliště, který navrhl i kuchyňské skříňky a příborník v otevřeném obývacím prostoru. Za skleněnými dveřmi je toaleta.

Výhled na jezero, ke kterému se obrací šikmá severní stěna domu, využívá i ložnice rodičů. Vysoké rohové okno je umístěno tak, že ho bylo nutné zaclonit roletou jen na straně terasy. Pozoruhodné je, že kromě této rolety nejsou v domě žádné jiné, a nenajdete tu ani záclony či žaluzie.

Vedle obývacího pokoje, v centrální poloze mezi přední a zadní terasou, je obdoba tradiční, původně nevytápěné, někdy dokonce otevřené a jen zastřešené chodby, která spojuje dvě křídla domu, běžné v jižněji položených oblastech USA. Tady má podobu místnosti oddělené od obou teras skleněnými stěnami. Mezi ní a přední terasou vede skleněná chodba, kterou se prochází do ložnic. Obvykle je uzavřená, za pěkného počasí se však po odsunutí stěn doslova ztratí chodba i místnost a vznikne atraktivní prostor částečně zastřešené terasy v celé šířce křídla, sjednocený toutéž šedou dlažbou. Pozemek není oplocený, jeho hranice naznačují jen řady stromů, a i když porostou tři břízy před terasou, které ji při pohledu od ulice trochu zaclánějí, na transparentnosti domu se v podstatě nic nezmění.

TEXT:Karol Klanic
FOTO: Paul Crosby, ALTUS Architecture + Design
Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková

{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat