Mohl by takto vypadat dům, ve kterém byste chtěli zestárnout?

Na jedné straně pozemek na svahu poskytoval krásné výhledy na město jako na dlani, na straně druhé byl tak exponovaný, že jakákoliv stavba na něm by byla viditelná z široka daleka. Koneckonců, původně tady i stál žlutý dům, na který architektka Alžběta Vrabcová vzpomíná:

„Pamatuji si chvíli, když jsme to místo viděli poprvé. Byli jsme překvapení jeho exponovaností. Nekonečná louka visela nad střechami jako velká vlna. Tehdy tam stál žlutý dům. Všechno se větrem hýbalo a tancovalo a světlo blikalo a ten dům i louky vypadaly opuštěně.

Za pár týdnů žlutý dům zmizel, zůstala po něm hromada trámů a kamení a pach navlhlých sutin. Mrzelo nás to, protože to byl jeden z posledních původních domů v té části města. Byl obrovský, vlastně působil až nepřirozeně a nepatřičně… Bylo to skutečné hospodářství, dům se stodolou a maštalí, všechno pod jednou střechou. Tady se spalo i pracovalo, žilo i umíralo.“

Výhled na město. Zdroj: Nicoll Šiková a Tereza Práchenská

Vypadá menší, než je ve skutečnosti

Místo původní stavby na pozemku dnes stojí nová. Rodinný dům je vlastně stejně velký jako původní, ale vypadá jako podstatně menší. Architekti se ho snažili schovat. Nevyhnutelného zjemnění projektu dosáhli hned několika prvky. Jednopodlažní rodinný dům s šikmou plochou střechou působí podstatně menší, než ve skutečnosti je. A to díky natočení obdélníkového půdorysu na ploše pozemku. Střecha domu má nízký sklon, takže při pohledu z města není vidět.

Dvě části, každá s jinými fasádami a funkcemi

Dalším prvkem, který sbližuje stavbu s přírodním prostředím okolo, je rozdělení domu na dvě části. Menší, která zahrnuje garáž a apartmá pro hosty, je obložena dřevem, takže je méně nápadná než hlavní část majitelů, která má bílou fasádu. Avšak i zde architekti harmonizovali kamenným obkladem, dřevěnými terasami, rámy oken ze dřeva a dekorativními dřevěnými pilíři s výřezy, které zároveň slouží na ochranu soukromí a jako stínění.

Majitelé si neuvěřitelných výhledů užívají ze dvou teras. Zdroj: Nicoll Šiková a Tereza Práchenská

…najednou stojíte nad městem

Dřevem obložená část je mírně pootočena čelem k příjezdové cestě. Díky tomu vznikl a vyrýsoval se prostor zahrady. Hmota, ve které bydlí majitelé, je přesným opakem první – dlouhá, světlá a otevřená.

„Když domem procházíte, světlo se mění právě tak, jako v té první vzpomínce. Uprostřed dispozice je velká místnost, prostor otevřený na obě strany. Směrem ke svahu je stín a v létě chlad a klid. Naproti tomu je velké okno. Jeviště svět. Když jdete blíže, hrana horizontu se propadá a najednou stojíte nad městem,“ popisuje atmosféru v novostavbě Alžběta Vrabcová.

Interiér kombinuje bílou a šedou s dominujícím dřevem, díky kterému působí útulně. Zdroj: Nicoll Šiková a Tereza Práchenská

Dvě ložnice a ochoz podél domu

Pokoje podél celého domu spojuje ochoz připomínající někdejší verandy. Je krytý přesahem střechy a zahýbá za roh, k ložnicím. Jedna z ložnic je otevřena k městu, ale o to více vnořena do svahu, druhá má výhled na pár starých a krásných jabloní.

Pokoje podél celého domu spojuje ochoz připomínající někdejší verandy. Zdroj: Nicoll Šiková a Tereza Práchenská

Majitelé si neuvěřitelných výhledů užívají i ze dvou teras – jedna navazuje na hlavní obytný prostor, druhá na ložnici. Díky dřevem obložené menší hmotě mají vlastní prostor a pohodlí i děti a vnoučata majitelů, jež sem chodí často na víkendy. Interiér kombinuje bílou a šedou s dominujícím dřevem, díky kterému působí útulně.

Sabína Zavarská

Foto: Nicoll Šiková a Tereza Práchenská